Jak si připravovat přednášky pro veřejnost

VĚTŠINA sborů svědků Jehovových pořádá každý týden veřejnou přednášku na nějaký biblický námět. Jestliže jsi starším nebo služebním pomocníkem, je patrné, že tvůj veřejný projev a tvé vyučování jsou působivé? Pokud ano, můžeš být požádán, abys přednesl veřejnou přednášku. Teokratická škola pomohla již desetitisícům bratrů, aby splňovali požadavky pro tuto služební výsadu. Když dostaneš za úkol přednést veřejnou přednášku, čím bys měl začít?

Prostuduj si osnovu

Než se pustíš do výzkumu, přečti si osnovu a rozjímej o ní, dokud ji do hloubky neporozumíš. Vtiskni si do mysli námět, který je vyjádřen v názvu přednášky. Co máš posluchače naučit? Co je cílem tvé přednášky?

Pozorně si projdi hlavní nadpisy. Tyto hlavní body analyzuj. Jak se každý z nich váže k námětu? Pod jednotlivými hlavními body je uvedena řada vedlejších bodů. Základní myšlenky, kterými jsou tyto vedlejší body podpořeny, jsou uvedeny pod nimi a jsou odsazeny od okraje. Uvažuj, jak každá část osnovy vychází z té předcházející, přechází v část následující a jak přispívá k dosažení cíle přednášky. Jakmile porozumíš námětu přednášky, jejímu cíli i tomu, jak má být pomocí hlavních bodů dosaženo tohoto záměru, jsi připraven začít látku rozvádět.

Možná bude pro tebe užitečné, když budeš o své přednášce uvažovat nejprve jako o čtyřech nebo pěti krátkých proslovech, z nichž každý pojednává o jednom hlavním bodu. Postupně si připrav jeden po druhém.

Osnova, kterou dostaneš, je pouze pomůcka k přípravě. Nemá sloužit jako poznámky, z nichž předneseš svůj proslov. Je to jen kostra. Musíš ji jakoby obalit masem, vložit do ní srdce a vdechnout jí život.

Používej Písmo

Ježíš Kristus a jeho učedníci zakládali své vyučování na Písmu. (Luk. 4:16–21; 24:27; Sk. 17:2, 3) Totéž můžeš dělat i ty. Písmo by mělo tvořit základ tvého proslovu. Místo toho, abys jen vysvětloval a uplatňoval vyjádření uvedená v osnově, kterou dostaneš, snaž se rozpoznat, jak tato vyjádření podporuje Písmo, a z něj pak vyučuj.

Když si připravuješ svůj proslov, prozkoumej každý verš, na který je v osnově odkaz. Všímej si kontextu. Některé texty možná jen sdělují další užitečné informace. Ve svém proslovu nemusíš číst nebo komentovat všechny texty. Vyber ty, které se nejlépe hodí pro tvé posluchače. Jestliže se zaměříš na biblické texty, jež jsou uvedeny v tištěné osnově, další biblické odkazy pravděpodobně nebudeš potřebovat.

Úspěch tvého proslovu závisí ne na tom, kolik biblických textů použiješ, ale na tom, jak kvalitní bude tvé vyučování. Když biblické texty uvádíš, řekni, proč je používáš. Vysvětli jejich uplatnění. Zatímco daný text po jeho přečtení rozebíráš, nech si Bibli otevřenou. Tvoji posluchači to pravděpodobně udělají také. Jak ale můžeš podněcovat zájem svých posluchačů a pomáhat jim, aby měli větší užitek z Božího slova? (Neh. 8:8, 12) Vysvětlováním, znázorňováním a uplatňováním.

Vysvětlování. Když se chystáš vysvětlit nějaký klíčový text, polož si otázky: ‚Jaký je jeho význam? Proč jej ve svém proslovu používám? Jaké otázky by si v souvislosti s tímto veršem položili posluchači?‘ Možná musíš analyzovat kontext, dějinné pozadí, prostředí, význam slov nebo záměr inspirovaného pisatele. To vyžaduje výzkum. V publikacích od ‚věrného a rozvážného otroka‘ najdeš velké množství cenných informací. (Mat. 24:45–47) Nesnaž se daný verš vysvětlit beze zbytku, nýbrž vysvětli, proč si jej posluchači měli přečíst v souvislosti s rozebíranou myšlenkou.

Znázorňování. Účelem znázornění je dovést posluchače k hlubšímu porozumění nebo jim pomoci, aby si zapamatovali myšlenku či zásadu, kterou rozebíráš. Znázornění lidem pomáhají pochopit to, co jim říkáš, a spojit si to s něčím, co již znají. Právě tak postupoval Ježíš, když pronášel své slavné Kázání na hoře. Díky takovým vyjádřením, jako například ‚nebeští ptáci‘, ‚polní lilie‘, ‚úzká brána‘, „dům na skalním masivu“, a mnoha dalším, bylo Ježíšovo vyučování výrazné, jasné a nezapomenutelné. (Mat. 5.–7. kap.)

Uplatňování. Jestliže řečník nějaký biblický text vysvětlí a znázorní, předá sice posluchačům poznání, ale tím, co přináší výsledky, je uplatnění tohoto poznání. Je pravda, že jednat podle biblického poselství je osobní odpovědností tvých posluchačů, ale ty jim můžeš pomoci rozpoznat, co je zapotřebí dělat. Jakmile máš jistotu, že tvoji posluchači rozebíranému verši rozumí a že chápou, jak se vztahuje k myšlence, kterou vysvětluješ, vyhraď si čas na to, abys jim ukázal, jak se tento verš týká jejich chování a náboženských názorů. Zdůrazni, jaký užitek přináší snaha vzdát se nesprávných představ a také úsilí jednat v souladu s pravdami, které rozebíráš.

Když přemýšlíš o tom, jak biblické texty uplatníš, nezapomeň, že mezi tvými posluchači jsou lidé, kteří pocházejí z různého prostředí a žijí v odlišných poměrech. Možná jsou mezi nimi noví zájemci, mladí lidé, letití i ti, kdo bojují s různými osobními problémy. Připrav si přednášku tak, aby byla praktická a realistická. Snaž se nedávat rady, které budí dojem, že máš na mysli jen určité posluchače.

Rozhodnutí řečníka

Některá rozhodnutí týkající se tvé přednášky již byla učiněna za tebe. Máš jasně uvedeny hlavní body a také dobu, kterou bys měl rozboru každého z nich věnovat. Další rozhodnutí jsou však na tobě. Možná se rozhodneš určitým vedlejším bodům věnovat více času a jiným méně. Nedomnívej se, že každý vedlejší bod musíš probrat stejně důkladně. Takový přístup by mohl vést k tomu, že látku prolétneš a posluchače zaplavíš množstvím informací. Jak můžeš určit, které vedlejší body bys měl rozvést více a o kterých by ses měl zmínit jen krátce neboli mimochodem? Polož si otázky: ‚Které body mi pomohou předat ústřední myšlenku proslovu? Které z nich budou pro mé posluchače nejužitečnější? Jestliže vynechám určitý nevypsaný biblický text a bod, jenž se k němu vztahuje, oslabí to dokladovou linii, kterou předkládám?‘

Dávej pozor, abys neuváděl žádné spekulace ani osobní názory. Ani Boží syn, Ježíš Kristus, ‚nemluvil sám od sebe‘. (Jan 14:10) Uvědom si, že lidé přicházejí na shromáždění svědků Jehovových proto, aby naslouchali rozboru Bible. Jestliže jsi považován za vynikajícího řečníka, důvodem je pravděpodobně to, že máš ve zvyku obracet pozornost ne na sebe, ale na Boží slovo. Proto druzí tvé proslovy oceňují. (Fil. 1:10, 11)

Jestliže sis na základě jednoduché osnovy již připravil hluboké vysvětlení určitých částí Písma, potřebuješ si nyní nacvičit přednes svého proslovu. Je užitečné dělat to nahlas. Důležité je ujistit se, že si všechny body dobře pamatuješ. Musíš dokázat dát do svého přednesu srdce, vdechnout látce život a předložit pravdu nadšeně. Než svůj proslov předneseš, polož si otázky: ‚Čeho bych rád dosáhl? Vystupují hlavní body do popředí? Skutečně Písmo tvoří základ mé přednášky? Přechází každý hlavní bod přirozeně v ten následující? Prohlubuje přednáška ocenění posluchačů pro Jehovu a jeho opatření? Vztahuje se závěr přímo k námětu, ukazuje posluchačům, co mají dělat, a podněcuje je k tomu?‘ Pokud můžeš na všechny tyto otázky odpovědět kladně, potom jsi připraven ‚konat dobro s poznáním‘, a to k užitku sboru i ke chvále Jehovy. (Přísl. 15:2)