Otázky čtenářů
● Co jsou ‚základní věci světa‘, o kterých se mluví v Galatským 4:3 a Kolossenským 2:8, 20?
Když apoštol Pavel ukázal, že dítě je jako otrok, protože až do plnoletosti je pod dozorem druhých, píše ve svém dopise Galatským: „Podobně i my, když jsme byli dětmi, byli jsme stále zotročeni základními věcmi, které náleží k světu.“ (Gal. 4:1–3, NS) Pak pokračuje a ukazuje, že Boží Syn přišel, „když se naplnila hranice času“ a osvobodil Židy, kteří se stali jeho učedníky, od zákona, aby „mohli obdržet přijetí za syny“. (Gal. 4:3–7, NS) Podobně varoval Pavel ve svém dopise Kolossenským křesťany v Kolossech před tím, aby se nedali odvést „filosofií a prázdným klamem podle lidské tradice, podle základních věcí světa a ne podle Krista; neboť právě v něm tělesně přebývá všechna plnost božskosti“. Aby „zemřeli s Kristem vzhledem k základním věcem světa“. (Kol. 2:8, 9, 20, NS.)
Protož jsou ‚základní věci světa‘ postaveny do protikladu k věcem, kterým se těší křesťané, jsou to zřejmě základní neboli primární zásady následované těmi, kteří nejsou pravými křesťany, tedy osobami, které patří k Bohu odcizenému světu. Americký překlad podává řecký výraz pro ‚základní věci světa‘ slovy „hmotný způsob pohlížení na věci“. Jistě je způsob, jak se někdo dívá na věci, určen zásadami, kterými se řídí.
Text, o němž uvažujeme, Kolossenským 2:8, ukazuje, že tyto primární zásady neboli ‚základní věci‘ obsahují filosofie a klamné nauky založené na lidských měřítkách, pojmech, úvahách a mýtech, na věcech, z kterých se těšili Řekové a jiné nežidovské národy. Jak dále vyplývá z Kolossenským 2:16–18 a Galatským 4:4 až 5:4, obsahují kromě toho ‚základní věci‘ nebiblické židovské nauky vyžadující askesi a „uctívání andělů“, jakož i nauku, že křesťané se musí řídit mosaickým zákonem, aby dosáhli záchrany.
Což nebyl mosaický zákon božského původu? Jistě byl. Jak může pak být jeho zachovávání považováno za něco, co zotročuje ‚základními věcmi světa‘?
Musíme myslet na to, že zákon byl naplněn Ježíšem Kristem. On byl „skutečnost“, na niž poukazovaly „stíny“ zákona, včetně chrámu a v něm přinášených obětí. Zákon tak splnil svůj účel a nebyl tedy již měřítkem pro soud. (Kol. 2:13–17) Nejen to, ale křesťané, jimž psal apoštol Pavel, byli povoláni k nebeskému, duchovnímu životu. Zákon byl určen pro lidi, byl utvořen ze „zákonných požadavků vztahujících se na tělo“; i svatyně (později chrám) mohly být nazvány ‚světskými‘ (Žid. 9:1, 10) v tom smyslu, že byli částí lidského obvodu, něčím, co bylo postaveno a používáno ve světě lidí, tedy ničím nebeským nebo duchovním. Nyní však byli křesťané povoláni k vyššímu způsobu uctívání, které se opíralo o Ježíše Krista, jenž sám vstoupil do nebes. (Žid. 9:11, 24) O Ježíši Kristu řekl apoštol v dopise Kolossenským, že „v něm tělesně přebývá všechna plnost božskosti“. (Kol. 2:9, NS) Protože je tomu tak, měl by být Ježíš Kristus — nikoli lidé a jejich zásady nebo nauky nebo nyní naplněný mosaický zákon — uznáván jako od Boha určené měřítko pro jeho služebníky, jako prostředek k měření pravdivosti nějaké nauky nebo způsobu života.
Stejně jako radil apoštol křesťanům v Kolossech, psal i křesťanům v Galacii, aby nebyli jako děti tím, že by se dobrovolně podřizovali něčemu, co se může srovnat s „vychovatelem“ nebo „poručníkem“, totiž mosaickému zákonu. Jejich vztah k Bohu se nyní podobá vztahu dospělého syna k jeho otci. Mosaický zákon se stal „základní“ ve srovnání s křesťanským učením. Proto by bylo pro křesťany nesprávné, aby se vraceli k ‚slabým a ubohým základním věcem‘ lidského okruhu. Mají v majetku úplnou pravdu.
Stejně tak žijí dnes lidé, kteří tvoří Bohu odcizený svět, podle jistých filosofií života a jistých zvyků, které nejsou v souladu s Božím slovem. Pro ně však to je „běžný“ způsob života, který se projevuje výrazy jako: „Účel světí prostředky“; „je to svět, který říká: ‚Jak ty mně, tak já tobě‘, a kde ‚každý je sám sobě bližním‘“; „v lásce a ve válce je všechno správné“. Tito lidé postrádají moudrost shora, duchovní pochopení. (Jak. 3:13–18) Jako křesťané se musíme starat o to, abychom v řízení své rodiny, ve vyřizování obchodních záležitostí a ve styku s jinými nepropadli zvyku následovat světské zásady. Křesťan učiní dobře, když se ptá: Nechám se vést ve všem, co dělám, Božím slovem i příkladem a učením jeho Syna, nebo se dám ovlivnit lidovými pořekadly tohoto světa?