Zásady, nebo popularita? — Čím se necháš vést?

NORIHITO, žák šesté třídy, se právě účastnil sportovní akce, když vtom se ocitl před rozhodnutím. Všichni žáci se musí podílet na vlasteneckém obřadu. Má se ke spolužákům připojit a zúčastnit se tohoto na pohled obyčejného obřadu?

Z Bible Norihito věděl, že je nesprávné zapojovat se do jakéhokoli uctívání, které není prokazováno Jehovovi, ale nějakému jinému bohu. (2. Mojžíšova 20:4, 5; Matouš 4:10) Věděl i to, že křesťané by měli zůstávat neutrální ve všech politických záležitostech světa. (Daniel 3:1–30; Jan 17:16) A tak, ačkoli ho spolužáci pobízeli, aby se k nim přidal, on odvážně, nicméně uctivě trval na svém stanovisku. Co bys v podobné situaci udělal ty?

Touha začlenit se do kolektivu

Písma naznačují, že Bůh stvořil lidi tak, aby byli společenští, aby spolu dobře vycházeli, aby se těšili ze spolupráce. Je přirozené, že člověk chce být ve společnosti svých vrstevníků, že si přeje, aby ho přijímali mezi sebe, aby k nim patřil. Takové cítění zpříjemňuje život a přispívá k pokoji a souladu, když jednáme s druhými lidmi. — 1. Mojžíšova 2:18; Žalm 133:1; 1. Petra 3:8.

Tato vrozená touha po sounáležitosti se projevuje v tom, jak i dnes některé kultury silně zdůrazňují přizpůsobivost. Například japonské děti jsou od nejútlejšího dětství vedené, aby byly vnímavé k požadavkům většiny a aby se těmto požadavkům přizpůsobovaly. Národní tradice je učí, že k jejich nejdůležitějším povinnostem patří udržovat soulad s okolím. „Ve srovnání s lidmi ze Západu je u Japonců daleko pravděpodobnější, že se budou shlukovat do skupin,“ řekl Edwin Reischauer, bývalý velvyslanec Spojených států v Japonsku a nadšený pozorovatel japonských mravů. Dodal: „Tam, kde západní člověk alespoň naoko projevuje svou nezávislost a individualitu, pokud jde o oblečení, chování, způsob života, a dokonce i smýšlení, tam se většina Japonců docela spokojeně přizpůsobuje normám své skupiny.“ Po takovém přizpůsobování však netouží zdaleka jen Japonci. Je to všeobecný rys.

Nátlak okolí

Je sice žádoucí, aby se člověk vynasnažil dobře vycházet s lidmi, ale když se slepě přizpůsobuje tomu, co je populární, vystavuje se nebezpečí. V jakém ohledu? To, co totiž většina lidí považuje za oblíbené, bývá často v přímém rozporu s tím, co je přijatelné Bohu. „Celý svět leží v moci toho ničemného,“ říká Bible. (1. Jana 5:19) Satan se lstivě všemi dostupnými prostředky snaží lidi ovlivnit a odvrátit je od Boha — využívá k tomu například hmotařství, nízkou morálku, rasové předsudky, náboženský fanatismus a nacionalismus. Když se těmto věcem člověk přizpůsobí, staví se tím vlastně do odporu vůči Jehovovi Bohu a vůči jeho předsevzetí. Proto křesťané dostali radu: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Římanům 12:2.

Život v tomto systému věcí vyvíjí na křesťany neustálý nátlak, aby se přizpůsobovali tomu, co je populární. V tomto ohledu jsou obzvlášť zranitelní mladí lidé. Mají silnou touhu vypadat a jednat stejně jako jejich spolužáci. Je zapotřebí skutečné odvahy, mají-li svým vrstevníkům vysvětlit, proč se neúčastní určitých činností. Pokud však svůj postoj neprojeví, mohlo by to pro ně znamenat duchovní katastrofu. — Přísloví 24:1, 19, 20.

Takovým tlakům jsou vystaveni i dospělí na svých pracovištích. Očekává se od nich možná, že po pracovní době nebo během některých svátků se budou podílet na určitých společenských událostech. Pokud odmítnou, mohou vyvolat dojem, že jsou nadutí, že se jim nechce s druhými spolupracovat a že na pracovišti vytvářejí dusné ovzduší. Někdo se možná cítí povinen pracovat mnoho hodin přesčas jen proto, že to dělají druzí a že se to očekává. Když se člověk v tomto ohledu poddává, duchovně mu to škodí a brání mu to plnit jiné povinnosti. — 1. Korinťanům 15:33; 1. Timoteovi 6:6–8.

Není to však jen ve škole a v zaměstnání, kde jsou lidé vystaveni nátlaku, aby se přizpůsobili. Jistá křesťanská matka vyprávěla, jak jednou neukáznila své dítě — ačkoli to velmi potřebovalo. Byly u toho totiž jiné ženy, a tato matka si jednoduše myslela, že by s tím nesouhlasily. — Přísloví 29:15, 17.

Většina se může mýlit

V Bibli je mnoho jednoznačných rad, aby se člověk nenechal strhnout a nešel s davem. Izraelskému národu bylo například řečeno: „Nebudeš následovat zástup ke zlým koncům; a nebudeš dosvědčovat ve sporu tak, že bys odbočil se zástupem, aby bylo převráceno právo.“ (2. Mojžíšova 23:2; srovnej Římanům 6:16.) Izraelité se této rady vždy nedrželi. Jednou, krátce po odchodu z Egypta, za Mojžíšovy nepřítomnosti, se stalo, že Áron a lid podlehli vlivu určitých jednotlivců a vyrobili zlaté tele, které pak při ‚svátku Jehovovi‘ uctívali. Lidé jedli, pili, bavili se zpěvem i tancem a přitom zlatému teleti přinášeli oběti. Asi tři tisíce lidí, kteří k tomu nemravnému, modlářskému skutku podněcovali, bylo tehdy popraveno. Rány od Jehovy však stihly i mnoho jiných lidí, kteří šli bezmyšlenkovitě s davem. — 2. Mojžíšova 32:1–35.

K jinému případu, kdy lidé ‚následovali zástup ke zlým koncům‘, došlo v prvním století v souvislosti se smrtí Ježíše Krista. Mnoho lidí se nechalo žárlivými náboženskými vůdci ovlivnit a připojili se k volání po tom, aby byl Ježíš popraven. (Marek 15:11) O letnicích, které následovaly po Ježíšově vzkříšení a vystoupení do nebe, poukázal Petr těmto lidem na to, jaké závažné chyby se dopustili. Mnohé z nich ‚bodlo u srdce‘, když si uvědomili, co způsobili tím, že se nechali strhnout davem. — Skutky 2:36, 37.

Biblické zásady jsou lepší

Uvedené zprávy zřetelně ukazují, že pokud jde někdo zaslepeně za tím, co je populární, může to mít vážné následky. Oč lepší je řídit se Biblí a nechat se v životě vést jejími zásadami! „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky,“ říká Jehova. (Izajáš 55:9) Již mnohokrát se prokázalo, že ve věcech morálky, mezilidských vztahů a vlastně jakéhokoli rozhodování, které život přináší, je daleko lepší řídit se tím, co vyžaduje Jehova, než tím, co je populární. V tom spočívá klíč ke šťastnějšímu a zdravějšímu způsobu života.

Zamysleme se například nad tím, co prožil jeden muž jménem Kazuja. Studoval sice po určitou dobu Bibli, ale nadále jednal podle toho, co je populární — snažil se zbohatnout a být úspěšný. Chtěl se líbit svým nadřízeným a chtěl, aby o něm spolupracovníci dobře smýšleli, a tak se často účastnil pitek, které trvaly až do časných ranních hodin. Začal být vůči druhým náročný, netolerantní a popudlivý. V důsledku extrémního způsobu života ho brzy postihla mrtvice, při které částečně ochrnul. Když pak ležel v nemocnici a zotavoval se, měl čas přemýšlet nad tím, co se kdysi dozvěděl z Bible, a nad svým způsobem života. Rozhodl se, že je načase, aby začal uplatňovat, co se naučil. Odstoupil z vedoucí funkce a našel si jiné přátele. Začal také se vší opravdovostí oblékat křesťanskou osobnost a upravovat svůj pohled na hmotný majetek. V důsledku toho se změnil jeho žebříček hodnot a zlepšilo se mu zdraví. Nakonec oddal svůj život Jehovovi a byl pokřtěn.

K tomu, abychom mohli úspěšně jít po této nepopulární cestě, musíme znát příslušné zásady a musíme být plně přesvědčeni, že jsou správné. Dokladem toho je zkušenost, kterou prožil Masaru. Když chodil do šesté třídy základní školy, spolužáci ho doporučili jako kandidáta na předsedu žákovského výboru. S trochou studu vzpomíná, že plně nerozuměl příslušným biblickým zásadám, a že proto spolužákům neuměl vysvětlit, proč se nemůže ucházet o politickou funkci. Bál se lidí, a proto nepřiznal, že je křesťanem. Nezmohl se na nic víc, než že se svěšenou hlavou a se slzami v očích opakoval: „To nemohu.“

Tato bolestivá zkušenost jej přiměla, aby prozkoumal, proč se křesťané nepodílejí na politické činnosti. (Srovnej Jana 6:15.) Později, když chodil do vyšší třídy, nastala podobná situace. Tentokrát však byl připravený s jistotou vysvětlit učiteli svůj postoj. Učitel toto vysvětlení přijal a stejně tak i několik spolužáků, kteří se Masarua ptali na jeho názory založené na Bibli.

Až každý bude jednat správně

V nadcházejícím novém světě pod vládou Krista bude populární dělat to, co je správné. Do té doby si budeme muset dávat bedlivý pozor, abychom nepodlehli touze přizpůsobovat se populárnímu jednání. Povzbuzení můžeme čerpat z Pavlovy vybídky: „Protože nás . . . obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ — Hebrejcům 12:1.

Co uděláš, až před tebou vyvstanou sporné otázky a problémy? Poddáš se strachu z lidí, a budeš jednat podle toho, co je populární? Anebo se obrátíš k Božímu slovu, Bibli, a budeš se řídit jejími zásadami? Zvolíš-li si tu druhou možnost, bude to pro tebe již nyní užitečné. Získáš však také naději, že budeš patřit k lidem, „kteří prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“. — Hebrejcům 6:12.