Shromáždění po Kristově smrti
1. a) Nestýkali se již následovníci Ježíše Krista po jeho smrti? b) Jak je Kristus povzbuzoval při jejich schůzkách v těžkých dobách?
VÍRA těch, které Ježíš vyškolil a vyvolil jako členy křesťanského sboru, byla podrobena těžké zkoušce událostmi souvisejícími s jeho smrtí a pronásledováním jeho následovníků. Ačkoli věrní byli tehdy v dosti velkém nebezpečí, neopomenuli se navzájem zvát, aby společně uctívali Boha a vzdávali mu díky. Tak se stalo, že se Kristus Ježíš po svém vzkříšení několikrát přidružil k shromážděným křesťanům. Ze strachu před Židy scházeli se učedníci za zavřenými dveřmi. Ježíš za nimi přišel, aby je povzbudil a posílil. Musel to být pro ně obšťastňující zážitek, když při zavřených dveřích najednou uviděli Ježíše ve svém středu a opět jej slyšeli mluvit. Jistě byli křesťané velmi vděčni za tento důkaz i jiné důkazy jeho vzkříšení. Ježíš si dokonce po svém vzkříšení umlouval s učedníky další setkání. Na jedné hoře v Galileji jim řekl: „Je mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha, učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal. A hle! Já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ — Mat. 28:18–20, NS; Jan 20:19–22.
2. Co se dozvěděli, když byl Kristus s nimi naposledy pohromadě?
2 Na začátku Skutků apoštolů čteme o schůzkách křesťanů, při nichž jim Kristus řekl, co mají dělat v budoucích dnech. „Když se s nimi setkával, dával jim příkazy: ‚Nevzdalujte se z Jeruzaléma, ale čekejte na to, co Otec zaslíbil a o čem jste ode mne slyšeli; neboť Jan vskutku křtil vodou, ale vy budete pokřtěni svatým duchem o málo dní později.‘ Když se nyní sešli, počali se jej ptát: ‚Pane, obnovíš nyní království izraelské?‘ Řekl jim: ‚Není vaší věcí, abyste poznávali časy nebo časová období, která si Otec vzal pod vlastní pravomoc; ale přijmete moc, když na vás přijde duch svatý, a budete mi svědky i v Jeruzalémě i v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenější končiny země.‘ A když řekl tyto věci, zatím co přihlíželi, byl vyzdvižen a oblak jej vzal vzhůru z jejich dohledu.“ (Skut. 1:4–9, NS) To byla poslední schůzka na zemi, při níž byl Ježíš Kristus viditelně přítomen.
DŮVODY PRO DÍKŮVZDÁNÍ O LETNICÍCH
3. Jaký jedinečný zážitek měli křesťané, kteří se sešli o letnicích?
3 Když Ježíš Kristus vstoupil do nebe, scházeli se jeho věrní následovníci na zemi dále k modlitbě a k úvahám o důležitých duchovních otázkách. Židovské svátky poskytovaly křesťanům příležitost shromáždit se na jednom místě. Taková příležitost se jim naskytla o letnicích roku 33 n. l. a jako věrní křesťané jí též využili. Dovedeš si představit, jaké zklamání by byl zažil křesťan, který by nebyl býval přítomen? V Bibli není řečeno nic o tom, že bylo předem oznámeno, že se při této příležitosti něco zvláštního stane. Jak proto museli být šťastni, že „byli všichni pospolu na témže místě“! Co tehdy zažilo sto dvacet Jehovovi oddaných služebníků, bylo něco jedinečného: „Náhle nastal z nebe hluk, podobný závanu ostrého větru a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A spatřili jazyky, jakoby z ohně, které jim byly rozděleny, a na každém z nich se usadil jeden a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými řečmi, jak jim dával duch se vyjadřovat.“ — Skut. 2:2–4, NS.
4. a) K čemu přiměl Boží duch v ten den Boží služebníky? b) Z jakých důvodů mohli být vděční?
4 Jehova Bůh vyslal svou účinnou sílu, svého svatého ducha, aby přiměl své oddané služebníky, aby se ujali svědeckého díla. Zázračná Boží síla způsobila, že malé shromáždění vydalo nádherné svědectví ke cti jeho jména. Co křesťané říkali, mohli porozumět lidé mluvící různými řečmi, kteří byli tehdy v Jeruzalémě, a všichni nad tím žasli. Události při tomto shromáždění daly Petrovi příležitost, aby měl veřejnou přednášku. Tato přednáška byla velmi poučná nejen pro shromážděné křesťany, nýbrž též pro nekřesťany, kteří byli na doslech. Jehova Bůh způsobil, že Petr přesvědčoval shromážděné na základě biblických textů a mocných důkazů, že Ježíš je Jehovou seslaným Kristem, že své mocné činy konal s Boží pomocí, že vstal z mrtvých a nyní se nachází po Jehovově pravici v nebi. Petrova řeč obsahovala vážná napomenutí a výzvy k záchraně. Jeho výklad byl tak přesvědčivý, že malá skupina křesťanů měla toho dne ještě moc práce. Protože mezi nimi byly i ženy, provádělo asi méně než sto mužů křest tří tisíc nových křesťanských Jehovových ctitelů. Duchovní hostina o letnicích dělala Jehovovi čest a ohlašovala ohromný krok kupředu k rozšíření dobrého poselství. Stěží si můžeme představit, že někdo, kdo zažil tuto událost, nebyl naplněn vděčností k Jehovovi. — Sk. 2:22–41.
5. Uveď některé skutečnosti, které ukazují, že Jehovovým služebníkům bylo po letnicích žehnáno.
5 Od té doby prováděli křesťané pod vedením svatého ducha v celé římské říši i mimo ni účinně rozsáhlé výchovné tažení. Dále se věnovali učení apoštolů a modlitbě, shromažďovali se a velebili Boha. Získali přízeň u všeho lidu. „V týž čas Jehova k nim neustále denně připojoval ty, kteří by měli být zachráněni.“ (Sk. 2:42, 46, 47, NS) Časem byly zřízeny sbory po celém území nazvaném Palestina. Jehovovi služebníci dále přicházeli před svého Boha s díkůvzdáním a pozorovali s velkým zájmem a s velkou radostí, jak Jehovův duch vede kupředu viditelnou teokratickou organizaci. Když se dílo stále více rozšiřovalo, nastalo pronásledování. Jehova jim však pomáhal a posiloval je. — Skut. 5:14; 6:7; 8:1, 14, 40.
6. a) Jak bylo pod vedením Božího ducha dílo rozšířeno i na Nežidy? b) Jaký podíl měl Pavel na provádění křesťanských shromáždění?
6 Asi tři a půl roku mohli ti, kteří byli spojeni s Ježíšem, vidět ke své radosti, jak mnoho Židů začalo věřit v Krista a navrátilo se k čistému uctívání Jehovy. Museli v tom vidět mohutné rozšíření. Ale přece si někdy museli vzpomenout na slova Ježíše, jenž jim řekl, že budou jeho svědky až do nejvzdálenější končiny země. Protože důvěřovali Jehovovu vedení, nebyli zklamáni. Řízen svatým duchem, šel Petr do Cézareje a tam bylo otevřeno další území pro uctívání, když Jehova přijal Kornelia a jiné pohany do řad svých oddaných služebníků. Tím dostali pohané možnost shromáždit se jako přirození potomci Izraele ke křesťanskému uctívání Jehovy. Během několika let křesťanská organizace mohutně vzrostla. (Skut. 11:19–21) Vedoucí sbor měl dále své sídlo v Jeruzalémě. Byli vysláni zástupci do různých měst a provincií a tak byla během prvního století prováděna křesťanská shromáždění na stále více místech. Apoštol Pavel měl přednost mít významný podíl na teokratickém programu rozšiřování a všude konal shromáždění. (Skut. 14:21–28) V jeho dopise Židům čteme nabádavá slova: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, neboť věrný je ten, který dal zaslíbení. A pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a pravým skutkům, a nezanedbávejme svých společných shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem a to tím více, když vidíte blížit se ten den.“ — Žid. 10:23–25, NS.
POŽEHNÁNÍ, KTERÁ PŘINÁŠEJÍ SHROMÁŽDĚNÍ V „POSLEDNÍCH DNECH“
7. Proč je v dnešní době tak důležité, aby se křesťané scházeli?
7 Uvedená slova apoštola Pavla byla pro křesťany velmi významná od té doby, kdy byla napsána. Způsob vyjadřování apoštola Pavla ukazuje, že jsou obzvláště důležitá pro ty, kteří žijí v „posledních dnech“, neboť říká: „. . . a to tím více, když vidíte blížit se ten den.“ V žádné době by nebylo tak důležité stát pevně bez kolísání a pobízet jiné k lásce a znamenitým skutkům, než právě v „posledních dnech“. Pavel se v tom plně shoduje s Ježíšem Kristem, který též povzbuzoval své služebníky, aby byli pospolu. Svými slovy u Matouše 18:20, NS: „Neboť kde se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich“, naznačuje, jaký to přináší užitek scházet se s jinými křesťany. Ježíš Kristus žehná těm, kteří se scházejí v jeho jménu, a když žehná dvěma nebo třem, pak jistě žehná též dvěma nebo třem stům, dvaceti nebo třiceti tisícům nebo ještě většímu počtu. Bible obsahuje množství důkazů, že Ježíš Kristus v každé době s libostí shlíží na ty, kdo přicházejí před Jehovu s díkůvzdáním.
8, 9. a) Proč bychom měli být dnes vděčni? b) Jaký důvod máme — kromě rozšířeného porozumění Bible —, abychom oznamovali s velkou radostí království?
8 Jak jsme již poznali, bylo bohatě žehnáno Božím služebníkům, kteří se ve staré době shromažďovali. Dozvěděli jsme se, o jakých dobrých věcech mohl mluvit apoštol Petr o letnicích nebo v době, kdy byl přijat Kornelius do křesťanského sboru. Použití biblických textů při takových příležitostech bylo důvodem pro shromážděné, aby byli vděčni. Dnes, v době, která je ve Svatém písmu označena jako „poslední dny“, máme ještě větší důvod být vděční. Dnes je možno lépe poznat Boží záměr. Mnohé v Bibli předpověděné události se staly. „Časy národů“, o nichž mluvil Ježíš, uběhly; ukázalo se, že rok 1914 je — pokud jde o Boží záměr — zvlášť význačným rokem, a Jehova dal ve své lásce poznat svým svědkům, že se splnilo Zjevení, kapitola 12, to je, že se v nebi zrodilo království a satan se svými démony byl svržen z nebes dolů na zem. Důkazy toho, že je blízký konec všeho zlého, se hromadí, a proto by nyní měli křesťané pozdvihnout své hlavy a radovat se, protože se blíží jejich vysvobození. — Luk. 21:24, 28.
9 Křesťané žijící v „posledních dnech“ jsou velmi vděčni Jehovovi za jasné porozumění významu 24. kapitoly Matoušova evangelia. Během let, která uplynula od roku 1914, rozuměli vždy lépe, co znamenají Ježíšovy pokyny, které tam jsou zapsané. V roce 1922 například poznali, že král a království musí být bezpodmínečně zvěstováni, a Jehova Bůh se postaral o to, aby se splnilo Ježíšovo proroctví u Matouše 24:14. Aby mohlo být zvěstováno dobré poselství o království po celém světě na svědectví všem národům, musí zde být lidé, kteří kážou. V roce 1922 bylo ve srovnání s dneškem ještě velmi málo Božích svědků, ale Jehovovo požehnání způsobilo, že počet zvěstovatelů dobrého poselství o království velmi vzrostl. Jehova Bůh nejprve shromáždil členy „malého stáda“ svých služebníků, kteří pak na velkých shromážděních poznali význam Zjevení 7:9–17 a dozvěděli se, kdo je „velký zástup“. Nyní je kázáno dobré poselství o království ve více než 200 zemích. Počet těch, kteří se účastní této činnosti, již před časem přestoupil milión a rok od roku stále stoupá. Když se konají shromáždění pro zvláštní bohoslužebné příležitosti, jako slavnost na památku Ježíšovy smrti, jde počet návštěvníků do miliónů a zvyšuje se též rok od roku. V těchto „posledních dnech“ nemusíme opravdu dlouho hledat důvody, abychom přicházeli k Jehovovi s díkůvzdáním.
10. Za které hmotné věci, které potřebujeme pro svou duchovní potravu, jsme velmi vděčni?
10 Jehova Bůh se však nepostaral jenom o to, aby dal svým služebníkům lidi, kteří oznamují dobré poselství, nýbrž ve své dobrotě jim opatřil i hmotné věci potřebné pro mohutné dílo. Jemu oddaní služebníci mají k použití tiskárny, v nichž jsou každý měsíc vyrobeny milióny Biblí a biblických spisů, které přispívají k tomu, aby se dobré poselství stále rychleji rozšiřovalo po celém světě. Jehova povolal některé lidi k tomu, aby tvořili „věrného a rozumného otroka“, který byl Ježíšem předpověděn podle Matouše 24:45–47, a proto jsou v těchto „posledních dnech“ uveřejněny nesčíslné biblické pravdy. Žijeme v době, v níž se můžeme tímto bohatstvím zjevených pravd duchovně posilovat. Sbory Božích služebníků jsou na celém světě pravidelně zásobeny duchovní potravou.
11. a) Jaká zvláštní požehnání přinášejí velká křesťanská shromáždění? b) Proč jsou křesťané vděčni, že jsou mezi nimi věrní bratři, kteří až dodnes zachovali svou ryzost?
11 Boží lid se pravidelně shromažďuje, aby přijímal duchovní potravu, a tak bylo dosaženo nádherné jednoty v uctívání Jehovy Boha po celém světě. To bylo možno pozorovat v posledních letech mnohokrát při mezinárodních kongresech svědků Jehovových. Již sama skutečnost, že tak veliká shromáždění mohou být konána, je důvodem k díkůvzdání Jehovovi. Kdo se účastní kongresu Božího lidu, vidí, podívá-li se kolem sebe, že má mnoho bratrů a sester. Mezi nimi jsou někteří, kteří se již mnoho let podílejí na službě Jehovovi. Jejich přítomnost je povzbuzujícím příkladem a důvodem děkovat Bohu, že jsou lidé, kteří po léta vytrvali ve své službě. Boží služebníci vědí velmi dobře, že v těchto „posledních dnech“ musí vytrvat a že jsou lidé, kteří se brání rozšíření dobrého poselství. Ale dnes je tomu jako v době po letnicích roku 33 n. l.: Jehova se stará, aby jeho dílo postupovalo. Drží starostlivě svou ochrannou ruku nad organizací svého lidu a posiluje víru svých služebníků, aby mohli vytrvat za různých poměrů a okolností. Křesťané jsou Jehovovi velmi vděčni za teokratickou organizaci, kterou vybudoval v naší době, a cítí povinnost vyjádřit se podobně jako apoštol Pavel v 2. Tessalonickým 1:3–5: „Jsme povinni vzdávat za vás vždy díky Bohu, bratři, neboť je to vhodné, protože vaše víra neobyčejně roste a vzájemná láska každého a všech vás vzrůstá. Proto jsem sami na vás hrdi mezi Božími sbory pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. To je důkaz spravedlivého Božího soudu a vede to k tomu, že jste považováni za hodné Božího království, pro něž vskutku trpíte.“ (NS)
12. a) Co ukazuje, že je uposlechnuto Kristova přikázání u Jana 13:34, 35? b) Jak povzbuzuje žalm 95 k společnému uctívání Jehovy?
12 Jak to předpovědělo Svaté písmo, sestává nyní Jehovův sbor z lidí všeho druhu. Je skutečně radost vidět tuto pestrou společnost křesťanů a být s nimi. Vidíme, že je skutečností nové přikázání, o němž mluvil Ježíš u Jana 13:34, 35, a jsme za to vděčni. Boží služebníci náleží k nejrůznějším národům, rasám a lidem, ale jsou spolu spojeni pravou křesťanskou láskou. Každý se zajímá o druhé, nejen o sebe. Způsobil to Jehova sjednocující silou svého ducha a svého Slova. V těchto „posledních dnech“ se křesťané shromažďují k spojenému uctívání Jehovy a ve svých více než 26 000 sborech, které jsou nyní po celém světě, mají možnost se pravidelně účastnit takového uctívání. Jako ve staré době, tak si přejí věrní Boží služebníci i v „posledních dnech“, aby jej mohli společně uctívat, a zvou k tomu i jiné, když říkají: „Pojďme, uctívejme a klaňme se; klekejme před Jehovou, naším učinitelem. Neboť On je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy a ovce jeho ruky.“ — Žalm 95:6, 7, NS.
13. Proč jsou dnes všichni zváni, aby se shromáždili k uctívání Jehovy?
13 Jsou tedy pádné důvody, proč by měl každý člověk uctívat Jehovu Boha a vzdávat mu díky. Když jsi nyní četl, jak Jehova žehnal svým ctitelům — a to jak ve staré době, tak i v našem století — poznal jsi, jakou cenu má shromažďování s Božími služebníky? Chtěl bys mít duchovní požehnání již dnes a též v budoucnosti? Všichni, jejichž Bohem je Jehova a kteří jsou lidem jeho pastvy, se nyní těší a mají důvěru, že budou žít jednou ve štěstí pod jeho věčným panstvím. (Žalm 37:9–11) Uctívej Jehovu. Dokazuj společně s jinými Jehovovými ctiteli, že jsi vděčný za svou víru v Jehovu, a nikdy nebudeš zklamán. „Neboť Písmo říká: ‚Žádný, kdo o něj opírá svou víru, nebude zklamán.‘ Neboť není žádný rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť týž Pán je nade všemi, který je bohatý ke všem, kteří jej vzývají. Neboť ‚každý, kdo vzývá jméno Jehovovo, bude zachráněn.‘“ — Řím. 10:11–13, NS.