Co pro nás dnes znamená jeho ‚správný stav‘

1. Která válka vypukla v roce 1914 a proč tím nebyli Bohu oddaní, pokřtění badatelé Bible překvapeni?

V ROCE 1914 n. l. začal v Jeruzalémě svatý lunární rok l. nisana, který odpovídal 27/28. březnu (od západu slunce do západu slunce). V létě toho roku vypukla první světová válka. Pro badatele Bible, kteří se odvrátili od křesťanstva, v němž vypukla první světová válka, nepřišla tato událost neočekávaně. Proč ne? Protože tito Bohu oddaní, pokřtění badatelé Bible již po desetiletí poukazovali na to, že začátkem podzimu v roce 1914 uběhnou „časy pohanů“, o nichž mluvil Ježíš Kristus ve svém proroctví o „skonání světa“. (Luk. 21:24; Mat. 24:3, KB) Časy národů začaly v roce 607 př. n. l., uprostřed lunárního měsíce tišri, a poněvadž měly trvat 2 520 let, musely skončit 15. tišri, který odpovídal 4./5. říjnu. V té době již byla Britská říše i ostatní říše křesťanstva zapleteny do války. Druhá část anglo-americké dvojvelmoci vstoupila do války na jaře roku 1917.

2. a) Která mezinárodní organizace byla ustavena ratifikací mírové smlouvy v roce 1919? b) Co se stalo během první světové války s veřejným uctíváním Jehovy v jeho ‚svatyni‘ a co se stalo v roce 1919?

² Na podzim roku 1918 vyšla anglo-americká dvojvelmoc a její spojenci vítězně ze světové války. V roce 1919 byla podepsána a ratifikována pařížská mírová smlouva a společně s ní vstoupilo v platnost ustanovení Společnosti národů, které bylo pojato do této úmluvy. Ostatek Bohu oddaných, pokřtěných a duchem zplozených křesťanů uctíval tehdy Jehovu v jeho ‚svatyni‘ neboli v jeho ‚svatém místě‘. Během světové války byl zle pronásledován a bylo mu bráněno v jeho uctívání křesťanstvem, k němuž patřila území anglo-americké dvojvelmoci, sedmé světové moci biblických proroctví. Na jaře roku 1919 je probudil Jehova Bůh z jejich ponižujícího duchovního stavu k novému životu a opět je shromáždil k svobodnému nebojácnému uctívání ve své svatyni. Začali opět veřejně kázat dobré poselství o Božím království, jak to bylo předpověděno u Matouše 24:14.

3. Jaký postoj ke Společnosti národů měl ostatek pravých křesťanů na rozdíl od křesťanstva a jaké proroctví použil v roce 1921 na Společnost národů?

³ Poznali, že jsou vyslanci Jehovova mesiášského království, které bylo zřízeno v nebi na konci časů národů v roce 1914. Proto se tento ostatek ctitelů v jeho svatyni nepřipojil ke křesťanstvu, které pozdravilo Společnost národů jako „politický výraz Božího království na zemi“. V létě 1919 — tedy již dříve než byla pařížská mírová smlouva včetně ustanovení Společnosti národů ratifikována nutným minimálním počtem zemí — vysvětloval ostatek, že tato náhražka Božího království nebude Jehovou podporována a jistě neuspěje. V anglickém vydání Strážné věže z 1. ledna 1921 (str. 12) bylo toto tvrzení na základě Bible směle odůvodněno. Pod podtitulem „O tom hovořil Daniel“ bylo ukázáno, proč tato světová organizace pro mír a bezpečnost, Společnost národů, má být považována za „ohavnost působící zpustošení“, kterou předpověděl Ježíš Kristus podle Matouše 24:15 (NS).

4. a) Kde a v kterém roce byla tato lidmi utvořená organizace pro světový mír a bezpečnost označena jako světová moc? b) Co se stalo s touto organizací v druhé světové válce? Jak to, že je ještě dnes činná?

⁴ Od 25. do 31. května 1926 pořádal pomazaný ostatek v Londýně mezinárodní kongres, na němž bylo ve veřejné přednášce řečeno, že lidmi vytvořená organizace pro světový mír a mezinárodní bezpečnost je ve Zjevení 17:3–11 popsána jako symbolické rudě zbarvené divoké zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy. Tak se stala osmou světovou mocí biblických proroctví.a Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, stala se, jak bylo předpověděno, tato mezinárodní organizace jakožto Společnost národů nečinná, ale v roce 1945 byla oživena jako Spojené národy a tak trvá osmá světová velmoc dodnes.

5. Jaká otázka byla v roce 1926 položena členům pomazaného ostatku a proč nejednali opovážlivě, když v roce 1931 přijali nové jméno?

⁵ Několik měsíců před historickým londýnským kongresem v roce 1926 začalo být stavěno do popředí největší jméno vesmíru, jméno Jehovy, velkého Teokrata. Strážná věž z 1. února 1926 (něm.) obsahovala na příklad hlavní článek, který stavěl čtenáře před otázku: „Kdo bude ctít Jehovu?“ Tuto vyzývavou otázku zodpověděli členové pomazaného ostatku slovem i činem. Ukázali v bezprostředně následujících letech, koho uctívali, když oznamovali v celém světě jméno a mesiášské království Jehovovo. Toto dílo oznamování je skutečně označilo za pravé svědky Jehovovy. Kdo tedy mohl právem říci, že jednali opovážlivě, když 26. července 1931 na mezinárodním kongresu v Columbu (Ohio) přijali jméno „svědkové Jehovovi“? Jistě nikdo! Protože uctívali Jehovu na zemi v jeho svatyni, byli „pevně založené místo jeho svatyně“.

6. Jaká vládní forma začala pak přicházet do popředí a kdo měl přizpůsobit své životy a organizaci sborů této vládě?

⁶ Pak začala pod Božím vedením v pravý čas přicházet do popředí teokracie, to je Bohovláda. Není pochyby, že to byla správná forma vlády pro viditelnou organizaci těch, kteří uctívali Jehovu v jeho svatyni. Skutečně, Jehova tam měl být jak Bohem, tak i vládcem. Ctitelé v jeho svatyni měli přizpůsobit své životy a organizaci sborů teokracii nejvyššího Boha, svrchovaného vládce vesmíru.

7. Proč bylo zvlášť význačné rozhodnutí, které učinil pomazaný ostatek a jeho druhové ve prospěch teokracie, a kdy dostali první směrnice?

⁷ Rozhodnutí ostatku ve prospěch této formy vlády bylo tím význačnějším, že stále více zemí dostávalo totalitní nebo diktátorské vlády a stát byl povyšován za národního boha, kterého měli všichni občané uctívat. Světové poměry si čím dál tím více vynucovaly, aby členové pomazaného ostatku a jejich Bohu oddaní druhové prohlašovali před státními úředníky a soudci, kteří k nim byli nepřátelští a snažili se je utiskovat: „Musíme poslouchat Boha jako vládce více než lidi.“ (Skut. 5:29, NS) Konečně patnáct měsíců předtím, než vypukla druhá světová válka a podřídila větší část světa výjimečným zákonům a vymazala z existence Společnost národů, vyšly oficiální směrnice pro teokratickou organizaci.

8. Co vyšlo v roce 1938 v anglickém vydání Strážné věže z 1. června a 15. června 1938?

⁸ V anglickém vydání Strážné věže z 1. června 1938 vyšel první díl článku nazvaného „Organizace“. Ctitelé Jehovovi v jeho svatyni se velmi radovali, když četli v prvním odstavci: „Jehovova organizace není v žádném případě demokratická. Jehova je nejvyšší a jeho vláda a jeho organizace jsou přísně teokratické. Tomuto závěru není možno úspěšně odporovat.“ V anglické Strážné věži z 15. června 1938 vyšla druhá část článku „Organizace“. Tento článek obsahoval rezoluci, která byla doporučena sborům svědků Jehovových k přijetí a začínala: „My, skupina Božího lidu vybraná pro jeho jméno a sídlící v .. . . . uznáváme, že Boží vláda je čistá teokracie, že Ježíš Kristus je v chrámu a má plný dohled a plnou moc nad viditelnou i neviditelnou Jehovovou organizací.“ To předpokládalo, že ve všech sborech budou jmenováni všichni úřadující služebníci teokraticky (shora dolů).

9. a) Jaká otázka vznikla při vypuknutí druhé světové války v roce 1939 pro Jehovův teokraticky organizovaný lid a proč? b) Kdy, kde a v jakém smyslu byla tato otázka zodpovězena?

⁹ Když 1. září 1939 vzdor existenci Společnosti národů vypukla druhá světová válka, byli Jehovovi ctitelé teokraticky organizováni. Jak se měli se svým teokratickým postojem dívat na tuto válku, která stejně jako první válka vypukla v křesťanstvu? Nesměli dělat žádné kompromisy, jak tomu bylo v první světové válce. Tentokrát nebyli nejistí a nerozhodní. Společnosti národů byla zasazena smrtelná rána, zatímco Jehovovo mesiášské království v nebi stále existovalo a vládlo. Protože svědkové Jehovovi až dosud neúnavně oznamovali toto království, nemohli v nové válce stát na straně žádného království neteokratického světa. Pouze dva měsíce po tom, co Hitlerova armáda vnikla do Polska a tím vyvolala druhou světovou válku, ostatek Jehovových pomazaných služebníků to oznámil bojujícímu světu. Jak? Uveřejněním hlavního článku nazvaného „Neutralita“ v časopise Strážná věž, hlásající Jehovovo království, z 1. listopadu 1939 (angl.). V tomto článku, který jasně vykládal teokratické vedení války u národu Izraele, bylo křesťanstvo označeno jako „neteokratické“. My jsme v jeho válkách neutrální.

10. Co měl podle Daniele 8:10–12 dělat ‚malý roh‘, čímž je ukázáno, jak bude postupovat anglo-americká dvojvelmoc?

¹⁰ Jak bude reagovat mezitím mohutně vzrostlý ‚malý roh‘, anglo-americká dvojvelmoc, na toto teokratické stanovisko ostatku pomazaných služebníků Jehovových a jejich věrných, Bohu oddaných druhů? Podle Daniele 8:10–12 (NS) dostal o tom Daniel neklamnou předzvěst. Říká: „A stále se zvětšoval až k nebeskému vojsku, takže způsobil, že někteří z vojska a některé z hvězd padli k zemi a pak je pošlapal. A nadmul se až ke Knížeti vojska a byla od něj vzata ustavičná oběť a pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo. A samo vojsko bylo ponenáhlu přenecháno svému osudu, zároveň s ustavičnou obětí, kvůli přestoupení; a stále házel pravdu na zem, jednal a měl úspěch.“

„MÍSTO JEHO SVATYNĚ“ STRŽENO!

11, 12. a) Co znamenalo toto jednání ‚malého rohu‘ vůči Jehovovi? b) Jaký krátký komentář dal anděl Gabriel k vysvětlení?

¹¹ Je možno lehce poznat, že tímto jednáním je míněn zásah do zákonného obvodu nebo zájmů Boha, Nejvyššího, stvořitele ‚nebeského vojska‘ a „hvězd“, a dokonce odstranění obětí, které mu byly ve spojení s uctíváním vždy znovu přinášeny jako ‚ustavičná oběť‘. Krátký komentář anděla Gabriele nám pomáhá porozumět tomuto proroctví, neboť zní:

¹² „A [král prudkého vzezření] skutečně přivede mocné ke zkáze a také lid sestávající ze svatých. A podle svého pochopení jistě způsobí, aby se dařilo podvodu v jeho ruce. A ve svém srdci se bude nadýmat a ve stavu bezstarostnosti přivede mnohé k záhubě. A povstane proti Knížeti knížat, ale bude zlomen, a to bez [zásahu] ruky.“ — Dan. 8:24, 25, NS.

13. Jak dalece jednala sedmá velmoc v druhé světové válce proti Jehovovi a jak strhla ‚nebeské vojsko‘, ano dokonce ‚hvězdy‘?

¹³ Ve druhé světové válce přivedla sedmá světová velmoc biblických dějin i mocné ke zkáze. Neprojevila účtu před pravou teokracií. V Britském společenství národů a v Americe postavila nad Boží mesiášské království své výjimečné zákony a všeobecnou mobilisaci, jimiž chtěla dosáhnout svých válečných cílů a udržet svou světovládu. Tak se nadýmala a povstala dokonce proti Knížeti knížat, Jehovovi, svrchovanému Knížeti celého vesmíru. Anglo-americká velmoc strhla Jehovovo ‚nebeské vojsko‘, ostatek jeho pomazaných služebníků, kteří sloužili jako nižší kněží v jeho duchovní ‚svatyni‘, tím, že je snižovala jako vyslance mesiášského království. I ti, kteří se ve sborech svědků Jehovových podobali ‚hvězdám‘, nebyli uznáni jako duchovní světlonoši, jako duchovní „dozorci“ svých sborů. Byli považováni za obyčejné laiky, ne za muže, kteří byli jmenováni teokratickým způsobem do svých úřadů. (Zjev. 1:20; 2:1) Válečná propaganda, válečné nadšení a šílený nacionalismus vedly k hroznému pronásledování ‚lidu sestávajícího ze svatých‘.

14. Jak bylo strženo „pevně založené místo jeho svatyně“?

¹⁴ Protože příslušníci tohoto lidu zastupovali „pevně založené místo [Jehovovy] svatyně“, bylo strženo toto místo, když byli strženi oni. To ovlivnilo duchovní oběti, které Jehovovi přinášeli.

15. Jak odňala sedmá světová moc ‚ustavičnou oběť‘?

¹⁵ Nezapomeňme, že ve dnech starého Izraele byl na vnitřním dvoře Jehovovy chrámové svatyně obětován každé ráno a každý večer beránek jako ‚ustavičná oběť‘. (2. Mojž. 29:39–42) Také ostatek duchovních Izraelitů, kteří uctívali Jehovu v jeho duchovní ‚svatyni‘, přinášeli mu trvale neboli denně, večer i ráno duchovní oběti. K těmto trvalým „obětem“ náleželo především ovoce rtů, které oznamovaly jeho jméno a jeho mesiášské království, jeho teokratické panství. Tato duchovní ‚ustavičná oběť‘ byla odňata sedmou velmocí, když se chopila válečných opatření a omezení, když zakázala svědky Jehovovy a jejich činnost a tak je přinutila, aby dále působili v podzemí. Muži a ženy se dostali do vězení, protože se pevně drželi křesťanské neutrality.

16. Jak udeřila sedmá světová moc na svědky Jehovovy v celém Britském společenství národů a jak bránila ‚ustavičné oběti?‘

¹⁶ Zprávy jasně ukazují, kam až ve svém hněvu zašel „král prudkého vzezření“. Udeřil prudce proti svědkům Jehovovým v temných dnech druhé světové války po celém světě, zvláště v zemích Britského společenství národů. 4. července 1940 bylo zakázáno dílo svědků Jehovových v Kanadě, která patří ke Společenství národů. V témže roce vydal Nový Zéland zákaz veřejného oznamování Jehovova jména. Téměř ve stejnou dobu bylo dílo zakázáno na Zlatém pobřeží (Ghana). Od té doby byla zjevně narušována ‚ustavičná oběť‘, ovoce rtů. V lednu 1941 bylo dílo zakázáno v Austrálii a na ostrovech Fidži. V Jižní Africe, nejjižnější africké zemi, postupovala vláda proti dílu v roce 1941. Skoro ve všech britských koloniích v Africe byly vydány zákazy, 17. června 1941 na příklad v Nigérii. V Britských koloniích v Asii postupovali podobně. V roce 1941 bylo dílo zakázáno v Burmě, na Ceyloně a v Indii. V roce 1942 vystoupila do popředí otázka neutrality ve Velké Británii. Britské soudy vyslechly 1 593 mužů a žen a většinu z nich odsoudily k trestu vězení, z toho 334 žen. To mělo za následek, že mnozí horliví svědkové nemohli vykonávat svou službu — veřejně přinášet Bohu oběť chvály.

17. Co bylo podniknuto již několik let předtím ze strany nacionalisticko-fašisticko-katolické, aby bylo strženo „pevně založené místo [Jehovovy] svatyně“?

¹⁷ Již několik let předtím začala nacisticko-fašisticko-katolická blesková válka. Svědkové Jehovovi byli podřízeni zákonným omezením, mnozí byli vězněni a kanceláře odboček společnosti Strážná věž byly jedna po druhé zavírány. Byl pokus strhnout „pevně založené místo [Jehovovy] svatyně“.b

18. Jakým obtížím byli vydáni svědkové Jehovovi v letech 1940 až 1943 ve Spojených státech?

¹⁸ Ve Spojených státech nebyli sice svědkové Jehovovi a jejich činnost oficiálně zakázáni, ale byly podnikány různé pokusy přinutit je k mlčení. Na mnoha místech v tehdejších 48 státech se zkoušelo dosáhnout tohoto cíle akcemi lůzy. Plameny vášně a nenávisti byly teprve rozníceny, když Nejvyšší federální soud Spojených států rozhodl 3. června 1940 8 hlasy proti 1, že každý občan země je povinen zdravit vlajku. Školáci, kteří se zdráhali zdravit vlajku, byli vyloučeni že školy. Pronásledování svědků Jehovových potom všude vzrůstalo. 16. června 1940 řekl generální prokurátor v rozhlasovém pořadu National Broadcasting Company, vysílaném po celé zemi: „Svědkové Jehovovi byli opětovně napadáni a tlučeni. Nedopustili se žádného zločinu, ale lůza jim některé připisuje a trestá je svým způsobem. Ministr spravedlnosti nařídil okamžitě vyšetření těchto výtržností.“ Teprve když Nejvyšší federální soud Spojených států 14. června 1943 odvolal své rozhodnutí v otázce zdravení vlajky, polevilo prudké pronásledování ve Spojených státech.c

19. Jak dokazuje počet odboček a přírůstek počtu zvěstovatelů, že ‚ustavičné oběti‘ byly omezeny?

¹⁹ Dále je velmi zajímavé si povšimnout, že Biblická a traktátní společnost Strážná věž měla v roce 1938, tedy jeden rok před vypuknutím druhé světové války, v celém světě 39 odboček, z kterých bylo řízeno dílo svědků Jehovových. V roce 1942 kázalo na celém světě asi 106 000 svědků Jehovových dobré poselství o království, ale odboček bylo pouze 25. Těžkostí přibývalo a ve většině zemí bylo dílo zakázáno. V následujících třech letech nejhroznější války dějin byli svědkové Jehovovi ještě více pronásledováni. Byly vydávány další zákazy a další odbočky byly zavírány, takže v roce 1943 bylo v provozu na celém světě jen 21 odboček. Svědkové Jehovovi houževnatě lpěli na Božím příkazu kázat dobré poselství, ale od roku 1942, kdy bylo 106 000 zvěstovatelů, jich přibylo do konce roku 1944 pouze 4 000. ‚Ustavičná oběť‘ byla v této době skutečně přinášena jen v omezené míře.

„JAK DLOUHO?“

20. V čem pozůstávalo „přestoupení, které působí zpustošení“, jímž se provinila sedmá světová moc, když „vojsko“ Jehovových ctitelů společně s ‚ustavičnou obětí‘ byly kvůli přestupku přenechány svému osudu?

²⁰ Podle Daniele 8:12 (NS) mělo tehdy být duchovní „vojsko“ těch, kteří uctívali Jehovu v jeho svatyni, přenecháno svému osudu „kvůli přestoupení“ současně s ‚ustavičnou obětí‘. Lhostejno, v jaké míře mohli být svědkové Jehovovi vinni ‚přestoupením‘ vůči Bohu, nedá se popřít, že symbolický ‚malý roh‘, sedmá světová moc, se dopustila „přestoupení“. Na ni se podle všeho vztahovala otázka, kterou položil anděl v Danielově přítomnosti: „Jak dlouho bude vidění o ustavičné oběti a o přestoupení, které působí zpustošení, aby činilo i svaté místo i vojsko předmětem pošlapání?“ (Dan. 8:13, NS) Když sedmá světoví moc způsobila, že byla odňata ‚ustavičná oběť‘, a když pak pošlapala Jehovovo „svaté místo“, zastoupené ostatkem jeho pomazaných nižších kněží, stala se vinna ‚přestoupením, které působí zpustošení‘. Zpustošila i zájmy Jehovovy teokracie i uctívání přinášené mu v jeho chrámu. Provinila se ‚přestoupením‘, když znesvětila věci, které byly Jehovovi svaté.

21. Kterého dalšího provinění se ještě dopustila sedmá světová moc ve spojení s výrazem „přestoupení, které působí zpustošení“?

²¹ Výraz „přestoupení, které působí zpustošení“, se zdá být ve spojení ještě s jinou věcí, kterou se sedmá světová moc provinila. Čím? Že zřídila „ohavnost působící zpustošení“. (Mat. 24:15; Dan. 11:31, NS) Jak už bylo řečeno, bylo již v roce 1921 veřejně poukázáno na to, že Společnost národů, mezinárodní mírová organizace trvající od roku 1919 do roku 1939, je „ohavnost působící zpustošení“. Tato organizace byla zřízena, aby byla uctívána národy jako „obraz“ politického „divokého zvířete“ a působila proti trvalému přinášení ‚ustavičné oběti‘ v Jehovově ‚svatyni‘. — Zjev. 13:1–15.

22. Kdy a proč šla do „propasti“ osmá světová moc přirovnávaná k divokému zvířeti?

²² Jak bylo ve Zjevení 17:7, 8 předpověděno, šla tato osmá světová moc, přirovnávaná k divokému zvířeti, při vypuknutí druhé světové války do „propasti“ nečinnosti podobné smrti. Britská říše, její největší podporovatel a příznivec, ji nedovedla udržet naživu, když nacisté a fašisté, podporovaní katolickou akcí, začali válku.

23. Když v lednu 1942 byla Amerika přinucena ke vstupu do druhé světové války, jaká událost dokázala, že není považován za zcela zničený „obraz“, uctívaný národy jako modla?

²³ Tento „obraz“, který byl uctíván národy jako modla, ještě nebyl považován za zcela zničený těmi, kteří se nadýmali proti „Knížeti knížat“, Jehovovi, velkému Teokratu. V neděli 7. prosince 1941 byla americká část sedmé světové moci přinucena ke vstupu do druhé světové války, aby bojovala po boku Anglie, druhé části anglo-americké světové moci. Ale všimněme si, co se pak stalo se ctiteli této modly neboli lidskou rukou utvořené organizace pro světový mír a mezinárodní bezpečnost. Tak zvané „mocnosti osy“, národněsocialistické Německo, fašistická Itálie a císařství východu, byly stále ještě na postupu, když v pátek 2. ledna 1942 se stalo něco zvláštního. Co? Podle chronologie událostí roku 1942, jak byla uveřejněna v Americké ročence, zavázalo se „26 národů bojujících proti mocnostem Osy v ‚Deklaraci Spojených národů‘ podepsané ve Washingtonu, že neuzavřou separátní příměří nebo mírovou smlouvu a nasadí všechny vojenské i hospodářské prostředky proti nepříteli.“ (Americká ročenka pro rok 1943, strana 737.) d

24. K čemu se tehdy chystala osmá světová moc přirovnaná k divokému zvířeti a jak upozornil Jehova svůj lid 20. září 1942 na tuto skutečnost?

²⁴ Podle všeho se pohnula dole v „propasti“ osmá světová moc a chystala se opět vystoupit, aby se znovu dala uctívat národy. Jehova Bůh upozornil na tuto skutečnost svůj lid svým svatým duchem a svým prorockým Slovem. V neděli 20. září 1942, poslední den „Teokratického kongresu nového světa“, měl president Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v Clevelandu (Ohio), hlavním kongresovém městě, veřejnou přednášku „Mír — může být trvalý?“ Tato přednáška, která byla přenášena telefonem a rozhlasovými vysílači do 51 měst ve Spojených státech a současně i kongresům v Severní a Jižní Americe, Evropě, Africe a Havaji, pojednávala o Zjevení 17:7, 8 a vysvětlovala, že druhá světová válka skončí a bude následovat doba míru, v níž vystoupí z „propasti“ šarlatově zbarvené zvíře, mezinárodní organizace pro světový mír a bezpečnost. Tato „ohavnost působící zpustošení“ zůstane tak dlouho v činnosti, dokud ji Jehova Bůh prostřednictvím svého vládnoucího krále nezničí.e — Zjev. 17:12–14.

25. Která světová moc se provinila tímto ‚přestoupením‘ a proti komu tím povstala?

²⁵ Symbolický ‚malý roh‘, anglo-americká světová moc, se provinila nad každou pochybnost ‚přestoupením‘, když působila k tomu, aby byla obnovena po druhé světové válce tato modla, „obraz divokého zvířete“, aby mohl být znovu uctíván národy. Tak použil ‚roh‘ „pochopení . . . aby se dařilo podvodu v jeho ruce“. To se stalo v téže době, kdy odňal ‚ustavičnou oběť‘ a pošlapal Jehovovo „svaté místo“. To bylo jistě „přestoupení“. Nebylo to nic menší než povstání proti Knížeti knížat, Jehovovi, jehož ctitelé byli v jeho ‚svatyni‘ potíráni, utlačováni a pronásledováni. Předpověděný „král prudkého vzezření“ využil všechny, kdo se oddali klamnému pocitu „bezstarostnosti“, a „stále házel pravdu na zem“, zvláště pravdu o Jehovově teokratickém panství pod Ježíšem Kristem. — Dan. 8:17, 25, NS.

„DO DVOU TISÍC TŘÍ SET VEČERŮ A JITER“

26. Jaká otázka byla položena ve spojení s ‚ustavičnou obětí‘ a ‚přestoupením‘ a jak ji zodpověděl anděl?

²⁶ Nyní mysleme na otázku, kterou dal anděl v Danielově přítomnosti: „Jak dlouho bude vidění o ustavičné oběti a o přestoupení, které působí zpustošení, aby činilo i svaté místo i vojsko [chrámových služebníků] předmětem pošlapání?“ Andělova odpověď zněla: „Až do dvou tisíc tří set večerů a jiter; a svaté místo bude jistě uvedeno do svého správného stavu.“ — Dan. 8:13, 14, NS.

27. Kdy nejdříve mohlo začít 2 300 večerů a jiter a proč? Kdy to bylo podle židovského kalendáře?

²⁷ Kdy začalo těchto 2 300 večerů a jiter? Když to víme, můžeme zjistit, kdy končí a kdy Jehovovo „svaté místo bude uvedeno do svého správného stavu“ neboli „přijdou k obnovení svému svaté služby“ (KB).f Když Jehovovo „svaté místo“ má být přivedeno do „svého správného stavu“, v němž má být, měli bychom počítat dny od doby, kdy Jehovovo „svaté místo“ ještě bylo v jeho očích ‚ve správném stavu‘. To bylo nejdříve 1. června 1938, kdy vyšel v anglickém vydání Strážné věže, oficiálním časopise ostatku pomazaných nižších kněží v Jehovově svatyni, první díl článku „Organizace“, v němž byly ještě jasněji vysvětleny teokratické požadavky na tuto třídu. Budeme-li se při počítání řídit židovským lunárním kalendářem, který se používal v době, kdy měl Daniel své vidění staletí dříve než vznikl juliánský nebo gregoriánský kalendář — pak by padl l. červen 1938 na druhý den lunárního měsíce sivan 1938. 15. červen 1938, kdy se objevil v anglickém vydání Strážné věže druhý díl článku „Organizace“ společně s rezolucí, padl by pak na 16. sivana 1938. A nyní k naší otázce:

28, 29. a) Kdy skončilo 2 300 dní, když jsou počítány od této rozhodující doby? b) Jaké důležité události se odehrály tehdy s osmou světovou mocí?

²⁸ Kdy skončilo 2 300 dní, když je počítáme od rozhodující doby, v níž dostaly sbory teokratickou organizaci?

²⁹ Nezapomeňme, že jde o prorocké časové období, tedy o prorocký rok o 360 dnech. (Zjev. 11:2, 3; 12:6, 14) Podle toho je 2 300 dní šest lunárních let, čtyři lunární měsíce a dvacet dní. Přičteme-li je k 2. sivanu (1. červnu) 1938, dostaneme 21. tišri (8. říjen) 1944; nebo k 16. sivanu (15. červen) 1938, skončily by 5. hešvanu (22. října) 1944.g V té době se světové události vyvíjely tak, že bylo patrné, že osmá světová moc, srovnávaná s divokým zvířetem, vyjde opět z propasti krátce po konci druhé světové války, tentokrát v podobě Spojených národů, organizace pro světový mír a mezinárodní bezpečnost.

30. Co vše se v té době stalo v teokratickém ohledu, na příklad v srpnu v Buffalu (New York)?

³⁰ Do té doby se válečné dění rozhodně obrátilo ve prospěch spojenců. Jejich armády již vnikly do Hitlerova Německa. Ale co se stalo v tomto roce (1944) v teokratickém ohledu u těch, kteří uctívali Jehovu v jeho ‚svatyni‘? Tam se do konce 2 300 dní věci zajímavě vyvíjely. Rok 1944 byl třicátým rokem po narození mesiášského Božího království v nebi, které se stalo na konci časů národů v roce 1914. Od 9. do 13. srpna se konal „Teokratický kongres spojených zvěstovatelů“ v Buffalo (New York) jako hlavním kongresovém městě, které bylo spojeno telefonním vedením s šestnácti dalšími americkými městy. 12. srpna mluvil president společnosti Strážná věž ke shromážděným na téma „Toto evangelium má být kázáno“ a po jeho proslovu byla vydána v angličtině objemná kniha o 384 stranách „Království je blízko“. Dva dny předtím byla dána návštěvníkům kongresu jiná publikace: Americký standardní překlad Bible, který obsahuje Boží jméno Jehova a který byl vytištěn Společností.

31, 32. a) Co zvláštního se stalo v prvních dvou dnech třídenního kongresu v roce 1944 v Pitsburgu? b) Proč byl poslední den tohoto kongresu (2. říjen) pamětihodný den, pokud jde o teokratickou organizaci?

³¹ Od 30. září do 2. října 1944 se konalo v Pittsburgu (Pensylvánie), kde jsou kanceláře zapsané Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, mimořádné služební a obchodní shromáždění. V zahajovací den mluvil president Společnosti k 5 000 přítomných na téma „Uspořádaní podle teokratických směrnic v dnešní době“. Následující den byla veřejná přednáška na téma „Jeden svět, jedna vláda“. Výroční schůze Společnosti byla odsunuta na následující den, na pondělí, 2. října. Obchodní schůze, která začala v 10 hodin dopoledne, byla zvláštní událostí. Proč?

³² Po volbě úředníků a ostatních členů výboru Společnosti přítomnými účastníky se jednalo o šesti návrzích na změnu stanov Společnosti, která byla jako Pensylvánská společnost zapsaná před šedesáti lety (1884). Šlo o článek 2, 3, 5 7 8 a 10. První návrh na změnu, který byl přijat ve formě rezoluce, pamatoval na rozšíření účelu a cíle Společnosti, aby bylo umožněno provádění díla, které mělo být vykonáno na celém světě. Touto změnou bylo též přijato do stanov Boží jméno Jehova. Třetí změnou byl odstraněn původními stanovami určený postup, že členství ve Společnosti je závislé na určitém peněžním příspěvku; počet členů měl být v budoucnu omezen na 500 a všichni měli být vybráni na základě své účasti ve službě Jehovovi. Zpráva, která vyšla v anglickém vydání Strážné věže z l. listopadu 1944, zní: „Touto změnou bylo dosaženo, že stanovy odpovídají tak dalece teokratickému pořádku, jak to připouštějí zákony země.“ Všech šest návrhů na změny bylo přijato.

33. Kdy byly přijaty tyto změny stanov Společnosti a komu sloužila od té doby Společnost?

³³ Aby se tyto změny staly právoplatné, musely být schváleny státním soudem. V následujícím roce (1945) byly řádně zapsány a tak byly pojaty do stanov. S těmito pozměněnými stanovami sloužila od té doby Společnost Strážná věž jako právní nástroj pomazaného ostatku těch, kteří uctívali Jehovu v jeho ‚svatyni‘ nebo na jeho ‚svatém místě‘.

34. a) Jaké vysvětlení se objevilo přesně v pravou chvíli ve Strážné věži? b) Co tam bylo řečeno o „presidentovi“ a o „vedoucím sboru“?

³⁴ Přesně v pravou chvíli — ačkoli si toho pomazaný ostatek tehdy vůbec nebyl vědom — vyšel v anglickém vydání Strážné věže z 15. října 1944 hlavní článek s nadpisem „Organizováni ke konečnému dílu“. Další vydání z 1. listopadu obsahovalo hlavní článek „Teokratická organizace v činnosti“. Podtituly tohoto článku zněly: „President“, „Diakonos, služebník“, „Vlastnosti“, „Vedoucí sbor“ a „Teokratické chování“. Výrazem „president“ zde nebyl myšlen president společnosti Strážná věž. V odstavci 12 stálo: „Starší ve sborech, kteří též byli jejich duchovními dozorci, předsedají sborům učedníků. Starší, který tak úřaduje jako předsedající shromáždění, je při této příležitosti představený nebo president shromáždění.“ Pod podtitulem „Vedoucí sbor“ říká odstavec 33 a 34: „V prvním století tvořili zvláště apoštolové společně se staršími, s nimiž se spojili v Jeruzalémě, viditelný řídící sbor teokratické Jehovovy organizace na zemi . . . Tento vedoucí sbor nesestával s dokonalých lidí.“

35. Co stálo v článku „Uspořádání podle teokratických směrnic v dnešní době“ o „vedoucím sboru“?

³⁵ Ve článku „Uspořádání podle teokratických směrnic v dnešní době“, který vyšel v témže anglickém vydání Strážné věže, stálo v 3. odstavci: „Viditelný vedoucí sbor teokratické organizace musí být jmenován pouze Jehovou Bohem, jako nejvyšším vládcem, a Ježíšem Kristem, jako hlavou jeho církve. Jeho účel pozůstává v tom, aby zprostředkoval celému Božímu lidu pokyny a duchovní potravu. Tím, že celá teokratická organizace a všichni, kteří jsou s ní spojeni, jednají v souladu s vedoucím sborem, působí na celé zemi jednotně.“

„JE PRAVDIVÉ“

36. Co naznačovaly významné události, které se všechny odehrály v této rozhodující době?

³⁶ Co naznačují všechny události, které se odehrály v této rozhodující době? Zřejmě to, že Jehovova „svatyně“ neboli jeho „svaté místo“ bylo v pravou chvíli, na konci 2 300 večerů a jiter na podzim (8. až 22. října) roku 1944 ‚uvedeno do správného stavu‘. Je to tak, jak řekl anděl Danielovi: „A co jsi viděl o večeru a jitru, co bylo řečeno, je pravdivé.“ (Dan. 8:26, NS) Teokracie — panství v celém vesmíru patřící Jehovovi Bohu — byla oslavena. Především v jeho ‚svatyni‘ neboli na jeho ‚svatém místě‘ by měla vládnout jeho teokracie a od podzimu 1944 tam vynikajícím způsobem vládne.

37. V jakém ohledu byl zkoušen ostatek pomazaných duchovních nižších kněží v Jehovově svatyni během druhé světové války? Co se jim však podařilo?

³⁷ Ve druhé světové válce bylo strženo „pevně založené místo jeho svatyně“, zastoupené ostatkem jeho „svatých“. Pomazaný ostatek duchovních nižších kněží byl od června 1938, pokud šlo o jeho teokratický postoj a organizaci, skutečně krutě zkoušen. Úspěch, který měla anglo-americká dvojvelmoc a její spojenci v odejmutí ‚ustavičné oběti‘ veřejného uctívání a veřejné služby Jehovovi, velmi ztížil teokratickým „svatým“ poslouchat Boha, vládce, více než lidi. Přes všechno se jim podařilo udržet teokracii v jeho svatyni.

38. a) Dal se oklamat ostatek „svatých“ politickými kroky, které podnikla sedmá světová moc ve druhé světové válce? b) Jak dokázali, že jim nevadilo, že zkoušky světové války trvaly ještě asi deset měsíců po říjnu 1944?

³⁸ „Přestoupení, které působí zpustošení“ — především kroky, které podnikla anglo-americká dvojvelmoc již ve druhé světové válce, aby vyzdvihla z propasti „ohavnost působící zpustošení“ —, neoklamalo ostatek „svatých“ ani je neodvrátilo od jejich teokratického uctívání Jehovy v jeho svatyni. Na konci 2 300 dní bohatých na zkoušky prokázal se odhodlanější než kdykoli předtím udržet Jehovovo teokratické panství pod Kristem. Po říjnu 1944 sice ještě trvalo deset měsíců, než skončila druhá světová válka a s ní spojené těžkosti. Ale na vrcholu oněch 2 300 dní zaujal ostatek jako organizace postoj pro Boží panství v jeho svatyni a teokratického panství se neochvějně držel až do dnešních dnů. Dějiny to potvrzují.h

39. Snažil se sám pomazaný ostatek v těch 2 300 dnech uvést „svaté místo“ do správného stavu, a jaké vidění měl apoštol Jan v této souvislosti?

³⁹ Ostatek pomazaných svědků Jehovových nebyl během 2 300 dní bohatých na zkoušky sám v úsilí uvést pod Božím vedením Jehovovo „svaté místo“ do „správného stavu“. Věrní druhové jej podporovali v Jehovově duchovní ‚svatyni‘. Kdo to byl? Apoštol Jan je viděl ve vidění a řekl: „Hle! Velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, a byli oděni v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi‘ . . . ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.‘“. (Zjev. 7:9–15, NS) Tito Bohu oddaní, pokřtění následovníci Beránka Ježíše Krista mají právě takový teokratický postoj jako ostatek Jehovových pomazaných „svatých“.

40. Co se stane se sedmou světovou mocí a jejími přáteli i nepřáteli při ukončení „ustanoveného času konce“ a co se stane s Jehovovou teokracií a jeho teokratickou organizací na zemi?

⁴⁰ Prorocký „král prudkého vzezření“, sedmá světová moc, bude nyní „zlomen“ velmi brzy, při ukončení „ustanoveného času konce“, se všemi svými přáteli i nepřáteli v boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“. Toto zničení bude přivoděno „bez [zásahu] ruky“; ani jediná ruka křesťanských svědků Jehovových se nepozdvihne, aby tomu napomohla. (Zjev. 16:14, 16; Dan. 8:19, NS) Jehovova teokracie, které se vytrvale přidržovali jeho věrní ctitelé v jeho ‚svatyni‘, zvítězí a bude trvat. Jeho viditelná teokratická organizace spojí navždy na celé zemi všechny poslušné lidi v uctívání a službě Jehovovi, jedinému pravému Teokratu.

[Poznámky pod čarou]