Šířit Boží slovo ve světě plném strachu
1. Jaký nesrovnatelný stav strachu na světě předpověděl největší prorok v lidských dějinách?
NEJVĚTŠÍ prorok celých lidských dějin, Ježíš Kristus, pronesl předpověď ohledně období, které způsobilo na světě změnu a vypuknutím první světové války v roce 1914 vyvolalo v mezinárodním rozsahu myšlenkový stav popsaný slovy: „Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem, neboť nebeské moci budou otřeseny.“ — Luk. 21:26, 27.
2. Kteří lidé se nepoddávají strachu a proč?
2 Jsou zde však lidé, kteří nedostávají strach a neomdlévají v pocitu bezmocnosti, jakkoli se to snad zdá podivné. Jsou to svědkové Jehovovi, kteří jsou v dnešní době ve 205 zemích. Jednají podle Ježíšova vybídnutí: „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ — Luk. 21:28.
3. Proč nebylo mesiášské království zřízeno v izraelském Jeruzalémě? Proč Společnost národů a její nástupce neodvrátily nukleární věk?
3 Více než kdy jindy je dnes potvrzena skutečnost, že ve druhé polovině roku 1914 skončily „ustanovené časy národů“, „časové pohanů“, a že bylo tehdy zřízeno v nebesích slíbené království Jehovy Boha v rukou Ježíše Krista, aby panovalo uprostřed svých nepřátel. (Luk. 21:24, „NS“, „KB“) Toto mesiášské království tedy nebylo až dodnes zřízeno v pozemském Jeruzalémě. Je také logické, že ani Společnost národů nebyla „politickým vyjádřením Božího království na zemi“. Spojené národy, jež nastoupily po Společnosti národů, nesplnily ani po 35 letech své činnosti modlitby křesťanstva; nezabránily nukleárnímu věku.
4. Proti čemu byla vlastně Společnost národů spiknutím?
4 Již od chvíle, kdy byla koncem první světové války navržena Společnost národů, upozorňovali svědkové Jehovovi nebojácně, že takové lidmi vytvořené náhražky skutečnosti, Jehovovy královské vlády v rukou Kristových, zklamou. Ve svém jednání se řídili proroctvím u Izaiáše 8:12: „Neříkejte ‚spolek‘ všem těm, jimž tito lidé řeknou ‚spolek‘; ani se nebojte jejich strachu a nemějte bázeň.“ („AV“) Tento lidmi vytvořený projekt je ve skutečnosti „spiknutí“ — ano, spiknutí proti drahocenným zájmům Božího království v rukou Kristových. („NS“) Jak by tedy mohl mít požehnání a podporu Krále králů, Jehovy Boha?
5. a) Jak chutnal Ezechielovi i přes svůj obsah „svitek knihy“, když jej snědl? b) Jaký je to zážitek mít v ústech Boží slovo, abychom sloužili jako Boží svědkové?
5 Poselství o království, které svědkové Jehovovi stále ještě ohlašují, znamená ve světě jinak orientovaném skutečnou výzvu. Mají podobnou zkušenost jako prorok Ezechiel, když byl zajatcem v babylónské zemi několik let předtím, než Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém. Ezechiel dostal „svitek knihy“, podobně jako později apoštol na ostrově Patmos. Prorok nám říká: „Byl popsán vpředu i vzadu; a byly v něm napsány žalozpěvy a bědování a nářek.“ (Ezech. 2:9, 10) Ezechiel uposlechl Boží pokyn, aby tento „svitek knihy“ snědl a potom poznamenává: „V mých ústech to bylo sladké jako med.“ (Ezech. 3:1–3) My všichni, jimž bylo vloženo do úst Boží slovo, abychom sloužili jako nositelé jeho poselství, to považujeme za sladkou přednost, i když k celému obsahu tohoto slova patří i žalozpěvy a bědování a nářek. (Srovnej Žalm 19:7–10; 19:8–11, „KB“.) Svědkové Jehovovi jedí toto zjevené Boží slovo od poválečného roku 1919 až dosud, a velmi si ho váží. Posílilo je, stejně jako posílil Jonatu doslovný med. — 1. Sam. 14:26, 27.
6. Proč je třeba odvahy, když se blíží den Jehovovy pomsty? Čím si však mohou být svědkové Jehovovi jisti?
6 „Den pomsty ze strany našeho Boha“ přichází spěšně, a proto musí mít svědkové Jehovovi odvahu, mají-li poukazovat na „žalozpěvy a bědování a nářek“, jež čekají v blízké budoucnosti celou lidskou společnost. (Iz. 61:1, 2) Lidé, kteří v tomto ohroženém světě hledají úlevu, nemají chuť naslouchat takovým informacím z úst svědků Jehovových. Bůh je však vysílá, aby rozšiřovali jeho slovo, a proto si mohou být jisti, že je bude podporovat až do dne své pomsty.
7. Jak pomohl Jehova Ezechielovi, aby dostál svému poslání?
7 Není příjemné být příčinou toho, že lidé nechtějí naslouchat, ale povšimněme si, co Bůh řekl Ezechielovi: „Izraelský dům, oni ti nebudou chtít naslouchat, protože nechtějí naslouchat mně; protože všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví a tvrdého srdce. Hle, učinil jsem tvou tvář právě tak tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo právě tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nesmíš se jich bát a z jejich tváří tě nesmí zachvátit hrůza, protože to je vzpurný dům . . . Jdi a vstup mezi lid ve vyhnanství, mezi syny svého lidu, a budeš jim mluvit a řekneš jim: ‚Tak pravil Pán Jehova‘, bez ohledu na to, zda uslyší nebo ne.“ — Ezech. 3:7–11.
8. Jaké odstrašující situaci čelila Ezechielova třída po první světové válce? Co by se stalo, kdyby duchovenstvo naslouchalo?
8 Před podobnou odstrašující situací stál ostatek křesťanů, kteří byli zplozeni Božím duchem, aby byli jeho duchovními syny, a kteří byli jeho duchem pomazáni za jeho pomazané svědky. Tvoří ve dvacátém století Ezechielovu třídu. Jednali tedy podobně jako Ezechiel a necouvli před odstrašujícím vzezřením profesionálních působivě oděných duchovních křesťanstva, kteří snad tvrdí, že jsou duchovními izraelity. Kdyby tito náboženští vůdci obměkčili svou tvář a uposlechli poselství o království, jež od roku 1919 ohlašoval pomazaný ostatek, nebylo by křesťanstvo rozpoutalo druhou světovou válku, která měla daleko větší rozsah a způsobila po celém světě více zničení než první.
9. Jak byl ostatek spolu se svými Bohu oddanými druhy vyzbrojen, aby mohli dostát svému poslání?
9 Dnes sice roste hrozba nukleární války, ačkoli existuje Organizace spojených národů, ale náboženští představitelé nezměnili svou tvář vůči hlasatelům království. Pomazaný ostatek jako vyslanci království a také jejich Bohu oddaní, pokřtění druhové ze všech národů museli tedy učinit svou tvář tvrdou jako diamant, protože náboženský odpor se zostřil. Bez bázně a soustavně mluví Boží slovo.
10. Proč mohli duchovní i jejich farníci naslouchat svědkům Jehovovým? Co budou muset přesto uznat takoví stoupenci náboženství?
10 Poselství a radě svědků Jehovových mohli porozumět především duchovní křesťanstva a jejich farníci. Svědkové čerpají svá slova z téže Bible, kterou údajně přijímají stoupenci náboženství takzvaného křesťanského světa a kterou rozšiřují jejich biblické společnosti v mnoha jazycích. Je to právě tak, jak řekl Jehova Bůh Ezechielovi, podle „Překladu nového světa“: „Synové nestoudné tváře a tvrdého srdce — posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Tak pravil Pán Jehova.‘ A oni ať uslyší, nebo ne — protože jsou vzpurný dům —, jistě také poznají, že sám prorok byl v jejich středu.“ — Ezech. 2:4, 5.
11. Jaké vlastnosti projevilo křesťanstvo vůči Jehovovu pověřenému ostatku? Jak umožnil Jehova ostatku, aby vykonával toto náročné poslání?
11 Křesťanstvo, jež tvrdí, že je duchovním Izraelem, projevilo drzou tvář a tvrdé srdce vůči pomazanému ostatku, který pověřil svrchovaný Pán Jehova, aby během tohoto „závěru systému věcí“ sděloval jeho konečné poselství. (Mat. 24:3, 14) Všemohoucí Bůh věděl, že novodobému Ezechielovu protějšku může vštípit nebojácnost, která dodá pomazanému ostatku sílu, aby se ujal tohoto náročného poslání a vykonal je.
12. Jakou falešnou obžalobu tak Jehova odvrací a která správná událost způsobí, že bude shledán bezúhonným?
12 Bezúhonný Bůh si předsevzal učinit všechno, aby jej nikdo nemohl obvinit z nedbalosti, z toho, že neposkytl ohroženým potřebnou výstrahu. Postupně kolem nás vznikají takové okolnosti, že se bude muset ukázat, co zastáváme. Ti, kteří nedbali, budou pak nuceni připustit, že byl mezi nimi prorok od Jehovy. To se stane tehdy, až Veliký Babylón, světová říše falešného náboženství, podlehne věčnému zničení z rukou politických mocností, s nimiž se dopouštěl hanebného duchovního smilstva. Pak bude zřejmé, že Bůh čistého uctívání je bezúhonný.
13. Jaký slib plní Jehova pomazanému ostatku? V jakém směru to slouží „jiným ovcím“ jako znamenitý příklad?
13 Pomazaný ostatek mluví až dodnes nebojácně, protože Jehova jedná podle svého slibu: „Hle, učinil jsem tvou tvář právě tak tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo právě tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nesmíš se jich bát a z jejich tváří tě nesmí zachvátit hrůza, protože to je vzpurný dům.“ (Ezech. 3:8, 9) Tak byl ostatek posílen a slouží jako povzbuzující příklad rostoucímu zástupu „jiných ovcí“, který shromažďuje Ježíš Kristus, znamenitý Pastýř, na stranu svého pomazaného ostatku. (Jan 10:16; Zjev. 7:9–17) Tyto „jiné ovce“ se jako svědkové Jehovovi staly odvážnými jako lev.
14, 15. a) Pro jakou odlišnost trpí mnozí svědkové Jehovovi ve vězeních v zemích křesťanstva i mimo ně? b) Jak působí takové věznění na ty svědky, kteří jsou na svobodě, na rozdíl od toho, co by se dalo čekat?
14 Svědkové Jehovovi nenapodobují Veliký Babylón. Proto mají uvnitř i vně zemí křesťanstva bratry v křesťanské víře, kteří pro svou přísnou neutralitu trpí ve vězeních. V těch svědcích, kteří jsou dosud svobodní a nejsou vězněni, to nevyvolalo strach, a tak jednají podobně jako křesťanští bratři apoštola Pavla v Římě. Pavel se při soudním přelíčení odvolal v otázce práva k římskému césarovi, a soudce rozhodl: „K césarovi ses odvolal, k césarovi půjdeš.“ (Sk. 25:10–12) Pavel byl tedy v poutech dopraven do Říma a tam byl uvězněn a čekal na přelíčení. Za těchto okolností psal svým milovaným spolukřesťanům v řeckém městě Filipech. Řekl:
15 „A protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ — Fil. 1:14.
16. Jakou vlastnost projevovali hned po první světové válce ti svědkové Jehovovi, kteří byli na svobodě, ačkoli jejich křesťanští bratři byli ve vězení? Proč je dnes nutné projevovat stejnou vlastnost?
16 Do jisté míry podobně se úředníci a členové personálu ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž ocitli na konci první světové války v roce 1918 ve vězení na základě falešných obžalob. Nastal mír a bratři venku začali ihned podnikat statečné kroky, aby zajistili jejich propuštění. V roce 1919 byli propuštěni z vězení a jejich případ byl soudně anulován. Tak byli zproštěni falešných obžalob. Kázání dobrého poselství o Božím zřízeném království v rukou Kristových zaznělo s větší odvahou než kdy dříve, navzdory Velikému Babylónu i jeho milencům. Dnes je ve vězení daleko více svědků Jehovových než tehdy za první světové války, a proto záleží na jejich svobodných bratrech, kteří jsou venku, aby ‚nebojácně mluvili Boží slovo‘.
TI, KTEŘÍ ZAHANBUJÍ KŘESŤANSTVO, PROTOŽE NASLOUCHAJÍ
17. a) Co řekl Jehova Ezechielovi o těch, kteří budou projevovat větší chuť naslouchat? b) Na koho se soustředilo úsilí dříve, než se během doby obrátila pozornost k těm, kteří měli větší touhu naslouchat? Jak se to stalo?
17 Vznikla zajímavá otázka: Kdo asi bude naslouchat? Jehova o tom řekl Ezechielovi: „Lid, k němuž jsi posílán, . . . nemá nesrozumitelnou řeč ani těžký jazyk, . . . jejichž slova nemůžeš poslouchat s porozuměním. Kdybych tě byl poslal k nim, takoví by ti naslouchali.“ (Ezech. 3:5, 6) Prorok byl povinen dále mluvit Boží slovo svému vlastnímu lidu, desetikmenné části Izraele v jejich zajetí v babylónské zemi. Podobně soustřeďoval i pomazaný ostatek duchovního izraele až do poloviny čtvrtého desetiletí našeho dvacátého století své snahy na shromáždění konečného počtu duchovního izraele do „ovčince“ „malého stáda“. Nebeskému Otci se zalíbilo dát jim království, aby vládli s jeho synem k požehnání vykoupeného lidstva. (Luk. 12:32) Pak byla včas znovu věnována pozornost slovům jeho Syna u Jana 10:16 a jejich vztahu ke Zjevení 7:9–17.
18, 19. Proč bylo v roce 1935 třeba nebojácnosti, aby se ukázalo, že „velký zástup“ jsou „jiné ovce“, jež mají být učiněny „jedním stádem“ s pomazaným ostatkem?
18 U Jana 10:16 řekl Ježíš, Boží Syn: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“
19 V té době bylo třeba nebojácnosti, aby ti, kteří byli označeni jako „jiné ovce“, mohli naslouchat hlasu „jednoho pastýře“. Svědkové Jehovovi byli terčem prudkého pronásledování ze strany nacionalistické moci pod vedením Adolfa Hitlera, jež byla podporována duchovenstvem římskokatolické církve, k níž nacista Hitler patřil. V takové světové situaci bylo třeba velké víry, přesvědčení a nebojácnosti, aby prezident Společnosti Strážná věž v roce 1935 poukázal na to, že „velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17 se má skládat z těchto předpověděných „jiných ovcí“, jež se mají stát „jedním stádem“ s pronásledovaným pomazaným ostatkem, který byl v „tomto ovčinci“. Prezident však musel „nebojácně mluvit Boží slovo“. A to skutečně činil.
20. Jak reagovali ti, kteří se stali „jinými ovcemi“? Jak dalece dnes vyrostlo toto „stádo“?
20 Mnoho set osob kladně reagovalo hned od samého začátku. Bezvýhradně se oddali Jehovovi Bohu prostřednictvím jeho „jednoho pastýře“ a symbolizovali tuto oddanost veřejným ponořením ve vodě. A přestože druhá světová válka znamenala přerušení, stalo se až dodnes z těchto „jiných ovcí“ „stádo“ v počtu dvou a půl miliónu členů nebo více, a to ve 205 zemích. Mnohé z těchto zemí leží mimo sféru takzvaného křesťanstva, například Japonsko, kde je roční průměr přes 70 000 Bohu oddaných zvěstovatelů poselství o království, Korea s více než 30 000 a Nigérie s více než 100 000.
21. Čí kladná reakce na volání „jednoho pastýře“ zahanbuje křesťanstvo?
21 Je nutné připustit, že křesťanstvo s tvrdou tváří a tvrdým srdcem je zahanbováno takovou odezvou, s níž se setkává volání „jednoho pastýře“ v takových zemích. Jazyk, jímž se tam mluví, je možná obtížný a poněkud nesrozumitelný lidem z křesťanstva, zejména náboženský jazyk jejich náboženských systémů. Ti, kteří se stávají Kristovými „jinými ovcemi“, projevují chvályhodnou odvahu, když nedbají na mínění světa a shromažďují se k „jednomu pastýři“ jako k Bohem danému vůdci a zachránci. Stejně jako jejich pastýř, mluví i oni nebojácně Boží slovo.
22. S jakým myšlenkovým postojem mluví svědkové Jehovovi dále Boží slovo tváří v tvář světu?
22 Svět projevuje stále větší strach. Pod démonským vlivem jsou národy nuceny postupovat k závěrečnému otevřenému boji na armageddonském bitevním poli. Svědkové Jehovovi budou stát v bezpečí stranou a budou sledovat, jak jejich Bůh vítězí. Přežijí bitvu všech bitev a připojí se k jásajícím nebeským zástupům ve chvále nepřemožitelného Boha a jeho mocného vrchního velitele, Ježíše Krista. (Zjev. 16:13 až 16) Dnes není čas na ústup. Proto kupředu, sjednocené stádo Jehovových svědků, a ‚nebojácně mluvme Boží slovo‘, dokud nebude země naplněna poznáním o Jehovově slávě, jako vody pokrývají moře. — Iz. 11:9; Ezech. 47:1–5.
Povšiml sis?
• Co prožil Ezechiel v Babylóně a jakou dnešní obdobu to má?
• Proč musí vzhledem k postoji duchovních šířit Boží lid Jehovovo slovo nebojácně?
• Jak Jehovův oddaný lid oznamuje své poselství lidem „nesrozumitelné řeči“?
• Jaký postoj musíš projevovat nyní i budoucnosti?