Nadšení

NADŠENÍ oživuje proslov. Předkládat poučnou látku je sice důležité, ale právě živý a nadšený přednes pomůže posluchačům udržet pozornost. Nadšení můžeš rozvíjet bez ohledu na to, z jakého kulturního prostředí pocházíš nebo jakou máš osobnost.

Mluv ze srdce. Když Ježíš mluvil se Samaritánkou, řekl, že ti, kdo uctívají Jehovu, to musí dělat „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) K uctívání je musí podněcovat srdce plné ocenění, a to v souladu s pravdou, která je obsažena v Božím slově. Když má člověk hluboké ocenění, projeví se to v tom, jak mluví. Bude chtít mluvit s druhými o Jehovových láskyplných opatřeních. Z výrazu jeho obličeje, z jeho gest i z jeho hlasu bude patrné, co skutečně cítí.

Proč se tedy někdy stává, že řečník, který miluje Jehovu a který věří tomu, co sám říká, nemluví s nadšením? Nestačí totiž, aby si pouze připravil, co řekne. Musí rozebíranou látku prožívat, být do ní citově zapojen. Dejme tomu, že má za úkol mluvit o výkupní oběti Ježíše Krista. Při proslovu musí být řečníkova mysl plná nejen určitých informací, ale také ocenění pro to, co výkupní oběť znamená jak pro něj samotného, tak pro posluchače. Řečník musí znovu ve větší míře pocítit vděčnost k Jehovovi Bohu a Kristu Ježíši za toto úžasné opatření. Musí přemýšlet o velkolepé vyhlídce života, která se lidstvu otevírá — vyhlídce na věčné štěstí a život v dokonalém zdraví v obnoveném pozemském ráji. Musí tedy zapojit své srdce.

Bible říká o písaři Ezrovi, který byl učitelem v Izraeli, že „připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým zákonem a činil jej a aby vyučoval v Izraeli“. (Ezra 7:10) Pokud budeme postupovat podobně — tedy pokud si připravíme nejen určité informace, ale také své srdce —, potom budeme mluvit ze srdce. Takové upřímné vyjádření pravdy může posluchačům velmi pomoci vypěstovat si skutečnou lásku k pravdě.

Přemýšlej o svých posluchačích. Dalším významným činitelem, který přispívá k projevování nadšení, je přesvědčení, že tvoji posluchači potřebují slyšet to, co říkáš. To znamená, že když si svůj proslov připravuješ, neměl bys jen shromáždit hodnotnou látku, ale měl by ses také modlit k Jehovovi o vedení, abys ji předložil tak, že z ní posluchači budou mít užitek. (Žalm 32:8; Mat. 7:7, 8) Analyzuj, proč potřebují dané informace slyšet, jaký užitek jim přinesou a jak je můžeš předložit takovým způsobem, aby si uvědomili jejich hodnotu.

Pracuj s látkou svého proslovu do té doby, než budeš moci předložit něco, co tě naplňuje nadšením. Nemusí to být něco nového, ale tvůj přístup k námětu může být svěží. Jestliže si připravíš něco, co tvým posluchačům opravdu pomůže, aby upevnili svůj vztah k Jehovovi, oceňovali jeho opatření, úspěšně se vyrovnávali s životními tlaky v tomto starém systému nebo postupovali účinně ve službě, potom máš rozhodně důvod přednést svůj proslov s nadšením.

Co když máš za úkol veřejné čtení? Máš-li číst s nadšením, je zapotřebí víc než jen dokázat správně vyslovovat nebo vázat slova do správných celků. Danou látku si důkladně projdi. Jestliže budeš číst nějaký úsek Bible, proveď výzkum. Ujisti se, že rozumíš základnímu smyslu čteného úseku. Uvažuj, jaký užitek tento úsek přináší tobě i tvým posluchačům, a přečti jej s touhou sdělit jim to.

Připravuješ se do kazatelské služby? Projdi si námět, který budeš rozebírat, i biblické texty, které chceš použít. Uvaž také, o čem lidé přemýšlejí. Jaké zprávy slyšeli ze sdělovacích prostředků? S jakými problémy se potýkají? Jestliže jsi připraven lidem ukázat, že Boží slovo obsahuje řešení právě těch problémů, které jim dělají starosti, pak si budeš dychtivě přát to udělat, a nadšení se dostaví přirozeně.

Projevuj nadšení živým přednesem. Nadšení dáš nejlépe najevo svým živým přednesem. Nadšení by mělo být patrné z výrazu tvého obličeje. Musíš působit přesvědčivě, ne dogmaticky.

Je zapotřebí vyrovnanost. Někteří řečníci mají sklon nadchnout se pro všechno, co říkají. Možná potřebují pomoc, aby si uvědomili, že když člověk začne mluvit okázalým nebo příliš emotivním způsobem, jeho posluchači budou přemýšlet spíše o něm než o látce. Naproti tomu ostýchaví řečníci potřebují povzbudit, aby mluvili výrazněji.

Nadšení je nakažlivé. Pokud udržuješ dobrý kontakt s posluchači a pokud jsi nadšen látkou svého proslovu, potom se toto nadšení přenese i na tvé posluchače. Apollos měl živý přednes, a proto byl popsán jako výmluvný řečník. Jestliže jsi zanícen Božím duchem, tvůj živý přednes bude posluchače podněcovat k jednání. (Sk. 18:24, 25; Řím. 12:11)

Nadšení odpovídající látce. Dávej pozor, abys své nadšení neudržoval během celého proslovu na tak vysoké úrovni, že by to tvé posluchače vyčerpalo. Veškeré vybídky k uplatňování toho, co se rozebírá, by pak posluchačům šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. To ukazuje, že je zapotřebí připravovat si látku tak, aby tvůj přednes byl rozmanitý. Nesklouzni k takovému stylu přednesu, z něhož by byla patrná lhostejnost. Jestliže si látku pro svůj proslov pečlivě vybereš, bude pro tebe velmi zajímavá. Některé body ale přirozeně vyžadují při přednesu větší nadšení než ostatní, a právě těmi by měl být tvůj proslov působivě protkán.

Zejména hlavní body by měly být předloženy s nadšením. Tvůj proslov musí mít určité vrcholy, k nimž směřuješ. Jelikož to jsou klíčové body tvého proslovu, budou obvykle právě těmi myšlenkami, které by měly tvé posluchače motivovat. Když už jsi své posluchače přesvědčil, musíš je také podnítit — ukázat jim, jaký užitek jim přinese uplatňování toho, co se rozebírá. Nadšení ti pomůže zapůsobit na jejich srdce. Živý přednes by nikdy neměl působit nuceně. Pro své nadšení bys měl mít důvod, a ten najdeš v látce.