NIMROD

Syn Kuše. (1Pa 1:10) Rabínské spisy odvozují jméno Nimrod od hebrejského slovesa ma·radhʹ, které znamená „buřič“. Proto je v Babylónském talmudu (Eruvim 53a) uvedeno: „Proč tedy byl nazván Nimrod? Protože podnítil celý svět ke vzpouře (himrid) proti Jeho [Boží] svrchovanosti.“ (Encyclopedia of Biblical Interpretation, Menahem M. Kasher, 1955, sv. II, s. 79)

Nimrod byl zakladatelem a králem první říše, která začala existovat po potopě. Stal se proslulým jako mocný lovec „před“ (v nepříznivém smyslu; heb. lif·néʹ; „proti“ nebo „v odporu proti“; srovnej 4Mo 16:2; 1Pa 14:8; 2Pa 14:10) Jehovou. (1Mo 10:9, Rbi8, ppč) Ačkoli v tomto případě někteří znalci přisuzují hebrejské předložce, která znamená „před“, kladný smysl, hebrejské targumy, spisy historika Josepha a také kontext 10. kapitoly 1. Mojžíšovy ukazují, že Nimrod byl mocným lovcem v odporu proti Jehovovi.

Nimrodovo království zpočátku zahrnovalo města Bábel, Erek, Akkad a Kalne, jež ležela v zemi Šinar. (1Mo 10:10) Výstavba Bábelu a jeho věže tedy byla pravděpodobně zahájena pod Nimrodovým vedením. Tento názor také odpovídá tradičnímu židovskému pojetí. Josephus napsal: „[Nimrod] postupně změnil poměry a nastolil tyranii, protože se domníval, že jediný způsob, jak může lidi odvést od bázně před Bohem, spočívá v tom, že je učiní trvale závislými na své vlastní moci. Vyhrožoval, že by se Bohu pomstil, kdyby Bůh chtěl znovu zaplavit zemi; chtěl proto postavit věž, která by byla vyšší, než aby k ní mohla voda dosáhnout, a chtěl se pomstít za to, že byli zničeni jejich předkové. Lidé ochotně jednali podle této [Nimrodovy] rady a podřízenost Bohu považovali za otroctví; pustili se proto do stavění věže . . . a ta se zvedala do výše nad očekávání rychle.“ (Židovské starožitnosti, I, 114, 115 [iv, 2, 3])

Zdá se, že po stavbě babylónské věže Nimrod rozšířil svou říši na území Asýrie a tam postavil ‚Ninive a Rechobot-Ir a Kalach a Resen mezi Ninive a Kalachem: to je to velké město‘. (1Mo 10:11, 12; srovnej Mi 5:6.) Vzhledem k tomu, že jméno Asýrie je nepochybně odvozeno od jména Semova syna Aššura, je zřejmé, že Nimrod, vnuk Chama, musel vtrhnout na území Semitů. Zdá se tedy, že Nimrod se začal pozvedat do postavení mocného muže a hrdiny nejen jako lovec zvířat, ale také jako válečník a útočník. (1Mo 10:8) M’Clintockova a Strongova Cyclopædia o tom říká: „Je zřejmé, že tento mocný lov se neomezoval jen na lovení zvěře, ale že byl úzce spojen s vybudováním osmi měst . . . Činy, které Nimrod vykonal jako lovec zvěře, byly počáteční předzvěstí toho, čeho dosáhl jako dobyvatel. Lov a hrdinství totiž byly odedávna mimořádně silně a přirozeně spjaty . . . Asyrské památky mnohokrát zobrazují hrdinské činy při lovu a slovem pro ‚lov‘ se často označuje účast na tažení . . . Lov a bitva, jež byly později v téže zemi tak těsně spjaty, mohou zde tedy být skutečně spojeny nebo ztotožněny. Pak to bude znamenat, že po potopě byl Nimrod první, kdo založil království, kdo spojil zlomky roztříštěné patriarchální vlády a sjednotil je tak, že se sám stal jedinou hlavou a pánem, a to vše v odporu proti Jehovovi, neboť to byl násilný zásah chamitské moci do semitského území.“ (1894, sv. VII, s. 109)

Pokud jde o zbožštění Nimroda, podrobnosti lze nalézt pod heslem BOHOVÉ A BOHYNĚ (Babylónská božstva).