RYTECTVÍ

také Řezbářství, Sochařství.

Umění tvarovat dřevo, kámen, kov a hlínu nebo vyrývání kreseb či písmen do takových materiálů jako dřevo (1Kr 6:29, 32), kov (2Mo 39:30) nebo kámen (Ze 3:9). Toto umění má mnoho stránek, a proto se výrazy řezbářství, rytectví a sochařství střídavě používají pro překlad mnoha hebrejských slov. Nejčastěji používaným hebrejským slovem je však peʹsel a objevuje se ve vztahu k rytým nebo vyřezávaným obrazům a sochám.

První zmínka, která je v Písmu o rytinách, se může týkat Judova pečetního prstenu. (1Mo 38:18) Obvykle se rytiny dělaly špičatým nástrojem s kovovým, nebo dokonce diamantovým hrotem. (Jer 17:1) Deset přikázání však bylo do kamene vyryto Božím „prstem“. (2Mo 31:18; 32:16; 34:1; 2Ko 3:7)

Na každém ze dvou onyxových kamenů, které byly na náramenících veleknězova efodu, byla vyryta jména šesti různých kmenů Izraele a na každém ze 12 vzácných kamenů, které zdobily jeho náprsník, bylo vyryto jméno jednoho kmene. Na svatém znamení zasvěcení, zářící zlaté destičce na turbanu velekněze, byla vyryta slova: „Svatost patří Jehovovi.“ Becalel a Oholiab byli naplněni svatým duchem, a proto byli způsobilí provést tuto specializovanou ryteckou práci a rovněž vyškolit další muže. (2Mo 35:30–35; 28:9–12; 39:6–14, 30)

Zákaz dělat vyřezávané sochy za účelem uctívání, který dostal Izrael, byl poprvé uveden v Desateru (2Mo 20:4) a později byl opakován. „Prokletý je muž, který udělá vyřezávanou sochu.“ (5Mo 27:15; 4:16, 23; 5:8) Proroci stále znovu poukazovali na to, jak nesmyslné je vyrábět vyřezávané modly a uctívat je, a odsuzovali tento zvyk. (Ža 97:7; Iz 42:17; 44:9–20; 45:20; Jer 10:14, 15; Na 1:14; Hab 2:18) Když Boží smluvní lid projevoval ve svém uctívání zbožnou úctu vyřezávaným sochám, rozděloval svou výlučnou oddanost, která patřila Jehovovi. A tak kdykoli Izrael odpadl od Boha a uctíval rytiny svých vlastních rukou, ztratil pochopitelně Boží přízeň. (Sd 18:18, 30, 31; 2Kr 21:7–9; 2Pa 33:7, 22; Ez 8:10)

Na druhé straně rytecká práce pro svatostánek a pro velký Šalomounův chrám neměla sloužit k uctívání, ale k dekorativním účelům a k tomu, aby vyjádřila symbolický význam. Sám Jehova přikázal, aby tyto rytiny byly vyrobeny, a zručným řemeslníkům Becalelovi a Oholiabovi, kteří byli vybráni, aby dohlíželi na stavbu svatostánku, dal Bůh svého ducha. (2Mo 35:30, 31, 34) Několika ukázkami rytých předmětů ze zlata a drahých kamenů ve svatostánku jsou svícen, cherubíni nad víkem Truhly, rytiny na drahých kamenech v náprsníku a na zlaté destičce na turbanu velekněze. (2Mo 25:18, 19, 31–40; 28:2, 21, 36) V Šalomounově chrámu byly na cedrovém dřevě ryté řezby cherubínů, zobrazení palem a řezby tykvovitých ozdob, a to vše bylo potaženo zlatem. (1Kr 6:18–35; 2Pa 2:7) Podobně Ezekiel viděl v obrazném chrámu ohromné množství rytin. (Ez 41:17–20)

Vzhledem k Božímu zákazu vyřezávaných soch a model k uctívání se nelze divit, že na těch, které archeologové v Palestině našli, je patrný pohanský původ nebo vliv. Nejenže Izraelité nedělali vyřezávané či tesané památníky pro své velké vůdce, ale nedělali ani vytesávané reliéfy zobrazující jejich vojenská vítězství. Reliéfy, sochy a další vyřezávané repliky z Egypta, Asýrie, Babylóna a Persie však vrhají světlo na uctívání, boje a každodenní život těchto starověkých národů. Některé z běžnějších věcí, jež byly nalezeny, ukazují, že k výrobě trůnů, lvů, sloupů, šperků, pečetí, sarkofágů, kamenných tabulek, nábytku, nástěnné výzdoby a nádobí používali rytci a řezbáři kámen, hlínu, dřevo, sklo, slonovinu, drahé kameny, kosti, sádru, lastury, kovy a alabastr.