Přizpůsobit se, nebo se nepřizpůsobit?
Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci
PŘED touto otázkou stojí mladiství neustále. Vyvstává jim doma, ve škole, při spolupráci s jinými i při hře.
Je to důležitá otázka, neboť život mladého člověka se formuje podle toho, zda se přizpůsobí nebo nepřizpůsobí. Silně je tím ovlivněno jeho úsilí o štěstí.
ZDROJ NÁTLAKU K PŘIZPŮSOBENÍ
Co nás nutí, abychom se přizpůsobovali? Jsou to síly, které působí z okolí i z nás samotných.
Denně jsi vystaven vlivu svých bližních, mladých i starých. Pod jejich vlivem vidíš určité věci tak, jak je vidí oni, a jednáš tak, jak jednají oni. Možná, že jsi nejen podobný svým rodičům, ale také mluvíš jako oni a chováš se podobně. Mluvíš jazykem (nebo jazyky), jímž mluví lidé kolem tebe, a pravděpodobně se také živíš jako oni.
Daleko závažnější však je náš sklon přizpůsobit se mravním měřítkům, mínění a životním názorům druhých. Je možno odolat takovému vlivu? Jestliže ano, jak?
TUŽBA PO ZMĚNĚ
Mnozí mladí lidé jsou dnes trpce zklamáni tím, co vidí kolem sebe. Bezpochyby vidíš mnoho věcí, s nimiž právem nesouhlasíš. Žádný poctivý člověk nepopře, že se v dnešní době děje na zemi mnoho zlého. Přizpůsobit se něčemu zlému by nepřineslo žádnou změnu k dobrému.
Měli bychom tedy obdivovat a napodobovat ty mnohé mladé lidi, kteří říkají, že se člověk nemá přizpůsobovat ničemu a nikomu? Říkají, že budou jednoho dne úplně svobodní a nezávislí a že potom budou dělat jen to, co chtějí. Jestliže však jen trochu přemýšlíme, dospějeme k závěru, že je to stejně nemožné, jako je nemožné chtít se líbit všem lidem.
Aby tito lidé byli skutečně nezávislí, museli by se na příklad sami starat o vypěstování a přípravu své potravy, museli by si sami vyrábět své oděvy a museli by si prostě dělat sami všechno, co se musí v životě dělat. Museli by si dokonce vymyslet svou vlastní řeč, aby se nemuseli přizpůsobovat jazyku své země a jeho gramatickým pravidlům.
URČITÉ PŘIZPŮSOBENÍ JE NEZBYTNÉ K ŽIVOTU
Nemusíme se v podstatě všichni přizpůsobovat určitým věcem, abychom zůstali naživu? Nikdo z nás nemůže žít bez vzduchu a bez vody, a tak se musíme přizpůsobovat těmto charakteristickým znakům pozemského života, jinak bychom přestali žít. Nepřizpůsobuješ se z důvodu bezpečnosti okolnostem, když čekáš při přecházení ulice, až projedou rychlé nákladní vozy? Kdybys byl usmrcen, byl bys snad ještě svobodný a nezávislý?
Jestliže spolu mají lidé žít a pracovat v souladu, musejí se dohodnout na určitých věcech. Jak by mohla skupina lidí něco postavit, kdyby neměli jednotné měřící metody, ale každý by používal svůj vlastní systém měr? Umíš si představit, jak by vypadal dům, který by byl postaven takovým způsobem? A jak by se ti líbila nějaká hra, na příklad kopaná, kdyby každý hráč hrál podle svých pravidel a kdyby je dokonce libovolně měnil, snad uprostřed hry? Nebo co by sis myslel o svém zaměstnavateli, který by zcela libovolně zvyšoval nebo snižoval tvou mzdu nebo by ti platil či neplatil, jak by se mu to právě hodilo?
Není tedy důležité, umí-li někdo hledat chyby nebo kritizovat způsob, jak se něco dělá. To umí každý. Důležité by bylo, kdyby člověk uměl ukázat, jak se něco může opravit nebo zlepšit. To platí doma, ve škole, na pracovišti a kdekoli jinde. Kritizování samo o sobě nemá žádný účel. Často by bylo lépe, kdybychom se přizpůsobili. Ovzduší doma by bylo příjemnější, ve škole by se vykonala lepší práce, ze svého povolání bychom měli větší radost a víc bychom si vydělali.
Ano, můžeme si ušetřit mnohé bolesti hlavy i srdce, poučíme-li se ze zkušeností druhých a využijeme-li jejich dobrého vlivu. Pokud jde o zkušenost, jistě musíme připustit, že nás nikdo nemůže lépe ovlivnit než Bůh. Stvořil člověka, a proto jej nejlépe zná. Jeho stanovisko je podloženo tím, co pozoroval během tisíciletí ve spojení s jednáním a snahami lidstva. V jeho Slově, v Bibli, nacházíme směrnice, které potřebujeme, abychom věděli, kdy se máme přizpůsobit, a kdy ne.
KDY JE NEBEZPEČNÉ PŘIZPŮSOBOVAT SE
Bible však ukazuje, že je kolem nás mnoho věcí, jimž bychom se neměli přizpůsobovat. Apoštol Pavel na příklad říká: „Neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“ Část tohoto textu podle moderního anglického překladu (Nový Zákon v moderní angličtině, angl.) zní: „Nepřipusťte, aby vás okolní svět vtiskl do své vlastní formy.“ — Řím. 12:2.
Důvod, proč bychom se neměli „utvářet podle tohoto systému věcí“, tkví v tom, že přítomný svět se nepřizpůsobuje spravedlivým božským směrnicím a že jej čeká zničení. Chtěl by nás však přimět k tomu, abychom se mu přizpůsobili. Zeslábneme-li, ‚vtiskne nás do své formy‘.
Slábnutí může začínat malými věcmi. U mnoha mladistvých začíná přáním, aby byli všeobecně oblíbeni. Kdo by chtěl být všeobecně oblíben, snaží se líbit se lidem. Všichni máme samozřejmě přirozené přání, aby nás všude lidé rádi viděli. I když víme, co máme a co nemáme činit, může nás strach z neoblíbenosti přimět k tomu, že se zdráháme jednat správně. Proto jsou nám v Příslovích 29:25 řečena varovná slova: „Třást se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“
Jedno je jisté: Je nemožné, abychom se líbili každému. Proč bychom tedy neměli mít zájem o to, abychom se líbili tomu, kdo je pro nás nejvýznamnější? Žalmista David napsal o Jehovovi Bohu: „U tebe je zdroj života.“ „Způsobíš, abych poznal stezku života. Před tvým obličejem je jásání až do sytosti; po tvé pravici je příjemnost navždy.“ (Žalm 36:9; 16:11) Proto máme jistě dobrý důvod, abychom se chtěli líbit především jemu.
Snad tě rodiče již od dětství učili, co Bůh vyžaduje od svých služebníků. Snad ti pomáhali porozumět, jaký způsob jednání se Bohu líbí a jaký se mu nelíbí. Nyní si představme, že by na tebe byl vykonáván nátlak, ať již ze strany kamarádů ze školy, od mladistvých ze sousedství nebo od jiných, kteří by tě chtěli přimět, abys jednal proti tomu, co jsi se naučil. Třeba se pokusí působit na tebe tak dalece, abys dělal pokusy s drogami, aby ses opíjel, kradl nebo aby ses dopouštěl jiného nemravného jednání. Rádi by tě přinutili, abys udělal něco, čím bys porušil svou křesťanskou neutralitu. Představme si, že by se ti vysmívali nebo že by ti dokonce vyhrožovali, kdybys odmítl udělat to, co na tobě chtějí; co bys udělal potom?
Místo aby ses podvolil tlaku, měl by sis zachovat ‚chladného ducha‘ a tak dokázat, že máš skutečně dobrou rozlišovací schopnost. (Přísl. 17:27) Chvíli přemýšlej a pak si polož otázku:
„Proč by mi mělo tolik záležet na tom, aby mě uznávali? Vyplatí se dát v sázku zdraví a život, jen abych se jim líbil? Má jejich přátelství pro mne trvalou cenu, nebo jen přechodnou? Jak dalece se o mne ve skutečnosti starají? Udělal by někdo z nich pro mne to, co pro mne udělali od dětství moji rodiče, kteří se o mne starali, stále pečovali o mé potřeby a pečovali o mne, když jsem byl nemocný? Jaký bych to byl člověk, kdybych nyní pustil ze zřetele dobré poučování, které mi poskytli moji rodiče, jen abych se líbil některému chlapci nebo dívce, kteří vedou nepořádný život a ve skutečnosti pro mne neudělali nic cenného? Přizpůsobím-li se nějakému člověku nebo nějaké skupině lidí, zalíbím se tím snad Bohu, dárci života?“ Pamatuj na to, že Boží slovo říká: „Nepůjdeš za davem ke zlému.“ — 2. Mojž. 23:2.
Někteří křesťané ve sboru v Korintě (Řecko) obdivovali určité sobecké osoby a podvolovali se jejich špatnému vlivu, a proto je musel apoštol Pavel pokárat. Napsal jim: „Vskutku, snášíte každého, kdo vás zotročuje, kdo pohlcuje, co máte, kdo uchvacuje, co máte, kdo se nad vámi vypíná, kdo vás políčkuje.“ (2. Kor. 11:20) Bylo by snad rozumné, kdybychom chtěli mít za přátele lidi, kteří nás využívají, a dokonce snad s námi jednají jako s méněcennými a sami se tváří, jako by nás daleko převyšovali? Bible říká, že bychom měli sloužit Bohu „se svou silou rozumu“. — Řím. 12:1.
Často je tlak sotva patrný. Móda v oblékání a v účesech působí určitým tlakem, protože je vytvářena jistým kruhem lidí, kteří jsou oblíbeni. Přizpůsobit se takové módě by samo o sobě mohlo vypadat jako nevýznamné. Jaké je však pozadí?
Chceme tím snad jen dosáhnout, abychom poněkud zvláštním způsobem vypadali přitažlivěji, pokud jde o zevnějšek? Potom by nebylo možno nic zvláštního namítat proti přizpůsobení. Pěstuje však někdo při tom přání, aby byl nápadný nebo nějak zvláštní, což by bylo projevem pýchy a touhy zastínit jiné? Nebo je zde tendence podporovat nemravné chování nebo projevovat ducha vzpoury? V takovém případě by bylo velmi závažné rozhodování v otázce, máme-li se přizpůsobit, nebo ne.
Bible podává zprávu o někom, kdo připustil, že jej ovládla pýcha, a nakonec se dostal tak daleko, že se vzepřel proti Bohu. Byl to Boží odpůrce, satan ďábel. Chtěli bychom se mu v nějakém ohledu podobat, být jako jeho „děti“? (Jan 8:44; 1. Jana 3:10–12) Nebo bychom se chtěli podobat Božímu Synu, který odepřel přizpůsobit se světským převráceným mravům a zvykům, ačkoli byl vystaven většímu tlaku než kdo jiný v kterékoli době? Ježíš se nepřizpůsobil světu, ale mohl místo toho říci: „Já jsem přemohl svět.“ — Jan 16:33.
Nepřizpůsobit se, to zpravidla nebude snadné. Nezapomeň však, že člověk, který odvážně zastává to, co je podle jeho poznání správné, sklízí obvykle právem obdiv mnoha lidí. Někteří lidé o něm budou samozřejmě mluvit pohrdavě, ale dělají to jen proto, aby ospravedlnili své vlastní převrácené jednání tím, že jej chtějí strhnout na svou vlastní nízkou úroveň. Tajně však i posměvači obdivují přesvědčení mladých lidí, kteří hájí to, co považují za správné a pravdivé. Snad si přejí, aby také měli takovou sílu.
Ano, můžeme „přemoci“ tento svět, místo abychom se mu přizpůsobili, a můžeme tak získat Boží přízeň a nekonečné štěstí, které může být výsledkem jeho přízně.