Bezvýhradně přijmout výzvu k službě Jehovovi
„‚Pouze na okamžik před tebou skryl jsem svou tvář, ale s milující dobrotivostí na neurčitý čas se chci nad tebou slitovat,‘ řekl Jehova, tvůj Výplatce.“ — Izaiáš 54:8, NS.
1, 2. Které události, jež se odehrály ve starém Betlémě, vedly k výzvě s dalekosáhlými důsledky?
V BETLÉMĚ svítalo. Do ulic se poznenáhlu vracel život. Ve slabém světle svítání nového dne se vynořuje několik stínových postav, které spěchají za svou denní prací. Půvabná postava mladé ženy se přibližuje k městu a rychle proklouzne přes otevřené prostranství u vchodu do brány. Z jejího obličeje září radost a její krok je lehký vzdor břemenu, které nese zabalené do svého pláště. Odbočí z ulice a vstoupí do skromného domu, kde je krátce pozdravena ženou mnohem starší. Obě v dychtivosti očekávání usedají; mladší žena v naději na zaslíbenou budoucnost, starší v naději na splnění životního přání.
2 Myšlenky obou žen se stáčejí k městské bráně a k události, která se tam začíná odehrávat, zatímco první paprsky vycházejícího slunce dopadají na městečko, ležící mezi pahorky. Nyní se pohybuje po ulicích již více lidí. Slunce stoupá. Ačkoli je začátek léta, šestiměsíční období sucha značně pokročilo a již v této časné hodině slunce pálí. Teď jsou již všude lidé a otevřená prostora před městskou bránou je plná čilého ruchu. U vchodu brány sedí zcela sám starší muž, jehož chování i oděv prozrazují, že je majetný a že má ve městě určitou vážnost. Jeho chování je dnes ráno vážné a jeho oči zkoumají každou novou tvář, která se objeví na prostranství. Zřejmě někoho hledá. Pojednou zvolá: „Odboč sem a sedni si zde, Tak-a-tak.“ Jiný muž zralého věku zůstává stát, obrací se a sedá si k němu. Tímto pozdravem a touto odpovědí začínají události, které změní nejen životy dvou žen, čekajících trpělivě v malém domě v Betlémě, ale i životy mnohých lidí v budoucích generacích. Muži „Tak-a-tak“ byla učiněna výzva, která má mít dalekosáhlé následky, dokonce až pro naše dny.
3. Kdo byly hlavní osoby v dramatu o Noémi a Rút a které otázky, týkající se jejich vzájemného vztahu, musí být objasněny?
3 Jméno této ženy, která v tento významný den vstoupila do města, bylo Rút a starší žena, která ji pozdravila, když vstoupila do domu, byla její tchýně, Noémi, vdova po Elimelechovi. Rút nebyla rozená Židovka, jako byla Noémi. Byla Moabitka. Ale jak se tedy stala snachou Noémi, žijící v Betlémě, tak daleko od své vlastní země a lidu? V jakém vztahu byla k Bózovi, staršímu muži, kterému tolik záleželo na tom, aby prohovořil určitou záležitost s „Tak-a-tak“? A co to bylo za tak důležitou věc, že s ní spojená výzva může ovlivnit naše životy ještě dnes po třiceti staletích?
4. Koho nebo co znázorňují hlavní osoby?
4 Drama, které se začalo odehrávat ve starém Izraeli, jak je zapsáno v knize Rút, poukazovalo prorocky na události naší doby, které jsou spojeny s výzvou dosahující stejně daleko ve svých důsledcích, jako tomu bylo tehdy. (1. Kor. 10:11; Řím. 15:4) Také jednotlivé postavy, které se tehdy zúčastnily dramatu, něco znázorňují. Elimelechovo jméno znamená „Bůh je králem“. Proto znázorňuje Pána Ježíše Krista; stejně tak i Bóz, blízký příbuzný Noémi, jehož jméno pravděpodobně znamená „v síle“. Můžeme tedy předpokládat, že Noémi, jejíž jméno znamená „má rozkoš“, představuje ty, kteří jsou Ježíšovi zaslíbeni k manželství, kteří jsou jeho nevěstou, a to zvláště ti, kteří jsou dosud na zemi v „čase konce“, kdy má drama své pozoruhodné splnění. Rút, jejíž jméno asi znamená „přátelství“, se stala snachou Noémi, a proto mohla rodit pro Noémi potomky. Proto by měla též znázorňovat členy Kristovy nevěsty, ale z jiného hlediska a za jiných okolností. Koho však představuje onen „Tak-a-tak“, který byl též blízkým příbuzným Noémi? Přenecháme objasnění této otázky vývoji událostí v naší době.
OPUŠTĚNÁ ŽENA
5. a) Co postihlo Betlém ve dnech Noémi a co proto učinil její muž Elimelech? b) Jak se to naplnilo v dnešní době?
5 Nyní se navrátíme do doby, v níž Elimelechova šťastná rodina — jeho žena Noémi a Mahalon a Chelion, jejich synové — žije společně v Betlémě neboli Efratě na území Juda. Betlém znamená „dům chleba“; Efrata „úrodnost“ nebo „plodnost“. Obě jména jsou ve spojení s hojností, pravý opak hladovění nebo hladomoru; a přece v této době (v 13. století př. n. l.) byly Betlém a celé území Judy postiženy hladomorem neboli nedostatkem chleba, představující nedostatek v duchovním ohledu, který postihl Jehovovu organizaci v první světové válce. Elimelech se se svou rodinou stěhuje, bez ohledu na to, jestli též jiní obyvatelé opustili město. Přejde Jordán a usadí se v zemi neboli na rovině Moáb a bydlí tam jako dočasný usedlík, stejně jako jsou dnes Jehovovi služebníci dočasnými usedlíky v satanově světě. (Jan 17:16; 1. Jana 5:19) Tak zanechává Elimelech v zemi svůj dědický podíl. — Rút 1:1, 2.
6. Co se stalo v moábské zemi s rodinnými příslušníky Noémi?
6 Po nějaké době umírá letitý Elimelech a zanechává Noémi jako vdovu. Noémi pak považuje za dobré oženit v moábské zemi oba syny. Mahalon, zřejmě starší, se žení s Moabitkou Rút; Chelion se ožení s Orfou, taktéž Moabitkou. Konečně však umírají také Mahalon a Chelion a zanechávají ovdovělou matku, Noémi, a dvě ovdovělé ženy, Rút a Orfu. (Rút 1:3–5) Jsou to bezdětné vdovy; nezrodily pro Noémi žádné potomstvo. Protože Noémi sama je příliš stará, aby rodila děti, spadá všechno pohanění na ni. Smrt Mahalona (jehož jméno znamená „churavý, křehký“) a Cheliona (jehož jméno značí „slabost“) představuje duchovní smrt těch, kteří byli v době těžkých zkoušek spojeni s Boží organizací. Byla to pro Jehovův lid strastiplná doba.
7. Jak se dívala Noémi na své postavení a jaké postavení předpověděl Izaiáš o staletí později?
7 Noemi se považovala za opuštěnou ženu, která nemá žádné potomky a také žádné mít nemůže. Byla jako „žena zcela opuštěná a poraněná na duchu a jako žena doby mládí, která pak byla zavržena“. Protože plodnost byla tehdy považována za požehnání od Jehovy, naproti tomu neplodnost jako kletba, věřila Noémi, že má právo říci: „Je to Jehova, který mne ponížil.“ (Rút 1:21, NS) O několik století později byl inspirován prorok Izaiáš, aby psal o podobném ponížení, které však bylo bezprostředním následkem Jehovovy nelibosti. Abychom pochopili plný význam výzvy, které čelila Noémi, musíme správně porozumět Izaiášovu proroctví a poznat, jakými událostmi se v naší době splnilo. „‚Protože Jehova tě zavolal, jako bys byla žena zcela opuštěná a poraněná na duchu a jako žena doby mládí, která pak byla zavržena,‘ řekl tvůj Bůh. ‚Na malý okamžik jsem tě zcela opustil, ale s velkým milosrdenstvím tě shromáždím. V přívalu nevole jsem pouze na okamžik před tebou skryl svou tvář, ale s milující dobrotivostí na neurčený čas se chci nad tebou slitovat,‘ řekl Jehova, tvůj Výplatce.“ — Iz. 54:6–8, NS.
JEHOVA, „MANŽELSKÝ MAJITEL“
8, 9. a) Komu jsou určena slova u Izaiáše 54:6–8 a jak to ukazuje souvislost, v níž se objevuje tento text? b) Která skupina, jež je předstíněna Noémi, sem rovněž patří?
8 Z tohoto proroctví můžeme usuzovat, že Jehova, Bůh všeho stvoření, má ženu. Je to možné? Obrazně řečeno je. K ní mluví slova u Izaiáše 54:5 (NS): „Neboť tvým velkým stvořitelem je tvůj manželský majitel, jehož jméno je Jehova vojsk; a Svatý izraelský je tvůj výplatce.“ Tato slova nebyla řečena Noémi, která ve dnech Izaiáše byla již pět set let mrtva, ani jiné skutečné ženě, ale organizaci, nebeskému Siónu, Boží universální organizaci duchovních synů v nebesích. V minulých devatenácti stech letech není příslušnost k Boží universální organizaci omezena jen na ty neviditelné duchovní anděly, kteří jsou stále svatí a věrní Jehovovi Bohu. Do organizace byli přijati též duchem zplození pozemští Boží synové, kterých má být celkem 144 000. (Zjev. 14:1) Jsou to následovníci šlépějí toho, který má nejvyšší postavení v Boží universální organizaci, Pána Ježíše Krista.
9 Těchto 144 000 následovníků Ježíše Krista je s ním zasnoubeno, aby s ním v nebi vstoupili do manželství; jsou tedy jeho pravděpodobnou nevěstou, která je ve Zjevení 21:9 označena jako „nevěsta, manželka Beránkova“. Členové této třídy nevěsty byli vyvoleni v minulých devatenácti stech letech. Proto dnes z nich může být na zemi jen malý ostatek. Ti, kteří prožili první světovou válku, kteří se tedy před rokem 1919 oddali Bohu a byli pokřtěni, jsou v tomto dramatu znázorněni Noémi. Jak se dostali do postavení, v němž se podobali bezdětné a opuštěné Noémi v Moábské zemi?
10. Jaký je vztah mezi ostatkem a Boží universální organizací a v které době „zemřel“ větší Elimelech pro třídu Noémi?
10 Abychom rozuměli této části dramatu o Noémi a Rút, musíme poznat ještě jinou stránku vztahu mezi ostatkem na zemi a ostatními členy Boží organizace v nebi. Protože členové ostatku třídy nevěsty patří k Boží universální organizaci, cokoli se dotýká jich — i když jsou jako Boží duchovní synové stále ještě v těle — dotýká se i Boží ženy, nebeského Sióna neboli universální organizace. To se nám objasní, když uvažujeme o proroctví u Izaiáše 54:6–8 ve světle událostí, které se odehrály ve spojení s činností třídy Noémi v první světové válce. V tom čase (1918 až 1919) „zemřel“ totiž větší Elimelech pro třídu Noémi a ta pak byla opuštěná, jako kdyby neměla ‚manželského majitele‘. Bylo to ponížení, jestliže Jehova, manžel této universální organizace, zavrhl svou ženu, zastoupenou duchem zplozenými členy na zemi. Splnil se tím Izaiáš 54:6–8.
JEHOVA JE NESPOKOJEN SE SVOU ŽENOU
11. Kdy a proč si ostatek přivodil Jehovovu nespokojenost, čímž byla postižena celá universální organizace, a jak se to projevilo?
11 Všimněme si, že Jehova líčí v Izaiášově proroctví svou ženu jako opuštěnou, poraněnou na duchu, od níž odvrátil svou tvář. To naznačuje dobu jeho nespokojenosti s ní. Proto jí říká podle jedenáctého verše: „Ženo sklíčená, bouří zmítaná, neutěšená.“ Ostatek Noémi se dostal do podobného stavu, zvláště v roce 1918, kdy byl v určitém smyslu vypuzen z Jehovovy přízně. V tomto roce Jehova Bůh přišel náhle ke svému chrámu, provázen poslem smlouvy, Pánem Ježíšem Kristem. Zkoušel členy ostatku zde na zemi a byl s nimi nespokojen. (Malach. 3:1, 2) Nepřijali tehdy plně výzvu, aby se postavili do služeb Jehovova království. Bránil jim v tom strach z lidí a také se zcela nedrželi ‚neposkvrněni od světa‘. (Jak. 1:27) Proto Jehova připustil, aby se dostali do zajetí Velkého Babylóna a jeho politických spojenců. V té době byli pronásledováni a bylo s nimi špatně nakládáno a v roce 1918 to došlo tak daleko, že zástupci hlavní kanceláře Společnosti byli zatčeni, falešně obviněni ze špionáže a uvězněni. To znamenalo, že celá Boží universální organizace, jeho žena, byla postižena jeho nespokojeností, protože podle proroctví měla být celá organizace jako ‚zcela opuštěná žena‘.
12. Jak může být řečeno, že okolnost, že Jehova skryl svou tvář před svou ženou, odpovídá smrti Elimelechově, když Elimelech představuje Pána Ježíše Krista?
12 Jak ale může být řečeno, že okolnost, že Jehova skryl svou tvář před svou ženou, odpovídá smrti Elimelechově, když Elimelech znázorňuje Pána Ježíše Krista? Jak zemřel nebeský Ježíš Kristus v určitém smyslu pro třídu Noémi na zemi? Během své pozemské činnosti Ježíš jasně ukázal pravidlo svého jednání: ‚Co vidím, že dělá můj Otec, dělám i já.‘ A proto když Jehova v době své nespokojenosti s ostatkem opustil svou ženu a skryl před ní svou tvář, pak to musel učinit i jeho Syn, zvláště vůči té části Boží universální organizace, která patřila k jeho nevěstě, duchem zplozenému ostatku na zemi. Tak „zemřel“ Ježíš Kristus v určitém smyslu pro ty, které Jehova opustil.
VÝZVA, KTERÁ VYŽADUJE ZÁVAŽNÉ ROZHODNUTÍ
13. K čemu se nyní Noémi rozhodne a proč to znamená výzvu pro Rút a Orfu?
13 Mezitím ve starém dramatu uplynulo deset let a Noémi slyší, že v Betlémě nastala změna. Jehova opět obrátil svou pozornost ke svému lidu a dal mu chléb. Proto se Noémi rozhoduje k návratu. Pojímá toto rozhodnutí ještě z důležitějšího důvodu. Má v Betlémě v zemi Juda dědický podíl a potřebuje se tam vrátit, aby jej opět přejala. To vyžaduje závažné rozhodnutí od jejích dvou „dcer“, Rút a Orfy. Co učiní? Zřejmě bez rozmýšlení se chystají s Noémi na cestu do Betléma. (Rút 1:6, 7) Po cestě se jim Noémi snaží rozmluvit, aby pokračovaly v cestě. „‚Jděte, navraťte se každá do domu své matky . . . Kéž vám dá Jehova dar a najděte každá místo odpočinku v domě svého manžela.‘ Pak je políbila a ony začaly pozvedat svůj hlas a začaly plakat. A stále jí říkaly: ‚Ne, my se vrátíme s tebou k tvému lidu.‘ Ale Noémi řekla: ‚Navraťte se, mé dcery. Proč byste měly jít se mnou? Což mám ještě ve svém nitru syny, aby se měli stát vašimi manžely? Vraťte se, mé dcery, jděte, protože já jsem příliš zestárla, abych mohla náležet manželovi . . . Nikoli, mé dcery, je to pro mne velice hořké kvůli vám, že se Jehovova ruka obrátila proti mně.‘“ — Rút 1:8–13, NS.
14. K čemu se rozhodne Orfa a jakou podobnou cestou jdou dnes ti, které předstiňuje?
14 „Nato pozvedly své hlasy a plakaly ještě více, načež Orfa políbila svou tchýni. Ale Rút se jí přidržela. A tak řekla: ‚Hle, tvá ovdovělá švagrová se navrátila k svému lidu a svým bohům. Navrať se spolu se svou ovdovělou švagrovou.‘“ (Rút 1:14, 15, NS) Orfa představuje lidi, kteří přišli do spojení s věrnou třídou Noémi a nějaký čas projevovali určitý zájem a horlivost, ale pak se odvrátili, protože jako křesťané byli ještě dětmi. Vlastní prospěch a osobní přání jim bránily přijmout Jehovovu výzvu, aby ‚ho vyzkoušeli‘, „zda vám neotevřu nebeské propusti a skutečně na vás nevyleji požehnání, takže již nebude nedostatek“. — Mal. 3:10, NS; Žid. 10:38, 39; 2. Petra 2:22.
15, 16. Jak reagovala na výzvu Rút?
15 Třída Rút naproti tomu obětuje všechny osobní výhody, aby se mohla podílet s třídou Noémi na splnění Jehovova záměru, který se jich dotýká. „A Rút řekla: ‚Nepřesvědčuj mne, abych tě opustila, abych se obrátila a nedoprovázela tě; protože kam ty jdeš, půjdu i já, a kde ty strávíš noc, tam ji strávím i já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem. Kde ty zemřeš, tam zemřu i já a tam také budu pochovaná. Kéž mi to Jehova tak učiní a ještě k tomu přidá, jestliže by nás mělo odloučit něco jiného kromě smrti.‘“ — Rút 1:16, 17, NS.
16 Slovy „Kéž mi to Jehova tak učiní a ještě k tomu přidá“ Rút přísahala Jehovovi, kterému se zavázala, že učiní tyto věci. Bezpodmínečně přijala výzvu, že bude sloužit Bohu Noémi a že bude doprovázet Noémi v její službě až do smrti. Návrat Orfy neodvrátil Rút od jejího rozhodnutí a neudusil její horlivost. Vliv Noémi způsobil obrácení Rút a nyní se splnilo toužebné přání Noémi: Rút byla ochotna přijmout i další výzvu, které budou stát obě ženy tváří v tvář, až se vrátí do Betléma.
DALŠÍ VÝZVA
17. Co řekla Noémi sousedkám, když ji pozdravovaly po jejím návratu do Betléma?
17 Trpkost a zklamání, které vyjádřila Noémi, když mluvila s Rút a Orfou o svých vyhlídkách v Betlémě, neustoupily po jejím návratu. Je sice doma, ale nyní pociťuje ještě více svou ztrátu a je si ještě více vědoma své bezmocnosti; a to zvětšuje její trpkost a zármutek. Celé město mluví o jejím návratu, zvláště ženy, a nevěří svým očím. Kde je Elimelech? Kde jsou Mahalon a Chelion? A kdo je tato Moabitka? „A ženy stále říkaly: ‚Je to Noémi?‘ a ona říkala ženám: ‚Nenazývejte mne Noémi [což znamená „má rozkoš“]. Nazývejte mne Mara [což znamená „hořká“], protože Všemohoucí mi tak způsobil velkou hořkost. Plná jsem odešla a Jehova způsobil, abych se navrátila s prázdnýma rukama. Proč byste mne měly nazývat Noémi, jestliže je to Jehova, který mne ponížil, a Všemohoucí, který způsobil mé neštěstí.?‘“ — Rút 1:18–22, NS.
18. Proč musela být Boží žena, zastoupená na zemi třídou Noémi, ostatkem, vykoupena?
18 Třída Noémi mohla během této doby zármutku skutečně říci: „Nazývejte mne Mara, hořká.“ U Izaiáše 12:1 (NS) je též zmínka o této přísné kázni, když prorok mluví k Jehovovi Bohu: „Ačkoliv ses proti mně rozpálil, tvůj hněv se pozvolna odvrátil.“ U Izaiáše 52:3 pak čteme: „Neboť to pravil Jehova: ‚Zadarmo jste byli prodáni a bez peněz budete vyplaceni.‘“ Jinými slovy, ti, kteří zajali Boží oddané služebníky zde na zemi, za ně neplatili, dostali je zadarmo. Verše pět a šest dodávají: „‚A nyní, jaké zájmy zde mám?‘ je výrok Jehovův. ‚Protože můj lid byl vzat zadarmo . . . Proto pozná můj lid mé jméno, ano, právě proto, v ten den, neboť já jsem ten, jenž mluví.‘“ Bůh tedy připustil, aby jeho lid byl vzat zadarmo, aby jej nepřátelé dostali do majetku, aniž jej koupili. Boží žena na zemi zastoupená ostatkem, třídou Noémi, musela tedy být z Velkého Babylóna vyplacena, vykoupena.
19. Na jaké zaslíbení, které dal Jákob Judovi, myslela zvláště Noémi ve své opuštěnosti?
19 To byla výzva, které stála tváří v tvář Noémi z Betléma a z kmene Judova, jakoby opuštěná, bezdětná, Jehovou zkoušená vdova. A přece bylo jejím vroucím přáním mít podíl na uskutečnění Jehovova záměru s izraelskými ženami, zvláště s některými poctěnými z kmene Juda, protože ty měly vyhlídku, že se na nich splní zaslíbení Jákoba, Judova otce. Krátce před svou smrtí v Egyptě v roce 1711 př. n. l. požehnal Judovi slovy: „Žezlo se neodvrátí od Judy, ani vladařská hůl od jeho nohou, dokud nepřijde Sílo; a jemu bude patřit poslušnost lidu.“ (1. Mojž. 49:10, NS) Tento Sílo, jehož jméno znamená „ten, jehož je“ nebo „ten, jemuž patří“, musí být vladařem, který mává holí. Musí to být ten, kdo uchopí královské žezlo. Musí být Mesiášem, pravým semenem Abrahamovým, prostřednictvím něhož si mají žehnat všechny rodiny země. (1. Mojž. 22:17, 18) Čí syn to bude v rodové linii Judy, Abrahamova pravnuka? Která matka bude mít neobyčejnou čest, nosit jej na svých prsou? „Já ne“, myslela si Noémi ve svém srdci, neboť byla bezdětná a příliš stará, než aby mohla rodit děti. Není divu, že ve své osamělosti zvolala: „Nazývejte mne Mara.“
JEHOVA OTEVÍRÁ CESTU
20. Co slíbil Jehova o několik století později prostřednictvím Izaiáše?
20 Ale Jehova neopustil tuto věrnou ženu, jejíž nářek dolehl k jeho uším. Právem jí mohl prorok říci to, co řekl o staletí později za Jehovu ženě, kterou předstiňovala: „‚V přívalu nevole jsem pouze na okamžik před tebou skryl svou tvář, ale s milující dobrotivostí na neurčitý čas se chci nad tebou slitovat,‘ řekl Jehova, tvůj Výplatce.“ (Iz. 54:8, NS) Jak se to mělo splnit na Noémi? Kdyby zemřela bez přirozeného potomka, neměla by dědice, kterému by mohla zanechat majetek svého zemřelého muže. Kromě toho, kdyby Jehovův záměr vyvést Sílo z kmene Juda měl být naplněn jejím prostřednictvím, potřebovala by mužského dědice. Co měla dělat?
21. Jak přicházel zákon Izraele na pomoc vdově, která byla v tak obtížné situaci jako Noémi, a proč to bylo výzvou pro Rút?
21 Zákon Izraele činil opatření pro někoho, kdo byl v takové obtížné situaci jako Noémi. Jehova sám zaslíbil, že žádná bohabojná Izraelitka nemá zůstat neplodná. Řekl: „Protože ustavičně nasloucháš hlasu Jehovy, svého Boha, . . . požehnaný bude plod tvého břicha.“ (5. Mojž. 28:2–4, NS) Ani muž neměl být bez potomka, kterým by zůstalo uchováno jeho jméno. Zákon Izraele říkal: „Jestliže bratři bydlí spolu a jeden z nich zemřel, aniž měl syna, manželka mrtvého by neměla připadnout cizímu muži. Její švagr by měl jít k ní a vzít si ji za manželku a uzavřít s ní švagrovské manželství. A stane se, že prvorozený, kterého mu zrodí, bude pokračovatelem jména jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo vyhlazeno z Izraele.“ (5. Mojž. 25:5, 6, NS) Tento zákon ve spojení se zákonem o vyplacení byl jedinou nadějí Noémi. Kdyby byl nalezen bratr nebo blízký příbuzný, pak by mohla Noémi podle tohoto opatření zákona hledat východisko. Ale i kdyby se takový příbuzný našel, nemohla již mít dítě. Její jediná naděje pak závisela na Rút, její snaše, která by na základě tohoto opatření mohla místo ní přivést Elimelechovi potomka. Jak se bude dívat Rút na tuto příležitost? Bude ochotna vzdát se vyhlídky, že najde mladého muže, který by jí osobně mohl něco dát? Nebo pozná v této výzvě příležitost hledat Jehovův záměr a učinit jej obsahem svého života?
22. Koho se tehdy ještě dotýkala výzva v prorockém dramatu a jak by jeho průběh měl dnes ovlivňovat nás?
22 A co Bóz a „Tak-a-tak“? Jak ti se budou dívat na výzvu, aby opatřili Noémi dědice pro jméno jejího mrtvého manžela Elimelecha? Poznají v tom příležitost ještě více sloužit Jehovovi? Jak se nás dnes dotýká tato výzva a její další průběh? Utěšení Noémi, vyplnění jejího životního snu a úlohy Rút, Bóze a „Tak-a-tak“, které hrají ve spojení s touto výzvou — to vše náleží k tomuto inspirovanému dramatu, které nás dokonce i dnes pobízí, abychom učinili Jehovův záměr obsahem svého života. Následující článek nám ukazuje další průběh tohoto dramatu