Otázky čtenářů
● Jak dalece je platný i pro křesťana židovský zákon, který zakazuje pohlavní styky během menstruace ženy?
Zákon, který řídí pohlavní styky během menstruace ženy, zní: „A lehne-li si nějaký muž s ženou, která má menstruaci, a odkryje její nahotu, obnažil její pramen a ona sama odkryla pramen své krve. Proto budou oba odříznuti zprostřed svého lidu.“ (3. Mojž. 20:18; 18:19, 20) Židovský zákon připouští také možnost, že menstruace ženy začne, když má se svým mužem pohlavní styk. Ustanovení, které řídilo tuto situaci, najdeme v 3. Mojžíšově 15:24: „A jestliže si s ní muž vůbec lehne a dostane se na něj její menstruační nečistota, pak bude sedm dní nečistý a každé lůžko, na které by si lehl, bude nečisté.“ Proto pouze úmyslný pohlavní styk během menstruačního období ženy mělo za následek trest ‚odříznutí‘, to znamená smrt.
Zákaz pohlavního styku během menstruace ženy bylo důmyslné omezení. Chránilo muže, aby se v náboženském smyslu nestal nečistý dotykem krve menstruující ženy. A bral ohled na fyzické a biologické hranice ženy. Poslušnost tohoto zákona přispívala zřejmě ke zdraví izraelských žen. Dr. Jakob B. Glenn píše ve své knize Bible a dnešní lékařství: „Ženské pohlavní orgány jsou hlavně v době snížené odolnosti (menstruace) choulostivé na dráždění všeho druhu, proto přísný židovský zákon zakazoval v té době soulož.“
Křesťané nejsou pod mosaickým zákonem. (Řím. 6:14) Je však správné, když věnují náležitou pozornost zásadám, které tam jsou vyloženy, a snaží se žít v souladu s těmito zásadami. Skutečnost, že úmyslný pohlavní styk během menstruace ženy měl za následek trest smrti, ukazuje jasně, jak vážně se díval Jehova na tuto záležitost.
Křesťan sice není pod zákonem, který by jej označoval obřadně nebo nábožensky za „nečistého“, ale má zájem o to, aby si zachoval před Bohem dobré svědomí. Na příklad křesťanské ženy jsou vybízeny, aby dělaly „co se sluší“, pokud jde o pokrývku hlavy a způsob oblékání. Apoštol Pavel také popisuje některé zvyky, které se „nehodí“ a „nesluší“ pro Boží služebníky. (Srovnej Efezským 5:3, 4; Římanům 1:28; 1. Korintským 11:13; 1. Timoteovi 2:9, 10) Je pravda, že manželský styk je soukromá a ne veřejná záležitost. Avšak křesťan by se měl právem ptát: „Považuji to za vhodné a sluší se, abych měl pohlavní styk, zatímco tělo mé ženy vylučuje krev a jiné výměšky? Je ‚přirozené‘ to dělat?“ Jak si můžeme vzpomenout, skutečnost, že něco můžeme udělat, ještě nutně neznamená, že to je z biblického hlediska „přirozené“. (Srovnej Římanům 1:26, 27) Proto by křesťané měli brát v úvahu, co je přirozené, co je vhodné a co se sluší, když rozhodují, co mohou osobně činit s dobrým svědomím.
Kromě toho jsou křesťanští muži pod příkazem, aby žili „s nimi dále stejným způsobem, podle poznání, prokazujíce jim čest jako slabší nádobě ženské“. (1. Petra 3:7) Ve světle mosaického zákona znamená ‚žít se ženou podle poznání‘ i to, že se na ni bere ohled během doby její menstruace. Muž, který by dával přednost uspokojení své vášně před zájmem své ženy, by jí jistě neprokazoval čest. Kdyby nebral ohled na cykly a změny, kterým je žena podřízena, jistě by s ní nežil „podle poznání“. Kdyby se neovládal, ač by šlo o blaho manželky, nedbal by příkazu Bible: „Aby každý věděl, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou ve svatosti a cti.“ — 1. Tess. 4:4.
O intimní vztahy manželského páru se přirozeně nestarají starší, kteří tvoří právní výbor křesťanského sboru. Když se na ně někdo obrátí v této záležitosti, mohou dát starší vhodnou radu; ale zde končí jejich autorita. Jako všichni ostatní křesťané, měli by se manželé duchovně posilovat tím, že se nechají vést svým vnitřním smyslem pro to, co je správné. Také oceňují, že Jehova má zájem o to, jak se chovají v manželských záležitostech.