Přiměřená síla hlasu

KDYŽ veřejný řečník nemluví dostatečně nahlas, někteří posluchači možná začnou podřimovat. Jestliže zvěstovatel mluví příliš tiše v kazatelské službě, nemusí si udržet pozornost osloveného. A když na shromážděních podávají přítomní komentáře příliš potichu, potom si posluchači neodnesou potřebné povzbuzení. (Hebr. 10:24, 25) Naproti tomu pokud řečník přidá na hlase ve špatnou chvíli, posluchačům to může být nepříjemné, nebo je to dokonce může obtěžovat. (Přísl. 27:14)

Ber v úvahu své posluchače. Ke komu mluvíš? K jednomu člověku? K rodině? K malé skupině zvěstovatelů, kteří se sešli před kazatelskou službou? K celému sboru? Nebo k účastníkům velkého sjezdu? Je zřejmé, že určitá síla hlasu, která je přiměřená v jedné situaci, by v jiné vhodná být nemusela.

Boží služebníci mluví k velkému počtu posluchačů při nejrůznějších příležitostech. Při zasvěcení jeruzalémského chrámu v Šalomounově době nebyla k dispozici žádná zvuková technika. Šalomoun tedy stál na vyvýšeném pódiu a „silným hlasem“ žehnal lidu. (1. Král. 8:55; 2. Par. 6:13) O staletí později, po vylití svatého ducha o Letnicích roku 33 n. l., se v Jeruzalémě kolem malé skupinky křesťanů shromáždilo množství lidí — někteří přišli ze zájmu, jiní se posmívali. Petr projevil praktickou moudrost tím, že „povstal ... a pozvedl hlas“. (Sk. 2:14) Toho dne bylo vydáno mocné svědectví.

Jak můžeš určit, zda síla tvého hlasu je v dané situaci vhodná? Jedním z nejlepších ukazatelů je reakce posluchačů. Pokud si všimneš, že někteří posluchači, jak se říká, napínají uši, měl by ses snažit mluvit hlasitěji.

Ať už mluvíme k jednomu člověku nebo ke skupině posluchačů, je také moudré vzít v úvahu to, kdo jsou naši posluchači. Pokud někdo z nich špatně slyší, možná budeš muset mluvit hlasitěji. Nekřič ale, protože tím si nezískáš přízeň těch, kdo snad kvůli pokročilému věku reagují o něco pomaleji. Možná by to dokonce považovali za projev nevychovanosti. V některých kulturách se příliš hlasité vyjadřování považuje za známku toho, že se člověk hněvá nebo že je netrpělivý.

Ber v úvahu rozptylující zvuky. V kazatelské službě je síla hlasu při vydávání svědectví samozřejmě ovlivňována momentálními okolnostmi. Možná se musíš vypořádat s hlukem dopravních prostředků, křikem dětí, štěkáním psů, hlučnou hudbou nebo hlasitě puštěnou televizí. Naproti tomu v místě, kde je jedna domácnost vedle druhé, by osloveného asi uvedlo do rozpaků, kdybys mluvil tak nahlas, že by to budilo pozornost sousedů.

Také bratři, kteří přednášejí proslovy ve sboru či na sjezdech, se musí vyrovnávat s velmi rozmanitými okolnostmi. Mluvit k posluchačům venku je něco docela jiného, než přednášet proslov v sále, kde je dobrá akustika. V Latinské Americe kdysi měli dva misionáři veřejnou přednášku na dvoře domu jednoho zájemce, zatímco na nedalekém náměstí probíhal ohňostroj a v sousedství neustále kokrhal kohout.

Během proslovu by se někdy mohlo stát něco, co vyžaduje buď udělat přestávku, dokud rušivý vliv nepomine, nebo přidat na hlase. Například pokud se shromáždění koná v budově se střechou z plechu a náhle přijde liják, posluchači řečníka téměř neuslyší. Problémem bude jistě i plačící dítě nebo vyrušení způsobené pozdním příchodem některých návštěvníků. Uč se přizpůsobovat těmto rozptylujícím vlivům, aby tvoji posluchači mohli mít plný užitek z informací, které předkládáš.

Mít k dispozici zesilovací zařízení je užitečné, ale to neznamená, že řečník nemusí přidat na hlase, když to situace vyžaduje. Na některých místech, kde často dochází k výpadku elektrického proudu, musí řečníci ve svém proslovu pokračovat bez pomoci mikrofonu.

Ber v úvahu rozebíranou látku. Potřebná síla hlasu je dána také tím, jakou látku ve svém proslovu rozebíráš. Jestliže námět vyžaduje důraz, neoslabuj přednes tím, že bys mluvil příliš jemně. Když například čteš v Písmu určitá odsouzení, měl bys mluvit silnějším hlasem, než když čteš rady o projevování lásky. Přizpůsob tedy sílu hlasu látce, ale dej pozor, abys to nedělal způsobem, který by obracel pozornost na tebe.

Ber v úvahu cíl svého proslovu. Chceš-li své posluchače podnítit k horlivé činnosti, možná budeš muset mluvit poněkud hlasitěji. Chceš-li, aby změnili svůj názor, nezastrašuj je tím, že bys mluvil příliš hlasitě. Jestliže se snažíš někoho utěšit, potom je obvykle lepší mluvit jemněji.

Kdy je účinné mluvit silnějším hlasem. Když se pokoušíš upoutat pozornost někoho, kdo se věnuje nějaké činnosti, často pomáhá, promluvíš-li silnějším hlasem. Toho si jsou vědomi rodiče, a proto, když je čas, aby si děti přestaly hrát, rodiče na ně zavolají. Silnější hlas může být zapotřebí také tehdy, když předsedající zahajuje sborové shromáždění nebo sjezd a musí přítomné utišit. A když zvěstovatelé přistupují v kazatelské službě k lidem, kteří pracují venku, možná také pozdraví silnějším hlasem.

I potom, co upoutáš něčí pozornost, je důležité dál mluvit dostatečně nahlas. Velmi slabý hlas může vyvolat dojem, že řečník není dobře připraven nebo že o tom, co říká, není příliš přesvědčen.

Když je silným hlasem vyjádřen nějaký příkaz, může to druhé podnítit k jednání. (Sk. 14:9, 10) Příkaz, který někdo vykřikne, může také zabránit neštěstí. Jeden žalářník ve Filipech se chtěl zabít, protože si myslel, že vězňové, které hlídal, unikli. „Pavel však zvolal silným hlasem a řekl: ‚Neubližuj si, neboť jsme všichni tady!‘“ Tak se zabránilo sebevraždě. Pavel a Silas pak tomu žalářníkovi a jeho domácnosti vydali svědectví, a ti všichni přijali pravdu. (Sk. 16:27–33)

Jak se naučit mluvit přiměřeně nahlas. Někteří lidé musí vynaložit mimořádné úsilí, aby se naučili mluvit přiměřeně nahlas. Někdo snad mluví příliš potichu, protože má slabý hlas. Pokud však vynaloží úsilí, může se zlepšit — i když možná bude stále mluvit jemným hlasem. Věnuj pozornost držení těla a tomu, jak dýcháš. Cvič střídavě sed a vztyk. Ramena tlač dozadu a zhluboka dýchej. Dbej na to, aby se ti vzduch dostával do spodní části plic. Právě přívod vzduchu z této části plic, pokud jej správně reguluješ, ti umožňuje ovládat při mluvení sílu hlasu.

Jiní lidé mají zase problémy s tím, že mluví příliš nahlas. Možná si zvykli tak mluvit, když pracovali venku nebo v hlučném prostředí. Anebo možná vyrůstali mezi lidmi, kteří křičeli a běžně skákali druhým do řeči. Proto nyní mají pocit, že jediný způsob, jak se zapojit do hovoru, je mluvit hlasitěji než ostatní. Když se však postupně naučí řídit se biblickou radou, aby si oblékli „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost“, potom budou při rozhovorech s druhými mluvit tišeji. (Kol. 3:12)

K přiměřené síle hlasu ti pomůže dobrá příprava, zkušenosti, jež načerpáš pravidelnou účastí v kazatelské službě, a modlitby k Jehovovi. Ať mluvíš z pódia, nebo se s někým bavíš v kazatelské službě, snaž se soustředit své myšlenky na to, jak věci, které říkáš, mohou pomoci druhým. (Přísl. 18:21)