TARBÍK

[heb. ʽak·barʹ].

Řada badatelů se domnívá, že hebrejské slovo ʽak·barʹ, které se překládá například slovy „myš“, „krysa“, „tarbík“ a „skákavý hlodavec“, může zahrnovat všechny druhy krys, myší a příbuzných zvířat, mezi které patří i tarbík. Hebrejský a aramejský slovník od Koehlera a Baumgartnera však uvádí, že tento hebrejský výraz znamená „tarbík“.

Tarbík je skákavý hlodavec, který se poněkud podobá miniaturnímu klokanovi a se kterým je dosud možné se setkat v suchých oblastech Středního východu. Tarbík egyptský (Jaculus jaculus) měří 10 až 15 cm kromě ocasu a váží 50 až 70 g. Má velké uši a velké oči. Přední nohy tarbíka jsou krátké, ale délka zadních nohou dosahuje dvou třetin celkové délky jeho hlavy a těla. Nejdelší částí tarbíkova těla je ocas, který je zakončen maličkou štětkou. Toto noční zvíře žije hlavně v pouštních zemích, kde horké dny tráví ve svém podzemním doupěti, ale za chladných večerů se odvažuje odtud vylézt a opatřit si potravu.

Arabové, kteří obývají syrskou poušť, tarbíka jedí, ale pro Izraelity to podle Zákona bylo nečisté zvíře. (3Mo 11:29) Zdá se však, že odpadlí Izraelité tento zákaz stanovený Zákonem přehlíželi. (Iz 66:17, Rbi8, ppč)

Tarbíci působí velké škody na obilí a jiných polních plodinách. V době, kdy posvátná Truhla byla na území Filištínů, Bůh seslal ránu v podobě tarbíků, kteří ničili zemi. (1Sa 6:4, 5, 11, 18)