Hovorový způsob vyjadřování

KDYŽ se lidé baví s přáteli, obvykle jsou uvolnění. Jejich vyjadřování je spontánní. Někteří lidé mluví živě, jiní zase odměřeněji. Nicméně takové přirozené vyjadřování je působivé.

Pokud však oslovíš někoho cizího, není vhodné mluvit příliš familiárním nebo neformálním způsobem. V některých kulturách se v podstatě všechny rozhovory s někým cizím zahajují velmi formálně. Jestliže jsi ale již dal najevo náležitou úctu, potom může být vhodné, abys s rozlišovací schopností mluvil méně formálním, hovorovějším způsobem.

Také když mluvíš z pódia, musíš být opatrný. Příliš nedbalý způsob přednesu by snižoval důstojnost křesťanského shromáždění i závažnost probírané látky. V některých jazycích se při oslovení staršího člověka, učitele, úředníka či rodiče vyžaduje určité konkrétní vyjádření. (Všimni si, jaké výrazy jsou použity ve Skutcích 7:2 a 13:16.) Jiná vyjádření se používají při oslovování manželského partnera nebo blízkého přítele. Naše řeč na pódiu by sice neměla být zbytečně formální, ale měla by být uctivá.

Existují však určité činitele, které mohou přispívat k tomu, že něčí přednes zní příliš rezervovaně či škrobeně. Jedním z nich je stavba vět. Problém vyvstává tehdy, když se řečník snaží opakovat vyjádření přesně tak, jak jsou uvedena v tištěné podobě. Psaný projev se obvykle zcela liší od projevu mluveného. Je pravda, že výzkum při přípravě proslovu se běžně provádí pomocí nějaké publikace. Proslov je možná založen na tištěné osnově. Pokud ale myšlenky vyjadřuješ přesně tak, jak jsou uvedeny v tištěné podobě, nebo pokud je při proslovu čteš přímo z osnovy, potom tvoje řeč pravděpodobně nebude znít hovorově. Chceš-li si udržet hovorový způsob přednesu, vyjadřuj myšlenky vlastními slovy a nepoužívej složitou stavbu vět.

Dalším činitelem je rozmanité tempo řeči. Rezervované či škrobené vyjadřování se často vyznačuje tím, že tempo je neměnné a slova jsou oddělována stejně dlouhými mezerami. Při běžném hovoru se ale tempo mění a přestávky jsou často různě dlouhé.

Samozřejmě, že když mluvíš k většímu počtu lidí, měl bys k hovorovému způsobu vyjadřování přidat také větší hlasitost, ráznost a nadšení, aby sis udržel pozornost posluchačů.

Máš-li se vyjadřovat vhodným hovorovým způsobem ve službě, musíš mít ve zvyku mluvit správně při každodenních rozhovorech. To neznamená, že musíš mít vyšší vzdělání. Bude však užitečné, když si osvojíš vyjadřovací návyky, díky kterým ti druzí budou s úctou naslouchat. Proto uvažuj, zda se při svých každodenních rozhovorech nepotřebuješ zlepšit v následujících bodech:

1. Vyvaruj se vyjádření, jež odporují mluvnickým pravidlům nebo kvůli nimž by si tě druzí pravděpodobně spojovali s lidmi, kteří svým způsobem života dávají najevo pohrdání Božími měřítky. V souladu s radou, která je uvedena v Kolosanům 3:8, se vyhýbej hrubé a vulgární řeči. Naproti tomu, mluvit hovorově není nesprávné. Hovorové výrazy jsou sice neformální, ale odpovídají přijímaným měřítkům řeči.

2. Neopakuj při vyjadřování různých myšlenek stále tytéž výrazy a slovní obraty. Uč se používat slova, která jasně vyjadřují, co máš na mysli.

3. Nevracej se zbytečně k tomu, co jsi již řekl. Ujasni si, co chceš říci, a pak začni mluvit.

4. Dobré myšlenky neutápěj v příliš mnoha slovech. Měj ve zvyku jednoduchou větou jasně vyjádřit, co si posluchači mají zapamatovat.

5. Mluv takovým způsobem, z něhož je patrná úcta k druhým.