William Whiston — Kacíř, nebo upřímný učenec?

BYLI byste ochotni vzdát se své kariéry kvůli svému přesvědčení? William Whiston to udělal.

William Whiston počátkem osmnáctého století vyjádřil nespokojenost s anglikánským výkladem biblických nauk. Stal se tak ústřední postavou náboženského sporu. Nakonec byl označen za kacíře. Jeho jednání mu tedy přineslo posměch, ale i úctu.

Kdo byl William Whiston? A čeho dosáhl?

Biblický učenec

William Whiston působil na cambridgeské univerzitě a byl znamenitým spolupracovníkem sira Isaaka Newtona. Budete-li číst anglické vydání spisů židovského dějepisce Josepha Flavia, který žil v prvním století našeho letopočtu, pravděpodobně budete mít před sebou překlad, který v roce 1736 pořídil William Whiston. Existují sice i jiné překlady, ale kvalita Whistonova znaleckého přetlumočení, opatřeného poznámkami a esejemi, nebyla dosud nikým překonána. Tato práce je vydávána dodnes. Mnozí lidé ji považují za vrchol Whistonova díla.

Nesmíme však opomenout Whistonův překlad Křesťanských řeckých písem nazvaný Primitive New Testament (Prvotní Nový zákon). Byl vydán roku 1745, kdy bylo Whistonovi 78 let. Čtyři evangelia a Skutky apoštolů přeložil z Bezova kodexu, Pavlovy dopisy z kodexu klermontského a ostatní části, včetně knihy Zjevení, z alexandrijského rukopisu. Svědomitě vynechal podvržený úsek textu 1. Jana 5:7. Tyto tři staré řecké podklady si Whiston zvolil proto, že v jeho době byly těmi nejlepšími, jaké bylo možné použít.

Podnětem k tomu, co dělal, byla u Williama Whistona zjevně jeho láska k Bibli. V té době byl velmi rozšířený deismus, který učil, že dostatečným podkladem pro víru v Boha je pouhé logické uvažování. V knize William Whiston—Honest Newtonian (William Whiston — upřímný newtonovec) se uvádí, že Whiston pevně zastával „tradicionalistický názor, podle něhož jediným spolehlivým zdrojem vědomostí o starověkých dějinách je Bible“. Pojem „newtonovec“ je odvozen od jména Isaaka Newtona, který je znám především svou prací Principia, v níž vykládá všeobecný gravitační zákon. Newtonovo myšlení mělo na Williama Whistona výrazný vliv. V jakém směru?

Protikladné osobnosti

William Whiston se narodil v roce 1667 v rodině duchovního anglikánské církve. Roku 1693 byl vysvěcen na kněze, pak se vrátil na cambridgeskou univerzitu, aby studoval matematiku a aby se stal Newtonovým asistentem. Mezi Whistonem a Newtonem se vyvinulo těsné pouto. Když se pak asi o tři roky později Newton vzdal akademické hodnosti profesora matematiky, zajistil, aby tato hodnost byla udělena Whistonovi. Whiston se věnoval svému povolání — přednášel astronomii a matematiku, avšak díky Newtonovu vlivu se začal hlouběji zajímat i o biblickou chronologii a nauky Bible.

Newton byl nábožný člověk. Pevně věřil v biblické milénium a ve svých spisech se obsáhle věnoval proroctvím v Danielovi a ve Zjevení. Žádný z těchto spisů však za jeho života nebyl zveřejněn. Newton odmítal nauku o Trojici. The New Encyclopædia Britannica však uvádí, že když měly Newtonovy argumenty proti Trojici vyjít tiskem, „Newton to odmítl, neboť se bál, že se jeho nesouhlas s naukou o Trojici stane známým“. F. E. Manuel tuto situaci popisuje v knize Isaac Newton, Historian (Isaac Newton, historik): „Lidé z Newtonovy skupiny buď své názory skrývali, nebo potlačovali své nadšení . . . To, s čím Newton dělal tajnosti, Whiston hlásal po tržištích.“ Newton a Whiston byli tedy muži s protikladnými osobnostmi.

Vyloučení z veřejného života

V červenci roku 1708 napsal William Whiston dopisy arcibiskupům canterburskému a yorkskému. Požadoval v nich, aby bylo reformováno učení anglikánské církve, protože nauka o Trojici, vyjádřená Athanasiánským vyznáním víry, je falešná. Dostal pochopitelně radu, aby byl opatrný. Whiston ovšem vytrvale pokračoval. „Prostudoval jsem tyto věci s největší důkladností,“ řekl, „a jsem naprosto přesvědčen, že křesťanská církev je už dlouhou dobu nestoudně podváděna; a dostane-li se mi Božího požehnání a bude-li to v mé moci, nadále již podváděna nebude.“

Newton se obával o své společenské a akademické postavení. Whiston takové obavy neměl. Když se postupně vyhranil jeho nesouhlas s naukou o Trojici, sepsal útlou knížku, v níž vyjádřil své názory. Cambridgeská univerzita však v srpnu roku 1708 odmítla dát Whistonovi oprávnění k tisku, s odůvodněním, že jde o neortodoxní materiál.

V roce 1710 byl Whiston obviněn z vyučování nauky, která se příčí anglikánské víře. Byl shledán vinným, zbaven profesury a vykázán z Cambridge. Nikdy však nebyl usvědčen z kacířství, navzdory tomu, že bylo proti němu vedeno soudní řízení, které se táhlo skoro dalších pět let.

Newton se s Whistonem shodoval v názoru, že nauka o Trojici je falešná, ale nikdy se svého přítele nezastal, a nakonec jej veřejně odsoudil. Newtonovo biblicky podložené znalecké odhalení Trojice bylo nakonec zveřejněno v roce 1754 — dvacet sedm let po Newtonově smrti. Whistonovi to však již neprospělo; na to bylo příliš pozdě, protože dva roky předtím zemřel.

Newtonovi se také přičítá vina za to, že Whiston byl vyloučen z prestižní Královské společnosti. Whistona to však neodradilo. Přestěhoval se s rodinou do Londýna a tam založil Společnost na podporu prvotního křesťanství. Všechny své síly věnoval psaní; jeho nejvýznamnější prací z tohoto období je čtyřsvazkové dílo Primitive Christianity Revived (Prvotní křesťanství oživeno).

Až do smrti vedl spor

Ve své vědecké činnosti se Whiston zabýval různými způsoby, jak by námořníci mohli na moři určovat zeměpisnou délku. Jeho myšlenky se sice neujaly, ale jeho houževnatost vedla později k vynálezu námořního chronometru. Mnohé Whistonovy názory na biblická proroctví se prokázaly jako nesprávné, podobně jako názory jeho současníků. Avšak při svém pátrání po pravdě William Whiston nenechal kámen na kameni. K četným pracem, které napsal na obhajobu vědecké i biblické pravdy, patří jeho pojednání o oběžných drahách komet a úvahy o účincích potopy v Noemových dnech. Nejvýznamnější z Whistonových spisů jsou však ty, v nichž odhalil nauku o Trojici jako nebiblickou.

V roce 1747 se Whiston zachoval způsobem, který mu byl vlastní, a opustil anglikánskou církev. Udělal to jednak doslovně, jednak symbolicky, protože odešel z kostela ve chvíli, kdy kněz začal předčítat Athanasiánské vyznání víry. V díle A Religious Encyclopædia se o Whistonovi píše: „Člověk musí obdivovat jeho mužnou otevřenost, pravdomluvnost, která byla rysem jeho osobnosti, zásadovost jeho života a přímočarost jeho jednání.“

Pro Williama Whistona bylo nemyslitelné, aby ve věcech pravdy přistupoval na kompromisy; svého přesvědčení si vážil daleko více než poct a chvály od lidí. O Whistonovi se vedly spory, byl to však upřímný badatel, který se neohroženě zastával Bible jako Božího slova. — 2. Timoteovi 3:16, 17.

[Podpisek obrázku na straně 26]

Copyright British Museum