BAAL-CEFON

[majitel severu (severní hranice)].

Zeměpisný bod, který byl použit k vymezení nebo udání polohy tábora Izraelitů u Pihachirotu, předtím než přešli Rudé moře. (2Mo 14:2; 4Mo 33:1–7) Po odchodu z Ramesesu se nejdříve utábořili v Sukkotu a potom u Ethamu „na okraji pustiny“. (2Mo 13:20) Na tomto místě jim Jehova řekl, aby „se obrátili zpět a utábořili se před Pihachirotem mezi Migdolem a mořem na dohled od Baal-cefonu“. Tam je začali dohánět faraónovi vozatajové, jeho jízda a vojsko. (2Mo 14:2, 9)

Poloha Baal-cefonu není známa. Tehdy však toto místo bylo nepochybně dobře známé. Hlavní roli v určení jeho polohy přirozeně hraje přechod Izraelitů přes Rudé moře; ze zprávy, která to popisuje, vyplývá, že šli vodami, které byly poměrně hluboké. Takové místo je pouze dále na J, u sev. výběžku Suezského zálivu. Na základě těchto údajů někteří učenci spojují Baal-cefon s horami v této oblasti. A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament autorů Browna, Drivera a Briggse (1980, s. 128) uvádí, že se jednalo o místo „nedaleko Rudého moře v Egyptě, pravděp[odobně] horu ʽAtaka“. Tato hora se nachází nedaleko sev. části Suezského zálivu, poněkud na JZ od dnešního města Suez. Jiní učenci naznačují, že by mohlo jít o horu Džebel el Galala, která leží asi 40 km dále na J. Ti učenci, kteří dávají přednost této lokalitě, se domnívají, že Migdol, o němž se zprávy zmiňují v souvislosti s Baal-cefonem, byla strážní věž, která stála na strategicky výhodné Džebel (hoře) ʽAtaqa. (Viz hesla EXODUS; PIHACHIROT.)