Co všechno musí stihnout matka

4.50 Malý Alex pláče a v polospánku se snaží vlézt ke své matce Helen do postele. Helenin manžel Nick a jejich další dvě děti — Penny (5 let) a Joanna (12 let) — spí. Helen bere Alexe k sobě a kojí ho. Už nedokáže znovu usnout.

5.45 Helen jde po špičkách do kuchyně, uvaří si kávu a čte si.

6.15–7.20 Nick vstává. Helen budí Penny a Joannu, dělá snídani a nějaké domácí práce. V 7.15 Nick odchází do práce a veze Joannu do školy. Přijíždí Helenina matka, aby hlídala Alexe.

7.30 Helen odvádí Penny do školky. Cestou do práce má čas přemýšlet o tom, co mateřství vlastně obnáší. „Je to nejnáročnější povolání, jaké jsem kdy měla,“ říká.

8.10 Na pracovním stole ji čeká spousta úkolů. Má obavy, že při dalším těhotenství by mohla o toto zaměstnání přijít. Rodina však další příjem potřebuje.

10.43 Když Helen položí sluchátko — hovor se týkal dětí —, spolupracovnice Nancy ji utěšuje: „Dobře to s těmi dětmi zvládáš.“ Helen se koulejí po tvářích slzy.

12.05 Helen v rychlosti jí sendvič a vzpomíná na dobu, než se jí narodila první dcera. Tehdy si plánovala, co všechno ve svém „ušetřeném“ čase udělá. ‚Je to k smíchu,‘ říká si.

15.10 Helen má několik telefonátů z domova o tom, jaké humorné kousky Alex vyvedl. Pak říká, že s jejími dětmi ji spojuje zvláštní pouto: „K nikomu jinému jsem nikdy necítila tento druh lásky.“ A právě hloubka této lásky jí pomohla překonat počáteční nečekané těžkosti.

17.10 Helen vyzvedává Joannu ze školy a obstarává nějaké věci. Volá Nickovi, aby mu připomněla, že Penny má tentokrát vyzvednout on.

18.00–19.30 Helen přijíždí domů a připravuje večeři. Babička, která hlídala Alexe, může odejít. Na otázku, co dítě potřebuje, Helen s povzdechem odpoví: „Dítě touží po jediném — chce svou matku celou. Chce její ruce, tělo a mléko, a připravuje ji o spánek.“

20.30–22.00 Helen pomáhá Joanně s domácími úkoly a kojí Alexe. Zatímco si Nick asi půl hodiny čte s Penny, Helen dělá další domácí práce.

23.15 Penny a Joanna jsou už v posteli, Alex je však stále vzhůru. Helen ho drží v náručí, a nakonec i on usíná. „Myslím, že ho můžu dát do postýlky,“ říká Helen Nickovi, který již dřímá.