Přirozený projev

PŘIROZENÉ vyjadřování ti pomáhá získat důvěru druhých. Důvěřoval bys něčemu, co řekl člověk, který při rozhovoru s tebou skrýval svůj obličej pod maskou? Záleželo by vůbec na tom, zda obličej namalovaný na masce je příjemnější než ten pod ní? Pravděpodobně ne. Nic tedy nepředstírej, ale buď sám sebou.

Přirozenost by se neměla zaměňovat za ledabylost. Špatná gramatika, nesprávná výslovnost či nezřetelná řeč nejsou na místě. Také by ses měl vyvarovat slangu. Chceme vždy projevovat patřičnou důstojnost, a to jak svou řečí, tak svým vystupováním. Ten, kdo má takovýto přirozený projev, se však nevyjadřuje příliš formálně ani nemá přehnanou starost o to, jaký dojem udělá na druhé.

V kazatelské službě. Jsi nervózní, když ve službě přicházíš k nějakému domu nebo když někoho na veřejnosti oslovuješ s cílem vydat mu svědectví? Většina z nás ano, ale někteří zvěstovatelé jsou nervóznější než jiní. V důsledku napětí může jejich hlas znít poněkud strojeně či rozechvěle anebo se jejich nervozita může projevovat rozpačitými pohyby rukou či hlavy.

Tento problém může mít řadu příčin. Zvěstovatel si možná dělá starosti s tím, jaký dojem udělá, nebo uvažuje, zda to, co řekne, bude mít příznivou odezvu. To není nijak neobvyklé, ale problémy vyvstávají tehdy, když člověk začne věnovat těmto věcem příliš velkou pozornost. Pokud býváš před službou nervózní, co ti může pomoci? Pečlivá příprava a úpěnlivá modlitba k Jehovovi. (Sk. 4:29) Přemýšlej o Jehovově úžasném milosrdenství, které lidem umožňuje, aby se v budoucnosti těšili z dokonalého zdraví a věčného života v ráji. Přemýšlej o těch, jimž se snažíš pomoci, a o tom, že potřebují slyšet tuto dobrou zprávu.

Pamatuj také na to, že lidé mají svobodnou vůli, a tak mohou toto poselství buď přijmout, anebo odmítnout. Totéž platilo i v době, kdy Ježíš vydával svědectví ve starověkém Izraeli. Tvým úkolem je kázat. (Mat. 24:14) I kdyby ti lidé nedali příležitost s nimi mluvit, už jen tím, že za nimi přijdeš, vydáváš svědectví. Budeš úspěšný, protože se necháváš Jehovou používat k uskutečnění jeho vůle. Čím se však bude tvoje řeč vyznačovat, až budeš mít opravdu příležitost s lidmi mluvit? Jestliže se naučíš zaměřovat se na potřeby druhých, tvoje řeč bude působivá a přirozená.

Pokud budeš při vydávání svědectví jednat a mluvit stejně jako při běžných rozhovorech, tvoji posluchači se budou cítit uvolněně. Možná budou k biblickým myšlenkám, o které se chceš s nimi podělit, ještě vnímavější. Nedělej jim přednášku, ale rozmlouvej s nimi. Mluv přívětivě. Projevuj o ně zájem a pozorně jim naslouchej. Je pochopitelné, že tam, kde jazyk či místní kultura vyžadují, abys při rozhovoru s někým cizím projevil oslovenému úctu tím, že budeš dodržovat určitá pravidla společenského chování, jistě to uděláš. Vždy ale můžeš být připraven příjemně se na osloveného usmát.

Na pódiu. Když mluvíš ke skupině posluchačů, je obvykle nejlepší přirozený, hovorový přednes. V případě, že mluvíš k velkému počtu posluchačů, je pochopitelně zapotřebí mluvit hlasitěji. Pokud se snažíš naučit se svůj proslov zpaměti nebo pokud máš přehnaně podrobné poznámky, potom se pravděpodobně příliš soustředíš na to, abys svá slova formuloval přesně. Vhodná formulace je sice důležitá, ale když jí řečník bude věnovat přehnanou pozornost, jeho přednes začne být těžkopádný a strojený. Přirozenost se vytratí. Své myšlenky by sis měl předem pečlivě promyslet, ale hlavní pozornost věnuj myšlenkám samotným, ne jejich přesné formulaci.

Totéž platí i tehdy, když s tebou na shromáždění někdo vede interview. Dobře se připrav, ale své odpovědi nečti ani se je neuč zpaměti. Při odpovídání přirozeně moduluj, aby tvá vyjádření zněla působivě a nenuceně.

Dokonce i žádoucí řečnické znaky, když se přeženou, mohou na posluchače působit nepřirozeně. Měl bys například mluvit zřetelně a správně vyslovovat, ale ne do té míry, že by tvoje řeč zněla strojeně či vyumělkovaně. Vhodně použitá zdůrazňující či popisná gesta mohou tvůj proslov oživit, ale toporná či teatrální gesta budou odvádět pozornost od toho, co říkáš. Mluv dostatečně nahlas, ale nepřeháněj to. Je působivé, když se při přednesu tu a tam rozohníš, ale neměl bys působit afektovaně. Modulaci, nadšení a cit bys měl používat tak, abys neobracel pozornost na sebe ani neuváděl své posluchače do rozpaků.

Některým lidem je vlastní vyjadřovat se přesně, a to i tehdy, když nepřednášejí žádný proslov. Jiní mluví hovorověji. Důležité však je mluvit správně každý den, a jakožto křesťan se chovat důstojně. Na pódiu potom pro tebe bude snazší mluvit a jednat působivě a přirozeně.

Při veřejném čtení. Má-li naše veřejné čtení znít přirozeně, musíme vynaložit úsilí. K přirozenému čtení je zapotřebí, abys v látce, kterou budeš číst, vždy rozpoznal hlavní myšlenky a všímal si, jak jsou rozváděny. Měj je jasně na zřeteli, jinak budeš číst pouze slova. Ověř si výslovnost neznámých slov. Procvičuj si čtení nahlas, abys správně intonoval a abys vázal slova dohromady tak, že budeš jasně vyjadřovat myšlenky. Procvičuj to znovu a znovu, dokud nebudeš číst plynule. S látkou se seznam do té míry, aby — až ji budeš číst nahlas — tvé čtení znělo jako živý rozhovor. V tom spočívá přirozenost.

Veřejně čteme většinou z publikací založených na Bibli. Kromě čtení zadané látky v teokratické škole, čteme také biblické texty v kazatelské službě a při přednášení z pódia. Bratři mívají za úkol číst látku, která se probírá při studiu Strážné věže a při sborovém studiu knihy. Někteří způsobilí bratři bývají pověřeni, aby přednesli čtený proslov na sjezdu. Ať už budeš číst Bibli nebo jinou látku, ty části, které zahrnují přímou řeč, přečti tak, aby látka zněla živě. Pokud látka obsahuje vyjádření několika postav, potom vždy přečti přímou řeč každé z nich poněkud jiným hlasem. Buď však opatrný. Nečti příliš dramaticky, nýbrž přirozeným způsobem čtení oživ.

Přirozené čtení se vyznačuje hovorovým přednesem. Nezní strojeně, nýbrž přesvědčivě.