Proč jsou zapotřebí nové zdroje energie?

„Pokud se nám dnes zdá, že ropa představuje problém, počkejme 20 let. Bude to noční můra.“ Jeremy Rifkin, Nadace pro ekonomické trendy, Washington, srpen 2003

ASI během dvaceti let, tedy v době, kdy Michal již bude moci řídit auto, se celosvětová spotřeba energie má „zvýšit o 58 procent,“ uvádí zpráva americké vlády nazvaná International Energy Outlook 2003 (IEO2003). Časopis New Scientist označil tuto předpovídanou situaci za „historicky největší nárůst poptávky po energii“. Mohou tradiční zdroje energie takovou poptávku spolehlivě pokrýt? Uvažujte o následujících znepokojivých skutečnostech.

UHLÍ:

◼ Ze všech fosilních paliv je uhlí nejhojnější. Odhaduje se, že na této planetě jsou ho dostatečné zásoby na dalších tisíc let. Elektrárny spalující uhlí vyrábějí celosvětově téměř 40 procent elektrické energie. Největším vývozcem uhlí je Austrálie, která je dodavatelem asi třetiny veškerého uhlí, s nímž se na světovém trhu obchoduje.

Worldwatch Institute však v nedávné tiskové zprávě uvedl: „Uhlí je ze všech fosilních paliv nejbohatší na uhlík. Na jednu jednotku energie vylučuje o 29 procent více uhlíku než ropa a o 80 procent více než zemní plyn. Na vrub uhlí připadá celosvětově každý rok 43 procent uhlíkových emisí, tedy množství o váze přibližně 2,7 miliardy tun.“ Má spalování uhlí, kromě dopadu na životní prostředí, také nějaký vliv na lidské zdraví? Uveďme jeden příklad za všechny. V nedávné zprávě Global Environment Outlook (Globální ekologické výhledy), kterou vydává OSN, se píše: „V 11 velkých čínských městech způsobuje dým a drobné částice produkované spalováním uhlí více než 50 000 předčasných úmrtí a 400 000 nových případů chronické bronchitidy každý rok.“

ROPA:

◼ Světová spotřeba již dosahuje 75 milionů barelů ropy denně. Odhaduje se, že ve světových ložiscích ropy původně byly asi 2 biliony barelů. Z tohoto množství už bylo využito přibližně 900 miliard barelů. Při současném tempu těžby se předpokládá, že zásoby ropy vydrží dalších 40 let.

Geologové Colin J. Campbell a Jean H. Laherrère však v roce 1998 prohlásili: „Během příštího desetiletí už zásoby snadno vytěžitelné ropy nebudou moci pokrýt poptávku.“ Tito odborníci zabývající se ropným průmyslem varovali: „Běžná mylná představa je, že poslední kbelík ropy bude možné ze země vypumpovat stejně rychle, jako se barely plní dnes. Skutečnost je ale taková, že tempo, jakým každý vrt — nebo každý stát — produkuje ropu, vždy dosáhne svého maxima a potom, když je asi polovina ložiska vytěžena, začne pomalu klesat až k nule. Z ekonomického hlediska tedy není úplně podstatné, kdy budou zásoby ropy zcela vyčerpány. Podstatné je, kdy začne klesat těžba.“

Kdy se očekává, že se to stane? Joseph Riva, odborník v oblasti ropné geologie, říká, že „plánované zvýšení těžby ropy . . . nedosahuje ani poloviny objemu potřebného k pokrytí celosvětové ropné poptávky v roce 2010, jak ji předpokládá IEA [Mezinárodní energetická agentura]“. Časopis New Scientist varuje: „Pokud bude produkce klesat a poptávka nadále stoupat, ceny ropy pravděpodobně půjdou prudce nahoru nebo budou mimořádně nestabilní, čímž se zvýší pravděpodobnost ekonomického chaosu, problémů s dopravou potravin a jiného zboží, a dokonce válek, protože státy začnou bojovat i o tu trochu ropy, která ještě bude zbývat.“

Někteří analytici tedy považují zmenšující se zásoby ropy za problém, ale jiní se zase domnívají, že ze závislosti na ropě bychom se měli co nejdříve vymanit. Jeremiah Creedon uvedl v časopise Utne Reader: „Ještě horší než vyčerpat všechny zásoby ropy by mohlo být nevyčerpat je nikdy. Oxid uhličitý, který vyrábíme spalováním ropy, neustále ohřívá naši planetu. Přesto se o ekonomice a o životním prostředí obvykle mluví jako o dvou nesouvisejících věcech.“ Australská rozhlasová a televizní stanice ABC uvedla, jaké následky má závislost na ropě v případě jen jediné země: „Dvacet šest milionů motorových vozidel ve Spojeném království produkuje jednu třetinu veškerého oxidu uhličitého (způsobujícího globální oteplování), který se v této zemi dostane do ovzduší, a jednu třetinu všech zplodin, které vzduch znečišťují (což zabíjí asi 10 000 lidí ročně).“

ZEMNÍ PLYN:

◼ „Předpokládá se, že z hlediska rychlosti růstu celosvětové spotřeby se má zemní plyn [během následujících asi dvaceti let] dostat na první místo mezi primárními zdroji energie,“ bylo uvedeno ve zprávě IEO2003. Při hoření produkuje zemní plyn nejméně zplodin ze všech fosilních paliv. Navíc se má za to, že pod zemským povrchem jsou ho ohromné zásoby.

Avšak „nikdo přesně neví, kolik zemního plynu vlastně je, dokud není nejprve odčerpán,“ prohlašuje Asociace pro dodávky zemního plynu, která sídlí ve Washingtonu. „Každý odhad je založen na jiném souboru předpokladů . . . Je proto obtížné dostat definitivní odpověď na otázku, kolik zemního plynu je k dispozici.“

Hlavní složkou zemního plynu je metan, který „velmi přispívá ke skleníkovému efektu. Metan má schopnost zachycovat teplo dokonce 21krát účinněji než oxid uhličitý,“ uvádí výše zmíněná asociace. Tento zdroj ale říká, že rozsáhlá studie provedená Úřadem pro ochranu životního prostředí a Ústavem pro výzkum zemního plynu „dospěla k závěru, že snížení emisí v důsledku většího využití zemního plynu by výrazně převýšilo nepříznivý dopad zvýšených emisí metanu“.

JADERNÁ ENERGIE:

◼ „Celosvětově asi 430 jaderných reaktorů dodává kolem 16 procent veškeré elektrické energie,“ uvádí časopis Australian Geographic. Zpráva IEO2003 se zmiňuje ještě o dalších reaktorech: „Podle údajů z února 2003 je na celém světě momentálně ve výstavbě 35 reaktorů, z toho 17 v asijských rozvojových zemích.“

Závislost na jaderné energii přetrvává i navzdory možným katastrofám, jako byla například ta v roce 1986 v Černobylu, v bývalém Sovětském svazu. Časopis New Scientist napsal, že „v Americe se reaktory potýkají s problémy, které jsou vyvolány prasklinami a korozí“, a že v březnu 2002 hrozila reaktoru Davis-Besse v Ohiu „katastrofa v podobě roztavení jeho jádra“ — a příčinou byla koroze.

Současné zdroje energie jsou dostupné pouze v omezeném množství a jejich využívání s sebou nese neodstranitelná rizika. Vzniká tedy otázka, zda lidstvu nezbývá nic jiného, než aby při honbě za uspokojováním svých neustále rostoucích energetických potřeb zničilo zemi. Je zřejmé, že potřebujeme čisté a spolehlivé alternativy. Jsou však nějaké k dispozici? A může si je lidstvo vůbec dovolit?