Mezinárodní svátek v ráji
1. Jak to bude působit na ctitele Jehovy na zemi, když uvidí, jak dosahuje v „ten den“ vítězství?
SLAVNÝ bude v dějinách vesmíru den, kdy Jehovova teokracie zvítězí nad všemi nepřátelskými národy na zemi. Všichni uchránění ctitelé Jehovovi se budou chvět radostným vzrušením při pohledu na to, jak univerzální teokratický panovník získává vítězství všech vítězství v bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Har-Magedonu. — Zjev. 16:13–16.
2. a) Jak bude potom použito hmotných statků, jež zůstanou po vítězné bitvě? b) Jaký slib dal Ježíš ohledně země, když umíral obětní smrtí?
2 Všechny hmotné statky, které přežijící této bitvy shromáždí po zničení svých mezinárodních nepřátel, budou použity ve službě Bohu a Králi Jehovovi. Nic z trosek válečné výzbroje se neuchová na památku. (Iz. 2:2–4) Bude to doba budování, ne ničení. Sobečtí ničitelé země budou sami zničeni, ale stále ještě zde bude mnoho následků jejich pustošivého jednání, v němž pokračovali až do konce závěrečné bitvy. (Zjev. 11:18) Nadejde mír tisíciletého Mesiášova panství nad celým lidstvem. Která doba by mohla být vhodnější pro obnovení země, aby byla přeměněna z bitevního pole v ráj až do svých ‚čtyř stran‘! Dříve, než Mesiáš zemřel obětní smrtí jako dokonalý člověk na zemi, zanechal slib, že na zemi, na podnoži Božích nohou, obnoví ráj.
3. Co řekl Ježíš umírajícímu zločinci, který vyjádřil víru, že Ježíš bude panovat jako král?
3 Umírajícímu zločinci, který svým výrokem: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království“, projevil víru, že Ježíš jako spravedlivý muž bude mít království, tento budoucí král odpověděl: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ — Luk. 23:39–43.
4. a) Co učiní Beránek Ježíš Kristus pro říši svých poddaných a také pro soucitného zločince, až dosáhne vítězství nad svými nepřáteli, kteří jsou připodobněni k zvířatům? b) Kdo by tedy také měl dostat za odměnu možnost těšit se z ráje?
4 Beránek Ježíš Kristus vybojoval boj proti symbolickým „deseti rohům“ šarlatového divokého zvířete, a pak se nepopiratelně ujal království nad celou zemí. (Zjev. 17:12–14; 19:11–21) Je čas, aby byla tato pozemská sféra jeho poddaných zkrášlena jako původní zahrada Eden a aby byl do ní vzkříšením z mrtvých uveden dávno zemřelý zločinec. Jestliže se má z ráje pod mesiášským královstvím těšit onen zločinec jen proto, že projevil víru a soucit, pak se z něj jistě bude těšit i „velký zástup“ jeho věrných učedníků, kteří přežijí nadcházející „velké soužení“, a bude to pro ně láskyplná odměna. — Zjev. 7:9–17.
5. a) Jaký druh ráje se snažily zničit útočící národy, ale jak dalece měly úspěch? b) Kdo z těch, kteří přežijí bitvu, se bude natrvalo těšit z ráje na zemi?
5 Ráj na zemi nebude obnoven za den, ale pozemští poddaní teokratického Kristova království budou muset v tom směru pracovat. Ale s pravým, neposkvrněným uctíváním Jehovy Boha, jež má vzkvétat, nebudou muset čekat až do úplného obnovení ráje. Radost z duchovního ráje se nebude muset odkládat až do té doby. (2. Kor. 12:4) Nepřátelé, kteří ničili zem až do konce bitvy s „nebeským Jeruzalémem“, se kdysi snažili zničit duchovní ráj pomazaného ostatku. To se jim však ani přes veškeré pronásledování a násilný odpor nepodařilo. Nepřátelům se nepodařilo vyhnat pomazaný ostatek a „velký zástup“ Jehovových ctitelů z duchovního ráje. Duchovní ráj tedy přežil spolu s nimi „velké soužení“ a přešel do Jehovova nového světa. Až potom pomazaný ostatek skončí své pozemské určení, obdrží splnění božského slibu ve Zjevení 2:7. Ale „velký zástup“ zůstane na zemi a zdědí pozemský ráj. — Žalm 37:11, 37–40; Přísl. 2:21, 22.
6. a) Jaký je nezbytný požadavek pro duchovní ráj na zemi a jak to, že jím začne nový svět? b) Jaký historický příklad má přežijící ostatek i „velký zástup“, aby v novém světě věnovali uctívání Jehovy první místo?
6 Duchovní ráj je možný jen ve spojení s čistým biblickým uctíváním jediného živého a pravého Boha. Nový svět začne bezprostředně tímto způsobem. Proč by neměl být veliký teokratický panovník, Bůh a Král Jehova, zbožňován a uctíván za své slavné vítězství ve prospěch své univerzální svrchovanosti? Tím budou i jeho ctitelé na zemi na věky osvobozeni od ďáblovy neteokratické organizace. Ti, kteří přežijí „velké soužení“, mají poučný příklad v patriarchovi Noemovi. Když skončila celosvětová potopa a Bůh řekl Noemovi a jeho rodině, aby vyšli z ochranné archy, přinesl Noe okamžitě Bohu oběť za záchranu. To se Jehovovi líbilo a Noe a jeho rodina tak získali božské požehnání (1. Mojž. 8:15 až 9:1) Přežijící ostatek a „velký zástup“ těch, kteří přežijí s nimi, bude jednat podle tohoto znamenitého příkladu. Veliký Babylón bude odstraněn a budou zničeni i všichni odpůrci čistého uctívání, kteří s ním byli spojeni, a pomazaný ostatek spolu s „velkým zástupem“ budou mít větší důvod než kdy dříve, aby v novém světě věnovali uctívání Jehovy první místo.
7. Kterému ráji se budou muset přizpůsobit ti, kteří budou na zemi vzkříšeni z mrtvých? Kam budou muset jít k uctívání, aby získali neustávající radost?
7 Nemůže tomu být jinak, než že bude duchovní ráj vzkvétat do ještě větší krásy a nádhery než kdy dříve. Všichni z lidstva, za něž Mesiáš zemřel a které povolá z pamětních hrobek mrtvých, se budou muset přizpůsobit tomuto duchovnímu ráji. (Jan 5:28, 29) Budou muset postavit na první místo ve svém životě uctívání Jehovy. Budou muset přijmout biblickou pravdu a pěstovat ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Budou-li si opravdu přát získat věčný život na rajské zemi, budou muset uctívat nebeského teokratického panovníka, Boha a Krále, v jeho duchovním chrámu. Tak vejdou do bezmezné, nikdy neochabující radosti. Tento požadavek pro vzkříšené je vysloven v závěrečných větách Zachariášových. Ti, o nichž prorok mluví, nepřišli k Jehovovu chrámu před útokem na Jeruzalém. Proto neznázorňují ty, kteří přežijí Armageddon. Objeví se na zemi až potom, na základě vzkříšení.
8. Co se stane s těmi, kteří nevyjdou z Egypta a z jiných národů, aby uctívali Jehovu a slavili svátek chýší?
8 „A s každým, kdo zůstane ze všech národů, jež přicházejí proti Jeruzalému, se stane, že půjdou také rok co rok klanět se Králi, Jehovovi vojsk, a slavit svátek chýší. A s kýmkoli z rodin země, kdo nepřijde do Jeruzaléma, aby se poklonili Králi, Jehovovi vojsk, se stane, že právě na ně nebude pršet. A jestliže nepřijde egyptská rodina a skutečně nevstoupí, ani na ně nebude pršet. Vyskytne se metla, kterou Jehova mrská národy, jež nepřicházejí slavit svátek chýší. Právě to se prokáže jako trest za hřích Egypta a hřích všech národů, které nepřicházejí slavit stánek chýší.“
9. Jak budou v ten den označeny rolničky na koních a co se stane s miskami a hrnci v zemi a kdo již nebude nalezen v chrámu?
9 „V ten den bude na koňských rolničkách: ‚Svatost patří Jehovovi!‘ A hrnce se širokým hrdlem v Jehovově domě se stanou podobnými miskám před oltářem. A každý hrnec se širokým hrdlem v Jeruzalémě a v Judsku se stane něčím svatým, co patří Jehovovi vojsk, a všichni, kdo obětují, budou vcházet a brát si z nich a budou v nich vařit. A v ten den už v domě Jehovy vojsk nebude Kananita.“ — Zach. 14:16–21.
JE RADNO, ABY SE NÁRODY PŘIPOJILY K SVÁTKU
10. Jak by zapůsobilo Jehovovo vítězství nad mezinárodními útočnými armádami na postoj národů, které taková vojska vyslaly, a proč by si nedovolily projevovat Bohu ani pasívní odpor?
10 Můžeme si představit, jak by v prorockém obraze Jehovovo velkolepé vítězství nad mezinárodními armádami útočícími na Jeruzalém, zapůsobilo na lidi z národů, jež vyslaly taková vojska. Jeho vítězství by jim bolestně ukázalo, že Jehova je jediný živý a pravý Bůh a že je neporazitelný. A jestliže smetl jejich spojená vojska tak úžasným způsobem, co by mohl učinit jim, kdyby mu dále odporovali a neuznávali ho? Co by jim učinil, kdyby nevystoupili k Jeruzalému a neskláněli se v jeho chrámu před ním jako Králem? Snášel by snad jejich třeba jen pasivní odpor? Kdyby nestáli výslovně na jeho straně, neznamenalo by to, že jsou vlastně proti němu? Ano, přesně to by znamenalo.
11. Kdo je původce deště a co by se národům (včetně Egypta) stalo, kdyby Boha neuctívaly?
11 Jehova je nebeský původce deště, a všichni lidé jsou vybízeni: „Vznášejte prosby k Jehovovi o déšť v čase jarního deště, ano k Jehovovi, který dělá bouřkové mraky a který jim dává liják deště, každému polnímu rostlinstvu.“ (Zach. 10:1) Kdyby tyto národy, jež poskytly útočné armády, nedostaly déšť, jak by mohly přežít? Trvalé sucho by vyvolalo v celém národě takovou ekologickou situaci, která by znamenala smrt. Starověký Egypt byl závislý na řece Nilu, která pravidelně zavodňovala zemi. Když však Jehova neseslal lijáky u pramenů řeky Nilu, co by se stalo s touto zbožňovanou řekou a jejími každoročními záplavami? Ale i kdyby se Egypt a jiné země opravdu obešly bez vláhy z oblohy, bylo by jejich zanedbávání uctívání jediného živého a pravého Boha potrestáno smrtelnou metlou, která kdysi zpustošila jejich útočné armády. Nemohly by se vyhnout Božským požadavkům. Musely by přijít do Jeruzaléma a uctívat v jeho chrámu, jinak by zemřely. Nestaly by se částí pozemského ráje. — Zach. 14:17–19.
12. K jakému výročnímu svátku měly národy přijít a jaké zvláštní oběti byly při tomto svátku obětovány?
12 U Zachariáše 14:12–15 není s určitostí řečeno, zda Jehova vojsk dosáhl svého vítězství nad útočnými národy ještě před židovským svátkem chýší (neboli stánků) v sedmém lunárním měsíci tišri. Ale svátek chýší, který se každoročně slavil v Jeruzalémě 15.-21. tišri, je svátek, který mají výslovně slavit všechny národy v chrámě v Jeruzalémě. Bylo velice vhodné, aby právě k tomuto svátku přišly všechny národy a skláněly se před Králem, Jehovou vojsk. Při tomto sedmidenním svátku v Jeruzalémě bylo obětováno sedmdesát mladých býků, počínaje třinácti mladými býky první den, jejich počet se pak každý další den o jednoho zmenšoval, až sedmého dne dosáhl sedmi.
13. a) Proč je významný počet obětovaných mladých býků a kolik lidí bude mít užitek z takové oběti? b) Komu se musí národy zasvětit, aby získaly věčná požehnání?
13 Je zřejmé, že tito mladí býci byli obětováni za všechny rodiny země, protože v desáté kapitole První knihy Mojžíšovy, kde je zpráva o rozšíření obyvatelstva na zemi po potopě za dnů Noemových, je vyjmenováno sedmdesát představitelů rodin. Sedmdesát je sedminásobek deseti, a protože v Písmu obě tato čísla představují dokonalost, úplnost, celost duchovní i pozemskou, mohlo sedmdesát mladých býků při svátku stánků neboli chýší symbolicky sloužit jako oběť za celý svět lidstva, za všechny národy. (4. Mojž. 29:12–34; 3. Mojž. 23:33 až 35; 5. Mojž. 16:13–15; 2. Mojž. 23:16) Všechny národy bez výjimky se musí odvrátit od falešných bohů, od falešného náboženství, jemuž se předtím „zasvětily“. (Oz. 9:10) Musí se nyní zasvětit uctívání Boha a Krále Jehovy v jeho chrámu. To jim přinese věčné požehnání. — 1. Tes. 1:9.
14. Jaký pocit byl v nejplnější míře projeven při svátku chýší? Jestliže Jehova zve národy, aby se jej účastnily, co naznačuje ohledně své vůle s národy?
14 Ze všech tří každoročních svátků, jež se slavily v Jeruzalémě, byl svátek chýší neboli sklizně nejradostnější. Proč by se ti, kteří jej oslavovali, neradovali z hojné úrody, kterou jim jejich Bůh požehnal na závěr zemědělského roku? Při tomto sedmidenním svátku panovala veliká radost, takže se říkalo, že ten, kdo neviděl radost při svátku chýší, neví, co je radost. Veliký původce deště, který žehná zemi vláhou z nebe, chce, aby se radovaly všechny národy. Budou-li jej uctívat, budou požehnáni touto překypující radostí. Je proto moudré, jestliže národy přijmou jeho pozvání, aby slavily tento svátek v jeho chrámu. — 5. Mojž. 32:43; Řím. 15:10, 11.
15. Proč národy nemají jít do pozemského Jeruzaléma na Středním východě, aby tam slavily sedmidenní „svátek chýší“?
15 Chápeme význam tohoto prorockého obrazu? Neznamená to, že by všechny národy musely každoročně slavit doslovný svátek stánků neboli chýší v pozemském Jeruzalémě. Slavení svátku stánků v Jeruzalémě na Středním východě přestalo v roce 70 n. l. A to bylo správné, protože od smrti a vzkříšení Mesiáše Ježíše a od chvíle, kdy v roce 33 n. l. vstoupil do nebe, ztratil doslovný sedmidenní svátek svůj význam, ztratil svou cenu. Byl částí „zákona Mojžíšova“ a tento zákon byl „stín budoucích dobrých věcí“. (Žid. 10:1; Kol. 2:16, 17) Tyto prorocké stíny mojžíšského zákona ustoupily skutečnostem, když se Mesiáš Ježíš, který vystoupil do nebe, objevil v nebi v Boží přítomnosti. Uplatnil hodnotu své obětní krve, aby byla uvedena v platnost slíbená „nová smlouva“ — křesťanská skutečnost. To, co se má tedy slavit nyní, je skutečnost, předstíněná symbolickým „svátkem chýší“ neboli „svátkem sklizně“. K té musí přijít všichni vykoupení z lidstva, přežijící i vzkříšené mrtvé národy, a to pod mesiášským královstvím Ježíše, Božího Syna.
16. a) Do kterého Jeruzaléma přijdou národy, aby tam slavily svátek? b) Co postihne ty, kteří tam nebudou chtít jít, a co to pro ně bude znamenat?
16 Tito pozemští oslavující ze všech národů, kmenů a lidí se musí přiblížit k „městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému“ tím, že uznají jeho nebeské mesiášské království. Musí přijít k pozemskému nádvoří Jehovova duchovního chrámu a tam se musí „klanět. . . Králi, Jehovovi vojsk“, velikému teokratu, svrchovanému panovníkovi vesmíru. Nebudou-li chtít opustit svůj dřívější stav nepřátelství s Bohem a v poslušnosti a v službě se shromáždit k jeho duchovnímu chrámu, utrpí trest za to, že chtěli pokračovat v hříchu. Dopadne na ně božská „metla“, a to bude znamenat věčnou smrt, kterou jim přivodí Jehova prostřednictvím svého mesiášského krále, Ježíše. Na takové opravdu nebude „pršet“ požehnání. To bude znamenat, že se nebudou podílet na plodném ráji udržujícím život. — Zach. 14:17–19.
RADOSTNÁ MEZINÁRODNÍ SKLIZEŇ
17. a) Co znázorňuje starověký svátek sklizně a kdy bude slaven? b) Co sestoupí na ty, kteří poslušně oslavují, a jakých radostí ráje budou užívat?
17 Starověký svátek chýší, hostina sklizně, znázorňovala shromáždění vykoupených ze všech národů, lidí a kmenů lidstva, kteří budou uctívat Krále, Jehovu vojsk, v jeho duchovním chrámu. To se stane během tisíciletého panství krále a kněze, Ježíše Krista. Bude sloužit jako Jehovův velekněz podobný Melchisedechovi ve prospěch celého lidstva, které se shromáždí k duchovnímu chrámu uctívání. Budou muset uznat „město živého Boha, nebeský Jeruzalém“ jako hlavní město Jehovovy teokratické organizace. Budou na ně „pršet“ božská požehnání. V životě těchto ctitelů se bude v duchovním ráji dařit všemu ovoci Božího svatého ducha. Po celé zeměkouli také pro ně bude vzkvétat pozemský ráj. V hojnosti bude přinášet plody, jež budou navěky udržovat dokonalý lidský život všech pozemských poslušných obyvatel. Ti budou navždy sklízet plody pozemského ráje a budou mít tedy důvod navěky v trvalé radosti uctívat toho, který poskytuje nekončící sklizeň, a žehnat mu.
18. Jak ukazuje prorocký obraz, že se bude pravému Bohu projevovat důstojná úcta i při užívání koní?
18 Jak slavnostním místem bude pak rajská zem! Jaké to pak bude mezinárodní shromáždění Jehovových ctitelů ke svátku chýší a sklizně! Hluboká úcta bude tehdy vzdávána svatosti, jež náleží Jehovovi. Všichni, jimž bude dán dar věčného života, budou pak projevovat pozornost spojenou s uctíváním. Naslouchej! Slyšíš ty zvonící rolničky na koních, kteří pravděpodobně přicházejí z Egypta, odkud byli dováženi koně? Nyní na nich přijíždějí ctitelé k středisku uctívání, aby slavili radostný svátek chýší! Vždyť na těchto rolničkách jsou napsána slova „Svatost patří Jehovovi“. A zvonění nebo cinkání těchto rolniček obrací pozornost na tuto důležitou skutečnost. Koně jsou používáni k mírumilovnému účelu, a ne k válečným vozům.
19. a) Kde jinde byl vyryt nápis, který byl také na koňských rolničkách? Co to ukazuje ohledně všech těch, kteří ohlašují Jehovovu svatost? b) Jestliže si takto uvědomují jeho svatost, k čemu je to podněcuje?
19 Nápis na těchto koňských rolničkách je stejný jako nápis vyrytý na zlatém „zářivém štítku“, který byl přivázán modrou šňůrkou vpředu na turbanu izraelského velekněze. Tento vyrytý štítek se nazýval „svaté znamení zasvěcení“. (2. Mojž. 28:36–39; 29:6; 39:30) Jak nádherně to znázorňuje, že od velekněze Ježíše Krista v „nebeském Jeruzalémě“ až po prostředek, jímž se pozemští ctitelé dostávají k Jehovovu duchovnímu chrámu, všechno oznamuje svatost nejvyššího Boha! Všechno je zřejmě proniknuto vědomím, že Jehova vojsk je Bůh a Král. Všechno se koná radostně s úmyslem oslavovat a posvěcovat jeho vznešené jméno a uchovávat je svatým. Ctitel se tak dostává blízko k Bohu, jehož uctívá! Jak velice to ovlivňuje ctitelův život! Připisuje to zásluhu jeho stvořiteli a Bohu a na Jehovu není uvedena žádná potupa!
20, 21. a) Jak se stane hrnec se širokým hrdlem v Jehovově domě podobným misce u oltáře? b) Jak bychom se podle toho měli dívat na všechno ve svém životě?
20 I běžné věci života nabývají nový význam, novou hodnotu. Ano, „hrnce se širokým hrdlem v Jehovově domě se stanou podobnými miskám před oltářem. A každý hrnec se širokým hrdlem v Jeruzalémě a v Judsku se stane něčím svatým, co patří Jehovovi vojsk, a všichni, kdo obětují, budou vcházet a brát si z nich a budou v nich vařit.“ (Zach. 14:20, 21) Znamená to, že, symbolicky řečeno, hrnce v Jehovově domě se od té doby budou dělat ne z mosazi nebo mědi, ale ze zlata jako nádoby, do nichž se chytala drahocenná krev obětních zvířat a z nichž byla tato krev vylévána na obětní oltář? Možná. A znamenalo by to, že bez ohledu na to, zda se vaření obětního masa považovalo za stejně důležité a hodnotné jako chytání krve obětních zvířat a její vylévání, bude to v novém světě jiné. Každý krok při obětování Bohu oběti společenství a při účasti s ním na této oběti bude mít stejnou cenu jako každý jiný krok v tomto uspořádání svátku.
21 Na materiálu, z něhož je určitá nádoba, nezáleží; důležitá je služba, kterou poskytuje. To by tedy znamenalo, že všechno, čím se vyznačuje služba a chvála Bohu, je důležité, nutné a cenné. Bůh si všech těchto rysů váží a jsou pro něj svaté nebo mají jakoby kvalitu svatosti. Jak jen tato myšlenka potěšuje srdce každého jeho ctitele! Jak nás to povzbuzuje, abychom vše, co činíme, považovali za součást svého uctívání, jež mu přinášíme! — 1. Kor. 10:31.
22. Jak může takové používání hrnců vedle oltářních misek naznačovat velký vzrůst počtu Jehovových ctitelů?
22 Prorocký obraz by také mohl naznačovat, že velmi vzroste počet Jehovových ctitelů v jeho symbolickém chrámu, kde přinášejí své oběti. Zabitých zvířecích obětí bude tolik, že misky na vylévání krve, jež jsou normálně v chrámě, nebudou stačit; proto bude nutno užívat hrnců se širokým hrdlem a také do nich chytat krev a vylévat ji na oltář. (2. Par. 29:22) Proto se také bude muset vařit více masa obětních zvířat, když se připravují pro jídlo v chrámových jídelnách. Jestliže se hrnců v Jehovově domě nyní mimořádně užívá ke kropení krve na oltář, bude v chrámě nedostatek hrnců na vaření. To by znamenalo, že by se musely používat obyčejné hrnce ze soukromých domů v Jeruzalémě k vaření obětního masa v chrámě. Tak by se tyto obyčejné domácí hrnce staly „něčím svatým, co patří Jehovovi“. Byly by posvěceny k jeho službě.
23. Co lze říci o tom, zda bude málo kněží v „nebeském Jeruzalémě“, a o prostředcích, jimiž bude lidstvu přinášena kněžská služba bez ohledu na to, co všechno lze vyvodit z obrazu pozemského Jeruzaléma?
23 Ať již tomu bude se symbolickým Jeruzalémem, jak se jej užívá v prorockém obrazu, jakkoli, v „městě živého Boha, nebeském Jeruzalémě“, nebude nedostatek kněžské služby. Bude tam velekněz Ježíš Kristus a plný počet 144 000 jeho nižších kněží. Budou plně způsobilí pro celosvětové dílo, při němž bude poslušné lidstvo uzdravováno ze smrtelných následků hříchu a nedokonalosti. Tak říkajíc pomůcek nebude nedostatek. Bude dostatek očišťující, uzdravující krve velekněze Ježíše Krista jako „beránka Božího“, neboť bude mít vykupující hodnotu pro všechny, kteří se obrátí k Jehovovi Bohu. Po tisíc let, kdy bude vládnout se svými spolukněžími, bude sloužit potřebám lidstva a požehnané výsledky toho budou takové, jak je popsáno v Židům 7:24, 25: „On, protože zůstává navždy živý, má své kněžství bez jakýchkoli nástupců. Může tedy také úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby se jich zastával.“ Proto ho nebude nijak zatěžovat, že tak velice vzroste počet ctitelů v Jehovově duchovním chrámu, když nastane vzkříšení z mrtvých.
UCTÍVÁNÍ BĚHEM MILÉNIA NEBUDE MAŘIT ŽÁDNÝ „KANANITA“
24. a) Čím nebudou pozemští oslavující obtěžováni v Jehovově duchovním chrámu během svátku, který bude souviset s miléniem? b) Který Ježíšův skutek na zemi v jeruzalémském chrámě dokazuje, že nebude trpět takové obtěžování?
24 Až se všichni tito pozemští oslavující přiblíží v tisíciletém svátku chýší k Jehovovu duchovnímu chrámu uctívání, nesetkají se s houfem obchodníků, kteří by prodávali náboženské předměty a chtěli by sobecky vydělat peníze na těch, kteří touží uctívat Boha „duchem a pravdou“, ani nebudou vystaveni jejich posměchu. (Jan 4:24) Jehovův nebeský velekněz to nestrpí ani na chvíli. Když byl jako člověk na zemi, aby obětoval jako velekněz svou dokonalou lidskou oběť, dvakrát očistil jeruzalémský chrám od náboženských obchodníků, jednou v prvním roce své veřejné služby a pak pouhé čtyři dny před svou obětní smrtí. O tomto druhém případě čteme:
„A [při své triumfální jízdě] vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu. A rozhlédl se po všem, a protože již byla pozdní hodina, vyšel se dvanácti do Betanie. Když příští den vyšli z Betanie, . . . přišli do Jeruzaléma. Tam vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří prodávali a kupovali v chrámu, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice; a nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu, ale vyučoval a říkal: ‚Není napsáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy“? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.‘ A slyšeli to přední kněží a znalci Písma a hledali, jak ho zničit.“ — Mar. 11:11–18; Iz. 56:7; Jan 2:12–17.
25. O splnění které části Zachariášova proroctví se velekněz postará?
25 Nebeský velekněz Ježíš Kristus bude projevovat stejnou horlivost pro dům Božího uctívání jako vždy a postará se, aby se splnila závěrečná slova Zachariášova proroctví: „A v ten den už v domě Jehovy vojsk nebude Kananita [neboli obchodník].“ — Zach. 14:21.
26. a) Proč nemá v Jehovově domě uctívání místo žádný „Kananita“? b) Jak nebo čím potom bude země posvěcena?
26 Označení Kananita bylo synonymem pro „obchodníka“. (Přísl. 31:24; Job 41:6; srovnej s Nehemiášem 13:15–21.) Takoví lidé, kteří chtějí sobecky, obchodně vydělat na té nejsvětější věci na zemi, na uctívání jediného živého a pravého Boha, nemají místo na pozemském nádvoří Jehovova duchovního chrámu neboli na zemi, jež je Boží podnoží. A nikdo takový nebude existovat ani žádné náboženské podvody. Země pak bude posvěcena učením čisté pravdy a pěstováním čistého, neposkvrněného náboženství. Všude na zemi budou Jehovu znát a uctívat. (Iz. 11:9) On je svatý, a jeho ctitelé budou v ráji po celé zemi svatí, podobní jako on. — 1. Petra 1:16.
27. a) Jakou zvláštní přednost bude mít během tisícileté oslavy svátků „velký zástup“ těch, kteří přežijí soužení? b) Jaké právo pak dostanou ti, kteří se zasvětí uctívání Jehovy?
27 Všichni lidé na zemi, kteří pijí z „živých vod“, jež vytékají z „nebeského Jeruzaléma“, budou „rok co rok“ slavit svátek chýší, který souvisí s miléniem, a budou se nevýslovně radovat v Jehovově duchovním chrámu. (Zach. 14:8, 16) Poslední kniha Bible popisuje vidění nespočetného „velkého zástupu“ ctitelů, kteří jásají před Bohem s palmovými ratolestmi v rukou. To odpovídá chrámové scéně především v poslední den „svátků chýší“ ve starověkém Jeruzalémě. (Zjev. 7:9) „Velký zástup“ těch, kteří přežijí „velké soužení“, bude mít zvláštní radost. Bude to radost z toho, že budou moci pomáhat miliardám lidí, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, aby přišli k oslavě svátků, bez ohledu na to, jaké byli národnosti v dřívějším světě. V ten den dostanou od Boha všichni, kteří se zasvětí uctívání krále, Jehovy vojsk, právo na život v nekonečné radosti na rajské zemi pod Jehovovou teokracií.
28. K jaké budoucí scéně Božího splněného předsevzetí se Zemí mohou ctitelé božského panovníka upírat své oči víry?
28 Vy všichni ctitelé božského Panovníka Jehovy, pozdvihněte své oči víry, abyste viděli, jak bude v budoucnosti okrášlena pozemská „podnož“ tohoto nebeského teokrata. Ať vidíte, jak na celé zemi zářivě vzkvétá pokojný ráj, který potěšuje i oko velkého teokrata a stvořitele, ráj ozdobený rostlinstvem a stromy, dobrými na pohled a přinášejícími potravu, která bude dokonale udržovat život tvorstva. Božský příkaz, který byl dán dokonalému muži a ženě na počátku v Edenu, se splní, totiž: „Naplňte zemi a podmaňte ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje na zemi.“ Celá země do čtyř stran je naplněna zbožnými lidskými tvory, kteří jsou dokonalí tělesně, morálně i duševně, a otcovský teokrat je skrze Beránka Ježíše Krista s radostí uznává jako své syny a dcery.
29. Komu budou připisovat záchranu všichni obyvatelé ráje a jak na to budou reagovat ti, kteří žijí v nebi?
29 To je závěr posledního dne božského týdne sedmi stvořitelských dnů, z nichž každý trvá sedm tisíc let. Když Bůh, stvořitel, zkoumá a vidí všechno, co vykonal, hle, je to „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:28 až 2:3) Celé nebe pozoruje zdokonalenou Zemi a naslouchá. Srdce nebeských serafů, cherubů i andělů je naplněno obdivem k velkému teokratovi, když vidí, že všichni lidé na zemi jsou svým postojem zaměřeni k uctívání. Zaznívá chvála Bohu. Nebeské zástupy jsou vzrušeny, když slyší, jak se celé obyvatelstvo Země připojuje k „velkému zástupu“, a vděčně říkají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ „Amen,“ odpovídají všichni svatí obyvatelé nebe, „požehnání a sláva a moudrost a díkůvzdání a čest a moc a síla buď našemu Bohu po celou věčnost. Amen.“ — Zjev. 7:9–12.