Muzea — Čím nás obohacují?

WASHINGTON, D.C., hlavní město Spojených států, je magnetem pro turisty.a Co je sem láká? Jednou z hlavních atrakcí je Bílý dům, oficiální sídlo prezidenta. Stojí na Pennsylvania Avenue 1600 a každoročně sem přijde více než jeden a půl milionu lidí. Návštěvníci si mohou prohlédnout určité místnosti, jež jsou zařízené v duchu různých historických období. Je zde cenný starožitný nábytek a také vzácný porcelán a stříbrné příbory.

Další působivou budovou je Kapitol, sídlo Kongresu Spojených států, které mají skoro 300 milionů obyvatel. Když člověk prochází síněmi a chodbami Kapitolu, vidí mnoho soch slavných vůdců z minulosti. Pokud máte dobrý postřeh, můžete také zahlédnout i některé z dnešních slavných senátorů nebo kongresmanů. Nicméně, ne všechny turisty lákají tyto budovy. Mnozí se zajímají spíše o stánky kultury, totiž muzea a galerie umění.

Ve Washingtonu D. C. je jich tolik, že pokud by je člověk chtěl projít všechny, musel by v tomto městě pobývat velmi dlouho. Uvidíme, kolik si toho stačíme prohlédnout za těch několik dnů.

Muzeum muzeí

Největšímu zájmu se zcela jistě těší Smithsonův institut. Proč? Protože to není jen jedno muzeum, ale soubor muzeí a středisek poznání. Budovu Smithsonův hrad (Castle), která k němu patří, najdete snadno. Je součástí areálu National Mall, což je jeden a půl kilometru dlouhý pruh zeleně, na jehož jednom konci stojí budova Kongresu a na druhém Washingtonův památník. Smithsonův hrad je jasně červená budova, z jejíž zadní části je nádherný výhled na levou stranu Mallu, když se díváte směrem k Washingtonovu památníku.

Která z budov Smithsonova institutu je nejznámější? V dnešní vědecké době to je Národní muzeum letectví a kosmonautiky. Podle jednoho turistického průvodce to je „nejnavštěvovanější muzeum na světě“. Proč je tak populární? Je zde 23 rozlehlých výstavních síní, v nichž vzrušující historii létání dokumentuje mnoho exponátů upevněných ke stropu. Na rozsáhlé výstavě Mezníky letectví můžete vidět i letadlo Flyer, které v roce 1903 použil Orville Wright při svém historickém letu u vesnice Kitty Hawk v Severní Karolíně. Nedaleko je letadlo Spirit of St. Louis Charlese Lindbergha. Nechal si jej postavit hlavně proto, aby získal cenu za první samostatný přelet Atlantského oceánu. Tento přelet uskutečnil v roce 1927. Vystaveny jsou zde samozřejmě i novodobé exponáty — kosmické lodě, které vstoupily do historie, a také kameny z Měsíce.

Lákají vás peníze?

Jižně od Mallu a kousek od Washingtonova památníku je budova, kam míří tisíce zvědavých občanů. Pravděpodobně všichni mají u sebe vzorky produktů, jež vznikají právě zde, totiž bankovky. Je to Úřad pro rytí a tisk. Prohlídka trvá 40 minut a návštěvníci jsou seznámeni s tím, jak probíhá rytí a tisk — procesy nezbytné pro výrobu dolarových bankovek, které lidé denně používají. Každý rok se zde vytisknou bankovky v hodnotě více než 140 miliard dolarů. Je státním tajemstvím, jaký papír se používá? Jak dlouho zůstává bankovka v oběhu? Co se dělá pro to, aby se zabránilo padělání? Na tyto a další otázky dostanete odpověď v průběhu prohlídky.

Vedle tohoto Úřadu stojí zvláštní, stroze působící budova. Byla otevřena v roce 1993 a proudí tam návštěvníci z celého světa. Je to Americký památník holocaustu.

Připomínka masových vražd a svědectví těch, kdo to přežili

Pojem holocaust pochází z řeckého slova, které je uvedeno v Bibli a znamená úplnou zápalnou oběť. (Hebrejcům 10:6) Toto muzeum však ukazuje, že „holocaust byl státem financované systematické pronásledování a vyhlazování evropských Židů prostřednictvím nacistického Německa a jeho kolaborantů, jež probíhalo v letech 1933 až 1945“. Bylo zaměřeno především proti Židům, ale státní policie se snažila vyvraždit také Romy a Sinti (dva cikánské kmeny), postižené lidi, Poláky, sovětské válečné zajatce, homosexuály, svědky Jehovovy a politické disidenty.

První dojem při vstupu do budovy rozhodně není srdečné uvítání. Nacistické koncentrační tábory byly projektovány takovým způsobem, aby naháněly strach. A tento pocit muzeum skutečně navozuje. Je to vysoká, chladná a neosobní průmyslová stavba z oceli a cihel. Ze Síně svědectví v prvním podlaží je vidět střecha z oceli a skla nad třetím podlažím. Střešním oknem je sice vidět obloha, ale podle oficiální brožury je „pokřivená, zdeformovaná a v divném úhlu“. Cílem architekta bylo vytvořit atmosféru, která bude vyvolávat pocit, že „tady něco není v pořádku“.

Muzeum má pět podlaží, přičemž hlavní prohlídkovou trasu tvoří čtvrté až druhé podlaží. Nejlepší je začít ve čtvrtém. Prohlídka může trvat dvě až tři hodiny a je uspořádána tak, aby si návštěvník mohl vše prohlédnout bez průvodce. Vzhledem k tomu, že jsou zde naturalistické dokumenty o pronásledování a vraždění lidí, doporučuje se, aby stálou výstavu nenavštěvovaly děti mladší jedenácti let. V prvním podlaží je oddělená výstavka pro malé děti, která se jmenuje Danielův příběh. Historii holocaustu zachycuje z pohledu dítěte žijícího v nacistickém Německu.

Výtahy, kterými se dostanete do čtvrtého podlaží, vypadají jako studené kontejnery z šedé ocele. Prohlídka začíná obdobím „Nacistického útoku“ v letech 1933–1939. Je zde vidět, jak se nacistické propagandě podařilo ovládnout německý lid a nastolit atmosféru strachu a hrůzy, a to především pro miliony Němců židovského původu. A co návštěvníky čeká ve třetím podlaží?

Téma tohoto podlaží je poněkud děsivé. Má název „Konečné řešení“ a zahrnuje období let 1940–1945. V Průvodci muzeem je uvedeno, že tato část prohlídky „ukazuje gheta, deportace, otrockou práci, koncentrační tábory a provádění ‚Konečného řešení‘ [odstranění Židů a dalších skupin lidí] pomocí takových prostředků, jako byly pohotovostní oddíly SS (Einsatzgruppen) a tábory smrti“.

Druhé podlaží má o něco pozitivnější námět — „Poslední kapitola“. Vypovídá o „záchraně, odporu, osvobození a snaze těch, kdo přežili, vést zase normální život“. Na jedné straně tohoto podlaží je Wexnerovo naučné centrum. Zde je něco, co zaujme zvláště svědky Jehovovy. Na počítačových terminálech si mohou najít životní příběhy řady svědků, kteří byli během holocaustu pronásledováni a v některých případech přišli o život.

Je tam například příběh statečné Heleny Gottholdové z německého Dortmundu. Tato matka dvou dětí byla rozhodnuta chodit na křesťanská shromáždění navzdory nacistickému zákazu. V prosinci 1944 byla popravena gilotinou. Návštěvníci si mohou najít informace o mnoha dalších lidech, kteří trpěli a případně zahynuli v koncentračních táborech.

V tomto podlaží je také pozoruhodná Věž života (známá jako Věž tváří), která se tyčí do výšky tří pater. Je to soubor několika stovek fotografií židovských obyvatel malého městečka Eišiškés na území dnešní Litvy. Fotografie pocházejí z let 1890 až 1941. Jednalo se o židovskou komunitu, která tam prosperovala po dobu 900 let. Avšak v roce 1941 tam během dvou dnů pohotovostní jednotka SS (Einsatzkommando) vyvraždila všechny obyvatele židovského původu. Podle oficiálních nacistických záznamů bylo vyhlazeno 3 446 Židů — to znamená 989 mužů, 1 636 žen a 821 dětí. Nacistická byrokracie pracovala velmi pečlivě.

Ve druhém podlaží je také Pamětní síň, ve které jsou na mramorové stěně napsány biblické texty, například 5. Mojžíšova 30:19 a 1. Mojžíšova 4:9, 10. Najdete zde také některé doklady o pronásledování svědků Jehovových, například fialový trojúhelník, který museli nosit jako poznávací znak. Když budete pozorní, určitě jej nepřehlédnete. V muzeu je ještě řada dalších věcí, které stojí za prozkoumání, včetně obrovské knihovny a archivu v pátém patře.

Když se člověk opět ocitne na ulici, vydechne úlevou. A nyní se pojďme podívat do nejnovějšího washingtonského muzea. Zabývá se sice úplně jinou historií, ale i tato historie se týká pokusů o genocidu.

Muzeum americké historie

Tím nejnovějším přírůstkem Smithsonova institutu je muzeum věnované historii a kultuře původních obyvatel amerického kontinentu — více než 500 domorodých kmenů, které na tomto kontinentu žily před příchodem Evropanů a Afričanů. Je to Národní muzeum amerických Indiánů (NMAI), které leží v areálu National Mall vedle muzea letectví a kosmonautiky. Bylo otevřeno 21. září 2004. Muzeum lze snadno poznat podle toho, že jeho konstrukce má zvláštní křivky. Budova se rozkládá na 23 000 čtverečních metrech a je obložena vápencem z Kasoty v Minnesotě. Působí jako „vrstevnatá skalní stěna, kterou formovaly voda a vítr“.

Co zajímavého zde můžete vidět? Pět vstupních výstav „obsahuje přibližně 7 000 exponátů ze světově proslulé kolekce patřící NMAI, kde je asi 800 000 etnografických a archeologických předmětů“. (Insight, informační bulletin Smithsonova institutu) Najdete zde košíky, keramiku i výrobky z korálků, a to v typickém provedení jednotlivých kmenů — počínaje Mapuči v Chile a Kečuy v Peru až po Lakoty ve Spojených státech a Čipevy v Kanadě.

Zakladatelem a ředitelem tohoto muzea je W. Richard West ml., který pochází z kmene Čejenů. Vypráví nám o účelu tohoto muzea a říká, že cílem je „umožnit všem lidem, domorodým i cizím, aby lépe pochopili život a kulturu původních obyvatel tohoto kontinentu a aby si opravili své nesprávné názory“. Prohlídka muzea amerických Indiánů trvá asi dvě hodiny. A kam se vydáme teď?

Umění v průběhu staletí

Na druhé straně Mallu je velkolepá Národní galerie umění, která byla otevřena v roce 1941. Můžete si v ní prohlédnout umění posledních osmi století. Pokud vás tyto věci opravdu zajímají, pak je lepší přijít sem ráno, protože na to, abyste si tuto nádhernou sbírku prohlédli a vstřebali všechny dojmy, určitě budete potřebovat řadu hodin. Naštěstí tam je mnoho příležitostí k tomu, abyste se posadili — pokud byste chtěli určité umělecké dílo obdivovat déle nebo si třeba jen chvíli odpočinout.

Vzhledem k tomu, že od 13. do 15. století byla hlavním patronem umění katolická církev, většina obrazů z té doby má náboženský námět. Najdete tam Giottovu „Madonu s dítětem“, Raffaelův obraz „Alba Madona“ (1508) a díla Leonarda da Vinciho. Ze 16. století jsou zde díla Tintoretta, Tiziana a dalších. Ty, kdo studují Bibli, bude zajímat Tintorettův obraz „Kristus kráčí po vodě“ (asi 1575/1580), který zobrazuje Kristovy apoštoly v rybářské bárce zmítané bouří. Další biblický námět je „Vyhnání kupců z chrámu“ od El Greca. Porovnejte velmi odlišný styl malování obou těchto umělců. Pro El Greca byly typické živé barvy a dramatické situace.

Sbírka ze 17. století obsahuje kromě jiného i díla Rubense a Rembrandta. Ty, kdo mají vztah k Bibli, upoutá obraz „Daniel ve lví jámě“, který Rubens nakreslil asi v roce 1615. Zobrazil na něm, jak pokojně Daniel děkuje Bohu za to, že mu zachránil život. A nyní se posuneme do 19. století k francouzským impresionistům.

Je zde shromážděna jedna z největších impresionistických sbírek, obsáhlejší sbírka je pouze v Paříži. Pokud člověk dříve znal jen reprodukce, pak je velkým zážitkem na vlastní oči vidět originály. Člověku se tají dech, když na slavných obrazech Cézanna, Maneta, Renoira, Degase a Moneta studuje, jaký styl a cit pro světlo tito malíři měli. Najdete tam také vynikající díla takových amerických malířů, jako byli Mary Cassattová („Děti na pláži“), James Abbott McNeill Whistler („Bílá dívka“) a Winslow Homer („Ve větru“).

Můžete navštívit ještě další výstavu, a to ve Východní budově, kde je sbírka moderního a současného umění. Patří k ní i několik velkých soch na nádvoří. Vytvořili je Alexander Calder, Henry Moore a další. Najdete zde také nádherné goblény od katalánského umělce Joana Miró.

Jak vidíte, v Národní galerii může člověk strávit několik hodin nebo tam může být tak dlouho, než mu dojdou síly. Ve Washingtonu jsou pochopitelně ještě další galerie umění, které stojí za to navštívit. Je to například Corcoranova galerie umění, ve které můžete obdivovat nádhernou sbírku evropských a amerických mistrů, včetně obrazů impresionistických malířů Moneta a Renoira. V této galerii je také druhá největší sbírka obrazů od Jean-Baptisty Camilla Corota. Tu největší byste našli ve Francii. Kolik dalších galerií ještě můžete navštívit? To záleží na tom, kolik času a energie máte.

Z Washingtonu si pravděpodobně budete odnášet větší ocenění pro kulturu. A možná budete také lépe rozumět slovům, která pronesl francouzský dramatik Destouches: „Kritika je snadná, ale umění obtížné.“ Návštěva Washingtonu ve vás možná probudí touhu navštívit muzea v místě, kde žijete. Možná bude zajímavé zjistit, zda se nějak dotýkají náboženství a Bible.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 14]

Smithsonův hrad (Castle)

[Podpisek]

Fotografii pořídil Eric Long

[Obrázky na straně 14 a 15]

V Národním muzeu letectví a kosmonautiky je původní letadlo „Flyer“ z roku 1903 (vpravo) a Lindberghův „Spirit of Saint Louis“ (dole)

[Obrázky na straně 15]

Úřad pro rytí a tisk láká mnoho návštěvníků

[Obrázek na straně 16]

Věž života sahá do výšky tří pater

[Obrázek na straně 16]

Uniforma z koncentračního tábora, kterou nosil jeden svědek Jehovův

[Obrázek na straně 17]

Americký památník holocaustu

[Obrázek na straně 17]

Helene Gottholdová

[Podpisek]

USHMM, s laskavým svolením Martina Tillmanse

[Obrázek na straně 18]

Národní muzeum amerických indiánů má neobvyklý tvar

[Podpisek]

Fotografii pořídil Robert C. Lautman

[Obrázek na straně 18]

Váza z foukaného skla vyrobená současným indiánským umělcem

[Podpisek]

Fotografii pořídil Ernest Amoroso, © Smithsonian Institution/National Museum of the American Indian

[Obrázek na straně 18]

Obraz Winslowa Homera „Ve větru“, Národní galerie umění

[Podpisek]

Winslow Homer, Breezing Up (A Fair Wind), Gift of the W. L. and May T. Mellon Foundation, Image © Board of Trustees, National Gallery of Art, Washington

[Podpisky obrázku na straně 15]

Fotografie nahoře a v pozadí: Dane Penland; letadlo: © Mark Polott/Index Stock Imagery; fotografie prohlídky: Carolyn Russo/NASM; tři fotografie dole: s laskavým svolením Department of the Treasury, Bureau of Engraving and Printing