TAMMUZ (I)

Božstvo, nad nímž plakaly odpadlé Hebrejky v Jeruzalémě, jak to viděl prorok Ezekiel v šestém roce svého vyhnanství (612 př. n. l.). (Ez 8:1, 3, 14)

V sumerských textech je Tammuz nazýván Dumuzi a je považován za manžela nebo milence bohyně plodnosti Inanny (babylónské Ištar). Objevil se názor, že Tammuz byl původně král, který byl po smrti prohlášen za boha. Sumerské texty, o nichž se předpokládá, že pocházejí z 18. století př. n. l., uvádějí, že králové Sumeru byli ztotožňováni s Dumuzim.

K totožnosti Tammuze učenci D. Wolkstein a S. N. Kramer uvedli: „Ve starověkém Sumeru bylo poměrně dost ‚umírajících bohů‘, nejznámější z nich však je Dumuzi, biblický Tammuz, nad nímž ve dnech proroka Ezekiela stále ještě truchlily jeruzalémské ženy. Bůh Dumuzi byl původně smrtelný sumerský vládce, jehož život a smrt hluboce zapůsobily na sumerské myslitele a mytografy.“ (Inanna, Queen of Heaven and Earth, New York, 1983, s. 124) Kromě toho O. R. Gurney napsal: „Dumuzi byl původně člověk, král Ereku . . . Lidská podstata Dumuziho je kromě toho potvrzena výňatkem z mytologie, ve kterém Dumuzi říká Inanně: ‚Povedu tě do domu svého boha.‘ Tak by žádný bůh nemluvil.“ (Journal of Semitic Studies, sv. 7, 1962, s. 150–152)