Záchrana lidského rodu Božím královstvím
„Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ — Matouš 6:10, NS.
1. Co je dobrým poselstvím o osudu člověka a od jaké autority a od jakého zdroje pochází?
LIDÉ na zemi nevymřou. Lidský rod bude zachráněn a bude žít věčně na zemi ve štěstí. Není to dobré poselství? Je, a pochází od nejvyšší autority, z nejspolehlivějšího zdroje informací!
2. a) Proč tím nejsou míněni dnešní vědci? b) Která otázka vyvstává, pokud jde o autoritu vědců?
2 Máme při tom na mysli vědce dvacátého století? Těžko! Vědci předpovídají, že za tisíce miliónů let přijde ohromná kosmická katastrofa: Země bude vystavena nesmírnému žáru ze slunce nebo z jiných rozžhavených vesmírných těles; obyvatelé země prý při tom shoří a zuhelnatělá země bude kroužit kolem slunce jako planeta bez života. Dnešní lidský rod se neznepokojuje předpovědí, že by se v tak vzdálené budoucnosti měla stát taková katastrofa. Vědci však říkají, že člověk může přivodit svou zkázu i v blízké budoucnosti. Nebezpečí, která hrozí člověku v dnešní době, jsou dostatečným důvodem ke znepokojení. Podle názoru dnešních vědců je i nejbližší budoucnost celého lidského rodu chmurná. Jsou však v tak vážné otázce nejvyšší autoritou lidé, vědci? Došli vědci na základě svých mnohých pokusů, jež mají odhalit nové skutečnosti a poznatky, k jednoznačnému zjištění, jaký je účel lidského života na zemi?
3. Proč se můžeme radovat a být plni naděje, když se dovídáme, o jakou jde autoritu a o jaký informační zdroj?
3 Ani vědci nemohou odporovat prohlášení, že jen Stvořitel člověka ví, proč je člověk na zemi, ano, proč stvořil zemi. Stvořitel ví, proč postavil člověka na zem. Stvořitel je tedy nejvyšší autoritou. Protože se nikdy nemýlí, je nejspolehlivějším zdrojem informací. Neoddáváme se tudíž žádným iluzím, věříme-li dobrému poselství od něj, poselství, že lidský rod bude zachráněn a že bude věčně žít ve štěstí na zemi, která se stane rájem. Proto se můžeme radovat a mít dobrou naději.
4. Proč bychom proto neměli žít bezstarostně?
4 Můžeme však brát proto věci na lehkou váhu a o nic se nestarat? Rozhodně ne! Již námět naší rozpravy naznačuje, že lidskému rodu, k němuž patříme i my, hrozí nebezpečí vyhlazení. Na toto nebezpečí neupozorňují lidé s pouhým průměrným rozhledem, ale muži, kteří mají postavení ve veřejném životě, světští muži, kteří jsou dobře informovaní. Lidskému rodu hrozí katastrofa. Měsíc nemůže sloužit jako útočiště. Kdyby byl člověk se svou technikou ponechán sám sobě, způsobil by svou záhubu. Jeho vynálezy jsou v dnešní době pokročilé vědy nanejvýš ničivé.
5. Kterými moderními vynálezy by se mohl člověk sám zničit?
5 K lidským vynálezům patří nejen jaderné zbraně a jiné moderní válečné zbraně, jimiž mohou být v krátké době zničeni nespočetní lidé, ale k lidským vynálezům patří také metody, kterých se používá v dobách míru a které ničí zemi: Způsoby, kterých člověk používá při vytváření svých bydlišť, způsoby, jak je lidský rod zásobován potravinami, rozdělování potravin, odstraňování průmyslových odpadů, využívání přírodního bohatství země a ničení životního prostředí lidského rodu. Varování, že svět bude za několik let hladovět, má vážný důvod. Je stále jasnější, že Spojené národy jako organizace k zachování míru a bezpečnosti na světě mají mnoho slabostí a pouze omezené možnosti. Rada, která byla národům dána již mnohokrát, aby totiž během nejbližších deseti let urovnaly své spory a přestaly mezi sebou soupeřit, chtějí-li zabránit světové katastrofě, je založena na zdravé soudnosti a dějinné zkušenosti. Tyto věci se týkají každého z nás.
6. Co tedy můžeme očekávat od člověka, ale jaké očekávání ve spojení s člověkem bychom neměli pěstovat?
6 Nelze tedy očekávat, že člověk zachrání svůj rod pomocí vědy, ale že spíše přivodí svou zkázu. Nelze očekávat, že by se splnila naděje vědců a že bychom byli zachráněni tím, co nazývají „další vývoj člověka“, kdyby pro ně bylo k dispozici několik miliónů let. Také nelze očekávat, že by světští psychologové a psychiatři změnili myšlení člověka v tom smyslu, že by jej přiměli k vytvoření nové osobnosti, aby lidé spojenými silami odvrátili katastrofu. Nemůžeme se také spoléhat na to, že by mohla být vytvořena silná, nezávislá, nestranická a mezinárodní policie, která by přiměla národy, aby zachovaly mír a vytvořily ze země bezpečné bydliště pro člověka.
7. a) S jakou pomocí z oblasti mimo zemi a mimo člověka bychom neměli počítat ve své tísnivé situaci? b) Od koho je nejrozumnější očekávat záchranu a proč?
7 Záchranu lidského rodu můžeme tedy zřejmě očekávat jen ze zdroje mimo lidstvo a mimo jeho bydliště, zemi, i když to vědci nechtějí připustit. Nemůžeme přirozeně očekávat, že by nám přišli na pomoc nějací mytičtí „marťané“ z jiné planety, kteří by odpověděli na naše volání o pomoc, nebo že by kosmonauti dopravili na zem z nějaké jiné planety vzdálenější než měsíc nějaké obyvatele, kteří by nás, lidi, daleko předčili inteligencí i jinak a kteří by nám pomohli, než bude příliš pozdě! Musíme obrátit svou naději na záchranu k inteligentní osobě, která je mimo zemi, která skutečně žije a převyšuje všechen lidský rod, k osobě, která je nejen dosti moudrá a mocná, aby nám pomohla, ale která nám prokazuje také tolik lásky, že je ochotna pomoci nám v nouzi. Není nejrozumnější, nejzdravější a nejmoudřejší očekávat záchranu od Stvořitele lidského rodu? Protože lidský rod ještě žije, jistě také ještě žije jeho nejvyšší Stvořitel.
8. 9. a) Co neměl Stvořitel v úmyslu, když stvořil zemi a postavil na ni člověka? b) Ze kterých slov Stvořitele to vyplývá a kde je najdeme?
8 Skutečnost, že je zde lidský rod, dokazuje, že Stvořitel nevytvořil zemi proto, aby později kroužila vesmírem jako zuhelnatělá planeta bez života. Nevytvořil lidský rod proto, aby nakonec přivodil svou zkázu nebo aby vymřel jako pták dronte. Nepracoval nadarmo, ale sledoval určitý cíl, když stvořil zemi a postavil na ní člověka. On sám říká, proč stvořil člověka na zemi:
9 „Toto pravil Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, který stvořil zemi a učinil ji, ten, který ji pevně založil, který ji nestvořil jen tak naprázdno, ale který ji stvořil, aby byla také obývána: ‚Já jsem Jehova a není jiného více . . . Já jsem Jehova a mluvím, co je spravedlivé, a říkám, co je přímé.‘“ — Iz. 45:18, 19, NS.
10. a) Kdo slyšel tato slova a jak je slyšel? b) Jaká cena pro celé lidstvo je přisuzována knize, která obsahuje tato slova?
10 Kdo na zemi slyšel tohoto Boha Jehovu říkat tato slova? Dějinné skutečnosti ukazují, že je slyšel jeden muž, který žil před dávnou dobou. Tento muž se nazýval Izaiáš, byl synem Amosovým a žil v Jeruzalémě za vlády několika králů, kteří sídlili v onom slavném městě. Slyšel tato Boží slova inspirací, to znamená duchem neboli Boží neviditelnou účinnou silou. (Iz. 1:1) To, co viděl a slyšel ve viděních, a dějinné události své doby napsal v knize, která je nazvána podle něj, v knize Izaiáše. Tato kniha patří k šedesáti šesti knihám Svatého písma neboli Bible. Uvedený citát můžeme najít v knize Izaiáše, v kapitole čtyřicáté páté, ve verši osmnáctém a devatenáctém. Bible, která obsahuje Izaiášovu knihu, je považována za tak cennou pro celý lidský rod, že již byla celá přeložena do 244 jazyků a její části do dalších 1 169 jazyků. I Ježíš Kristus, historická osoba, citoval často slova proroka Izaiáše a tak ukázal, že považuje tato slova za inspirovanou pravdu.
11. a) Co je možno usuzovat vzhledem k Bohu a k člověku ze slov, která Bůh řekl Izaiášovi? b) Proč Bůh brzy zasáhne?
11 Bůh, který sám řekl, že jeho jméno je Jehova, vysvětlil tedy proroku Izaiášovi, že nevytvořil zemi nadarmo, ale k tomu, aby byla obydlena. Tato slova řekl Bůh, jehož jméno je Jehova, třicet tři století po vytvoření prarodičů lidského rodu, prvního muže a první ženy. To dokazuje, že Stvořitel lidí tehdy ještě žil a že měl také stále ještě zájem o zemi a o lidi, kteří na ní žili. Není to Bůh, o němž by bylo možno říci, že je mrtev, protože by neměl k lidem žádný vztah, že by je ponechal sobě samým a že by se nestaral o jejich záležitosti, ačkoli jsou jeho vlastním stvořením. Duchovní křesťanstva, kteří říkají: „Bůh je mrtev“, prostě nemají pravdu. Bůh je nesmrtelný; žije věčně, je Bohem po celou věčnost. (Žalm 90:2) Již od stvoření člověka měl Bůh zájem o své stvoření a sledoval běh lidského rodu, aby zabránil zmaření svého věčného předsevzetí s lidstvem. Viděl, v jaké situaci byl člověk před dvěma tisíci sedmi sty lety, v době proroka Izaiáše. Také dnes vidí, v jaké situaci je lidský rod, a bude jednat podle toho.
12. a) Jak bude dokázáno, že existuje nejvyšší Bůh? b) Čí plány k záchraně lidského rodu se ukáží jako neúčinné?
12 Brzy se ukáže, že se velmi mýlil duchovní, který vyjádřil slova citovaná v knize Bůh již není (angl.): „Jestli Bůh existuje, pak jej nemůžeme označit za nejvyšší bytost.“ Tento duchovní se bude cítit velmi zahanben. Brzy bude vyslyšena inspirovaná modlitba ke Stvořiteli člověka, ano musí být brzy vyslyšena — a bude to v pravém opaku k tomu, co napsal onen duchovní: „Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Jehova, jsi nejvyšší nade vší zemí.“ (Žalm 83:17, 18; 18, 19, KB) Ničím a nikým v celých lidských dějinách nemohlo být zmařeno Boží předsevzetí; ani v dnešní době, kdy celému lidstvu hrozí nebezpečí, Bůh nepřipustí, aby bylo jeho předsevzetí zmařeno. To znamená, že lidský rod, který je v zoufalé situaci, musí být zachráněn. Dnešní lidské plány na záchranu lidského rodu jsou neproveditelné, nerealistické a jsou odsouzeny k nezdaru. Jehovovo předsevzetí k záchraně jeho lidského stvoření je proveditelné, realistické a dosáhne svého cíle. Jeho prostředkem záchrany je království.
BOŽÍ ZPŮSOB NENÍ PŘEKONÁN
13. a) Která změna státních forem od roku 1917 n. l. by v nás neměla vyvolat zaujetí proti Božímu způsobu vlády, to jest proti jeho království? b) Proč Boží způsob vlády není ani nepopulární, ani překonatelný?
13 Monarchie jako státní forma dnes není příliš populární. Dnes existuje méně království než v roce 1917, v roce před koncem první světové války. Království byla nahražena staletými formami, při nichž je lid nositelem svrchovanosti. To by v nás nemělo vyvolat předsudky proti Božímu způsobu vládnutí, proti jeho království. Nejen monarchie, ale i demokracie zklamaly lidi. Smrtelnými bolestmi dnes trpí jak demokracie, tak i monarchie, které ještě existují. Králové tak zvaných křesťanských zemí nikdy nebyli králi „z Boží milosti“, jak tvrdívali. Tato království, jako všechna ostatní světská království, byla zřízena pouze lidmi. Jehova Bůh nepoužije žádného z těchto království jako prostředku k záchraně lidského rodu. Boží způsob vládnutí, totiž prostřednictvím jeho království, není tedy ani nepopulární, ani překonaný.
14. a) Co je království, jímž Bůh zachrání lidský rod? b) Kdy a proč takřka přestalo kázání Božího království, ale proč musí být nyní oznamováno?
14 Co je toto království, jímž Bůh zachrání lidský rod? Je to království, které Ježíš Kristus oznamoval před devatenácti stoletími po celé palestinské zemi, když říkal: „Přiblížilo [se] království nebeské.“ (Mat. 4:17, 23, NS; 10:7) Je tím míněno totéž jako slovy: „Království Boží se přiblížilo.“ (Marek 1:14, 15, NS) Když v době římského císaře Konstantina, ve čtvrtém století n. l., povstalo křesťanstvo, takřka přestalo být toto Boží království oznamováno, protože duchovní učili, že lidské říše křesťanstva jsou součástí Božího království. Ale kazatel Ježíš Kristus řekl, že dobré poselství o skutečném Božím království bude kázáno po celém světě až do konce přítomného světa. Ve svém úžasném proroctví o znameních, která budou patrná před koncem tohoto světa plného bolestí, řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14, NS) Dnes je jasně patrné, že přichází konec. V souladu s Ježíšovou předpovědí slyšíme, jak je oznamováno království!
15. a) Na kterou důležitou skutečnost ve spojení s Božím královstvím bylo poukázáno tím, že Ježíš zde na zemi kázal blízkost Božího království? b) Byla zmařena naděje na království pod vládou Kristovou tím, že byl popraven na kůlu?
15 Skutečnost, že Ježíš Kristus v prvním století n. l. kázal: „Království Boží se přiblížilo“, poukazuje na důležitý rys tohoto království, který je zcela nezávislý na lidech na zemi. Na jaký rys? Že Ježíš Kristus, který byl tehdy na zemi, je od Boha stanoveným vládcem tohoto Božího království, které je široko daleko rozhlašováno. Ale nepohasly všechny naděje na Boží království pod vládou Ježíše Krista, když Ježíš zemřel? Což nebyl popraven proto, že kázal Boží království? Což neřekli ti, kteří usilovali, aby byl usmrcen jako podvratník, tato slova: „Tohoto člověka jsme přistihli, jak mate náš národ, brání dávati daně císaři a říká, že je Kristem králem“? (Luk. 23:1, 2, Ži) Nikoli, naděje na Boží království pod vládou Ježíše Krista, Bohem určeného krále, nebyla zničena tím, že byl Ježíš Kristus protizákonně popraven na kůle za městem Jeruzalémem. Proč ne? Protože Jehova Bůh, jehož předsevzetí nemůže nikdo zmařit, vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista třetího dne po jeho popravě, aby měl duchovní život v nebesích, a jako odměnu mu dal nesmrtelnost. Své vzkříšení Ježíš dokázal tím, že se ukázal svým učedníkům.
16. a) Proč může být Ježíš Kristus označen jako „král“?
16 Proč bychom však měli označovat Ježíše Krista jako „krále“ a jeho panství jako „království“? Lidští králové jsou dnes většinou jen reprezentanty své země nebo symbolem národa, zatím co zemi řídí ministerský předseda nebo předseda vlády a zákony vydává parlament nebo zákonodárný sbor. V dějinách však existovali králové, kteří vládli jako „neomezení vládci“, jako samovládci. A Ježíš Kristus je právem označován jako král, protože byl potomkem a zákonným dědicem pozemského krále. Byl ovšem synem Otce, který byl větší nežli David, neboť Jehova Bůh řekl tak, že to lidé mohli slyšet, že Ježíš je jeho Syn. Byl tedy Synem nebeského krále, neboť Jehova Bůh sám sebe označoval jako krále svého vyvoleného lidu na zemi. (1. Sam. 8:7; 12:12) Z Izaiášova proroctví, z kapitoly 33, verše 22 vyplývá, že nejvyšší Bůh je neomezeným vládcem. Čteme: „Jehova je soudce náš, Jehova ustanovitel práv našich, Jehova král náš, on spasí nás.“ Ježíš Kristus však byl věčným dědicem království, o kterém Jehova Bůh zaslíbil, že jej vzbudí Davidovi.
17. a) Co zaslíbil Bůh Davidovi za to, že si přál postavit chrám pro uctívání Boha? b) Jaký potomek se musel narodit, aby mohl být trvalým dědicem, a na co měl právo?
17 Když král David vyjádřil přání, aby mohl vystavět v Jeruzalémě nádherný chrám pro uctívání nejvyššího Boha, zaslíbil mu Jehova slavnostně věčné království, to znamená, že s ním uzavřel smlouvu pro takové království. Prostřednictvím svého proroka Nátana řekl Davidovi: „Utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky.“ (2. Sam. 7:1–17) Šalomoun, Davidův syn, zemřel a zemřeli i jeho nástupci, kteří seděli na trůně v Jeruzalémě, a nikdo z nich se neprojevil jako trvalý Davidův dědic, jehož prostřednictvím by mohlo věčně trvat davidovské království. Aby se mohla splnit smlouva o království, kterou Bůh uzavřel s Davidem, musel se narodit nesmrtelný potomek Davidův, který by mohl být trvalým dědicem davidovského království. Jako nástupce krále Davida měl být tento trvalý dědic právem označen jako král.
18, 19. a) Koho Jehova Bůh vybral jako matku trvalého dědice Davidova a jak bylo tomu dědicovi poskytnuto zákonné právo na Davidovo království? b) Proč byl Gabriel poslán k budoucí matce a co jí řekl?
18 Když Jehova Bůh před téměř dvěma tisíci lety vyhledal jednu pannu, která se měla stát lidskou matkou jeho nebeského Syna, vybral pannu z královského domu Davidova. V té době byla tato dívka zasnoubena muži, který pocházel rovněž z královského domu Davidova. Tento muž mohl působit jako pěstoun syna, kterého porodí tato panna, a mohl jej také přijmout jako prvorozeného a tak mu předat zákonné právo na Davidovo království. (Luk. 3:23–31; Mat. 1:1–18) Před tím, než se Marie a Josef sešli jako muž a žena, poslal Bůh anděla Gabriela k panně Marii, aby jí oznámil, jaké je Boží předsevzetí, a aby dostal její souhlas k tomu, aby jí všemohoucí Bůh učinil těhotnou působením své neviditelné účinné síly. Gabriel Marii mimo jiné řekl:
19 „Počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn Davida, jeho otce, a bude vládnout jako král nad domem Jákobovým na věky a jeho království nebude konce.“ — Luk. 1:26–38, NS; Mat. 1:18, 19; Řím. 1:3, 4.
NAROZENÍ ZACHRÁNCE
20, 21. a) Kde se měl narodit trvalý dědic Davidův a jak se to stalo? b) Proč byl anděl poslán k pastýřům v Betlémě a co jim řekl?
20 Tato slova Marii byla ujištěním, že tento Ježíš bude trvalým dědicem krále Davida a že jeho prostřednictvím bude naplněna smlouva o království, kterou Bůh uzavřel s Davidem. Proto byl život nebeského Syna Božího přenesen působením Božího ducha do lůna panny Marie, aby se narodil v Davidově královské rodině. Marie a Josef se vrátili do Davidova rodného města Betléma v římské provincii Judej a tím se splnilo Boží proroctví u Micheáše 5:1. David působil v Betlémě jako pastýř a v době, kdy se Marii narodil její první syn, jehož počala zázračným způsobem, byli v tom místě stále ještě pastýři. Narození tohoto dítěte mělo velký význam pro celý lidský rod. Proto je měli potvrdit očití svědci, příslušníci našeho vlastního rodu. Proto v noci, kdy v městě Davidově přišel na svět Ježíš, poslal Bůh svého anděla, aby oznámil pastýřům na polích kolem Betléma narození jeho Syna. Nádherný anděl uklidnil překvapené a zděšené pastýře, neboť jim řekl:
21 „Nebojte se, neboť hle, oznamuji vám dobré poselství veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé. Neboť dnes se vám v městě Davidově narodil záchrance, jenž jest Kristus, Pán. A toto je vám znamením: naleznete nemluvňátko, ovinuté plenkami a ležící v jeslích.“ — Luk. 2:1–12, NS
22. a) V jakém smyslu se mělo novorozené dítě stát „Kristem“, Pánem koho se mělo stát a pro kolik lidí bylo jeho narození důvodem k radosti? b) Co řekl zástup andělů při této příležitosti?
22 Tato slova jsou prohlášením božského předsevzetí: tento novorozený Ježíš měl být Mesiášem neboli Kristem; měl být pomazán za krále, stejně jako byl jeho předek David pomazán za krále nad Božím vyvoleným lidem. Dále měl být králem, který by byl větší než David, neboť se měl stát Davidovým „Pánem“ a měl tak splnit prorocká slova v Žalmu 110:1, 2. Měl být také „zachráncem“; a kdyby tím nebylo míněno, že bude zachráncem celého lidského rodu, proč by potom poselství o jeho narození mělo znamenat ‚velikou radost‘ pro ‚všechny lidi‘? Toto podivuhodné narození universálního významu vyvolalo již ‚velikou radost‘ ve svatých nebesích. Důkaz o tom čteme ve spisu muže, který žil v době, kdy byl Ježíš na zemi. Tento muž napsal: „A náhle bylo u anděla množství nebeských zástupů, chválících Boha a říkajících: ‚Sláva Bohu nahoře ve výšinách a pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.‘“ — Luk. 2:13, 14, NS.
23, 24. a) Kteří lidé tehdy první obdrželi tuto „velikou radost“? b) Jak se stalo, že měli podíl na této „veliké radosti“?
23 Potom přišla doba, kdy měli mít tuto ‚velkou radost‘ z tohoto dobrého poselství lidé na zemi, kteří měli Boží zalíbení. Nádherný anděl jim přinesl „dobré poselství velké radosti“ a nyní záleželo na nich, aby zkoumali, zda toto dobré poselství má historický podklad, zda se toto dítě skutečně narodilo ve stáji v Betlémě, v městě Davidově. Anděl jim dal „znamení“, které jim mělo umožnit, aby rozpoznali tohoto novorozeného chlapce od jiných chlapců, kteří snad přišli na svět oné noci v Betlémě. Nechtěli s tím mít pastýři nic společného, nebo si přáli přesvědčit se o „znamení“ a stát se spolehlivými očitými svědky tohoto nejdůležitějšího narození, jaké se kdy událo na zemi? Ve zprávě poctivého muže, který všechno důkladně prozkoumal, čteme tuto odpověď:
24 „Když potom od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři říkat: ‚Za každou cenu pojďme ihned do Betléma a vizme tu věc, která se stala, kterou nám Jehova oznámil.‘ A spěšně tam odešli a našli Marii i Josefa a děťátko ležící v jeslích. Když to viděli, oznamovali výrok, který jim byl řečen o tomto malém děcku. A všichni, kteří to slyšeli, divili se tomu, co jim bylo řečeno od pastýřů . . . Potom se pastýři vrátili oslavujíce a chválíce Boha.“ — Luk. 2:15–20, NS.
25. a) Co ukazuje, že v tomto případě nešlo o obvyklé narození, ačkoli to tvrdí dnešní duchovní? b) Jak se můžeme připojit k oněm pastýřům, nebo kterého muže z tehdejší doby bychom také mohli svým postojem napodobit?
25 Bylo by narození tohoto chlapce takovou událostí pro Boha, anděly i pro bohabojné muže, kdyby byla matka tohoto dítěte počala na základě manželského spojení se svým mužem? Měli bychom se připojit k mnoha duchovním křesťanstva, kteří popírají „znamení“, jež potvrdili andělé, a měli bychom tvrdit, že se Ježíš v žádném případě nemohl narodit z panny? Měli bychom se připojit k očitým svědkům, pastýřům, a radovat se ‚velkou radostí‘ ze „znamení“, které dosvědčili, a měli bychom oslavovat a chválit Boha tím, že bychom o tom vyprávěli druhým, nebo bychom měli mít takový postoj, jaký měl král Herodes Veliký, který tehdy vládl v Jeruzalémě? Když se asi dva roky po Ježíšově narození o tom dověděl, bál se o své království a usiloval o Ježíšův život. Podařilo se mu pobít v Betlémě všechny chlapce ve věku dvou let níže. Ale dítě Ježíš uniklo smrti a král Herodes, který chtěl zmařit Boží předsevzetí týkající se záchrany lidského rodu prostřednictvím Krista, Pána, nedosáhl svého cíle. — Mat. 2:1–23.
26. Nedokazuje křesťanstvo slavením vánoc, že má „velikou radost“, a kterých základních skutečností o „vánocích“ si musíme povšimnout?
26 Odpovídá dnešní křesťanstvo oněm pastýřům v Betlémě? Což členové jeho církví, v počtu asi jedné miliardy, nedokazují, že mají „velikou radost“ a oslavují a chválí Boha, když každý rok slaví vánoce? Dějiny ukazují, že betlémští pastýři, když navštívili dítě Ježíše, ležící v jeslích, nezačali každého roku slavit vánoce. Ani Marie nezačala slavit vánoce ve výroční den, kdy přivedla na svět Ježíše. Apoštolové a učedníci Ježíšovi rovněž neslavili každoročně vánoce, při nichž by jej na oslavu jeho narozenin obdarovávali a hostili. Bible, která nám podává zprávu o Ježíšově podivuhodném narození a jež byla dopsána asi o sto let později, nedává žádné údaje o datu Ježíšova narození, aby nám umožnila oslavovat tento den. V Bibli vůbec nenajdeme slovo vánoce. Je to slovo, které zavedlo křesťanstvo po svém vzniku ve čtvrtém století; touto slavností je oslavováno domnělé datum; katolíci a protestanté oslavují vánoce v jiné době než příslušníci řecké ortodoxní církve.
27. Co ukazuje, zda je křesťanstvo dnes skutečně naplněno „velikou radostí“ z toho, že se Ježíš před dávnou dobou narodil, a co v této souvislosti ukazují slova u Kazatele 7:1, 8?
27 Co dalo křesťanstvo „všemu lidu“ a proč by měl všechen lid pociťovat „velikou radost“ z Ježíšova narození? Je naplněno „velikou radostí“ z toho, čím je Ježíš Kristus dnes, a je plno „velké radosti“ z toho, že se vůbec před dlouhou dobou narodil? Aby se lidé radovali „velikou radostí“ z toho, že se Ježíš Kristus dávno narodil v Betlémě, je nutné, aby měli „velikou radost“ z toho, čím je dnes v důsledku onoho narození. Neboť v Písmu svatém čteme: „Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. Lepší jest skončení věci nežli počátek její.“ (Kaz. 7:1, 8) Ježíš Kristus je dnes něčím daleko lepším než před devatenácti sty lety, kdy přišel na svět.
28. a) Jak Bůh odměnil Ježíše Krista za jeho věrnost až do násilné smrti? b) Jaké otázky nyní vyvstávají vzhledem k chování křesťanstva v tomto ohledu?
28 Jehova Bůh vzkřísil Ježíše Krista k nesmrtelnému životu v nebesích odměnou za to, že věrně zastupoval zájmy Božího království až do své násilné smrti. Bůh mu „dal milostivě jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se ve jménu Ježíše sklánělo každé koleno, těch v nebesích i těch na zemi i těch pod zemí, a každý jazyk aby veřejně vyznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. (Filipenským 2:5–11, NS) Jak jedná křesťanstvo, které slaví vánoce? Sklání svá kolena ve jménu Ježíšově, aby se ochotně podřídili nejvyššímu Bohu? Vyznává křesťanstvo, které slaví Kristovy narozeniny, že Ježíš Kristus je jeho Pánem, ke slávě Boha, Kristova Otce? Dějiny našeho dvacátého století odpovídají slovem „nikoli“!
29. Proč dějiny 20. století odpovídají na tyto otázky slovem „nikoli“?
29 Křesťanstvo až do dnešního dne neodvolalo své tvrzení, že je Kristovým královstvím. Kdo vládne a panuje nad národy křesťanstva? Nikoli Ježíš Kristus, ale jeho političtí králové, prezidenti a guvernéři — králové, kteří patří k panovnickému rodu, lidmi určenému k tomu účelu, nebo prezidenti a guvernéři, které zvolil lid nebo kteří na sebe strhli moc převratem. Političtí vládci křesťanstva nepřenechávají svou vládní moc Pánu, Ježíši Kristu, i když ho snad označují jako svého „Pána“. Lid těchto států vyžaduje, aby státní moc vycházela od něj, a ne od nějakého krále. Křesťanstvo, jak jeho političtí vládci, tak i lid jejich států, neuznává Ježíše Krista jako dnes panujícího krále.