To, co v nás svědčí
„Mé svědomí svědčí se mnou ve svatém duchu.“ — Římanům 9:1.
1, 2. a) Proč bychom se měli velmi zajímat, abychom se dozvěděli něco o tom, co v nás svědčí? b) Co v nás svědčí a s čím je to ve spojení?
VŠICHNI máme v sobě něco, co svědčí. Může nám to velmi pomoci, když konáme rozhodnutí, které může vážně ovlivnit jak naše nynější, tak i budoucí štěstí. Svědčí přirozeně, i když jde o náš život. A způsob, jak reagujeme na tento hlas, působí nevyhnutelně také na životy druhých. Tím tragičtější je, že se může stát falešným svědkem. Může v nebezpečných dobách svědčit špatně nebo se vůbec nehlásit.
2 Co v nás svědčí? Je to naše svědomí. (2. Kor. 1:12) České slovo „svědomí“ znamená v podstatě totéž co řecký výraz (syneidesis), který používají inspirovaní pisatelé Bible. Znamená to mít „spoluvědomí“ neboli „mít vědomost něčeho [u sebe]“. Je to hlas toho, co bibličtí pisatelé nazývají „skryté já“, „člověk, jímž jsme uvnitř“ a „skrytý člověk srdce“. (Žalm 51:6; 2. Kor. 4:16; 1. Petra 3:4; srovnej Řím. 7:22.) Již jsi někdy použil slova: „Ve svém srdci jsem cítil, že je to správné“ nebo: „Rád bych udělal, co chceš, ale něco ve mně říká ‚ne‘“? Tak mluví svědomí, naše vnitřní vědomí neboli náš smysl pro správné a nesprávné.
3, 4. Jak svědčí naše svědomí? A jak nás může vést v mravním ohledu?
3 Jak svědčí? Tím, že na základě mravních měřítek vypovídá buď proti nebo pro naše jednání a buď nás obviňuje nebo ospravedlňuje. Může být cenným mravním bezpečnostním činitelem, protože může působit bolest, když něco odsuzuje, nebo radost, když něco považuje za správné.
4 Například čteme, že když se David dopustil vůči králi Saulovi skutku nevážnosti, ‚srdce ho stále tlouklo‘. (1. Sam. 24:5; srovnej 2. Sam. 24:10.) Jeho svědomí jej odsuzovalo. Po jiném velmi špatném skutku trápily Davida výčitky svědomí. Sám napsal: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním úpěním. Protože ve dne i v noci na mně těžce spočívala [Boží] ruka. Má životní vláha se změnila jako v suchém letním horku.“ Ale když konečně vyznal svou špatnost Bohu a získal jeho odpuštění, pociťoval úlevu a radost. Jeho svědomí bylo zase klidné, bylo zase čisté. — Žalm 32:1–5; srovnej verše 10, 11.
Z LIDSKÉHO SVĚDOMÍ JE ZŘEJMÁ BOŽÍ MOUDROST
5–8. a) Proč nemusel Bůh dát prvním lidem žádnou obsáhlou, podrobnou sbírku zákonů? b) Jak mohli poznat, jaký je správný způsob jednání, i když nastaly nové situace a okolnosti? c) Uveď příklady, jak v nich působil dar svědomí.
5 Na počátku lidských dějin neobklopil Jehova Bůh první lidi pravidly, kterými by se měla řídit každá maličkost a každá chvilka jejich života. Všeobecné pokyny a jeden zákaz, který jim dal, jsou shrnuty v několika řádcích Bible. (1. Mojž. 1:28–30; 2:15–17) Proč nebyla zapotřebí obsáhlejší sbírka zákonů?
6 Jehova Bůh dal svým lidským tvorům při stvoření mysl, kde sídlí rozum, a srdce, které má mravní smysl. Spolupůsobením mysli a srdce povstává dar svědomí. Člověk má svědomí, protože byl učiněn k Božímu ‚obrazu a podobenství‘, zřejmě ne v tělesném smyslu, ale v mravním smyslu. (1. Mojž. 1:26, 27; srovnej 2. Kor. 3:18.) Tak obdržel člověk dar svědomí již při svém stvoření.
7 Místo aby Bůh vydával zákony, které by určovaly každou správnou a nesprávnou jednotlivost, mohl posílit lidský mravní smysl tím, že odhalil svou osobnost, jednání a měřítka. Tak opatřil Bůh zásady, aby vedl své lidské děti. Když rostlo jejich poznání, porozumění a ocenění jeho osoby, umožnilo jim svědomí neboli mravní smysl, aby používali tyto zásady při všech příležitostech.
8 Bůh například nemusel dát Adamovi žádný oficiální zákon, který by mu říkal, že nesmí svou manželku bít nebo házet na ni kameny, nebo který by zakazoval zabíjet zvířata nebo ptáky pro radost ze zabíjení. Ano, všude kolem sebe mohl první lidský pár vidět důkaz lásky, velkomyslnosti, pozornosti a dobroty stvořitele. Mohli to vidět na svých podivuhodných, přizpůsobivých tělech, která jim dal, na bohaté rozmanitosti svého okolí, na všem příjemném, co učinil pro jejich smysly — zrak, sluch, čich, chuť a hmat. (Žalm 139:14; 104:10–24; Kaz. 3:11) Oč víc to mělo povzbudit člověka k spravedlnosti a dobrotě než pouhý výnos! Boží láska k nim oběma jim byla příkladem pro jejich vzájemný vztah. Byla základem toho, aby se jejich svědomí obracelo proti krutosti a bezohlednosti všeho druhu.
HŘÍCH PŮSOBÍ VNITŘNÍ SPOR
9. Co má za následek neposlušnost pro dokonalého člověka a proč?
9 Protože Adam byl stvořen k Božímu podobenství, mělo pro něj být normální a přirozené, aby zrcadlil správným jednáním vlastnosti svého Otce a stvořitele. Ale protože měl svobodnou vůli, mohl se sám rozhodovat. Když Adam stál před volbou jednat v souladu s osobností a způsobem jednání Boha nebo naopak, mohl se rozhodnout pro to nebo ono. Člověk však mohl mít jen tehdy „správný pocit“, když se rozhodl pro souladný způsob jednání. Opačný způsob by byl „proti srsti“ a vedl by k poruchám v nitru člověka.
10. Jak ukazuje zpráva v 1. Mojž. 3:6–11, že v Adamovi bylo něco, co svědčilo?
10 Dějinný záznam to potvrzuje. Když Adam a jeho žena porušili jediný zákaz, který jim Bůh dal, pocítili vnitřní změnu. Začali cítit vinu, úzkost, hanbu a nebezpečí. Když k němu mluvil Stvořitel, Adam přiznal, že se ze strachu pokoušel skrýt. Jako by v něm pracoval vestavěný detektor lži, který ho usvědčoval, takže se Bůh právem mohl hned zeptat: „Jedl jsi ze stromu, o němž jsem ti přikázal, abys z něho nejedl?“ Ano, v člověku bylo něco, co svědčilo pro tento závěr. — 1. Mojž. 3:6–11.
11, 12. Která druhá síla se nyní stala součástí lidské přirozenosti a jak působí na morální smysl a svědomí člověka?
11 Od té doby působily v člověku dvě protichůdné síly. Ačkoli byl původně stvořen k Božímu obrazu, stal se nyní hříšným, nedokonalým. Hřích ovlivnil lidský obraz stvořitelovy ‚podobnosti‘; způsobil chybu, kterou zdědili všichni Adamovi potomci, a nikdo se vlastními silami od ní nemůže osvobodit. Sklon konat špatné se nyní stal součástí lidské přirozenosti. Avšak vymazal nebo nahradil vnitřní smysl pro dobré a špatné, nazvaný svědomí? Ne, i ten zůstává jako součást lidské přirozenosti. A proto lidé, když čelí hlavně mravním otázkám nebo rozhodnutím, zažívají pro tyto protichůdné síly, které v nich působí, vnitřní konflikt.
12 Může však svědomí lidí, když v nich působí hřích, ještě uspokojivě pracovat, aniž na ně dohlíží podrobná sbírka zákonů? Ano, jak to dokazuje historický záznam.
SVĚDOMÍ PRACUJE STÁLE, I BEZ SBÍRKY ZÁKONŮ
13, 14. Co ukazuje, že lidské svědomí, i když je nyní zatíženo hříchem, může správně pracovat i bez sbírky zákonů?
13 Teprve po potopě nalézáme výslovný zákon proti vraždě. (1. Mojž.9:5, 6) Znamená to, že předtím lidé prostě zabíjeli bez pocitu viny? Jistě ne.
14 V Edenu bylo Bohem zjeveno, že smrt je určena přestupníkům jeho vůle. (1. Mojž. 2:16, 17) Smrt tedy měla být pouze jako trest za hřích a Bůh jako uznaný Životodárce měl sám rozhodnout, kdo zaslouží smrt. Co se stalo, když Kain připustil, aby hřích působil a on ve vášnivém hněvu zabil svého bratra? Žádný zákon nezakazoval vraždu; a přece Kainovo svědomí svědčilo proti němu, jak je vidět z jeho vyhýbavého jednání, když byl dotazován Bohem. (1. Mojž. 4:3–9) Později i Lámecha, Kainova potomka, zřejmě obviňovalo svědomí, že zabil mladého muže, který jej poranil. Lámech se hájil sebeobranou a dělal si nárok na beztrestnost vůči jakémukoli mstiteli tohoto muže. Proč? Protože věděl, že Bůh slíbil, že bude postupovat proti každému, kdo by chtěl mstít Kainův čin, a protože si myslel, že jeho vlastní čin je možné lépe ospravedlnit než Kainův. (1. Mojž. 4:17, 18, 23, 24) Lidé tedy měli vždycky nějaké zásady nebo precedenční případy, podle nichž mohli řídit své svědomí.
15. Jak mohlo svědomí lidí svědčit proti vzpouře, vzhledem k vedení prostřednictvím hlavy, proti lenosti, pohlavní nemravnosti a podobným špatnostem pouze na základě dějin 1. Mojžíšovy 1:26 až 4:16?
15 Lidé znali zásadu o vedení prostřednictvím hlavy, protože Bůh oznámil v Edenu své postavení hlavy a určil muže za hlavu ženy. Ačkoli neměli zákony, v nichž by byla odsuzována lenost, věděli, že člověk má pracovat, aby se staral o to, co mu Bůh dal na zemi k používání. I to bylo zjeveno v Edenu. Dříve než zákonná smlouva uzavřená s Izraelem výslovně zakazovala homosexualitu, cizoložství a znásilnění, věděli, že pohlavní styk má být mezi mužem a ženou a že takové spojení není nic přechodného (jako u smilstva nebo cizoložství), ale něco trvalého; má se dít v rodinném vztahu, kdy oba ‚opustí otce a matku‘, aby vstoupili do trvalého vztahu jako „jedno tělo“. (1. Mojž. 2:24; všimni si též, jak se zachoval Josef; 1. Mojž. 39:7–9.) I bez zákonů proti přestoupení nebo krádeži mohli podle Božího příkazu o stromech v Edenu poznat zásadu vlastnického práva. I když nebyly zákonné předpisy proti podvodu, šizení, pomlouvání a falešnému obviňování, mohli vidět, jaké špatné výsledky následovaly po první lži. — 1. Mojž. 1:26 až 4:16.
16. Mění se na tom něco za jiných okolností nebo jiných situací?
16 I když tedy nebyla dána žádná sbírka zákonů s určitými nařízeními a pravidly, byly zásady a precedenční případy, podle kterých se lidé mohli řídit a podle nichž mohlo jejich svědomí správně svědčit. Situace mohly být u lidí různé, mohly být různé okolnosti, ale přece se mohli vrátit k těmto zásadám, aby dospěli k správnému závěru a mohli učinit moudré rozhodnutí. V následujících staletích, ale ještě dříve, než byla s Izraelem uzavřena smlouva zákona, bylo to těm, kteří se snažili zrcadlit Boží podobnost, ještě více objasněno Božím způsobem jednání s lidmi a jeho výroky.
17. Ukaž, jak Ježíš a jeho apoštolové potvrzovali cenu těchto zásad a precedenčních případů jako vodítka ke spravedlnosti.
17 V prvním století našeho letopočtu se dovolávali Ježíš i jeho apoštolové zásad a precedenčních případů, když se zastávali správných názorů na rozvod manželství, pronásledování a pomlouvání, podřízenost manželky manželovi a na vraždu. — Mat. 19:3–9; Jan 8:43–47; 1. Tim. 2:11–14; 1. Jana 3:11, 12.
18. a) Pro jaké lidi jsou zákony zvlášť nutné jako odstrašující prostředek? b) Srovnej tyto lidi s tím, kdo skutečně miluje spravedlnost.
18 To vše nám pomáhá, abychom poznali správnost apoštolových slov: „Zákon není vyhlášen pro spravedlivého člověka, ale pro osoby bezzákonné a nepoddajné, bezbožné a hříšníky, bez milující dobrotivosti a znesvěcené, vrahy otců a vrahy matek, zabíječe, smilníky, muže, kteří leží s muži, únosce, lháře, křivopřísežníky a cokoli jiného odporuje zdravému učení.“ (1. Tim. 1:9, 10) Kdo má v srdci pravou lásku ke spravedlnosti, nepotřebuje zvláštní zákony, v nichž je něco odsuzováno, aby se toho zdržoval. Když se upřímně snaží projevovat ‚Boží podobu‘ a „chodit s ním“, odmítne všechna taková jednání. Jestliže naopak někomu chybí toto spravedlivé přání, pak snad mohou určité zákony a tresty sloužit jako odstrašující prostředek pro toho, kdo je přestupuje — ale nikdy nedosáhnou toho, aby nekonal zlé. Dějiny lidstva pro to poskytují bohaté důkazy.
SMLOUVA ZÁKONA A KŘESŤANSKÉ SVĚDOMÍ
19. K jakým účelům sloužila zákonná smlouva, která byla uzavřena s Izraelity?
19 Během času dal Jehova Bůh izraelskému národu úplnou sbírku zákonů a ustanovení. Sloužila k zastrašení před špatnými skutky a také umožňovala cenné pochopení Božích zásad a vlastností; avšak Jehova, když dával tento zákon, zamýšlel v budoucnosti něco většího. Bůh jej dal Izraelitům, ‚aby ukázal přestoupení‘, aby — i když byli jeho vyvoleným národem — si nemohli dělat nárok na spravedlnost na základě svých vlastních zásluh a skutků. Jejich nemohoucnost dokonale dodržovat zákon jim jasně ukazovala jejich hříšnost a dokazovala, že potřebují výkupní oběť, opatřenou Bohem prostřednictvím Ježíše Krista. Zároveň zákon obsahoval „stín“ nebo předobraz Božího budoucího záměru a prostředek k jeho provedení. — Gal. 3:19; Řím. 3:19, 20, 24.
20. a) Jaký je rozdíl mezi novou smlouvou a smlouvou zákona? b) Proč se křesťané neřídí nižšími mravními měřítky, když nemají žádnou sbírku zákona?
20 Ještě když byla tato sbírka zákonů v platnosti, předpověděl Jehova, že učiní s lidmi novou smlouvu a že do jejich ‚nitra‘ vloží svůj zákon; ne že by jim opatřil nějakou vytesanou nebo tištěnou sbírku zákonů, ale že ‚jej napíše do jejich srdcí‘. (Jer. 31:33) Tato nová smlouva byla uzavřena s duchovním Izraelem, s křesťanským sborem. Již nejsou pod Zákonem, který byl dán Izraeli. (Gal. 4:4, 5; Žid. 8:7–13) Neřídí se tudíž křesťané nižšími mravními měřítky, když nemají žádnou sbírku zákona? Ne, naopak, křesťanství vyžaduje dokonce ještě vyšší měřítka, jak ukazuje Ježíšovo učení. (Mat. 5:21, 22, 27, 28, 31–48) A je proto nutné ještě více používat svědomí. Jako křesťané jsme zkoušeni, zda máme Boží cesty ‚napsány v srdci‘ nebo ne. Tím, že nepodléháme podrobné sbírce zákonů, jsme zkoušeni, co je skutečně v našem srdci.
21. Jaké poznání by mělo být u nás, křesťanů, podkladem pro svědectví našeho svědomí? Musí být v biblických textech přímý zákaz nebo zákon, aby se utvářelo naše svědomí?
21 Jako křesťané máme přirozeně jak inspirovaná Hebrejská, tak i Řecká písma, která nám umožňují podivuhodné pochopení Boží osobnosti, jeho cest i měřítek, jeho předsevzetí a vůle. Jsou tam zapsána slova i činy Božího Syna, který přišel na zemi a lidem zjevil svého Otce a „podal vysvětlení“, abychom jeho prostřednictvím ‚mohli úplně poznat Otce‘. (Jan 1:18; Mat. 11:27) I když nám, křesťanům, bylo dáno jen málo zvláštních zákonů a přikázání — ve srovnání se smlouvou zákona a jejími stovkami předpisů a ustanovení —, přece jsme daleko lépe vyzbrojeni, takže můžeme vědět, jak bychom měli jednat k ‚Božímu obrazu a podobenství‘. Ve skutečnosti jsme odpovědni za VŠECHNO, co víme o Bohu, a VŠECHNO naše poznání by mělo působit na naše svědomí, ať již je to křesťanům předloženo jako přímý příkaz, zákon či zákaz, anebo ne.
MĚLA BY PRAVIDLA NAHRADIT SVĚDOMÍ JEDNOTLIVCE?
22. Co očekávají někteří lidé od vedoucího sboru křesťanského sboru a proč to nevyhovuje?
22 Avšak mnozí lidé s tím nejsou spokojeni. Chtěli by mít nad to, co je vyloženo v Božím slově, výslovná pravidla a přesné směrnice. Měl by tedy vedoucí sbor křesťanského sboru vzít dnes na sebe odpovědnost a vydat úplnou sbírku pravidel, která by se hodila pro každou myslitelnou situaci? Ne, protože to by nasvědčovalo špatnému hledisku, podobnému tomu, které převládlo mezi Židy v době Ježíšovy služby na zemi, ačkoli tehdy toto hledisko ani nevzniklo ani nezaniklo.
23. 24. Kdo měl podobný zájem o jednotlivá pravidla? Uveď příklady.
23 Takový názor pěstovali farizeové a jiní náboženští vůdcové. Kromě smlouvy zákona vytvořili dodatečné sbírky tradic a pravidel a snažili se určovat každé podřadné hledisko při používání zákonné smlouvy. Každé omezení, obsažené v Zákoně, tím bylo rozdrobeno v množství menších omezení.
24 Například zákon o sabatu zakazoval v sedmém dni pracovat. Ale co všechno je „práce“? Náboženští vůdcové se snažili definovat s nejkrajnější přesností, co zahrnuje slovo „práce“. Trhat klasy a vybírat z nich zrnka k jídlu (jak to dělali apoštolové v sabatu), bylo posuzováno jako určitý druh žně a proto jako „práce“, která je o sabatu zakázaná. (Mar. 2:23, 24) Tradice dokonce tvrdila, že je špatné chytit o sabatu blechu, protože to je druh lovu. Pravidel bylo více než dost. Podle jednoho ustanovení se neprovinil porušením sabatu ten, kdo ‚roztrhal oděvy nebo spálil předměty, jen aby je zničil; ale jestliže je zničil, aby je později zlepšil (když například strhl budovu, aby ji později zase postavil), měl být potrestán‘. (Židovská encyklopedie, angl., 1909; srovnej Mat. 15:4–6; 23:16–19.)
25. a) Co bylo nebezpečného na tom, sestavit tak složitou sbírku ustanovení? b) Co řekl Ježíš o tomto jednání?
25 Jaký byl nebezpečný a škodlivý výsledek pokusu určovat s tak krajní přesností uplatňování každého zákona? Cyclopaedia od M’Clintocka a Stronga poznává pravé nebezpečí, které představovalo toto jednání náboženských vůdců. Říká, že se „snažili pozorovat s pečlivou přesností písmena zákona a svěřovat co možná nejméně rozlišovací schopnosti a svědomí jednotlivce“. (Sv. X, str. 191, angl; kurzíva od nás.) Náboženští vůdcové vnutili svým způsobem ostatnímu lidu vlastní svědomí, uvažování a své osobní přednosti a předsudky. Ježíš srovnal přidávání tradic k mojžíšskému zákonu s ‚vkládáním těžkých břemen na ramena lidí‘ a varoval je, že povyšování lidských tradic na roveň Písmům povede k tomu, že učiní Boží slovo neplatné. (Mat. 15:1–9; 23:1–4) Ježíš řekl náboženským vůdcům, kteří odsuzovali jeho učedníky, když o sabatu trhali klasy: „Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená: ‚Chci milosrdenství a ne oběť‘, nebyli byste odsoudili nevinné.“ — Mat. 12:1–7.
26. Jaký příklad ukazuje, že tradiční předpisy bránily Židům správně používat svědomí? A jak to působilo na jejich srdce?
26 Později, v synagóze, se Ježíš při uplatňování Božího zákona dovolával jejich svědomí. Smlouva zákona nenamítala nic proti úsilí pečovat v sabat o nemocné, ale podle židovských tradic to bylo dovoleno pouze tehdy, když byl lidský život v nebezpečí. Když se Ježíš setkal s mužem, který měl uschlou ruku, a byla mu položena otázka náboženskými vůdci: „Je zákonné léčit v sabat?“, Ježíš se jich otázal: „Kdo mezi vámi bude takový, že když bude mít jednu ovci a ta upadne do jámy v sabat, že ji neuchopí a nevyzvedne? Celkem vzato, jak mnohem cennější je člověk než ovce! Je tedy zákonné udělat v sabat něco pěkného?“ Ale oni se zdráhali používat svého svědomí; mlčeli. Ježíš byl rozhorlený; byl „hluboce zarmoucen pro necitelnost jejich srdce“ a uzdravil muže. — Mat. 12:9–13; Mar. 3:1–5.
27. a) Proč je nesprávné očekávat, že někdo jiný bude za nás činit rozhodnutí v mravních otázkách? b) Jaké vznikají otázky, o nichž bude pojednávat následující článek?
27 Když si tedy někdo přeje, aby starší nebo rada starších ve sboru nebo vedoucí sbor křesťanského sboru ustanovili sbírku zákonů kromě těch, které obsahuje Bible, projevuje nesprávný postoj. V záležitostech, kde Boží slovo vyžaduje, abychom využili schopnost svědomí, posouzení, pochopení, rozlišovací schopnosti a moudrosti, neměli bychom se snažit přesunout odpovědnost na někoho jiného tím, že očekáváme, že stanoví „pravidlo“. Můžeme moudře hledat radu a vodítko, ale to, co je řečeno, nemůže jít za určité hranice a také bychom si to ani neměli přát. Ale jak si můžeme být jisti, že to, co v nás svědčí, vypovídá správně? Jak se můžeme postarat o to, aby jeho hlas zněl vždy silně a jasně? Čti následující článek, abys dostal odpovědi na tyto otázky.