„Čiňte učedníky“ — do kdy?

1. Proč vzniká otázka, zda byl omezen počet pokřtěných učedníků či nikoli?

MĚL být pokřtěn jen určitý počet Kristových učedníků? Když Kristus dal své zjevení, že 144 000 duchovních Izraelitů s ním má zdědit nebeské království (Zjev. 7:1–8; 14:1–3), neomezil tím počet těch, kteří měli být pokřtěni jako jeho učedníci?

2. a) Uvedl Kristus určitý počet, když dal příkaz k činění učedníků? b) Jaké rozlišování by vedlo k tomu, že by dnes bylo křtěno jen velmi málo „křesťanů“?

² Nemuselo to tak nutně být, neboť podle Matouše 28:19, 20 neurčil přesný počet, ale řekl prostě: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je.“ Bezpochyby mohl vědět, kdy má skončit křtění učedníků, žáků neboli těch, kteří se učí, protože jako jejich velký Učitel mohl vědět, kdy jich má dost. Proto jeho poslušní následovníci mohou pro něj činit a křtít další následovníky jen tak dlouho, pokud to on připustí. Kdybychom dnes křtili jen ty věřící, kteří, když se Bohu zcela oddali prostřednictvím Krista, řeknou, že mají svědectví Božího ducha, potvrzení, že jsou duchovními Izraelity, dědici Božími a spoludědici s Ježíšem Kristem, pak bychom jistě křtili nyní jen velmi málo „křesťanů“. Jak docházíme k tomuto závěru?

3, 4. a) Co se podle zpráv uveřejněných od roku 1942 stalo s množstvím pokřtěných křesťanů, kteří se počítají k těm, jež Bůh zplodil svým duchem? b) Jak to jasně vyplývá ze srovnání počtu těch, kteří byli v roce 1969 pokřtěni, a těch, kteří v minulém a předminulém roce měli účast na symbolech večeře Páně?

³ Počet pokřtěných křesťanů, patřících k „ostatku“ těch, kteří se na základě svědectví Božího ducha počítají k spoludědicům Ježíše Krista, se podle uveřejněných zpráv od roku 1942 každým rokem zmenšuje.

⁴ Na příklad 1. března 1969 bylo při každoroční večeři Páně přítomno pouze 10 368 osob, které se počítaly k tomuto pomazanému duchovnímu ostatku a přijímaly ze symbolů památné slavnosti, chleba a vína. Nápadným protikladem k tomu je skutečnost, že v uplynulém roce oznamování království se dalo 120 905 nových věřících pokřtít ve vodě, aby symbolizovali, že se oddali Bohu skrze Krista. V předchozím služebním roce bylo při večeři Páně přítomno 10 619 účastníků, kteří přijímali chléb a víno, což je o 251 osob více. Podle toho se počet těch, kteří se počítají ke 144 000 duchovních Izraelitů, v minulém služebním roce snížil o více než dvě sta. Kolik z těchto 10 368 zbývajících bylo mezi 120 905 těch, kteří se dali pokřtít ve služebním roce 1969? Kdyby měli být pokřtěni jen takoví lidé, pak by jich bylo ve služebním roce 1969 pokřtěno jen velmi málo! Podle zprávy jich však bylo 120 905.

5. a) Jak dlouho nebo do kdy měli být činěni a křtěni učedníci? b) Které dílo dnes rovněž probíhá ve spojení s oznamováním království, jež je podle předpovědi od roku 1914 v moci?

⁵ Jak dlouho nebo dokdy měli být činěni a křtěni učedníci Kristovi? Ježíš Kristus to naznačil, neboť když dal příkaz zapsaný u Matouše 28:19, 20 o činění a křtění učedníků, řekl: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ Toto dílo tedy mělo pokračovat až do „skonávání systému věcí“. V této době žijeme od konce „ustanovených časů národů“, od začátku podzimu roku 1914. (Luk. 21:24) Od roku 1914 světaširé oznamování „tohoto dobrého poselství o království“ ještě nikdy neprobíhalo v takovém rozsahu jako dnes a splňování Ježíšova proroctví u Matouše 24:14 o „skonávání systému věcí“ nyní dosahuje svého vrcholu. Jestliže se oznamování tohoto poselství o království pod vedením Kristovým stále rozšiřuje, je přirozeně činěno a křtěno stále více učedníků.

6. a) Jako co byly pokřtěny tyto desetitisíce lidí podle Matouše 28:19? b) Jakou naději chovají mnozí, kteří přijali poselství po roce 1923?

⁶ Byly tedy desetitisíce osob, jež byly pokřtěny podle zpráv v posledních letech, pokřtěny jako „učedníci“ Kristovi? Ano! Jen takoví lidé měli být křtěni a poučováni podle příkazu u Matouše 28:19, 20. Je ovšem pravda, že po svých slovech o „malém stádu“ duchovních ovcí Ježíš Kristus řekl: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, také ty musím přivést a uslyší můj hlas a bude jedno stádo, pod jedním pastýřem.“ (Jan 10:16, NS) Těmto „jiným ovcím“ neměla být dána nebeská naděje, ale naděje pozemská, naděje na věčný život v pozemském ráji. Je také pravda, že v roce 1923 na kongresu v Los Angeles (Kalifornie) bylo vysvětleno podobenství o ovcích a kozlech (toto vysvětlení vyšlo ve Strážné věži z 1. ledna 1924) a že od onoho roku mnozí, kteří slyšeli svědectví o království, chovají naději, že budou patřit k třídě „jiných ovcí“, která zdědí pozemský ráj pod Božím nebeským královstvím. Ale po celá léta nebyli vybízeni k tomu, aby se dali pokřtít.

POKŘTĚNI JAKO CO?

7. Jako co měl být podle příkazu člověk pokřtěn?

⁷ Je pravda, že od chvíle, kdy ve Strážné věži z 15. září 1934, strana 282, odstavec 34 byla dána odpovídající rada, mnozí lidé, kteří chtěli patřit k této třídě „jiných ovcí“, dali se ponořit ve vodě, aby dokázali, že se oddali Bohu skrze Krista. Jako co však byli podle příkazu pokřtěni? Jmenovitě jako „jiné ovce“?

8. Jaká otázka vyvstává pokud jde o osoby, jež byly pokřtěny v sobotu 1. června 1935 na kongresu ve Washingtonu, D. C., a proč?

⁸ Je také pravda, že na jaře příštího roku na kongresu v americkém hlavním městě Washington, D. C., bylo vysvětleno proroctví ve Zjevení 7:9–17 a bylo ukázáno, že „velký zástup“ popsaný v tomto textu se skládá z dnešních „jiných ovcí“, které mají pozemskou naději. Toto překvapující vysvětlení bylo později uveřejněno ve Strážné věži z 1. a 15. září 1935. Příštího dne po této obšťastňující přednášce bylo pokřtěno mnoho účastníků kongresu, kteří chovali naději, že patří k „jiným ovcím“. Jako co však byli pokřtěni všichni ti mnozí lidé, kteří se dali ponořit ve vodě oné soboty 1. června 1935 na kongresu ve Washingtonu? Jako „jiné ovce“? Jako členové „velkého zástupu“, kteří právem chovají naději, že budou jednoho dne žít v ráji? Oddali se Bohu jako takoví?

9, 10. a) Jak vyplývá ze slov u Matouše 25:41–46 a Zjevení 7:9 až 17, že přítomnost je dobou, kdy má vyvstat „velký zástup“ sestávající z „jiných ovcí“? b) Která otázka proto vzniká vzhledem ke křtu věřících jako členů určitých tříd?

⁹ Chceme-li posuzovat tuto otázku z hlediska Písma, můžeme s jistotou poukázat pouze na příkaz, který dal v této souvislosti Ježíš svým následovníkům. Je pravda, že Ježíšovo podobenství o ovcích a kozlech patří k jeho proroctví o „skonávání systému věcí“ a že se toto podobenství splňuje v čase „skonávání systému věcí“, to jest v naší době. Není také pochyb o tom, že apoštol Jan obdržel vidění o „velkém zástupu“ (Zjev. 7:9) teprve po vidění 144 000 zapečetěných duchovních Izraelitů. Podle toho by se mělo toto vidění nyní splňovat, zvláště od roku 1935, od roku, v němž bylo podle vší pravděpodobnosti dílo zapečeťování 144 000 duchovních Izraelitů uzavřeno.

¹⁰ V souladu s touto skutečností se také stále zmenšuje počet duchovních Izraelitů, patřících k pomazanému ostatku, kteří se účastní večeře Páně. Bez ohledu na to je dnes asi milión pokřtěných, Bohu oddaných svědků Jehovových. Tito křesťané doufají, že budou ochráněni v blížícím se „velkém soužení“, v nadcházejícím dni Boží pomsty, a že se dožijí Božího nového pořádku na zemi. Nyní je tedy zřejmě určený čas, kdy má vyvstat tento „velký zástup“ nesčetných „jiných ovcí“. Ježíš řekl, že bude „po všechny dny až do skonávání systému věcí“ se svými poslušnými následovníky, kteří plní jeho příkaz o činění a křtění učedníků. Přikázal jim však Ježíš, aby některé z těch, kteří se oddali Bohu, křtili jako členy „malého stáda“, kterému nebeský Otec podle svého zalíbení dal nebeské království, a jiné, kteří se v dnešní době oddají Bohu, aby křtili jako „jiné ovce“, jako členy dnes početného „velkého zástupu“, který má zdědit pozemský ráj pod Božím královstvím?

11. a) Proč biblická odpověď na tyto otázky vyžaduje podrobné zkoumání kroku oddanosti Bohu? b) Co Bůh dává člověku po křtu, jak můžeme právem očekávat?

¹¹ Bible odpovídá: Nikoli! Ježíš pouze řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha, učíce je.“ (Mat. 28:19, 20, NS) Je proto třeba, abychom správně rozuměli významu křesťanské oddanosti Bohu. Oddáváme-li se Bohu skrze Krista, neklademe mu žádné podmínky, podle kterých by měl přijmout naši oddanost. Oddáváme-li se mu, předstupujeme před Boha jako Ježíš, jeho Syn, který řekl: „Hle, přicházím, abych činil . . . tvou vůli.“ (Žid. 10:9, 10; Žalm 40:8, 9) Nevyjadřujeme tedy svou vlastní volbu, ale přenecháváme Jehovovi Bohu, aby rozhodl o našem věčném osudu. Máme-li skutečné přání, aby se děla jeho vůle, pokud se nás týče, pak přijmeme to místo, které nám on přidělí, jsme s ním spokojeni a radujeme se z něj. (Řím. 9:16) Lze očekávat, že těm, kteří se mu oddali a dali se pokřtít, dá Bůh po křtu svědectví, které jim ukáže, jaké rozhodnutí v jejich případě učinil. Těm, které zplozuje svým duchem, dává svědectví o synovství. — Řím. 8:16, 17.

12. a) Jako co jsme tedy křtěni a co jsme předtím museli uvážit? b) Čí pokřtění učedníci bychom sami chtěli být a co si přejeme v tomto ohledu i pokud jde o jiné?

¹² Je tedy naprosto jisté, že všichni bez vyjímky jsme byli pokřtěni jako učedníci Ježíše Krista. Náš křest odpovídá jeho příkazu a my jej tím napodobujeme. Napodobujeme Ježíše Krista také tím, že když jsme uposlechli jeho rady a spočítali náklady — přicházíme k Bohu s rozhodnutím konat jeho vůli. (Luk. 14:25 až 33) Jako oddaní, pokřtění Boží služebníci nemůžeme být učedníky nikoho jiného než jeho věrného Syna, neboť když se Ježíš po pasach roku 32 n. l. proměnil na vysoké hoře, řekl Jehova Bůh apoštolům, kteří tam byli přítomni: „Toto je můj Syn, milovaný, jehož jsem uznal; poslouchejte jej!“ (Mat. 17:1–5, NS) Kdo se Bohu skutečně oddal, nechtěl by být učedníkem nikoho jiného kromě toho, jehož vybral sám Bůh. Nechtěl by také, aby některý jiný Bohu oddaný a pokřtěný člověk se stal učedníkem někoho jiného kromě Ježíše Krista. Je tomu tak, jak to napsal apoštol Petr, který byl přítomen při Ježíšově proměnění: „Kristus trpěl za vás . . . abyste těsně následovali jeho šlépějí [nikoli šlépějí Petrových].“ — 1. Petra 2:21, NS.

13. a) Vzhledem k tomu, v jaké době žijeme a jaké předpověděné události se dějí, k jakému závěru by přesto neměl přijít uchazeč o křest pokud jde o jeho křest? b) Co by měl očekávat od Boha v určitém čase po svém křtu?

¹³ Ačkoli žijeme v čase „skonávání systému věcí“ a Ježíš Kristus je přítomen na svém „trůnu slávy“ a odděluje symbolické „ovce“ od „kozlů“, není to důvod k názoru, že každý, kdo byl pokřtěn od let 1934/35 n. l., byl pokřtěn jako „jiná ovce“, jako novodobý Jonadab nebo jako člen „velkého zástupu“, který nepatří k duchovnímu Izraeli. (Jan 10:16; 2. Král. 10:15–23; Zjev. 7:9–17) Uchazeč o křest by neměl takto smýšlet, ačkoli ví, že v celém světě je již asi milión Bohu oddaných a pokřtěných svědků Jehovových, tedy daleko více než omezený počet 144 000 duchovních Izraelitů, kteří mají nebeskou naději. Měl by myslet na to, že je křtěn jako učedník Ježíše Krista, jako ten, kdo se učí nebo je žákem. Po svém křtu může právem očekávat, že Jehova Bůh, jemuž se bezpodmínečně oddal, mu dá v určité době svědectví, které mu ukáže, zda byl určen k dnešnímu „velkému zástupu“ „jiných ovcí“, či nikoli.

14. Čím zůstávají tito lidé především, bez ohledu na to, jaký důkaz dostanou, a kterému předpokladu musejí všichni vyhovovat?

¹⁴ Bez ohledu na to, zda ten, kdo se oddal Bohu a byl pokřtěn, dostal od něj v určité době důkaz, že byl Božím duchem zplozen jako duchovní Izraelita, nebo že byl učiněn členem „velkého zástupu“ připodobněného k ovcím, jedno je jisté: Především je pokřtěným učedníkem Kristovým. Od učedníka, který patří k „jiným ovcím“, je vyžadována přesně stejná věrnost vůči Bohu jako od učedníka, který patří k ostatku duchovních Izraelitů. Učedník je učedník. Všichni učedníci, ať již patří k „malému stádu“ nebo k „velkému zástupu“, tvoří dnes „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“, Pánem Ježíšem Kristem, který položil svůj život a dal svou pozemskou duši ve prospěch všech ovcí. (Jan 10:15, 16; Luk. 12:32) Nenásledují různé náboženské lidi, ale „jednoho pastýře“. Všichni jsou učedníky nebo žáky tohoto pastýře, jehož prostřednictvím se jim dostává poučení o Bohu. (Jan 6:44, 45) Musí používat to, co se naučili, převádět tyto věci v čin a žít podle nich, jinak nejsou křesťany. Pouze jako učedníci Kristovi mohou očekávat, že přežijí bitvu armageddonskou.

UČEDNÍCI ČINÍ DALŠÍ UČEDNÍKY

15. Co bylo podle Matouše 28:16–20 přikázáno těm, kteří již byli učedníky, a koho v tomto ohledu napodobují?

¹⁵ Ze zprávy u Matouše 28:16–20 však vyplývá ještě další důležitá myšlenka. Zpráva říká: „Jedenáct učedníků však šlo do Galileje k hoře . . . a Ježíš přistoupil a mluvil k nim, řka: , . . . Jděte proto a čiňte učedníky.‘“ Ti, jimž vzkříšený Ježíš řekl, že mají činit učedníky mezi všemi národy, byli tedy již jeho učedníky. To tedy znamená, že učedník Kristův neměl být pouze žákem Kristovým, ale že také měl činit z jiných lidí učedníky, učedníky ‚jednoho učitele‘, Ježíše Krista. Tím napodobuje samotného svého jediného Učitele, Ježíše Krista, neboť ten činil rovněž učedníky. (Jan 3:25, 26; 4:1) Jak ženy, tak i muži mají přednost, stát se jeho učedníky. O Tabitě neboli Dorkas z Joppy je zvláštní zmínka jako o učednici. (Skut. 9:36) Jak ženy, tak i muži byli křtěni ve vodě jako učedníci Kristovi, jako takoví, kteří v něj věřili. — Skutky 8:12; 16:15.

16. Které dílo je stále ještě v průběhu podle onoho Kristova příkazu, a bude pokračovat do nedohledné doby?

¹⁶ Ačkoli žijeme v čase „skonávání systému věcí“, jsou stále ještě činěni a křtěni učedníci. Protože jsme však již od roku 1914 n. l. velmi pokročili v tomto čase konce, měli bychom si uvědomit, že již brzy skončí čas pro dílo, jímž jsou činěni a křtěni učedníci mezi všemi národy. Podle svého příslibu je vzkříšený a oslavený Ježíš Kristus s námi v tomto díle, které nám uložil jako svým učedníkům. — Mat. 28:20.

17. Který jiný křest popsal Jan Křtitel, jehož provedení Ježíš nyní připravuje?

¹⁷ V tomto čase „skonávání systému věcí“ Ježíš dohlíží na dílo, jímž jsou činěni učedníci a křtěni ve vodě, přitom však pro blízkou budoucnost připravuje jiný křest. Jan Křtitel řekl o Ježíši již před devatenácti sty lety, než jej pokřtil v Jordánu, tato slova: „Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Jeho lopata k převívání je v jeho ruce a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevel spálí ohněm, který nemůže být uhašen.“ — Mat. 3:11–13, NS.

18. a) Kdy začal Ježíš křtít svatým duchem? b) Kdy pokřtil Židy ohněm?

¹⁸ V den letnic 33 n. l. začal Ježíš křtít své učedníky svatým duchem. (Luk. 24:49; Skut. 1:4 až 2:33) V roce 70 n. l. přivodil judskému obyvatelstvu provincie Judeje a města Jeruzaléma ohnivý křest: Jeruzalém byl zničen i se svým chrámem, 1 100 000 Židů, kteří se shromáždili v městě k svátku pasach, bylo zabito, Judea byla zpustošena a 97 000 přežijících Židů bylo odvedeno do otroctví a rozptýleno po celé římské říši.

19. Co má být nyní podle tohoto předobrazu z prvního století pokřtěno „ohněm“ a proč?

¹⁹ To byl prorocký předobraz většího a konečného splnění proroctví na novodobém, protiobrazném nekřesťanském Jeruzalému, na světském křesťanstvu. Protože křesťanstvo ve skutečnosti není učedníkem Ježíše Krista, ale spíše následovníkem Nimroda, „mocného lovce v odporu proti Jehovovi“ a zakladatele starého města Babylóna a jeho pohanského náboženství, tvoří část, ano nejdůležitější část novodobého Velkého Babylóna. Až zanikne tato světová říše falešného babylónského náboženství, bude s ní zničeno i křesťanstvo; zažije křest ohněm jako Jeruzalém a Judea v prvním století. — 1. Mojž. 10:8–10; Zjev. 17:1 až 18:18.

20. Která naléhavá rada, již dal Petr o letnicích Židům toužících po poznání, je dávána i dnes, a který křest je určitě lepší?

²⁰ Třicet sedm let před zničením Jeruzaléma a Judeje v roce 70 n. l. řekl apoštol Petr v Jeruzalémě účastníkům slavnosti letnic, kteří dychtili po vědění, že by se měli dát pokřtít ve jménu Ježíše Krista. Dal jim naléhavou radu: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ (Skut. 2:37–40) Podobnými slovy nabádají dnes Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi všechny, kteří se ještě účastní náboženských slavností, jež jsou slaveny v protiobrazném Jeruzalému, v křesťanstvu. Je jistě daleko lépe, dát se dnes pokřtít jako Bohu oddaný učedník Kristův, než přijít o život v blízké budoucnosti v ohni zničení, do něhož bude uvrženo křesťanstvo se svou „pokřivenou generací“.

21. a) Měli by varovného poselství dbát pouze členové křesťanstva? b) Kdo přežije ohnivé zničení a který příkaz tato třída nadále poslouchá?

²¹ Také „lidé ze všech národů“ mimo křesťanstva musí dbát naléhavého poselství, neboť nejen křesťanstvo, ale celý Velký Babylón, světová říše falešného, babylónského náboženství, bude „úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který [jej] odsoudil, je silný“. (Zjev. 18:8, NS) Bohu oddaní, pokřtění učedníci Ježíše Krista budou uchráněni v tomto nadcházejícím ohnivém zničení a zažijí Boží nový pořádek, skutečně křesťanský Boží pořádek. Proto svědkové Jehovovi jako učedníci Kristovi nadále poslouchají Kristův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je.“ — Matouš 28:19.