Kdo byl „Darius Médský“?

Z biblické zprávy vyplývá, že jistý Darius byl ‚syn Asvera ze semen médského‘. (Dan. 9:1) Když mu bylo asi dvaašedesát let a Babylón byl dobyt vojsky Cýrovými, nastoupil své vladařství po vládě chaldejského krále Balsazara. — Dan. 5:30, 31.

V době, kdy vládl Darius Médský, dostal prorok Daniel vysoké vládní postavení. Když později měl Darius v úmyslu učinit Daniela ministerským předsedou, zosnovali jiní vysocí úředníci plán, který měl vést k tomu, aby byl Daniel uvržen do lví jámy. Daniel však byl zázrakem osvobozen a spiklenci byli předhozeni lvům i se svými rodinami. Potom král Darius nařídil, aby bylo v celé říši rozhlášeno, ‚že se v každém území jeho království mají lidé třást a bát před Bohem Danielovým‘. — Dan. 6:4–27.

Kromě zprávy obsažené ve Svatém písmu není o Dariovi Médském známo nic určitého. Ve starých nápisech se nenalezlo ani jeho jméno. Proto by mohla vzniknout otázka: Jestliže Darius skutečně žil, proč se o něm nezmiňují prameny mimo Bibli? Byl snad znám pod nějakým jiným jménem? Někteří znalci se domnívají, že Darius Médský je ve starých dějinných záznamech uváděn pod jiným jménem. Ale způsob, jak jej chtějí označovat, často v jednotlivostech neodpovídá biblické zprávě. Někteří se pokoušeli uvést Daria do spojitosti s Kambysem II., synem Cýrovým, ale to by neodpovídalo skutečnosti, že Dariovi bylo „asi dvaašedesát let“, když padl Babylón. Názor, že Darius je snad jen jiné jméno samotného Cýra, by rovněž neodpovídal skutečnosti, že otec Dariův byl Méd. V Bibli je Cýrus rozhodně nazýván „Peršan“. (Dan. 6:28) Ačkoli jeho matka snad byla Médka (jak to tvrdí někteří staří dějepisci), jeho otec byl podle Cýrova válečku Kambyses I., Peršan.

Jiní učenci považují Daria za domnělého Cýrova „strýce“, jehož řecký dějepisec Xenofon označuje jako „Kyaxara, syna Astyagova“. Není však jisté, zda Astyages měl syna jménem Kyaxares, neboť historik Herodot tvrdí, že Astyages zemřel a neměl žádného syna.

V poslední době řada učenců ztotožňuje Daria s Gobryasem (Gubaru), který se stal vladařem babylónským, když Médo-Persie dobyla toto město. Jejich dokazování se opírá o následující údaje:

Nabodinova kronika mluví o vstupu Cýrově do Babylóna a potom říká, že „Gubaru, jeho guvernér, dosadil v Babylóně nižší guvernéry“. Jiné texty v klínovém písmu naznačují, že Gubaru vládl nad územím, které v podstatě zaujímalo dřívější babylónskou říši. O Dariovi Médském je řečeno, že „byl učiněn králem nad královstvím Chaldejským“ (Dan. 9:1), ale ne „králem perským“, což bylo obvyklé označení krále Cýra. (Dan. 10:1) Zdá se, že území, nad nímž panoval Gubaru, bylo přinejmenším totéž, nad nímž vládl Darius.

Protože Gubaru není nikde nazýván jménem „Darius“, bylo upozorněno na to, že „Darius“ byl asi jeho titul neboli trůnní jméno. Na námitku, že na klínopisných tabulkách se nikde nemluví o Gubaru jako o „králi“, odpovídají zastánci názoru, že Gubaru a Darius je jedna osoba, poukazem na skutečnost, že na klínopisných tabulkách není používáno titulu král ani na Balsazara, ačkoli ten dostal království od svého otce Nabonida.

V souladu s tím obrací profesor Whitcomb (wajtkhoum) pozornost na zprávu, že Gubaru „dosadil v Babylóně (nižší) guvernéry“, stejně jako je u Daniele 6:1, 2 ukázáno, že Darius „dosadil nad královstvím sto dvacet satrapů“. Whitcomb proto usuzuje, že Gubaru jako guvernér guvernérů byl svými poddanými oslovován jako král. (Darius Médský, str. 31–33, angl.)

V souladu s tím, co zde bylo řečeno, považují někteří učenci za pravděpodobné, že Darius Médský byl místokrálem, který vládl nad Chaldejským královstvím jako poddaný nejvyššího monarchy Cýra. Zastánci tohoto názoru poukazují na skutečnost, že je o Dariovi řečeno, že „dostal království“ a že „byl učiněn králem nad královstvím Chaldejským“, a to na důkaz, že byl ve skutečnosti podřízen výše stojícímu monarchovi. — Dan. 5:31; 9:1.

Ačkoli se to zdá možné, nelze s konečnou platností říci, že byla zjištěna totožnost. Dějinné záznamy nám nic neříkají o Gubarově národnosti ani o jeho rodu, a proto neposkytují podklad pro tvrzení, že Gubaru byl ve skutečnosti „Méd“ a „syn Asverův“. Neukazují, jak je uvedeno u Daniele 6:6–9, že měl autoritu k vydání výnosu, podle něhož by po třicet dnů jakákoli prosba vznesená k nějakému božstvu nebo člověku mimo něho samotného byla nezákonná. Kromě toho se podle biblických náznaků zdá, že vládní doba Dariova byla poměrně krátká a že Cýrus potom převzal království nad Babylónem. (Dan. 6:28; 9:1; 2. Par. 36:20–23) Gubaru však zůstal ve svém postavení čtrnáct let, jak to vyplývá z klínopisných údajů.

Nemělo by nás udivovat, že Darius Médský nemůže dnes být s jistotou identifikován. Statisíce klínopisných tabulek, které byly objeveny na Blízkém východě, obsahují stále ještě pouze velmi nedokonalé dějepisné údaje, protože je v nich mnoho přerušení a mezer. A zprávy dějepisců Herodota, Xenofona, Ktesia a Berossose (jež uvádí Josefus) se od sebe vzájemně v různých údajích liší a vzájemně si odporují, pokud jde o vladařství Cýrovo a o události kolem pádu Babylóna a potom.

Další silný důvod takovéto mezery v informacích vzhledem k Dariovi vyplývá ze samotné knihy Danielovy. Skutečnost, že Darius projevil Danielovi přízeň a přikázal, aby se všichni ‚báli před Bohem Danielovým‘, vyvolala bezpochyby velkou nespokojenost a rozhořčený hněv mezi mocnými babylónskými knězi, pod jejichž vedením zapisovali znalci písma dějinné události. A proto bychom se neměli divit, že je nutno předpokládat, že vzhledem k poměrně krátké Dariově vládě byly pak záznamy změněny a důkazy o něm že byly vynechány. Je známo, že v dějinách oné doby se děly podobné věci. Takové věci se dějí v některých zemích i v naší době.

Důkaz o tom, že Darius Médský byl historickou osobou, nezávisí ovšem na potvrzení ze světských pramenů. Objevy vždy znovu dokazují, že Bible je historicky spolehlivá a je v ostrém protikladu k vzájemně si odporujícím zprávám světských dějin. Proto se asýriolog D. J. Wiseman (wajzmen) vyjádřil o Danielově zprávě týkající se Daria těmito slovy: „. . . zpráva vyvolává zcela dojem pravého historického záznamu a protože mnoho historických záznamů z tohoto období chybí, není důvod, proč by neměla být dějinná zpráva přijata“ (Nový biblický slovník, str. 293, angl.)