ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • g01 12/8 str. 9-12
  • Naděje pro lidi s artritidou

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • Naděje pro lidi s artritidou
  • Probuďte se! – 2001
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • Citová bolest
  • Berte v úvahu svá omezení
  • „Zdrojem síly“ je podpora rodiny
  • Duchovní pomoc
  • Utrpení skončí
  • Artritida — Mrzačící nemoc
    Probuďte se! – 2001
  • Jak se naučit žít s artritidou
    Probuďte se! – 1992
  • Od našich čtenářů
    Probuďte se! – 1993
  • Obsah
    Probuďte se! – 2001
Ukázat více
Probuďte se! – 2001
g01 12/8 str. 9-12

Naděje pro lidi s artritidou

„NA ROZDÍL od srdečních chorob a rakoviny artritida nepatří k hlavním příčinám smrti,“ říká dr. Fatima Miliová, „ale výrazně ovlivňuje kvalitu života.“ Artritida může zasáhnout všechny stránky života člověka. S jakými problémy se lidé trpící artritidou potýkají? Je možné tyto potíže zvládnout?

Osmadvacetiletá Katiaa z Itálie říká: „Když mi byla ve dvaceti letech zjištěna artritida, celý můj život se změnil. Kvůli bolesti jsem musela odejít ze zaměstnání a vzdát se celodobé služby.“ Všichni lidé, kteří mají artritidu, trpí bolestí. Alan, kterému je 63 let a žije v Anglii, říká: „Někde v těle stále cítíte bolest, byť jen mírnou.“ Dalším problémem je únava. „I kdybyste dokázali bolest a otoky vydržet, ta únava je nesnesitelná,“ říká jednadvacetiletá Sarah.

Citová bolest

Podle jednašedesátileté Secuko z Japonska může každodenní boj s chronickou bolestí „vyčerpávat člověka citově a duševně“. Vždyť jen snaha uchopit tužku nebo telefonní sluchátko může být náročný úkol. Kazumi, které je 47 let, si stěžuje: „Nejsem schopna dělat ani zcela běžné věci, které zvládne i dítě.“ Šedesátiletá Janice, která již nevydrží dlouho stát, říká: „Je to skličující, protože již nemohu dělat to, co dříve.“

Taková omezení mohou vést k pocitům marnosti a negativnímu pohledu na sebe sama. Gaku, svědek Jehovův, kterému je 27 let, říká: „Již nejsem schopen plně se podílet na evangelizační činnosti ani plnit své úkoly ve sboru, a to ve mně vyvolává pocit, že jako člověk nemám vůbec žádnou hodnotu.“ Francesca, která se potýká s artritidou od svých dvou let, říká, že „je stále více vtahována do víru zoufalství“. Takové pocity mohou mít nežádoucí vliv na duchovní smýšlení. Joyce, svědkyně z Jižní Afriky připouští, že přestala chodit na křesťanská shromáždění. „Už jsem zkrátka neměla sílu se s někým vidět,“ vysvětluje.

Člověk trpící artritidou také může mít obavy z budoucnosti — strach z toho, že bude nepohyblivý a závislý na jiných lidech, strach z toho, že o něj nebude mít kdo pečovat, strach z toho, že spadne a zlomí si nějakou kost nebo, že nebude schopen postarat se o rodinu. Joko, které je 52 let, připouští: „Když vidím deformace svých kloubů, bojím se, že se to bude zhoršovat.“

Také členové rodiny mohou prožívat citovou bolest, když denně vidí, jak jejich blízký trpí. V některých manželstvích může dokonce mezi partnery vzniknout silné napětí. Jedna žena z Anglie, která se jmenuje Denise, říká: „Po 15 letech manželství mi manžel oznámil, že mou artritidu již nedokáže snášet. Opustil mě i naši pětiletou dcerku.“

Artritida tedy představuje pro nemocného i pro jeho rodinu obrovskou zátěž. Mnoha lidem se však daří tuto situaci úspěšně zvládat. Podívejme se, co některým z nich pomáhá.

Berte v úvahu svá omezení

Pokud trpíte artritidou, je nezbytné dostatečně odpočívat, protože tím můžete výrazně snížit únavu. To však neznamená, že skončíte s veškerou činností. Timothy vysvětluje: „Musíte zůstat aktivní, jinak by artritida ovládla vaši mysl, a pokud to připustíte, budete jen sedět a cítit bolest.“ Revmatolog William Ginsburg z nemocnice Mayo Clinic uvádí: „Hranice mezi tím, kdy člověk dělá příliš mnoho nebo příliš málo, je velmi jemná. Někdy je těmto lidem třeba připomenout, aby brali svou nemoc v úvahu a zpomalili.“

To bude možná vyžadovat, abyste změnili postoj ke svým omezením. Daphne z Jižní Afriky vypráví: „Musela jsem být realistická a uvědomit si, že jsem svou schopnost dělat určité věci neztratila, ale že je pouze musím dělat mnohem pomaleji. Místo abych podléhala obavám nebo frustraci, dělám věci zkrátka po troškách.“

Je také dobré seznámit se s různými pomocnými zařízeními, jež mohou být dostupná, a možná si o nich promluvit s lékařem nebo fyzioterapeutem. Keiko vypráví: „Instalovali jsme schodišťový výtah. Při otáčení koulí na dveřích mě bolela zápěstí, a tak jsme to změnili. Nyní mohu otevírat všechny dveře tak, že do nich zatlačím hlavou. Místo vodovodních kohoutků jsme v celém domě namontovali pákové baterie, abych mohla dělat alespoň některé domácí práce.“ Gail, další žena trpící artritidou, říká: „Klíče od auta a od domu mám na dlouhém držadle, takže se s nimi snadněji otáčí. Hřeben a kartáček na zuby mám na dlouhých rukojetích, a když se češu nebo si čistím zuby, mohu je nastavit do různých úhlů.“

„Zdrojem síly“ je podpora rodiny

Carla z Brazílie říká: „Klíčová je podpora mého manžela. To, že se mnou šel k lékaři, mi dodalo odvahu. Společně jsme zjišťovali, jak nemoc ovlivňuje mé tělo, jaké má příznaky a jaká léčba bude nutná. Manžel chápal, čím procházím, a díky tomu jsem se cítila lépe.“ Ano, manželští partneři, kteří přijmou omezení svého druha a jsou ochotni se o nemoci informovat, mohou být ohromným zdrojem síly a podpory.

Když například Bettin manžel musel kvůli artritidě omezit práci ve stavebnictví, přijala Bette práci v úklidu. Kazumin manžel o svou ženu nejen pečoval, ale také dělal ty domácí práce, které ona vykonávat nemohla. Kromě toho vedl i děti k tomu, aby jí co nejvíc pomáhaly. Kazumi říká: „Manžel je pro mě posilou. Bez jeho pomoci bych byla v mnohem horším stavu.“

Žena z Austrálie, která se jmenuje Carol, varuje: „Dávejte pozor, abyste si nenaplánovali příliš mnoho činností. Když nedokážu udržet krok s rodinou, snadno mě zaplaví pocity nedostatečnosti.“ Když rodina projevuje skutečné pochopení a ohled, může to být pro nemocného opravdovým zdrojem síly.

Duchovní pomoc

Katia říká: „Když člověk trpí nějakou nemocí, je přesvědčen, že nikdo nechápe, co prožívá. Proto je důležité obracet se k Jehovovi Bohu, protože on opravdu chápe náš tělesný i citový stav. (Žalm 31:7) Dobrý vztah k Bohu mi dává pokoj mysli, a díky tomu se v podstatě dokážu se svou nemocí vyrovnat.“ Bible vhodně nazývá Jehovu ‚Bohem veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. (2. Korinťanům 1:3, 4)

Pro někoho, kdo trpí chronickou bolestí, proto může být mocným zdrojem útěchy modlitba. Kazumi vypráví: „Během těch dlouhých nocí, kdy kvůli bolesti nemohu spát, s pláčem vylévám své srdce Jehovovi a prosím ho o sílu, abych mohla snést tu bolest. Prosím Jehovu také o moudrost, abych dokázala zvládnout všechny ty těžkosti. Jehova mě rozhodně vyslyšel.“ Podobně pociťovala Boží láskyplnou podporu také Francesca. Říká o tom: „Zažila jsem splnění slov ve Filipanům 4:13: ‚Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.‘“

Jehova Bůh často poskytuje pomoc prostřednictvím křesťanského sboru. Gail například vypráví o tom, jakou pomoc dostala od svých duchovních bratrů a sester v místním sboru svědků Jehovových. „Jejich láska mi pomáhala, abych nepropadla depresi,“ říká. Když Keiko dostala otázku: „Je v tvém životě něco, co pokládáš za příjemné?“ odpověděla ve stejném duchu: „Ano, láska a soucit, které mi projevují všichni ve sboru.“

Vynikajícím příkladem v poskytování takové pomoci jsou dozorci ve sborech svědků Jehovových. Secuko říká: „Ani nemohu popsat, jak silně působí na člověka bojujícího s nemocí to, že mu starší naslouchají a poskytují útěchu.“ Daniel, který také trpí artritidou, však připomíná, že „naši duchovní bratři a sestry nám mohou pomoci pouze tehdy, když jim to umožníme“. Je proto velmi důležité, aby nemocný člověk byl stále v kontaktu se svými spolukřesťany tím, že se snaží co nejvíc navštěvovat sborová shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25) Zde může načerpat duchovní povzbuzení, které potřebuje k tomu, aby vytrval.

Utrpení skončí

Lidé trpící artritidou jsou vděční vědcům a lékařům za pokroky, kterých bylo zatím dosaženo. Avšak ani tou nejlepší léčbou rozhodně nelze dosáhnout úplného vyléčení. Z dlouhodobého hlediska mohou tito nemocní najít největší útěchu v tom, že přijmou Boží sliby nového světa.b (Izajáš 33:24; Zjevení 21:3, 4) V tom světě „bude chromý šplhat jako jelen“. (Izajáš 35:6) Artritida a všechny ostatní nemoci, které postihují lidstvo, navždy zmizí. Peter, který trpí spinální artritidou, proto říká: „Na konci toho temného tunelu, kterým procházím, vidím světlo.“ Křesťanka, která se jmenuje Giuliana, podobně říká: „Na každý uplynulý den se dívám jako na vyhranou bitvu, protože se o jeden den zkrátila doba, po kterou to musím snášet, než přijde konec.“ Ano, doba, kdy skončí nejen artritida, ale i veškeré utrpení, se přiblížila.

[Poznámky pod čarou]

a Některá jména byla změněna.

b Pokud byste si přáli, aby vás navštívil některý svědek Jehovův a vysvětlil vám biblické sliby, spojte se s místním sborem svědků Jehovových nebo napište vydavatelům tohoto časopisu.

[Obrázky na straně 10]

Existuje mnoho zařízení, která lidem s artritidou pomáhají vést produktivní život

[Obrázek na straně 12]

Na křesťanských shromážděních můžete dostat láskyplnou podporu

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet