MEROMSKÉ VODY

[vysoké (vyvýšené) místo].

Právě zde se utábořila spojenecká vojska Kananejců pod vedením chacorského krále Jabina před tím, než je Jozue porazil. Izraelité se zde pravděpodobně poprvé střetli s Kananejci, kteří byli vyzbrojeni koňmi a dvoukolými vozy; to se dá usoudit z toho, že Jozue tehdy dostal od Boha pokyny, aby dvoukolé vozy spálil a koním přeřezal šlachy. (Joz 11:1–9)

Yohanan Aharoni vysvětlil: „‚Vody Meromu‘ musí být vodní zdroj města Merom, vedle něhož se shromáždila kananejská vojska. Merom je znám jak z egyptských pramenů ze druhého tisíciletí . . . , tak také ze zprávy Tiglat-pilesera III. o jeho výpravě do Galileje. . . . Merom se většinou považuje za totožný s Meirunem na úpatí Džebel Džarmaqu, ale na tomto místě není žádný vhodný tell, a tak se spíše ztotožňuje s místem ležícím kousek dále na sever. Jeho jméno se možná zachovalo ve jménech Džebel Marun a Marun er-Ras; můžeme tedy usuzovat, že je totožný s místem Tell el-Chirbe, jedním z velkých kananejských tellů v jižní části kananejské horní Galileje. Obě místa, s nimiž je ztotožňováno, jsou od Chacoru vzdálená asi sedm až osm mil vzdušnou čarou.“ (The Land of the Bible, do angl. přeložil a vydal A. Rainey, 1979, s. 225, 226.)