BRATRANEC, SESTŘENICE

Dítě tety nebo strýce. Řecké slovo a·ne·psi·osʹ (bratranec) se vyskytuje na jediném místě, a to v Kolosanům 4:10, kde Pavel říká o Markovi, že je „Barnabášův bratranec“. Řecký výraz znamená především „první bratranec“, ale v širším smyslu bratranec vůbec. Výraz a·ne·psi·osʹ je uveden také v Septuagintě, a to ve 4. Mojžíšově 36:11 (mn. č.), ale doslovný překlad hebrejského výrazu v masoretském textu zní „synové bratrů jejich otce“.

Překlad King James Version u Lukáše 1:36 označuje Alžbětu za Mariinu sestřenici (syg·ge·nisʹ). Toto řecké slovo se považuje za zvláštní tvar slova syg·ge·nesʹ, které se v moderních překladech uvádí jako „příbuzní“. (Lk 2:44; 21:16; Sk 10:24; EP, Pe, NS) V Septuagintě se slovo syg·ge·nesʹ vyskytuje pětkrát, a to opět ve významu „příbuzní“ všeobecně, a ne ve významu dnešního omezujícího označení „bratranec“ nebo „sestřenice“. (3Mo 18:14; 20:20; 25:45; 2Sa 3:39; Ez 22:6; LXX)

V Hebrejských písmech se sice slovo označující bratrance nevyskytuje, ale tento příbuzenský vztah je vyjádřen výrazy jako ‚synové Áronova strýce‘, „syn jeho strýce“. (3Mo 10:4; 25:49) Jsou zprávy o tom, že bratranci a sestřenice spolu vstupovali do manželství: Jákob a Ráchel a dcery Celofchadovy. (1Mo 28:2; 29:10–12; 4Mo 36:11) Mojžíšský zákon zakazoval krvesmilstvo, ale na manželství mezi bratranci a sestřenicemi se tyto zákazy nevztahovaly. (3Mo 18:8–16) Dnešní občanské zákoníky se v této věci liší; některé státy a národy sňatek bratrance a sestřenice dovolují, jiné jej zakazují.