33. studie
Projevovat nadšení a vřelost
1. Co podnítí nadšení?
1 Nadšení je život proslovu. Nejsi-li nadšen tím, co říkáš, nebudou určitě nadšeni ani tvoji posluchači. Nepohne-li to tebou, nepohne to ani jimi. Abys však mohl jako řečník projevit pravé nadšení, musíš být pevně přesvědčen, že tvoji posluchači potřebují slyšet, co říkáš. To znamená, že jsi na ně bral zřetel, když sis připravoval proslov, že jsi vybral body, které pro ně budou nejužitečnější, a zpracoval jsi je tak, že tvoji posluchači ochotně ocení jejich hodnotu. Jestliže jsi to udělal, podnítí tě to, abys mluvil vroucně, a tvoji posluchači budou podle toho reagovat.
2–5. Jak se projeví nadšení v živém přednesu?
2 Projevit nadšení živým přednesem. Nadšení můžeš nejlépe projevit živostí svého proslovu. Tvůj postoj nesmí být lhostejný nebo vlažný. Musíš být velmi živý výrazem tváře, tónem hlasu a způsobem své mluvy. To znamená, že musíš mluvit působivě a s elánem. Musíš působit přesvědčivě, ale ne dogmaticky. Měl bys být sice nadšený, ale nikdy se nesmíš nechat unést. Ztráta sebeovládání znamená ztrátu posluchačů.
3 Nadšení je nakažlivé. Jsi-li nadšen svým proslovem, tvoji posluchači se jím nechají strhnout. A máš-li dobrý kontakt s posluchači, odrazí se to opět na tobě a udržíš své nadšení stále živé. Naproti tomu, jsi-li zvadlý, „zvadnou“ i tvoji posluchači.
4 Pavel řekl, že máme být zaníceni Božím duchem. Budeš-li takto zanícen, tvůj živý přednes způsobí, že Boží duch bude proudit do posluchačů a pohne je k činnosti. Apollos projevoval tohoto ducha ve své mluvě, a proto je o něm řečeno, že byl výmluvným řečníkem. — Řím. 12:11; Sk. 18:25; Job 32:18–20; Jer. 20:9.
5 Máš-li mluvit nadšeně, musíš být přesvědčen, že přednášíš něco cenného. Pracuj na látce, kterou chceš přednést, dokud necítíš, že máš něco, co podnítí v první řadě tebe jako řečníka. Nemusí to být nová látka, ale tvůj přístup k tématu může být nový. Jestliže cítíš, že máš něco, co posílí tvé posluchače v jejich uctívání, co z nich udělá lepší kazatele nebo lepší křesťany, pak máš pádný důvod, abys byl nadšený svým proslovem, a také jím nepochybně nadšený budeš.
6–9. Jaký vztah má látka v proslovu k nadšení v přednesu?
6 Nadšení úměrné látce. Aby tvůj proslov byl pestrý a posluchači z něho měli užitek, nemusíš udržovat své nadšení na příliš vysoké úrovni po celý proslov. Kdybys to dělal, byli by posluchači vyčerpáni dříve, než by vůbec začali jednat. To opět zdůrazňuje, jak je nutné připravit si látku, která bude dost rozmanitá, aby umožnila pestrý přednes. To znamená, že některé body tvého proslovu vyžadují přirozeně nadšenější přednes než jiné body. Měly by rovněž obratně prolínat celým tvým proslovem.
7 Zvlášť hlavní body by měly být předneseny s nadšením. V tvém proslovu musí být vrcholy, vyvrcholení, které cílevědomě buduješ. Protože jsou to vrcholné body tvého proslovu, jsou obvykle utvářeny tak, aby podnítily tvé posluchače, a oni si zapamatovali, jak prakticky použít tvé dokazování, tvá odůvodnění nebo rady. Když jsi své posluchače přesvědčil, musíš je nyní povzbudit, musíš jim ukázat prospěšnost svých závěrů, radost a přednosti, které je čekají, budou-li žít podle tohoto přesvědčení. To vyžaduje nadšený přednes.
8 Přesto však nesmíš nikdy během jiných částí svého přednesu upadnout do lhostejnosti. Nikdy bys neměl ztratit silné zaujetí pro své téma nebo projevit nedostatek zájmu. Představ si v duchu srnu, která se klidně pase na malé pasece. Ačkoli se na pohled zdá uvolněná, v jejích štíhlých nohou je skryta síla, která jí umožní pružně odběhnout mocnými skoky při nejmenším náznaku nebezpečí. Je uvolněná, ale neustále bdělá. Takový bys měl být i ty, když zrovna nemluvíš s celým svým nadšením.
9 Co to tedy všechno znamená? Že živý přednes není nikdy nucený. Je třeba mít vždy důvod pro své nadšení a tento důvod ti musí dodat tvá látka. Tvůj rádce se bude zajímat o to, zda tvé nadšení odpovídalo tvé látce. Bylo přehnané, nedostatečné nebo na nesprávném místě? Bude brát pochopitelně v úvahu tvou vlastní osobnost, ale povzbudí tě, jestliže jsi plachý a odměřený, a napomene tě k opatrnosti, jestliže se zdá, že tě příliš vzrušuje všechno, co říkáš. Přizpůsob tedy své nadšení látce a vnášej do své látky takové obměny, aby tvůj nadšený přednes byl vždy vyvážený.
**********
10–12. Co je myšleno vřelostí a citem?
10 Nadšení je úzce spjato s vřelostí a citem. Jejich projevy jsou vždy vyvolávány různými citovými hnutími a působí různě na tvé posluchače. Jako řečník jsi obvykle nadšen svou látkou, ale k vřelosti ti pomůže, jestliže budeš myslet na své posluchače s přáním pomoci jim. Znak „Vřelost, cit“, který je uveden na lístku rad k proslovům, zasluhuje pečlivou pozornost.
11 Jestliže projevuješ vřelost a cit, tvoji posluchači vytuší, že jsi člověk, který prokazuje lásku, dobrotivost a něžný soucit. Budou k tobě přitahováni jako k ohni v chladné noci. Duchaplný přednes je podněcující, ale je rovněž třeba něžného citu. Nestačí vždy přesvědčit mysl, jsou také chvíle, kdy musíš pohnout srdcem.
12 Bylo by například vhodné číst v Galaťanům 5:22, 23 o lásce, shovívavosti, dobrotivosti a mírnosti, a neprojevovat tyto vlastnosti ve svých způsobech? Všimni si rovněž něžného citu, který je vyjádřen v Pavlových slovech v 1. Tesaloničanům 2:7, 8. To jsou výroky, které vyžadují vřelost a cit. Jak je můžeme projevit?
13, 14. Jak můžeš projevit vřelost ve výrazu obličeje?
13 Vřelost ve výrazu obličeje. Jestliže máš vřelý cit ke svým posluchačům, mělo by se to projevit v tvé tváři. Jestliže to tak není, může se stát, že tvoji posluchači nejsou přesvědčeni, že jsi k nim upřímně vřelý. Tvůj výraz však musí být opravdový, nemůžeš si jej nasadit jako masku. Vřelost a cit nemají být také zaměňovány se sentimentalitou a přemrštěným hnutím citů. Laskavý výraz tváře zračí pravost a upřímnost.
14 Převážně budeš mluvit k přátelským posluchačům. Jestliže se tedy opravdu díváš na své posluchače, budeš k nim cítit vřelost. Budeš se cítit uvolněný a přátelský. Vyber si mezi posluchači někoho se zvlášť přátelskou tváří. Mluv k němu několik okamžiků osobně. Pak si vyber jiného a mluv k němu. Budeš tak mít nejen dobrý kontakt s posluchači, ale zjistíš, že tě to k posluchačům přitahuje, a tvůj vřelý výraz obličeje bude opět přitahovat tvé posluchače k tobě.
15–19. Vysvětli, co způsobí, aby v řečníkově hlasu byly patrné vřelost a cit.
15 Vřelost a cit v tónu hlasu. Bylo zjištěno, že i zvířata mohou do určité míry vyčíst tvá citová hnutí z tónu hlasu. Oč víc budou tedy na hlas, který vyjadřuje svým zněním vřelost a cit, reagovat posluchači.
16 Jestliže se cítíš oddělený od svých posluchačů, jestliže myslíš víc na slova, jež říkáš, než na to, jak na ně reagují posluchači, bude pro tebe obtížné zakrýt to před bdělým posluchačstvem. Jestliže se však tvůj zájem upřímně soustředí na ty, k nimž mluvíš, a máš opravdové přání předat jim své myšlenky tak, aby uvažovali jako ty, bude tvůj cit patrný z každé změny tvého hlasu.
17 Musí to však být zřejmě upřímný zájem. Pravou vřelost není možno předstírat, stejně jako to není možné u nadšení. Řečník nemá nikdy budit dojem pokrytecké sladkosti. Vřelost a cit nemají být rovněž zaměňovány se sentimentalitou nebo se strojeným, chvějícím se hlasem laciného řečníka, který působí na city lidí.
18 Máš-li tvrdý, drsný hlas, bude pro tebe obtížné projevit vřelost ve svém vyjadřování. Měl by ses svědomitě a pilně snažit o překonání tohoto problému. Jde o jakost hlasu a vyžádá si to čas, ale věnuješ-li tomu správnou pozornost a úsilí, můžeš udělat mnoho, abys svůj hlas zlepšil a vyjádřil jím vřelost.
19 Z čistě akustického hlediska ti může pomoci, když si zapamatuješ, že krátké sevřené samohlásky dělají řeč tvrdou. Nauč se vyslovovat samohlásky poněkud rozšířeně. To je změkčí, a znění tvé řeči bude samočinně vřelejší.
20, 21. Jak ovlivní látka proslovu vřelost a cit v přednesu?
20 Vřelost a cit odpovídající látce. Stejně jako u nadšení, tak i u vřelosti a citu, které vkládáš do svého vyjadřování, záleží do značné míry na tom, co říkáš. Příkladem toho je zpráva o Ježíšově odsouzení znalců Zákona a farizeů ve 23. kapitole Matouše. Nedovedeme si představit, že by vyslovil tato sžíravá obnažující slova mdlým a neživým tónem. Ale uprostřed těchto projevů rozhořčení a hněvu je věta plná vřelosti a něžného citu, která vyjadřuje Ježíšův soucit slovy: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli.“ Zde je jasně patrný něžný cit, ale další výrok: „Pohleďte, váš dům je vám zanechán,“ již nezračí totéž citové hnutí. Tón je odmítavý a je z něho patrná nevole.
21 Kde je tedy na místě vřelost a cit? Většinou se dají vhodně uplatnit v tom, co říkáš v kazatelské službě nebo v proslovech studujících, ale zejména jsou vhodné tehdy, když chceš dokazovat, povzbudit, napomínat, projevit účast atd. Pamatuj tedy na vřelost, ale nezapomínej ani na nadšení tam, kde je vhodné. Buď vyrovnaný ve všech věcech, ale vyjádři co možná nejplněji vše, co říkáš.