SIVAN

Poexilní název třetího židovského lunárního měsíce v náboženském kalendáři, který ve světském kalendáři byl měsícem devátým. (Es 8:9; 1Pa 27:5; 2Pa 31:7) Odpovídá části května a června. Význam názvu je nejistý.

Sivan nastává koncem jara, když se blíží letní horko. Byla to doba sklizně pšenice a také začátek období sucha, které trvalo až do poloviny října neboli lunárního měsíce bulu. (2Mo 34:22; Př 26:1) Bezpochyby v sivanu se prorok Samuel modlil k Jehovovi a následně přišla bouře a déšť, které byly pro tuto dobu netypické, a v lidech to tedy vzbudilo bázeň. (1Sa 12:16–19) V této době bývaly „rané fíky“, které se na stromech objevily koncem zimy, zcela zralé. (Iz 28:4; Jer 24:2) V přímořských oblastech Středomoří v tuto dobu také dozrávala jablka. (Pís 2:3; srovnej Joe 1:10–12.)

Svátek týdnů neboli Letnice se slavil šestého dne měsíce sivanu a obětovaly se při něm první plody pšeničné žně; bylo to padesátý den po obětování prvních plodů ječmenné žně. (2Mo 34:22; 3Mo 23:15–21) A právě šestého sivanu roku 33 n. l. byl vylit svatý duch na skupinu asi 120 učedníků, kteří se sešli v horní místnosti v Jeruzalémě. Ze zástupů lidí, kteří se k tomuto svátku shromáždili, se toho dne dalo pokřtít asi 3 000 osob. (Sk 1:15; 2:1–42)

Král Asa právě v měsíci sivanu slavil velký svátek; bylo to potom, co dokončil reformy, jimiž odstranil falešné náboženství z Judy, Jeruzaléma a dalších míst. (2Pa 15:8–10) Rychlí poslové, které vyslal král Ahasverus, aby doručili zprávu, jež dala Židům právo se 13. adaru hájit, byli vysláni takřka o devět měsíců dříve, 23. sivanu, do 127 soudních oblastí Perské říše, jež se rozprostírala od Indie po Etiopii. (Es 8:9–14)