Přicházej před Jehovu s díkůvzdáním
„Je dobré vzdávat díky Jehovovi.“ — Žalm 92:1, NS (92:2, KB).
1. a) Je mnoho lidí, kteří vědí, kdo je Jehova? b) Co udělal Jehova, aby pomohl lidem poznat jej?
JEN poměrně málo lidí bylo tak šťastných, že poznali Boha. Většina jej nezná. To zjistil též apoštol Pavel před devatenácti stoletími při svém pobytu v Aténách, neboť tam viděl na oltáři nápis, z něhož je patrné, že Bůh je neznámý. Dnes můžeme skoro všude na zemi vidět podobnou všeobecnou neznalost o Jehovovi. Jen málokteří přemýšlejí o pravém Bohu. Ne proto, že by Jehova Bůh bránil lidem v tom, aby poznali jej a jeho cesty. Dal zapsat své Slovo, Bibli, která je dnes přístupná v celém světě většině lidí v jejich řeči. Vyslal též svědky jako Pavla, kteří poukazují na jeho poselství. Kdo tomu nevěnuje pozornost, je sám vinen. — Sk. 17:23; Řím. 1:19–21.
2. a) Co působí poznání Jehovy? b) K čemu jsme vyzýváni žalmem 95:1–3 a co se dozvídáme z jeho slov o Jehovovi?
2 Dříve než můžeme člověka opravdu cenit, musíme znát jej i některé jeho dobré vlastnosti. Lidé, kteří znají Jehovu a oceňují to, co udělal pro lidstvo, vědí též, že mají přednost a povinnost mluvit o něm s úctou a plni vděčnosti. Ve staré době si vyvolil Jehova Bůh Izraelovy potomky za svůj lid a projevoval se jim tím, že s nimi mluvil prostřednictvím proroků, soudců a kněží. Učinil vyvolenému národu mnoho dobrého. Jeho ctitelé poznali jeho velikost a jeho vznešenost, a proto se nadšeně vzájemně vyzývali, aby se sešli a společně mu vyjádřili dík. Tak čteme na příklad v Žalmu 95:1–3 (NS): „Pojďte, volejme radostně před Jehovou! Vítězně vykřikujme naší skále záchrany. Přijďme před jeho osobu s díkůvzdáním; vítězně mu vykřikujme s hudbou! Neboť Jehova je veliký Bůh a veliký Král nad všechny bohy.“ Co se dozvídáme z těchto slov o Jehovovi? Především, že jeho jméno zní Jehova a že je velkým Bohem a králem nade všemi. Z dalších veršů tohoto žalmu vysvítá, že je stvořitelem a že mu vše náleží. Jeho vznešenost stojí v protikladu k nepatrnosti jeho pozemských ctitelů. Všichni, kteří Jehovu poznali, mají dobrý důvod mu děkovat, mít radost a společně jej velebit. Proč? Protože poznali velkého Boha Jehovu.
3. a) Který příklad ukazuje, že Jehova má zájem o to, aby se lidé shromáždili k uctívání? b) Proč byla tehdy taková shromáždění prospěšná? Komu byla prospěšná?
3 Jehova se zajímá o lidi. Kdykoli Jehova jednal s lidmi, nabádal je, aby se k svému užitku a požehnání shromáždili k jeho uctívání, a dával jim též k tomu příležitost. Jak čteme v 5. Mojžíšově 31:12, 13, NS, dal Bůh svému vyvolenému národu, dříve než vešel do Zaslíbené země, prostřednictvím svého proroka Mojžíše příkaz: „Shromáždi lid, muže a ženy a děti a cizí usedlíky přebývající v tvých branách, aby naslouchali a aby se učili, neboť se musí bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát o to, aby činili všechna slova tohoto zákona. A jejich synové, kteří to nevědí, by měli naslouchat a musí se učit bát se Jehovy, vašeho Boha, po všechny dny, co žijete v zemi, do níž jste překročili Jordán, abyste ji přijali do vlastnictví.“ Komu platil tento obsáhlý příkaz? Všem obyvatelům země: celým rodinám i cizím usedlíkům, kteří s nimi bydleli. Při bohoslužebných příležitostech měly tedy být rodiny pohromadě. Děti neměly být zvlášť. Všichni se měli společně shromáždit. Proč? Co měli dělat? Měli při této příležitosti naslouchat a učit se. Budou-li to svědomitě dělat, nezapomenou na Boží zákon a dorůstající děti budou poučeny o svém vztahu k Jehovovi.
4. Která požehnání přinášelo shromažďování ve dnech Jozue?
4 Pokud byl izraelský národ Jehovovi věrný, nezapomínal přicházet před Jehovu s díkůvzdáním a uctíváním. Jeden příklad nalézáme ve dnech Jozue, krátce po vstupu do Zaslíbené země. „A celý Izrael a jejich starší muži a úředníci a jejich soudcové stáli po té i oné straně truhly proti kněžím, levitům, kteří nesli Jehovovu truhlu smlouvy, cizí usedlík stejně jako domácí, jedna polovina z nich proti hoře Garizim a druhá polovina z nich proti hoře Hébal (právě jak to přikázal Mojžíš, Jehovův služebník) především, aby požehnal lidu Izraele. A pak četl hlasitě všechna slova zákona, požehnání a zlořečení, podle všeho, co je napsáno v knize zákona. Nebylo ani slovo ze všeho, co Mojžíš přikázal, které by Jozue hlasitě nečetl před celým sborem Izraele, včetně žen a dětí a cizích usedlíků, kteří vstoupili do jejich středu.“ (Jozue 8:33–35, NS) Toto opatření nebylo ve prospěch Jehovy, který přijal jejich uctívání. Jozue četl hlasitě zákon pro dobro všech, včetně neizraelitů. Když byli takto seznámeni s Božím zákonem, mohli odpovídat Božím požadavkům. A jaké to pro ně mělo výsledky? Jehova jim dal v Jozuových dnech mnoho úspěchů, neboť jim poskytl mnohá vítězství při osídlování země. Nemyslíš, že by Jehova dnes nedal totéž svému lidu, jestliže odpovídá jeho požadavkům?
VE DNECH ŠALOMOUNOVÝCH
5. a) Jak použil Jehova Šalomouna ve spojení s čistým uctíváním? b) Co se lid naučil, když vyslechl Šalomounovu modlitbu?
5 Staletí přešla a Jehova zachoval svůj lid jako národ. Konečně se stal Šalomoun jeho pozemským králem. Byl pověřen zodpovědným úkolem, aby dohlížel na stavbu Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Ještě nikdy neexistoval takový Jehovův chrám a dokončení stavby muselo být v očích všech něco zvláštního, tedy důvodem, aby společně Jehovovi poděkovali. Bohoslužba byla zorganizována takto: „Šalomoun shromáždil starší muže Izraele a všechny hlavy kmenů, náčelníky otcovských domů synů Izraele, do Jeruzaléma, aby odnesli truhlu Jehovovy smlouvy z Davidova města, to je ze Sióna. (2. Par. 5:2, NS) Mnoho zvířat bylo obětováno. Byly zpívány písně k Jehovově chvále a nakonec byl shromážděný zástup poučen, když král Šalomoun povstal a hlasitě se před ním modlil. Tato modlitba, zapsaná v 2. Paralipomenon, 6. kapitole, pomohla Izraelitům poznat, jak užitečný pro ně bude tento chrám, a velebila též Jehovovu velikost, jeho zájem o lid a jeho slitování. Jehova je příliš velký, než aby mohl bydlet v tomto domě, který byl vystavěn, i když je to nádherná budova. Domu má být užíváno jako střediska uctívání a modlitby. Byl též místem díkůvzdání. Kdo se něčeho dopustil, mohl dát věc do pořádku a opět získat Jehovovu přízeň, když litoval a uctíval Jehovu v tomto chrámu. I cizinci mohli uctívat Jehovu. Když shromáždění vyslechli, jaký užitek přinese tento chrám celému národu i jednotlivci, bylo jejich srdce jistě naplněno vděčností.
6. a) Jak ukázal Jehova, že vyslyšel Šalomounovu modlitbu? b) Jaký zvláštní znak Šalomounovy vlády dokazuje Jehovovo požehnání?
6 Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, dal Jehova lidu důkaz, že souhlasí s modlitbou a uznává chrám, tím, že seslal z nebe oheň, který strávil zápalnou oběť, a jeho sláva naplnila dům. Nyní se mohl celý národ sjednotit, aby vzýval Jehovu a každý mohl přijít před Jehovu s díkůvzdáním, když se modlil směrem k domu, který byl vystavěn v Jeruzalémě. (2. Par. 7:1, 2) Pod Šalomounovou vládou se národ těšil velkému hmotnému blahobytu. Panoval mír, jak to Jehova zaslíbil. To nejlépe dokazuje, že čisté uctívání Jehovy přináší požehnání.
JINÍ KRÁLOVÉ
7. Jaké pozoruhodné události, o nichž je zpráva v 2. Paralipomenon, kapitoly 29 a 30, se odehrály pod vládou krále Ezechiáše?
7 O mnoho let později se stal králem v Jeruzalémě Ezechiáš a pod jeho vládou se konala pozoruhodná shromáždění před Jehovou. Ve 2. Paralipomenon, kapitoly 29, 30, je podána zpráva, co všechno bylo podniknuto pro shromáždění národa k bohoslužbě. Král vyslal běžce, aby předali pozvání obyvatelům celé Judeje a též obyvatelům území pod desetikmenným královstvím. Všichni, kdo uposlechli pozvání, měli z toho užitek. „A byla velká radost v Jeruzalémě, neboť od dnů Šalomouna, syna Davida, krále Izraele, nebylo nic podobného v Jeruzalémě.“ (2. Par. 30:26, NS) Jaká škoda, že v době mezi panováním Šalomouna a Ezechiáše nepřicházel vždy lid svědomitě s díkůvzdáním před Jehovu! O kolik radosti tím přišli! Izraelité, kteří se shromáždili ve dnech Ezechiášových, měli důvod děkovat Jehovovi, neboť požehnal jejich úsilí navrátit se k němu a k jeho cestám.
8. a) Jak dokázal král Joziáš již ve svém mládí úctu před Jehovou? b) Jak si z něho mohou dnes vzít mladiství příklad?
8 Po smrti Ezechiášově odpadl národ od čistého uctívání a dostal se do těžkostí. Po několika letech usedl na trůn Joziáš, dobrý král, který byl pouze osm let starý, když začal vládnout. Avšak jeho srdce bylo nakloněno k Bohu a hledal Boha. To je dobrý biblický příklad pro mládež všech generací. Skutečně, člověk není nikdy příliš mladý k tomu, aby začal hledat Boha. Ve stáří devatenácti let věděl Joziáš již mnoho o pravém a falešném uctívání. „A v osmém roce své vlády, i když byl stále chlapcem, začal hledat Boha svého předka Davida; a v dvanáctém roce začal očišťovat Judu a Jeruzalém od výšin a posvátných kůlů a vyřezávaných obrazů a litých soch. Dále zbořili před ním oltáře Bálů; a sloupy na kadidlo, které byly na nich, pokácel; a posvátné kůly a vyřezávané obrazy a lité sochy rozlámal na kusy a rozdrtil na prach a rozsypal na povrch hrobů těch, kteří jim sloužívali.“ (2. Par. 34:3, 4, NS) Středisko čistého uctívání a díkůčinění muselo být v pořádku, a proto Joziáš dal opravit Jehovův dům.
9. a) Měl Joziáš ocenění pro Boží zákon? b) Co bylo podle zprávy v 2. Paralipomenon, 35. kapitole, zvlášť nápadné při shromáždění uspořádaném Joziášem?
9 Když byl asi dvacet pět let starý, byl k jeho radosti nalezen jeden exemplář knihy Božího zákona. Prozkoumání zákona ukázalo, jak daleko odpadl národ od čistého uctívání, a král poznal, co by mělo být učiněno. Každý rok by měl být slaven pasach 14. dne prvního měsíce. Joziáš začal tedy v osmnáctém roce své vlády slavit pasach. Jak přesně bylo při tom postupováno, čteme v 2. Paralipomenon 35:17, 18, NS: „A synové Izraele, kteří mohli být nalezeni, začali slavit pasach v tutéž dobu a též slavnost nekvašených chlebů po sedm dní. Nikdy nebyl v Izraeli slaven pasach jako tento od dnů Samuele proroka, ani žádný z ostatních králů Izraele neslavil takový pasach, jako slavil Joziáš a kněží a levité a celý Juda a Izrael, kteří mohli být nalezeni, a obyvatelé Jeruzaléma.“ Zpět k Samuelovým dnům značí období více než čtyř set let, tedy až za dobu Šalomounovu. Kdo by mohl říci, že národ při této příležitosti neměl důvod vzdávat díky?
10. Do jakých těžkostí se dostal Boží smluvní lid? Proč?
10 Sám Jehova Bůh přikázal, že se má jeho smluvní lid shromáždit v určitých dobách k uctívání a díkůvzdání. Dodržoval-li lid podmínky úmluvy, měl vždy mnoho užitku a požehnání. Avšak většina králů, kteří vládli v zemi Izraele a Judy, se odvrátili od Jehovy a jeho uspořádání. To přinášelo vždy lidu v té nebo v oné formě neštěstí. Konečně byl zničen i Jeruzalém, hlavní město, a chrám byl rozbořen. Mnozí obyvatelé byli usmrceni, ostatní byli odvedeni jako zajatci do vzdálených zemí, kde museli mnoho trpět. — 2. Par. 36:11–20.
11. a) Jak prokázal Jehova svou milující dobrotivost těm, kteří přežili zajetí? b) Proč měli tehdy Izraelité důvod přijít před Jehovu s díkůvzdáním?
11 Jehova dal předpovědět prorokem Jeremiášem, že Jeruzalém bude po sedmdesát let zpustošen a že po uběhnutí této doby prokáže svému smluvnímu lidu milosrdenství a milující dobrotivost, když dovolí, aby jeho ostatek se vrátil ze zajetí na místo, kde stál Jeruzalém, aby bylo město a jeho chrám uctívání opět vystavěny a Boží služebníci mohli konečně opět přicházet před něj s díkůvzdáním. (2. Par. 36:21–23) Víra těch, kteří se věnovali obnovování staveb, byla podrobena zkoušce, protože jejich nepřátelé se pokoušeli zmařit jejich stavební práce, takže Boží služebníci se museli energicky bránit. Pro nepřátelské spiknutí musela být stavba na nějaký čas úplně zastavena. (Ezd. kap. 4; Neh. 4:15–18) Na základě odvolání, které bylo podáno k nejvyšší instanci země, králi Dariovi, dostali Boží služebníci povolení, aby pokračovali ve stavbě, a v šestém roce Dariovy vlády byl jeruzalémský chrám dostavěn. Jehova požehnal svým služebníkům úspěchem a jako vrcholné zakončení stavby chrámu se všichni radostně shromáždili, aby mu vzdali své díky. „A synové Izraele, kněží a levité a ostatek dřívějších vystěhovalců slavili zasvěcení tohoto Božího domu s radostí.“ (Ezd. 6:16, NS) Tito věrní Jehovovi služebníci staré doby měli důvod být vděční. Jak je tomu v naší době? Nemají křesťané ještě větší důvod být vděční?
V KŘESŤANSKÉ DOBĚ
12. Co ukazuje, že se Ježíš Kristus shromažďoval s jinými?
12 Bylo zvykem Ježíše Krista, aby uctíval Jehovu společně s jinými. Dodržoval Boží zákon o výročních slavnostech včetně pasach. Využíval každé příležitosti, aby velebil Jehovu Boha před menšími nebo většími skupinami lidí. V Nazaretu chodil podle svého zvyku každý sabat do synagógy, aby předčítal z Božího slova. Učil v synagógách a v chrámu a za to měl být lid vděčný Bohu. — Luk. 4:16; Jan 7:14; 18:19, 20.
13. Uveď příklady, které ukazují, jaký užitek z kázání Ježíše Krista měli lidé, kteří se s ním shromáždili na hoře!
13 Kromě v synagógách a v chrámu mluvil Ježíš též na jiných místech ke shromážděným zástupům, aby je poučoval a školil. Když jej na začátku jeho služby jednou následoval zástup, vystoupil na horu. To, co říkal svým učedníkům, je zapsáno u Matouše, kapitoly 5 až 7. Dnes se radujeme, když čteme o šťastných, které tehdy připomněl na začátku svého kázání. Vysvětlil, jak můžeme žít s jinými, dokonce s nepřáteli, a řekl, že bychom měli milovat své nepřátele tak, jako prokazuje lásku Bůh. Shromáždění naslouchali, jak se máme modlit a co máme rozumět odpuštěním. Dále hovořil o správném postoji k hmotným věcem a zvláště zdůraznil, že máme nejprve hledat Boží království a střádat si poklady v nebi. Vynikající bylo též podobenství o stromu a jeho plodech a prohlášení, že ti, kdo činí vůli jeho Otce, přijdou do království. Jaký to musel být nádherný zážitek, naslouchat tomuto kázání na hoře!
14. Na jaké zvláštní myšlenky poukázal Ježíš Kristus na služebním shromáždění, které je popsané u Matouše v 10. kapitole?
14 Než Ježíš vyslal dvanáct apoštolů, aby kázali království, měl s nimi malé služební shromáždění. Popsal jim věci, kterým budou muset čelit, jaké budou mít zkušenosti, jak o ně bude postaráno a že též budou pronásledováni. Neměli se však obávat těch, kteří zabíjejí pouze tělo, ale duši nemohou zničit. Řekl jim, že může dojít uvnitř rodin k rozdělení, protože někteří chtějí uctívat Boha, ale jiní nechtějí. — Matouš, kapitola 10.
15. a) Co se podle Lukášovy zprávy naučili apoštolové, když byli shromážděni s Ježíšem k poslednímu pasach? b) Které vynikající nauky zaznamenal Jan ve své zprávě o této schůzce?
15 U Lukáše 22:19–30 čteme zprávu, jak Ježíš po pasach ustanovil s chlebem a vínem Pánovu večeři. Uzavřel se svými učedníky smlouvu pro království. Klidným a přátelským způsobem uklidnil prudký slovní spor, jenž mezi nimi povstal o otázku, který z nich má být největší. To byl pro ně příklad zasluhující napodobení. U Jana, v kapitolách 13 až 17, čteme mnohé o dobrých věcech, které Ježíš při té příležitosti řekl svým shromážděným následovníkům. Dal jim nový zákon, aby se milovali navzájem. Důrazným způsobem jim stavěl před oči nutnost přinášet ovoce ke cti Boží. V 15. kapitole se dozvídáme, že jim též vysvětloval, co mají rozumět pod křesťanskou neutralitou. Zdůraznil to ještě jednou ve své modlitbě, která je zapsaná v 17. kapitole. Jistě měli všichni, kteří byli přítomni této schůzce, mnoho důvodů vzdávat Jehovovi díky.
16. Jakou duchovní stavitelskou činnost konal Ježíš, která by nás měla přimět, abychom byli Jehovovi vděční?
16 Tím, že Ježíš shromažďoval lidi, aby je poučoval a školil, kladl základ pro křesťanský sbor. Věnoval se stavitelskému dílu. On sám je velkým úhelním kamenem, ale i věrní apoštolové náleží k základu. „Byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, přičemž Kristus Ježíš sám je základním úhelním kamenem.“ (Ef. 2:20, NS) Kristus Ježíš je dále označen jako hlava tohoto sboru neboli shromáždění. „On je hlava těla, sboru. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby se stal prvním ve všem.“ (Kol. 1:18, NS) Pomyšlení na nádhernou organizaci křesťanských sborů a na velkolepou stavitelskou činnost, kterou prováděl Ježíš, když pro tuto stavbu vybíral živé kameny, mělo by přimět každého člověka, který se zajímá o Boha a o jeho záměr, aby vzdával díky nebeskému Otci. Avšak někdo se může zeptat: „Kde je dnes tato budova z ‚živých kamenů‘?“ Dozvíš se to, když si přečteš následující článek, protože ti ukáže, co se stalo od Kristovy smrti až dodnes.