Modulace

UPLATŇUJEŠ-LI běžné zdůrazňování podle smyslu, pomáhá to posluchačům porozumět tomu, co říkáš. Když ale využíváš rozmanitost síly a výšky hlasu i tempa řeči, tvůj proslov může být na poslech mnohem příjemnější. Kromě toho modulací můžeš dát svým posluchačům také najevo, jak se stavíš k tomu, co říkáš. Tvůj postoj k dané látce může mít vliv na to, jaký postoj k ní budou mít oni. To platí bez ohledu na to, zda mluvíš z pódia nebo si s někým povídáš v kazatelské službě.

Lidský hlas je úžasný nástroj, který je schopen velké rozmanitosti. Když se tato rozmanitost správně používá, může proslov oživit, zapůsobit na srdce, podnítit city a vyburcovat k jednání. Toho však nelze dosáhnout tím, že si zkrátka poznamenáš, kde bys měl mluvit hlasitěji, kde bys měl zrychlit nebo kde bys měl změnit výšku hlasu. Modulace založená na takovýchto poznámkách bude znít nepřirozeně. Nejenže nedodá tvému přednesu živost ani barvitost, ale navíc může na tvé posluchače zapůsobit nepříjemně. Správná modulace vychází ze srdce.

Moudře uplatňovaná modulace nebude obracet nepatřičnou pozornost na řečníka. Naopak, pomůže posluchačům jasně rozeznat podstatu rozebíraného námětu.

Přizpůsobuj sílu hlasu. Jedním ze způsobů, jak můžeš svůj hlasový projev měnit, je přizpůsobování síly hlasu. To by však nemělo spočívat v tom, že budeš s jednotvárnou pravidelností přidávat nebo ubírat na hlase. To by zkomolilo smysl toho, co říkáš. Jestliže budeš přidávat na hlase příliš často, bude to pro posluchače nepříjemné.

Síla tvého hlasu by měla odpovídat látce. Ať čteš nějaký naléhavý příkaz — například ten, který je uveden ve Zjevení 14:6, 7 či ve Zjevení 18:4 —, nebo nějaké vyjádření, z něhož je patrné silné přesvědčení — třeba vyjádření zaznamenané ve 2. Mojžíšově 14:13, 14 —, je vhodné na patřičném místě přidat na hlase. Také v případě, že z Bible čteš nějaké ostré odsouzení, například to u Jeremjáše 25:27–38, změnou síly svého hlasu určité výrazy vyzdvihneš.

Ber také v úvahu, co je cílem tvého proslovu. Chceš posluchače podnítit k jednání? Nebo chceš působivěji vyzdvihnout hlavní body svého proslovu? K tomu ti pomůže, jestliže uvážlivě použiješ silnější hlas. Pokud ale pouze přidáš na hlase, možná svého záměru nedosáhneš. Jak to? Snad to, co říkáš, vyžaduje ne silnější hlas, ale vřelost a cit. Tyto znaky se budou rozebírat v 11. studii.

Když řečník uvážlivě ubere na hlase, může tak vyvolat očekávání. To ale obvykle vyžaduje, aby vzápětí na hlase opět přidal. Tišeji pronesená slova, po nichž následuje hlasitější projev, mohou vyjádřit úzkost nebo strach. Méně hlasité vyjadřování může rovněž ukazovat, že to, co se říká, je ve srovnání s ostatními myšlenkami podružné. Jestliže však mluvíš potichu stále, mohou to posluchači vnímat jako nejistotu z tvé strany či nepříliš silné přesvědčení anebo nedostatek skutečného zájmu o námět proslovu. Je zřejmé, že je třeba pečlivě uvažovat o tom, kdy mluvit velmi slabým hlasem.

Měň tempo své řeči. Když vyjadřujeme své myšlenky v každodenní řeči, naše slova plynou přirozeně. Jestliže jsme vzrušeni, máme sklon mluvit rychle. Když chceme, aby si druzí přesně zapamatovali, co říkáme, potom mluvíme rozvážnějším tempem.

Jen málokterý začínající veřejný řečník však mění tempo své řeči. Proč? Protože si příliš pečlivě připravuje formulaci toho, co řekne. Možná to má všechno napsáno. I v případě, že nejde o přednes čteného proslovu, řečník může text umět v podstatě zpaměti. V důsledku toho pak všechno přednáší v pravidelném rytmu. K odstranění tohoto nedostatku pomáhá, když se naučíme mluvit na základě osnovy.

Snaž se nezvyšovat tempo své řeči tak prudce, že by to připomínalo pomalu se procházející kočku, která náhle vyrazí kupředu, jakmile zahlédne nějakého psa. A nikdy nemluv tak rychle, že by tím trpěla tvá výslovnost.

Rozmanitosti v tempu své řeči nedosáhneš tím, že budeš v pravidelných intervalech zrychlovat a zpomalovat. Takový způsob přednesu by odváděl pozornost od látky, kterou předkládáš, místo toho, aby ji zvýraznil. Změny tempa by měly odpovídat tomu, co říkáš, emocím, které chceš vyjádřit, i cíli, jehož chceš dosáhnout. Svůj proslov přednášej mírným tempem. Když chceš vyjádřit vzrušení, potom mluv rychleji, stejně jako bys to udělal v každodenní řeči. Totéž je vhodné také tehdy, když uvádíš méně důležité myšlenky nebo když vyprávíš o událostech, jejichž podrobnosti nemají zásadní význam. Díky tomu bude tvůj proslov rozmanitý a nebude znít přespříliš vážně. Naproti tomu závažnější argumenty, hlavní body a vrcholy proslovu obvykle vyžadují pomalejší tempo.

Měň výšku svého hlasu. Představ si, že někdo hraje asi hodinu na nějaký hudební nástroj. Po celou dobu hraje jen jednu jedinou notu — zpočátku hlasitě, potom tiše, někdy rychle a pak zase pomalu. „Hudba“ je sice různě hlasitá a má různé tempo, ale pokud se neskládá z rozmanitých tónů, není příliš přitažlivá. Podobně ani náš hlas nebude znít příjemně, pokud nebudeme měnit jeho výšku.

Je nutné připomenout, že změny výšky hlasu nemají ve všech jazycích tentýž účinek. V tónových jazycích, například v čínštině, změna výšky tónu může změnit také význam slova. Nicméně i v těchto jazycích existují prostředky, jimiž člověk může dosáhnout rozmanitějšího hlasového projevu. Může se snažit lépe využívat rozsah svého hlasu, zatímco bude udržovat různé tóny v téže poměrné výšce. Tak může vysoké tóny zvýšit a nízké snížit.

Dokonce i v jazycích, které nejsou tónové, je možné změnou tónu sdělovat různé myšlenky. Nepatrné zvýšení tónu spojené se srovnatelným zesílením hlasu lze například použít při zdůraznění podle smyslu. Nebo pomocí změny tónu je možné vyjádřit také velikost či vzdálenost. Stoupavá intonace na konci věty může ukazovat, že jde o otázku. V některých jazycích je v takovém případě možná zapotřebí naopak klesavá intonace.

Vyšším hlasem lze rovněž vyjádřit vzrušení nebo nadšení. (V tónových jazycích bude snad zapotřebí použít širší rozsah hlasu.) Zármutek či úzkost mohou vyžadovat nižší tón. (Nebo v tónových jazycích užší hlasový rozsah.) Uvedené emoce řečníkovi pomáhají zapůsobit na srdce. Chceš-li je vyjádřit, potom nestačí jen vyslovovat slova. Používej svůj hlas tak, aby bylo patrné, že tyto emoce opravdu prožíváš.

Jak položit základ. Čím tedy modulace začíná? Výběrem látky pro tvůj proslov. Jestliže látka nebude obsahovat nic jiného než argumentaci či vybízení, potom nebudeš mít téměř žádnou možnost látku přednést rozmanitým způsobem. Rozeber si tedy svou osnovu a ujisti se, že jsi do ní zahrnul všechno, co je zapotřebí, aby tvůj proslov byl svěží a poučný.

Představ si, že během svého proslovu máš pocit, že je nutné přistoupit k rozmanitějšímu přednesu, protože se tvůj proslov vleče. Co s tím? Změň ráz látky. Jak? Namísto stálého mluvení můžeš například otevřít Bibli, vybídnout posluchače, aby si ji otevřeli také, a přečíst nějaký biblický text. Nebo určité konstatování vyjádři jako otázku a po ní udělej přestávku pro zdůraznění. Přidej jednoduché znázornění. Tyto metody používají zkušení řečníci. Avšak bez ohledu na to, kolik máš zkušeností, můžeš tytéž podněty použít při přípravě své látky.

Dá se říci, že modulace je kořením proslovu. Pokud použiješ ten správný druh a ve správném množství, potom látka tvého proslovu vynikne v plné své síle a pro posluchače bude příjemné ti naslouchat.