Zrakový kontakt

POHLEDEM sdělujeme své osobní postoje a pocity. Pohled může vyjadřovat překvapení nebo strach. Může dávat najevo soucit či lásku. Někdy také může prozrazovat pochybnosti nebo svědčit o zármutku. Jeden letitý muž řekl o svých krajanech, kteří toho mnoho vytrpěli: „My mluvíme očima.“

Druzí mohou na základě toho, kam zaměřujeme svůj pohled, dojít k určitému závěru, pokud jde o nás a naše slova. V mnoha kulturách lidé více důvěřují tomu, kdo s nimi udržuje příjemný zrakový kontakt. Naproti tomu mohou pochybovat o upřímnosti či způsobilosti člověka, který se dívá do země nebo na něco jiného než na toho, s kým mluví. V některých jiných kulturách se však upřený pohled považuje za projev nevychovanosti, bojovnosti či vyzývavosti. To platí zejména v případě, kdy člověk mluví s osobami opačného pohlaví nebo s člověkem, jenž zastává vysoké postavení. Kdyby v některých oblastech mluvil mladý člověk k někomu staršímu a přitom se na něj upřeně díval, považovalo by se to za něco neuctivého.

Jestliže se ale člověk při nějakém důležitém vyjádření dívá druhým do očí, může to jeho slovům dodat důrazu, pokud to ovšem místní lidé nevnímají jako urážku. Může se to považovat za doklad toho, že řečník je o svých slovech přesvědčen. Všimni si, jak zareagoval Ježíš, když jeho učedníci projevili velké překvapení a řekli: „Kdo může být skutečně zachráněn?“ Bible uvádí: „Ježíš se jim podíval do obličeje a řekl jim: ‚U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.‘“ (Mat. 19:25, 26) Písmo ukazuje, že také apoštol Pavel pozorně sledoval, jak jeho posluchači reagují. Při jedné příležitosti byl Pavlově řeči přítomen jistý muž, který byl od narození chromý. Ve Skutcích 14:9, 10 je řečeno: „Tento muž naslouchal, jak Pavel mluví, a ten se na něj upřeně zadíval, a když viděl, že má víru, aby byl uzdraven, řekl silným hlasem: ‚Postav se zpříma na nohy.‘“

Podněty pro kazatelskou službu. Když se podílíš na kazatelské službě, přistupuj k lidem vlídně a vřele. Pokud je to vhodné, potom k zahájení rozhovoru o něčem, co snad bude zajímat obě strany, používej podnětné otázky. Při tom se snaž navázat zrakový kontakt — nebo se oslovenému přinejmenším uctivě a laskavě dívej do tváře. Vřelý úsměv na tváři člověka, jehož pohled vypovídá o vnitřní radosti, je velmi působivý. Takový výraz může oslovenému do značné míry ukázat, jakým člověkem jsi, a pomoci mu, aby se při rozhovoru s tebou cítil uvolněněji.

Budeš-li sledovat výraz v očích osloveného — pokud je to vhodné —, můžeš zjistit, jak by ses měl v určité situaci zachovat. Možná dokážeš rozpoznat, zda se ten člověk hněvá nebo zda ve skutečnosti nemá zájem. Nebo si snad uvědomíš, že ti nerozumí. Obvykle dokážeš poznat, zda ztrácí trpělivost. Pokud má velký zájem, bude to rovněž patrné. Výraz v jeho očích tě možná také upozorní na to, že je zapotřebí změnit tempo řeči, více se snažit zapojovat osloveného do rozhovoru nebo snad pokračovat předvedením toho, jak se dá studovat Bible.

Ať už veřejně vydáváš svědectví nebo vedeš domácí biblické studium, snaž se s tím, ke komu mluvíš, udržovat uctivý zrakový kontakt. Nedívej se však na něj upřeně, protože by jej to mohlo uvést do rozpaků. (2. Král. 8:11) Často se ale oslovenému přirozeně a přívětivě podívej do tváře. To lidé v mnoha zemích vnímají jako projev upřímného zájmu. Když budeš číst z Bible nebo z nějaké jiné publikace, tvůj pohled se pochopitelně bude zaměřovat na tištěnou stránku. Pro zdůraznění určité myšlenky se však můžeš — byť jen krátce — podívat přímo na osloveného. Jestliže se na něj budeš v určitých intervalech dívat, umožní ti to také sledovat jeho reakci na to, co čteš.

Pokud je pro tebe kvůli ostýchavosti zpočátku obtížné udržovat zrakový kontakt, nevzdávej se. Až získáš určitou praxi, potom se vhodný zrakový kontakt stane pro tebe něčím přirozeným a možná přispěje k tomu, že tvá komunikace s druhými bude působivější.

Při proslovu. Bible nám říká, že Ježíš před tím, než zahájil své Kázání na hoře, „pozvedl oči ke svým učedníkům“. (Luk. 6:20) Vezmi si z jeho příkladu ponaučení. Jestliže se chystáš mluvit ke skupině posluchačů, postav se čelem k nim a potom několik vteřin počkej, než zahájíš svůj proslov. Na mnoha místech bude vhodné, jestliže během tohoto okamžiku navážeš s některými posluchači zrakový kontakt. Toto krátké zdržení ti pomůže překonat počáteční nervozitu. Pomůže rovněž posluchačům přizpůsobit se postoji či pocitu, který se zračí ve tvém obličeji. A navíc tato chvilka zdržení posluchačům umožní, aby se uklidnili a byli připraveni věnovat ti pozornost.

Během proslovu se dívej na své posluchače. Nevnímej je pouze jako skupinu, ale snaž se dívat na jednotlivce, kteří ji tvoří. V téměř každé kultuře se od veřejného řečníka očekává určitá míra zrakového kontaktu.

Dívat se na své posluchače znamená víc než jen pravidelně přecházet pohledem z jedné strany na druhou. Pokud je to vhodné, podívej se uctivě na někoho z posluchačů a řekni mu jednu či více vět. Potom se podívej na někoho jiného a také jemu řekni jednu nebo dvě věty. Nedívej se však na nikoho tak dlouho, že by ho to začalo uvádět do rozpaků, ani se mezi všemi posluchači nesoustřeď jen na několik z nich. Takovým způsobem udržuj kontakt postupně se všemi posluchači. Když ale mluvíš k určitému člověku, mluv skutečně k němu, všimni si, jak reaguje, a teprve pak přejdi k někomu jinému.

Své poznámky bys měl mít na řečnickém pultu, v ruce či ve své Bibli tak, abys do nich mohl nahlédnout pouhým sklopením zraku. Pokud je nutné, abys při pohledu do poznámek skláněl celou hlavu, tvůj kontakt s posluchači tím bude trpět. Také bys měl uvažovat jednak o tom, jak často se do poznámek díváš, a jednak o tom, kdy se do nich díváš. Jestliže se podíváš do poznámek ve chvíli, kdy tvůj proslov vrcholí, nejenže neuvidíš, jak tvoji posluchači reagují, ale tvůj přednes zároveň ztratí na působivosti. A budeš-li se dívat do poznámek neustále, kontakt s posluchači ztratíš úplně.

Když někomu hodíš míč, sleduješ, zda ho chytil. Každá myšlenka, kterou ve svém proslovu řekneš, je pro posluchače jedním takovým „hodem“. To, zda jej „chytili“, je možná patrné z jejich reakce — z jejich přikývnutí, úsměvu, pozorného pohledu. Jestliže udržuješ dobrý zrakový kontakt, můžeš si ověřovat, zda posluchači tvé myšlenky „chytají“.

Pokud máš za úkol číst před sborem, měl by ses během čtení snažit dívat se na posluchače? Když posluchači budou v Bibli sledovat to, co čteš, většina z nich si nevšimne, zda se na ně díváš nebo nedíváš. Budeš-li se však na ně během čtení dívat, může to tvé čtení oživit, protože budeš mít stále dobrý přehled o tom, jak reagují. A těm posluchačům, kteří čtení ve své Bibli nesledují a jejichž mysl se snad toulá někde jinde, může zrakový kontakt s řečníkem pomoci zaměřit svou pozornost zpět na to, co se čte. Je pochopitelné, že na své posluchače se budeš moci podívat vždy jen na okamžik a že bys to neměl dělat tak, abys při čtení klopýtal o slova. Proto je nejlepší mít Bibli v ruce, držet hlavu vzpřímenou s bradou dál od hrudi.

Starší bývají někdy požádáni, aby přednesli na sjezdu čtený proslov. Má-li být jejich přednes působivý, vyžaduje to zkušenosti, pečlivou přípravu a mnoho procvičování. Vzhledem k tomu, že jde o čtený proslov, zrakový kontakt s posluchači je pochopitelně omezen. Pokud se ale řečník dobře připravil, měl by dokázat čas od času se na své posluchače podívat, aniž by při čtení ztratil nit. To posluchačům pomůže udržet pozornost a mít plný užitek z důležitého duchovního poučování, jež je jim předkládáno.