Běh na lyžích — Zkusíte to?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KANADĚ

„LANGLÄUFER LEBEN LÄNGER“ — „běžkaři žijí déle“. Toto populární německé rčení zdůrazňuje, jakou hodnotu má pro mnoho lidí běh na lyžích. Také proto v řadě zemí, kde v zimě hojně sněží, bývá zimní krajina protkána sítí lyžařských stop. V některých zemích jsou běžecké tratě mezi městy a vesnicemi často značeny pro veřejnost a mnohé z nich lemuje umělé osvětlení, aby je lyžaři mohli využívat k cestě do práce.

Běhu na lyžích se do šedesátých let dvacátého století věnovalo poměrně málo lidí, ale v posledních letech se stal populárním v mnoha zemích po celém světě. Odhaduje se, že jen v Severní Americe se tomuto sportu věnují až čtyři miliony lidí ročně. V čem spočívá tajemství jeho půvabu a atraktivnosti? V jeho zjevné jednoduchosti a nízkých nákladech. Ve srovnání s jeho známějším protějškem — alpským neboli sjezdovým lyžováním — je běh na lyžích v některých ohledech snadnou záležitostí. Sjezdař potřebuje nákladnou výstroj. Musí cestovat do lyžařských areálů, kde jej často mohou rozladit jak drahé lístky, tak dlouhé fronty na vleky. Alpské lyžování také vyžaduje určitou fyzickou zdatnost, kterou mnoho začátečníků postrádá. Naproti tomu běhu na lyžích se může věnovat v podstatě každý, a to bez ohledu na věk. Potřebuje k tomu jen několik centimetrů čerstvého sněhu, trochu tréninku a nějaké poměrně levné lyže, lyžařské boty a hole.

Tento sport může přinést příjemné zážitky. Člověk se při něm dostane v podstatě všude, kam chce — může běžet tichými lesy a zasněženými údolími, přes pole a louky i přes zamrzlá jezera a řeky. Vyjížďka na běžkách je také vynikající příležitostí k rozjímání a úvahám; umožňuje nám důvěrně se obracet k našemu Stvořiteli a děkovat mu za zázraky života. Zimní období dává výtvorům Jehovy Boha jedinečné rysy. Třpytící se sněhová pokrývka vnáší do krajiny klid. Země vypadá svěže a čistě, jako by teprve čekala na objevení. Cesta lesem mezi stromy obtěžkanými námrazou konejší srdce i mysl. Hluk našeho zmechanizovaného světa pomalu slábne a brzy jsou slyšet už jen lyže klouzající po sněhu.

Pokud si na běžkách vyjede rodina nebo skupina přátel, stává se z projížďky společenská událost, která lidi spojuje. V mnoha severoevropských zemích dnes některé rodiny jezdí dvacet či třicet kilometrů vlakem a potom se společně vracejí na běžkách domů.

Původ

Někdo se možná domnívá, že běh na lyžích je něčím novým, ale to zdaleka není pravda. V roce 1927 byly na norském ostrově Rødøya nalezeny kamenorytiny staré tisíce let. Jedna z nich znázorňuje lovce, který má na sobě zřejmě masku zajíce. Vypadá to, jako by se pohyboval na velmi dlouhých lyžích. Později objevili dělníci ve skandinávských rašeliništích stovky starobylých lyží ve vynikajícím stavu. Pro nejstarší severské národy lyže znamenaly během dlouhých zim nepostradatelný dopravní prostředek. Lyžování mělo v životě těchto národů tak významnou úlohu, že zde lidé dokonce uctívali bohy a bohyně lyží. V mnoha názvech měst a vesnic dnešního Norska a Švédska jsou stále patrné stopy těchto dávných pohanských představ. Vždyť i samotný název Skandinávie se možná vztahuje k bohyni lyžařů Skade.

Ačkoli byl po staletí běh na lyžích nezbytnou součástí severského způsobu života, svou oblibu si jakožto mezinárodní sport získal až v 19. století. Tehdy Norové zdokonalili tradiční lyže tím, že je vytvarovali, zašpičatili a provedli na nich další úpravy. Vyvinuli také systém řemínků pro paty i špičky, který se stal předchůdcem dnešního vázání. V Telemarku, horské oblasti v jižní části středního Norska, byly brzy zahájeny první lyžařské soutěže. Předpokládá se, že první zaznamenaný, měřený závod v běhu na lyžích se konal právě tam, přičemž vítěz zdolal pětikilometrovou trať asi za 30 minut. Tyto soutěže si v severní Evropě brzy získaly oblibu. Do ostatních zemí se ale rozšířily díky jiné události.

V roce 1888 vedl norský badatel Fridtjof Nansen výpravu na lyžích napříč Grónskem. Následně napsal o svých zážitcích knihu, která byla v roce 1891 přeložena do angličtiny, francouzštiny a němčiny. Zpráva, která popisovala jeho vyčerpávající cestu pustou arktickou krajinou, zaujala čtenáře viktoriánského období. Podněcovala v nich dobrodružné představy o vítězství nad nespoutanou divočinou.

V šedesátých letech dvacátého století se začaly ve větší míře organizovat rodinné výlety na lyžích. Vznikala střediska specializovaná na běh na lyžích. Toho si všimli výrobci, a proto se začalo objevovat nové, zdokonalené vybavení i módní oblečení, které tomuto sportu dodalo eleganci. Poptávka veřejnosti po místech vhodných k lyžování přiměla mnohé městské úřady k tomu, aby začaly horečně upravovat každý pozemek, který byl k dispozici, včetně golfových hřišť a městských parků.

Užitek pro tělo

Běh na lyžích je považován za jeden z nejbezpečnějších populárních sportů. Ačkoli pád na lyžích může mít za následek podvrtnutí, k vážnějším zraněním dochází zřídka, zpravidla jen tehdy, když se běžkař pustí do příliš náročného terénu.

Pohyb na běžkách je plynulý a rytmický, a proto existuje jen malé riziko vyčerpání nebo poškození kloubů či svalů kvůli otřesům. Sportovní lékaři často předepisují běh na lyžích jako terapii těm, kdo utrpěli zranění při joggingu nebo cyklistice. Běh na lyžích je jednou z mála činností, při nichž se využívají téměř všechny skupiny svalů, a tak si při něm lyžař může procvičit celé tělo. Tento sport působí velmi příznivě také na funkci srdce a plic; aktivní lyžaři mívají obvykle nižší tepovou frekvenci a krevní tlak než nesportovci. Běžkaři jsou proto řazeni mezi sportovce s nejlepší kondicí na světě.

Díky spojení plynulého, dynamického pohybu s nízkým rizikem zranění je běh na lyžích také ideální aktivitou pro seniory. V některých severoevropských zemích je proto velmi obvyklé vidět starší lidi na běžkách.

Při lyžování se vytváří velké množství tělesného tepla, což člověku umožňuje cítit se docela příjemně i v relativně chladných podmínkách. Dokonce i v těch nejmrazivějších dnech lyžaři běžně závodí v tenkých kombinézách, často bez rukavic. Neprofesionálové by však měli přiměřeně dbát na ochranu svých končetin před chladem. Zkušení lyžařští nadšenci mají obvykle na sobě oblečení ve více vrstvách, přičemž spodní vrstva bývá vyrobená z vlny či nějakého syntetického materiálu a vnější oděv je nepromokavý a lyžaře chrání před větrem. To člověku umožňuje regulovat svou tělesnou teplotu a cítit se pohodlně — zkrátka podle potřeby si danou vrstvu svlékne nebo zase oblékne. Rozumní rodiče se vždy ujistí, že jejich děti jsou náležitě oblečené, protože děti mohou prochladnout rychleji než dospělí. Jelikož kůží dětí se velmi rychle ztrácí teplo, jsou náchylné k omrzlinám.

Obohaťte své zimní zážitky

„Umíš-li chodit, potom umíš i lyžovat,“ zní okřídlené rčení běžkařů, které poukazuje na to, jak se pohyb na běžkách podobá chůzi. I když je to do značné míry pravda, většině z nás by jedna či dvě hodiny výcviku s kvalifikovaným instruktorem přinesly velký užitek. Lyžařská střediska nabízejí individuální i skupinovou výuku, při které se začátečník může během chvíle naučit základy běhu na lyžích — jízdu na rovině, stoupání, sjíždění svahů a samozřejmě zastavování. Jakmile se s těmito základními dovednostmi seznámí, je většinou připraven vyrazit do terénu.

Fridtjof Nansen roku 1890 řekl, že „nic nezpevní svaly a nedodá tělu sílu a pružnost v takové míře“ jako běh na lyžích. Snad byste tento sport také rádi vyzkoušeli. To by mohlo velmi zpestřit vaše zimní zážitky.

[Obrázky na straně 24 a 25]

Běh na lyžích je poměrně nenákladný a mohou se mu věnovat lidé každého věku

[Obrázek na straně 26]

Kamenorytina starověkého lyžaře

[Podpisek]

Foto: Inge Ove Tysnes / Syv søstre forlag

[Obrázek na straně 26]

Starobylé lyže nalezené ve Vossu v Norsku

[Podpisek]

Foto: © Universitetets kulturhistoriske museer, Eirik Irgens Johnsen