Dokončíš, co začneš?
Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci
ČLOVĚK se obvykle raduje, když se mu něco podaří. Jestliže se někdo rozhodl, že se naučí hrát na nějaký hudební nástroj, a potom pilně cvičí, dokud se to nenaučí, přinese mu to mnoho radosti. Kdo se vzdá, sotva začal, nikdy nezažije tuto radost.
To platí také o řemeslnických pracech jako je řezbářství, truhlářství, zámečnictví a krejčovství, a také o duševní práci, jako je učení se cizímu jazyku nebo matematice. Každé podnikání, každý úkol nebo práce, kterou dokončíme, naplňuje nás uspokojením a přináší nám radost.
Pokud jde o dokončení toho, co jsme začali, máme všichni určité sklony, proti kterým musíme bojovat a které musíme přemáhat.
NAJÍT PODSTATU PROBLÉMU
Na příklad v prvních letech našeho dětství byla naše pozornost velmi roztěkaná. I při hraní ztrácí malé dítě velmi rychle o věc zájem; snadno se dá odvrátit jeho pozornost.
Schopnost soustředění se rozvíjí během růstu. Musíme ji však sami značnou měrou podporovat a to se vyplatí, protože potom pro nás učení není namáhavá práce, ale něco, co nám působí radost.
Abychom získali schopnost soustředění, musíme odložit další charakteristický znak malých dětí: netrpělivost. Děti chtějí obvykle mít všechno IHNED. Pokoušejí-li se něco dělat a nepodaří se jim to hned při prvních pokusech, obvykle se vzdávají. Uvědomíš-li si však, že k dosažení nejcennějších věcí v životě je nutno vynaložit poměrně mnoho času a námahy, nevzdáš se tak snadno.
Dalším rysem, který je nutno odložit, je zvyk jednat ve spěchu nebo impulsivně. V Přísloví 21:5 je řečeno: „Plány pilného jsou jistě k prospěchu, ale kdo je ukvapený, jistě jde vstříc nedostatku.“ Proto než začneme plnit nějaké předsevzetí nebo se ujmeme nějakého úkolu či práce, měli bychom se nejprve ujistit, zda se nám to skutečně vyplatí.
Někdy může být rozumnější, nedokončit něco, co jsme začali. Proč? Protože to od počátku nebylo nic dobrého. Snad jsme při tom sledovali nesprávný cíl, cíl, který není v souladu se spravedlivými zásadami a radami Božího slova.
Může se však také stát, že cíl sám o sobě není ničím špatným. Je však pro tebe dobré, abys o něj usiloval? Vyplatí se čas a námaha, jež musíš vynaložit, abys tohoto cíle dosáhl? Máš dobré důvody k předpokladu, že jej můžeš dosáhnout?
Ježíš mluvil o člověku, který začíná stavět věž, ale předtím si nespočítal náklady a neuvažoval, zda na ně stačí. Jak Ježíš řekl, onen muž snad položil základ a potom zjistil, že nemůže stavět dál, a proto se pak pozorovatelé mohli smát a mohli říkat: „Ten člověk začal stavět, ale neměl prostředky, aby stavbu dokončil.“ (Luk. 14:28–30) Chceš-li tedy dovést do konce to, co začínáš, spočítej předtím náklady.
Zvaž výhody i nevýhody. Zeptej se jiných na jejich mínění, zvláště svých rodičů. Využij jejich zkušeností; dělali chyby a mohou ti pomoci, aby ses jich vyvaroval. Bible je jedinečným zdrojem moudrých a praktických rad. Král Šalomoun dělal například téměř všechno, co může člověk dělat, aby nalezl radost z čistě hmotných věcí, a říká nám také, k jakému výsledku to vedlo: „Bylo to pouze honění za větrem.“ Proč se tedy věnovat takovému nesmyslnému úsilí? — Kaz. 2:3–11; srovnej 1. Tim. 6:17–19.
Jistota, že sleduješ cíl, který má skutečnou cenu, bude pro tebe pomocí, aby ses nevzdal. Dále je důležité, abys plánoval, jak dosáhneš tohoto cíle. Jaké kroky podnikneš a jakých způsobů použiješ.
Mnozí mladí lidé nedokončí to, co začali, protože ztratí odvahu. Shledávají, že se pustili do něčeho, co je obtížnější, než jak si to představovali, nebo náhle stojí před neočekávanými a snad také nepředvídatelnými problémy a překážkami. Co teď?
Vzdát se je lehké. Ale v takových situacích lze dokázat, jakou jsme vlastně osobností.
Připustíš-li, aby ti v důsledku těžkostí vyvstaly pesimistické myšlenky, brzy nebudeš mít sílu, abys pokračoval. V Přísloví 24:10 je řečeno: „Projevil jsi nedostatek odvahy v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Považuj raději vzniklou situaci za výzvu. Přijmi ji a vynalož ještě větší úsilí, ještě více o věci přemýšlej a věnuj jí ještě více síly a času. Takové výzvy mohou učinit život zajímavým, pokud se jim nevyhýbáme. Překonáš-li těžkosti, vzroste tvá důvěra a budeš vynalézavější. Dalších úkolů se pak budeš ujímat s větší jistotou a radostí.
Nezvykej si proto hned se vzdávat, nejde-li vše hladce. Jinak uděláš při každé nové těžkosti totéž, totiž „hodíš flintu do žita“. Bojuješ-li hned od počátku proti tomuto zvyku, nebude se tvůj život skládat z řady neúspěchů a neuskutečněných plánů.
BŮH OCEŇUJE TY, KTEŘÍ VYTRVÁVAJÍ
Bible ukazuje, že Bůh očekává od svých služebníků, aby projevovali rozhodnost a vytrvalost. Povšimni si Noéma. Archa, kterou budoval spolu se svými syny, byla třípatrová stavba podobná truhle, která byla téměř o polovinu delší než fotbalové hřiště. To nebyl „plán na sobotu a neděli“. Protože Noé dokončil svou práci, přežil i se svou rodinou potopu světa, a my jsme dnes naživu, protože jsme jeho potomky.
Z křesťanské doby je pro nás dobrým příkladem apoštol Pavel pro svou houževnatost a vynalézavost. Úkol, který mu byl přidělen, neboli svou službu považoval za poklad, pro který byl ochoten snést jakékoli těžkosti. Byl ochoten podstoupit soužení, nedostatek, bití, kamenování, věznění, těžkou práci, bezesné noce, žízeň, hlad, zimu i nedostatečné oblečení, falešné obviňování, nebezpečí nejen od nepřátel pravdy, ale i od obyčejných zločinců a dokonce i od divokých zvířat a přírodních sil, když cestoval po zemi i po moři. (2. Kor. 6:3–10; 11:23–28) Nevzdal se, a proto mohl pravdivě říci, že ‚bojoval dobrý boj, běžel běh až do konce, zachoval víru‘. Důvěřoval a doufal, že v boji zvítězí a získá zaslíbenou odměnu. (2. Tim. 4:6–8; Řím. 8:35–39) Nemyslíš, že to byl člověk, kterého stojí za to napodobit?
JIŽ V MLÁDÍ ROZVÍJET VYTRVALOST
Již v mládí bychom měli začít rozvíjet vytrvalost a měli bychom si zvykat dokončit věci, které jsme začali. Ve škole jsou některé předměty lehčí a jsou snad pro tebe přitažlivější než jiné. Věnuješ-li však námahu předmětům, které nemáš tolik rád, nebo vynakládáš-li dokonce mimořádné úsilí, budeš z toho mít dvojnásobný užitek: nejen že rozšíříš své znalosti, ale posílíš také svoji schopnost přemýšlet a svoji rozhodnost. Někteří pedagogové říkají, že největší hodnota školy je v tom, že se naučíme, jak se má studovat, jak se máme snažit něco zjistit, správně tomu rozumět a přisvojit si to.
To platí i o jakékoli práci, kterou děláš mimo školu. Některé práce se ti zamlouvají, jiné se ti nelíbí. Při každé práci se však můžeš něčemu naučit. Nemysli jen na bezprostřední užitek, který získáš z práce v podobě cviku, schopnosti nebo platu. Mysli také na to, že může působit na rozvoj tvé osobnosti. I jednoduchá, špatně placená a namáhavá práce může velmi přispět k tvé zralosti a může posílit tvůj charakter.
Uč se také vytrvalosti ve styku se svými bližními. Abychom byli skutečně šťastni, musíme dobře vycházet s jinými; musíme s nimi dobře spolupracovat a oni s námi; musíme si získat jejich úctu a cítit, že si nás váží. To není možné, jestliže se rychle „zříkáme“ nějakého člověka, uzavíráme-li přátelství a pak je rušíme při první různosti názorů nebo nechceme-li dále pracovat s někým pro nejmenší nesrovnalost. Zkoumej sám sebe. Nemohli by se také jiní urazit kvůli tobě? Vzdáváš se sám? Proč by ses měl potom rychle zříkat jiných? Věnuj potřebný čas k tomu, abys trpělivě a rozhodně řešil problémy a abys pozitivně myslel a uvažoval o tom, jaké řešení by bylo možné. (Srovnej Přísloví 14:29; 2. Tim. 2:23, 24) To je ve většině případů také rozhodující pro úspěch nebo neúspěch manželství.
Dokážeš-li, že se rychle nevzdáváš, získáš důvěru a vážnost jiných. Timoteus byl ještě mladý, když o něm bratři v různých městech podali „dobrou zprávu“. (Skut. 16:2) Proto si jej apoštol Pavel zvolil jako druha na cestách. Timoteus se těšil z jedinečné výsady, protože při cestách s apoštolem Pavlem přišel do mnoha území Římské říše. Asi po dvanácti letech věrné služby mu byla svěřena velká odpovědnost, protože byl zmocněn ke jmenování dozorců ve sborech. (Fil. 2:19–22; 1. Kor. 4:17; 1. Tim. 3:1–15) Jeho zdraví nebylo nejlepší. (1. Tim. 5:23) Řídil se však vážnou radou apoštola Pavla, aby ‚vytrval‘ ve věcech, jimž se naučil, aby ‚plně vykonal‘ zvláštní službu, která mu byla určena, aby to činil v době příznivé i v době plné strastí a tak aby se prokazoval jako skutečný voják Krista Ježíše, ochotný snášet těžkosti a nepříjemnosti. (1. Tim. 4:11–16; 2. Tim. 4:2–5; 2:3) Ano, bylo možno se spolehnout, že Timoteus splní své úkoly a vykoná důkladnou práci. Byl to muž, kterému bylo možno důvěřovat. Bylo však třeba času a úsilí, aby si získal tuto důvěru.
Ano, dokážeš-li, že umíš dokončit, co jsi začal, můžeš získat mnohé výsady a mnohá požehnání. V podstatě vzato, je v této souvislosti v sázce sám život. Ježíš řekl o lidech, kteří jej následovali, slova: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:13) Dnes běžíme závod, při němž jde o věčný život v Boží přízni. Tuto cenu získáme jen tehdy, budeme-li rozvíjet schopnost dokončit věci, které jsme začali, a dokážeme-li, že jsme ochotni činit to i přes problémy a těžkosti. Dokončíme-li menší věci, které jsme začali, pak se nám to podaří i u větších. — Luk. 16:10; 1. Kor. 9:24–27; 2. Tim. 2:5.
‚Cokoli činíš, pracuj na tom celou duší, jako pro Jehovu, a ne pro lidi‘, protože od Boha obdržíš odměnu, která má pro tebe skutečnou cenu. — Kol. 3:23, 24.