William Whiston

WHISTON je známý také tím, že do angličtiny přeložil spisy Josepha Flavia, židovského historika z prvního století. Dílo The Works of Josephus obsahuje mnoho informací o židovské historii a životě prvních křesťanů.

WHISTONOVY NÁZORY

Whiston využil svůj pronikavý intelekt v mnoha oblastech, především ve vědě a náboženství. Byl přesvědčený, že biblická zpráva o stvoření je přesná a že konstrukční řešení, elegance a řád, které jsou patrné v přírodě, poukazují na toho největšího architekta – na stvořitele.

Také zastával názor, že křesťanské církve se roztříštily do mnoha denominací proto, že se duchovní odchýlili od Bible a dávali přednost nebiblickým naukám a tradicím, které byly přijaty na církevních sněmech a které vyučovali takzvaní církevní otcové.

Jelikož Whiston považoval Bibli za knihu, která odhaluje náboženskou pravdu, zavrhl nauku o věčných mukách v pekle. Byla podle něj nesmyslná a krutá a navíc urážela Boha. Církevní autority si však proti sobě popudil hlavně tím, že odmítl nauku o Trojici. Ta definuje Boha jako tři sobě rovné a stejně věčné osoby, kterými jsou Otec, Syn a Duch svatý. Přesto to nejsou tři bohové, ale pouze jeden.

Z VĚHLASNÉHO UNIVERZITNÍHO PROFESORA VYDĚDĚNEC

Po důkladném výzkumu došel Whiston k závěru, že první křesťané nauku o Trojici nevyučovali, ale že byla přijata později, když do křesťanství pronikla pohanská filozofie.a Jeho přátelé ho upozorňovali, že publikovat takové názory by mohlo být nebezpečné. Whiston však nedokázal ignorovat to, že se překrucuje Ježíšova pravá podstata, tedy že Ježíš je Boží Syn a stvořená bytost.

Cambridgeská univerzita zbavila úřadu kohokoli, kdo šířil myšlenky, které byly v rozporu s učením anglikánské církve, a to hrozilo i Whistonovi. On se ale nedal umlčet. Napsal: „Žádné světské výhody . . . mě neodradí.“ Trojici považoval za falešnou nauku i Newton, ale o svých názorech veřejně nemluvil.

V roce 1710 byl Whiston z univerzity vyloučen. Protože se nechtěl vzdát svého přesvědčení, přišel o věhlas, který měl jako univerzitní profesor, a stal se vyděděncem. Ani to ho však nezastrašilo. Když čelil obvinění z kacířství, napsal sérii pojednání nazvanou Primitive Christianity Revived (Prvotní křesťanství oživeno). Později založil Společnost na podporu prvotního křesťanství, která se scházela v jeho londýnském domě.

I když přišel o post profesora a nějakou dobu měl finanční potíže, dál se věnoval psaní a přednášel v londýnských kavárnách. V roce 1737 vydal překlad spisů Josepha Flavia, protože chtěl lidem přiblížit, jak se žilo v době, kdy vznikalo křesťanství. Tento překlad se tiskne až dodnes.

Whiston odvážně zastával nepopulární názory, a tak ho dnes mnozí považují za „výstředního člověka,“ říká spisovatel James E. Force. Jiní ho však obdivují jako znalce Bible, jako upřímného badatele, který hledal náboženskou pravdu, a jako muže, který byl rozhodnutý žít podle svého přesvědčení.