‚Poznají, že prorok byl mezi nimi‘

JEHOVA BŮH má zájem na tom, aby jej lidé znali. Ačkoli je lidským očím neviditelný, stará se o to, aby mohli různými způsoby poznat jeho osobnost. Mohou vědět, co od něj mají očekávat a co on očekává od nich.

Pozorováním stvoření můžeme pochopit, že Jehova je Bůh vynikající moudrosti. Ve stvoření je také patrné, s jakou milující péčí se postaral o věci, které měly sloužit k blahu a radosti člověka. Druhá možnost, jak poznat Boha, je prostřednictvím jeho Slova pravdy, Bible. V ní je plně vyjádřen Jehovův záměr s lidstvem — proč je člověk na zemi a jaká požehnání Bůh připravuje.

Třetí možnost poznání Jehovy Boha je prostřednictvím jeho zástupců. Ve starých dobách posílal proroky jako své zvláštní posly. Tito muži předpovídali budoucí věci a sloužili také lidem tím, že jim říkali, jaká je v jejich době Boží vůle vzhledem k nim. Také je často varovali před nebezpečím a neštěstím. Dnešní lidé mohou pozorovat stvořitelská díla. Mají k dispozici Bibli, ale ta je málo čtena a lidé jí málo rozumí. Má Bůh nějakého proroka, který by jim pomáhal, varoval je před nebezpečím a oznamoval jim budoucí věci?

POZNAT „PROROKA“

Na tyto otázky můžeme odpovědět kladně. Kdo je tímto prorokem? Duchovenstvo takzvaných „křesťanských“ národů vystupuje před lidem tak, jako by bylo pověřeno, aby mluvilo za Boha. V předchozím vydání tohoto časopisu však již bylo ukázáno, že opustili Boha a selhali jako hlasatelé jeho království, protože schválili politickou organizaci vytvořenou lidmi, Společnost národů (nyní Spojené národy), jako „politický výraz Božího království na zemi“.

Jehova však nepřipustil, aby lidé v křesťanstvu, vedení duchovenstvem, zůstali bez výstrahy o skutečnosti, že Společnost národů byla podvrženou náhražkou za skutečné Boží království. Měl „proroka“, který je měl varovat. Tímto „prorokem“ nebyl jednotlivý člověk, ale byla to skupina mužů a žen. Byla to malá skupina lidí, kteří následovali šlépějí Ježíše Krista a byli v té době známi jako Mezinárodní badatelé bible. Dnes jsou známi jako křesťanští svědkové Jehovovi. Stále oznamují výstrahu a v díle, které jim bylo svěřeno, se k nim připojily statisíce lidí, kteří vyslechli jejich poselství, uvěřili mu a začali jim pomáhat.

Je ovšem snadné říci, že tato skupina jedná jako Boží „prorok“. Dokázat to je druhá věc. Jediná možnost, jak o tom podat důkaz, je prozkoumání zprávy. Co je z ní patrné?

Během první světové války kázala tato skupina Mezinárodních badatelů bible velmi horlivě dobré poselství o Božím království, protože jim jejich vůdce, Ježíš Kristus, uložil tuto práci ve svém proroctví u Matouše 24:14. Vzali doslova Ježíšova slova, která řekl římskému vladaři, Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36, NS) Vzali si také k srdci slova, která Ježíš řekl svým následovníkům: „Nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa.“ Očekávali, že budou trpět za to, že žijí podle tohoto pravidla, jak Ježíš dále řekl: „Proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19, NS) Během první světové války přerostla nenávist vůči nim v násilí.

Tito badatelé Bible se již dlouho zajímali o Ezechiele a jeho proroctví. V roce 1917 vydali knihu nazvanou „Ukončené tajemství“, která vysvětlovala knihu Ezechielovu a Zjevení. Tato kniha kritizovala duchovenstvo, protože nezůstalo věrné Jehovovu Slovu. Za devět měsíců bylo zakázáno rozšiřování této knihy ve Spojených státech a v Kanadě. Osm členů Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, včetně jejího presidenta a sekretáře-tajemníka, bylo odsouzeno k vězení ve Federální káznici v Atlantě (Georgia, USA).

Dílo těchto křesťanů bylo na určitou dobu ochromeno, ale za pouhých devět měsíců, v březnu 1919, bylo oněch osm mužů propuštěno z vězení. Viděli v tom vyslyšení svých modliteb k Bohu. Jejich dílo bylo oživeno k velkému ohromení duchovenstva, jež předtím podnítilo jeho zákaz.

Časopis Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti ve vydáních z 1. a 15. srpna 1919 (angl.) povzbuzoval k tomu, aby bylo čile pokračováno v díle kázání dobrého poselství, bez strachu z lidí. Pod nadpisem „Blahoslavení jsou nebojácní“, byl uveřejněn výklad:

„Existuje bázeň, která je velmi správná a kterou musí mít každý, kdo se líbí Bohu. Je známá jako hluboká úcta [bázeň Boží]. Je to posvátná bázeň před Jehovou a strach, abychom neztratili jeho přízeň a nepřišli o požehnání, která nám zaslíbil . . . V Písmu je mnoho svědectví o tom, že lidé, které Bůh schvaluje, se nebojí člověka ani žádného jiného tvora, ale mají svatou, uctivou bázeň před Jehovou. Ve starých dobách dal Jehova některým lidem právo, aby byli jeho přáteli, a zpráva o jeho jednání s nimi byla napsána k užitku církve.“

Jedním z mužů, které Bůh takovým způsobem používal, byl Ezechiel. Budoucí věci byly znázorněny nejen v jeho proroctvích, ale také samotným Ezechielem a jeho skutky.

„PROROK“ MLUVÍ KE KŘESŤANSTVU

Od 1. do 8. září 1919 měli Mezinárodní badatelé bible své hlavní shromáždění v Cedar Point (Ohio). Bylo tam přítomno tisíce Jehovových služebníků ze Spojených států a z Kanady. President Společnosti Strážná věž tam vyzval k nebojácnému pokračování v díle, a to za použití realistického časopisu nazvaného „Zlatý věk“. Ve veřejné přednášce na téma „Naděje pro soužené lidstvo“ řečník prohlásil, že Společnosti národů bude jistě projevena Pánova nelibost,

„protože duchovenstvo — katolické i protestantské — tvrdící, že zastupuje Boha, opustilo jeho plán a dalo svůj souhlas Společnosti národů a pozdravilo ji jako politický výraz Kristova království na zemi.“a

Společnost národů začala existovat v roce 1919 a její skutečná funkce začala po její ratifikaci signatářskými mocnostmi 10. ledna 1920 v Paříži. Jehovovi služebníci však dále oznamovali Boží mesiášské království. Když byl zrušen zákaz knihy „Ukončené tajemství“, začali ji znovu rozšiřovat a používali ji jako učebnice při dalším studiu knihy Ezechielovy. Časem se vývojem událostí dále splňovalo Ezechielovo proroctví a třísvazkové dílo nazvané „Ospravedlnění“ poskytlo časové porozumění a ukázalo ještě plněji použití proroctví.

Tato skupina pomazaných následovníků Ježíše Krista, jež konala v křesťanstvu dílo odpovídající dílu Ezechielovu mezi Židy, byla tedy zřejmě novodobým Ezechielem, „prorokem“, kterého Jehova pověřil ke kázání dobrého poselství o Božím mesiášském království a k ohlašování výstrahy křesťanstvu. Je významnou skutečností, že v roce 1931, po dvanácti letech věrné služby přes odpor duchovenstva křesťanstva, přijali tito Kristovi následovníci jméno „Svědkové Jehovovi“ při témž kongresu, při němž byla vydána kniha „Ospravedlnění“. — Iz. 43:10–12, Elberfeld. bible.

PROROK JE POSLÁN „KE VZPURNÝM NÁRODŮM“

Když Jehova mluvil k židovskému knězi Ezechielovi a pověřoval jej jako svého proroka, řekl: „Synu člověka, posílám tě k izraelským synům, ke vzpurným národům, které se vzbouřily proti mně.“ (Ez. 2:3, NS) Kdo jsou v tomto „čase konce“ „izraelští synové“ a „vzpurné národy“, jež jsou proti Jehovovi?

Tehdy ve dnech Ezechielových mohli být Izraelité, k nimž byl poslán Ezechiel, nazváni „vzpurnými národy“, protože v roce 997 př. n. l. deset kmenů Izraele se vzbouřilo proti vládě královského rodu Davidova, který seděl na „Jehovově trůně“. (1. Par. 29:23) Tak se z nich stala dvě království neboli „národy“. Izraelské království si postavilo zlatá telata k uctívání a Judské království se později také vzepřelo Jehovovi, neboť porušovalo jeho zákony a pěstovalo modloslužbu.

Kdo jsou v novodobém splnění „vzpurné národy“, které se vzepřely Jehovovi? Jejich protějškem je křesťanstvo. Bible o tom podává důkaz. Křesťanstvo totiž samo na sebe používá slov apoštola Pavla v Galatským 6:15, 16 (Hejčl): „Neboť v Kristu Ježíši neplatí nic, ani obřezanost, ani neobřezanost, nýbrž nové stvoření a nade všemi, kteří podle pravidla toho budou žíti, budiž pokoj a milosrdenství; též nad Izraelem Božím.“ Na příklad metodistický kazatel dr. Adam Clarke, stoupenec Wesleyův, ve svém díle „Komentář a kritické poznámky“ (vydání z r. 1836, angl.) napsal komentář k výrazu „Izrael Boží“: „Praví křesťané, nazvaní zde výrazem Izrael Boží, k odlišení od Izraele podle těla.“

Slova v Římanům 2:29 (Hejčl) podporují výše uvedené porozumění. Apoštol říká: „Ten jest Židem, kdo jest jím uvnitř, a obřízka srdce Duchem, nikoli v liteře (jest pravá obřízka), (neboť) jemu chvály se dostane ne od lidí, nýbrž od Boha.“

Dějiny křesťanstva ukazují, že nejednalo podle svého tvrzení, že je „Izraelem Božím“. Od čtvrtého století dávalo najevo, že odpadlo od Jehovy a jednalo vzpurně vůči němu i vůči jeho Slovu pravdy. Izraelským dějinám odpovídá i skutečnost, že v roce 1054 n. l. došlo k rozkolu mezi církví řeckou a latinskou, když legáti římského papeže exkomunikovali konstantinopolského patriarchu Michaela Cerularia.

Později, v roce 1529 n. l., založili následovníci bývalého kněze Martina Luthera protestantské hnutí a v roce 1534 byl anglický král Jindřich VIII. prohlášen za hlavu církve anglikánské. Potom vzniklo mnoho nekatolických sekt, takže řada takzvaných „křesťanských“ zemí měla své vlastní národní státní církve. Proto může být křesťanstvo označeno jako „národy“ a jejich postoj vůči Bibli, Božímu slovu, a vůči Božímu mesiášskému království je postojem vzpoury vůči Jehovovi. Stále dávají přednost politické vládě lidí.

JEHOVŮV „PROROK“ OSPRAVEDLNĚN

Ezechielovo jméno znamenalo „Bůh posiluje“ a Ezechiel skutečně potřeboval Boží pomoc, aby mohl až do konce vykonat svůj úkol, protože lid, k němuž byl poslán a který tvrdil, že je lidem Božím, byl lidem „nestoudné tváře a tvrdého srdce“. V té době se možná na něj nedívali jako na Jehovova proroka a nevážili si jej. Ale bez ohledu na to, zda mu věnovali pozornost, nebo ne, měla přijít chvíle, kdy tento vzpurný lid měl ‚poznat, že sám prorok byl v jejich středu‘. Jehova potom potvrdí, že Ezechiel byl prorokem, protože způsobí, aby se Ezechielovo proroctví splnilo. (Ez. 2:3–5) Ezechielovi bylo dále řečeno:

„A ty, synu člověka, neboj se jich; a neboj se jejich slov, protože existují tvrdošíjní lidé a věci, které tě trápí, a bydlíš mezi štíry. Jejich slov se neboj a z jejich tváře neměj hrůzu, neboť je to vzpurný dům. A budeš jim mluvit má slova, bez ohledu na to, zda slyší, nebo ne, neboť je to případ vzpoury.“ — Ezechiel 2:6, 7, NS.

Od roku 1919 n. l. nacházejí svědkové Jehovovi zcela stejné okolnosti při své činnosti, neboť oznamují dobré poselství o království ve 207 zemích v co nejširším měřítku.

Ezechielovi ve vidění a symbolicky novodobému „proroku“, duchem zplozeným pomazaným, kteří jsou jádrem dnešních svědků Jehovových, dal Bůh něco sníst. Ezechiel říká:

„A počal jsem vidět, a hle, byla ke mně vztažena ruka, a hle, byl v ní svitek knihy. A postupně jej přede mnou rozvinoval a byl popsán vpředu i vzadu; a byly v něm napsány žalozpěvy a bědování a nářek.“ — Ez. 2:8–10, NS.

Ve svitku knihy nebylo plýtváno místem. Byl popsán po obou stranách a byl plný poselství, jež obsahovalo mnoho pochmurných zvěstí o neštěstí jak pro tehdejší židovstvo, tak i pro dnešní křesťanstvo. Proč? Protože v obou případech byl lid, který tvrdil, že patří Jehovovi, tak vzpurný a tvrdohlavý na své bezbožné cestě, že Jehova nad tímto lidem vynesl rozsudek.

Ezechiel nepochybně dostal svitek z ruky jednoho z cherubínů ve vidění. To by naznačovalo, že dnešní svědkové Jehovovi ohlašují dobré poselství o království pod vedením andělů a s jejich podporou. (Zjev. 14:6, 7; Mat. 25:31, 32) Žádné Jehovovo slovo ani dílo nemůže selhat, protože Jehova je všemohoucí Bůh, a proto národy uvidí splnění toho, co tito svědkové říkají pod vedením z nebe.

Ano, zakrátko musí přijít čas, kdy národy budou muset poznat, že mezi nimi skutečně byl Jehovův „prorok“. V dnešní době již skutečně víc než půldruhého miliónu osob pomáhá tomuto kolektivnímu „proroku“ v jeho kazatelském díle. Počet dalších lidí, kteří studují Bibli se skupinou proroka a s jeho druhy, je ještě vyšší.

Jehova tudíž učinil všechna opatření k tomu, aby jej jednotlivci mohli poznat a aby mohli získat jeho milující dobrotivost a život. Lidé v křesťanstvu se tedy nemohou omlouvat, že neznají Jehovu. Jehova kromě toho nemá zájem pouze o ospravedlnění svého vlastního jména, ale také o ospravedlnění svého „proroka“. Prostřednictvím jiného ze svých starověkých proroků, Izaiáše, řekl židovstvu totéž, co říká dnešnímu křesťanstvu: „Hle, moji služebníci budou radostně volat pro dobrý stav srdce, ale vy budete křičet pro bolest srdce a výt pro naprosté zhroucení ducha.“ — Izaiáš 65:14, NS.

Již dnes slyšíme od církví křesťanstva stížnosti na zmenšující se návštěvnost kostelů a vidíme, jak mnoho mladých mužů opouští kněžský úřad a povolání duchovních. V téže době však vidíme duchovní rozkvět a spokojenost mezi těmi, kteří oznamují Jehovovo mesiášské království. Můžeme očekávat, že se v blízké budoucnosti Izaiášova slova splní ještě výrazněji.

[Poznámka pod čarou]