Božské panství na začátku lidstva
„Jehova sám pevně založil svůj trůn v samých nebesích a jeho vlastní kralování si udrželo nadvládu nade vším.“ — Žalm 103:19.
1. Co rozumíme stávajícím systémem, do kterého jsme se narodili, a jak bychom jej měli posuzovat?
VŠICHNI jsme se narodili do „zřízení“, do stávajícího systému. Myslíme tím systém věcí, který existuje zde na naší Zemi? Ne! Myslíme tím systém, jehož je naše Země jen nepatrnou částí. Myslíme systém, který se rozprostírá daleko do světového prostoru. K němu náleží více než Mléčná dráha, ve které je Slunce, jen jedno z mnoha podobných sluncí. Zahrnuje všechny galaxie hvězd, které je možné spatřit jen největšími teleskopy, vyrobenými člověkem. Tento systém je tak nesmírně veliký, že musí být měřen jednotkami vzdálenosti, které se nazývají „světelné roky“. Nehledě k jeho ohromné velikosti, každý musí přiznat, že to je podivuhodný systém. Byl zde již dříve, než zde byla dnešní protestující mládež, ano, dříve než lidstvo vůbec začalo existovat. My všichni jsme byli umístěni do tohoto systému, a to nikoli svou vlastní vůlí nebo volbou. Je to tedy něco, proti čemu máme protestovat?
2. Proč nemůže člověk řídit tento systém a co nám říká rozum o tom, kdo jej řídí?
2 Kdo řídí tento nesmírně veliký systém? Působil spořádaně již dříve, než jsme my lidé začali existovat. Nepotřebuje nás, aby byl udržen v chodu, a zaujímá jako harmonicky pracující celek navždy své místo v prostoru. Není potřebí říkat, že je pro nás příliš velký a příliš vzdálený, než aby jej mohla dosáhnout síla našeho vlivu. Nemůžeme jej ovládnout odtud ze Země, ani dálkově řízenými raketami, ani vesmírnými loďmi nebo radarovým systémem. Není to systém, který by vznikl náhodou. Kdybychom to chtěli vědecky posoudit, byly by bilióny důvodů, které by mluvily proti možnosti, že tento harmonický, vysoce organizovaný, dokonale pracující systém vznikl jen tak náhodou. Nemohl vzniknout z ničeho, protože nikdy nic nevzniklo z ničeho. Tak mocná koncentrace dynamické energie, kterou má tento systém, nemohla nikdy povstat z vakua, z prázdnoty. Jak nám říká rozum, který jsme dostali, musí mít původ v nevyčerpatelném centrálním zdroji síly a energie. A tento „zdroj“ musel mít kromě všemohoucnosti také inteligenci a praktické vědomosti. Musí řídit tento systém.
3. a) Kdo tedy udržuje v chodu tento viditelný systém a jaké označení je pro něj vhodné? b) Jak zní titul, který je mu dáván ve Svatém Písmu?
3 Kdo z nás by chtěl být „hloupý“, to je prostoduchý, pošetilý a nerozumný? Kdo by chtěl myslet nevědecky? Rozumně myslící, inteligentní lidé nemohou jinak než přijmout, že velký Udržovatel tohoto podivuhodného systému krásy, plánovitosti a moci, je inteligentní osobou, i když ji nemůžeme vidět svýma slabýma očima. Zná někdo z nás vhodnější titul, kterým jmenujeme tuto osobu, než „Bůh“? Tak nazývá tuto osobu nejvýznamnější kniha na Zemi, a to již v úvodních slovech: „Na počátku stvořil Bůh nebesa a Zemi.“ V původní řeči, v níž byla psána tato část knihy, je za naše slovo „Bůh“ použito Elohim. Proto jeden anglický překlad (The Holy Name Bible) zcela odstraňuje titul „Bůh“ a podává první větu: „Na počátku stvořil Elohim nebesa a Zemi.“ (1. Mojž. 1:1) Tentýž stvořitel nebes a Země přejímá odpovědnost za tuto Knihu všech knih, Svaté Písmo; tato kniha o více než 1 000 stránkách zjevuje od začátku do konce inteligentního stvořitele jako Boha dokonalého jednání, dokonalé moudrosti, spravedlnosti, lásky a moci. Je dokonale schopen řídit viditelný systém.
4, 5. a) Na čem je podle Bible Země zavěšena a jak velká je Země ve srovnání s celým systémem? b) Které otázky, položené Jobovi, by měly být položeny i vědcům?
4 Naše Země není zavěšena v prostoru na ničem hmotném. Tak to uvedla tato Kniha knih před téměř 3 500 roky ve zprávě o patriarchovi Jobovi, ve 26. kapitole, 7. verši: „Roztahuje sever nad prázdným místem, zavěšuje Zemi na ničem.“ Ve srovnání s nesčíslnými nebeskými tělesy je naše Země jako malé zrnko prachu uprostřed nesmírného prašného oblaku. Protože Bůh stvoření řídí nebo ovládá celý velký systém, musí být také vládcem Země. Jeho panství — a nikoli panství lidských tvorů na Zemi — je pravé, původní a právoplatné panství Země. Stvořitel by měl sám řídit své stvoření. Člověk nemá nic společného se stvořením Země jako svého věčného domova. Proto by mohly být položeny dnešním vědcům a přívržencům evoluce tytéž otázky, na které se ptal Bůh patriarchy Joba. Řekl:
5 „Opásej svá bedra, prosím, jako tělesně schopný muž a dovol, ať se tě zeptám, a ty mi podej zprávu. Kde jsi byl, když jsem zakládal Zemi? Řekni mi, jestliže máš porozumění. Kdo stanovil její rozměry, víš-li to, nebo kdo na ní roztáhnul měřičský provazec? Do čeho byly zapuštěny její podstavce, nebo kdo položil její základní kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali volat ve chvále? . . . Bylo to od tvých dnů, že jsi přikazoval jitru? Způsobil jsi, že svítání zná své místo, aby se zmocnilo končin země, aby z ní zlí byli setřeseni?“ — Job 38:3–13.
6. a) Kdo byl — jak říká Bůh — při stvoření Země? b) Proč nemůžeme posuzovat slova, která vyjádřil Bůh před 6 000 roky o svém stvoření?
6 Jako odpověď na tyto otázky bychom museli my všichni, kteří dnes žijeme, pokorně říci, že jsme tehdy ještě nebyli na scéně. Ti, které zde Bůh nazývá „jitřní hvězdy“, a „všichni Boží synové“ byli svědky stvoření Země a radovali se nad touto nepatrnou částí viditelného systému. Máme my, podřízení lidští tvorové, důvod kritizovat Boha pro způsob, jak stvořil náš pozemský domov? Když Bůh skončil přípravy lidského bydliště a postavil do něho člověka, „potom Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré“, jak to čteme v posledním verši první kapitoly Bible. (1. Mojž. 1:31) Jestliže stvořitel, když pozoroval své pozemské stvoření, shledal, že je „velmi dobré“, kdo jsme my, kteří jsme se objevili o šest tisíc let později, abychom mohli říci, že z našeho lidského stanoviska není „velmi dobré“? Kdo jsme my dnes, abychom mohli posuzovat, v jakém stavu byla Země před šesti tisíci roky, když Bůh stvořil prvního muže a ženu v lidské dokonalosti a umístil je v ráji rozkoše? Znečištěný stav dnešní Země není základem pro správné posuzování.
7. a) Pod jakým panstvím byl původně člověk? Ale s jakým postojem vládli lidé již po tisíciletí nad Zemí? b) Jakou otázku, týkající se panství, musíme nyní rozhodnout?
7 My jsme zde díky stvořitelově přízni. Kdo tedy jsme, abychom si mohli myslet, že máme právo řídit tuto Zemi, jak se nám líbí, bez ohledu na stvořitele, Boha? A přece lidé, jak ukazují dějiny, spravovali Zemi po tisíce let. Původně, po stvoření člověka, mohl se člověk těšit z božského panství. Dnes člověk trpí pod panstvím lidským, které si nevšímá Boha a vzdoruje božskému panství. Nedokonalí lidští vládcové si přejí, aby všechny národy vzhlížely jen k lidskému panství a vzdorovaly božskému panství, jak to dělají oni sami. Jako nikdy předtím se dnes klade otázka, která nás nutí učinit rozhodnutí: Jsme pro, nebo proti božskému panství? Jsme-li pro ně, co to pro nás znamená? Jsme-li proti němu, co to znamená pro nás i pro ty, kteří jsou na nás závislí? Podívejme se; vždyť si přejeme, abychom zvolili to, co nám a našim rodinám přinese štěstí.
JEDNÁNÍ TĚCH, KTEŘÍ JSOU PROTI NĚMU
8. a) Kdo stojí na straně pozemských protivníků božského panství? b) Co musí tito lidé přiznat na otázku, bylo-li vždy nepřátelství k božskému panství?
8 Dnešní protivníci božského panství, to je Boží vlády nad Zemí, nejsou sami; mají společnost, která stojí na jejich straně, a ta je pravděpodobně četnější, než oni sami tuší nebo vědí. Zřejmě by nepřiznali rádi, že tato společnost stojí na jejich straně a je s nimi spojena. Co tím myslíme? Nechtějí přiznat, že existuje něco duchovního, a dokonce popírají, že existuje Bůh, který je duch. Přinejmenším neberou myšlenky na Boha vážně, a tudíž ani myšlenky na existenci jiných inteligentních duchovních tvorů. Pro tento názor a postoj nemají ve skutečnosti žádný rozumný podklad; ale lpí na něm a zavírají oči před zjevnými skutečnostmi. Musí však přiznat, že toto nepřátelství k božskému panství mělo svůj začátek. Dějiny dokazují, že začalo před šesti tisíci roky. Nezačalo u člověka, ale člověk byl do něho zapleten.
9. a) Kým začal odpor proti božskému panství a čí trpká zkušenost dokázala jeho jsoucnost? b) Pro čí panství byl Job a v čem chtěl satan Joba vyzkoušet?
9 Kým začalo nepřátelství k božskému panství? Ne tvorem, který stál pod člověkem, jako například had, ale nadlidským tvorem, jedním z těch, o nichž Bůh řekl patriarchovi Jobovi, že jsou „Boží synové“. (Job 38:7) Job měl trpkou zkušenost s původcem nepřátelství božského panství. Dozvěděl se, že jeho jméno je satan. V Jobově řeči znamenalo jméno satan totéž, co slovo „odpůrce“. Ale odpůrce koho? Přirozeně Boha! Job byl pro božské panství. Satan dokázal, že jeho odpor byl namířen proti Bohu, protože se snažil zničit Joba, když se zastával Boží vlády. Satan nebyl pouze osobou žijící v Jobově představivosti, stejně jako nebyl pouhou představou pro Boha. Bůh zjevil Jobovi po jeho trpké zkušenosti, kdo byl odpovědný za jeho utrpení a zkoušky. Byl to satan. Při shromáždění „Božích synů“ v nebesích objevil se i satan. Žádal Boha, aby Jobovi odňal ochranu a aby připustil jeho vyzkoušení, je-li věrný božskému panství.
10. K čemu chtěl podle svého tvrzení přimět satan Joba, bude-li mu dána volnost, a jak se zachoval Job podle Jakuba 5:11?
10 Satan tvrdil, že — bude-li mu dána volnost — způsobí, že Job bude proklínat Boha tváří v tvář. To všechno se stalo již dávno, v sedmnáctém století před naším letopočtem. Zkouška Jobovy trpělivosti a věrnosti byla popsána v Jobově biblické knize, abychom si o ní mohli číst. Měl satan úspěch, když nutil Joba, aby vstoupil do tábora Božích odpůrců a protivníků božského panství? O více než šestnáct století později napsal o tom učedník Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista: „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek Jehova dal, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ — Jak. 5:11.
11. Jak ukazuje zpráva, že Bůh zvítězil nad satanem, protože Job neproklínal Jehovu tváří v tvář?
11 V Jobově případě Jehova Bůh zvítězil nad satanem, protože satan se projevil jako lhář. Jak to? Když satan zkoušel Joba, čteme, že „ve všem tom Job nezhřešil a nepřipsal Bohu nic nepřístojného“. Když se Jobův stav zdál být zoufalý a jeho žena se vzdala vší naděje, řekla mu: „Přece ještě trváš na své ryzosti? Zlořeč Bohu a zemři!“ Ale Job jí odpověděl: „Mluvíš tak, jako mluví jedna z nerozumných žen. Máme přijímat od pravého Boha jen dobré a nikoli také špatné?“ Pak říká zpráva: „V tom všem nezhřešil Job svými rty.“ Dříve než Jehova přivodil obrat v Jobově situaci, řekl jeho třem pokryteckým kritikům: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma společníkům, protože jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako mluvil můj služebník Job.“ (Job 1:1–22; 2:9, 10; 42:7, 8) To byla ve skutečnosti důtka satanovi, který tím byl odhalen jako pomlouvač neboli ďábel.
12. Jak dlouho před Jobovými dny a kde byla nadhozena sporná otázka o božském panství a jak to působilo na Boží sedmý stvořitelský den neboli jeho sabat?
12 Tato historická osoba, Job z krajiny Uz, zůstala tedy věrná Jehovovi, všemohoucímu Bohu. Job byl pro božské panství. Bylo to však více než dva tisíce čtyři sta let před Jobovou zkouškou, co satan ďábel nadhodil spornou otázku. Bylo to krátce nato, co stvořitel, Jehova Bůh, vypěstoval zahradu Eden, několik set kilometrů severovýchodně od země Uz. Do tohoto ráje rozkoše umístil Jehova první lidskou dvojici, aby tam žila a sloužila v poddanosti božskému panství. Bylo to přibližně na začátku Jehovova sedmého stvořitelského dne, okolo roku 4026 př. n. l., tedy asi před šesti tisíci lety. (1. Mojž. 1:28 až 2:3) Pokračoval klidně tento sedmý stvořitelský den, velký sabat pro Jehovu, pokud jde o pozemské stvoření, tím, že se celé stvoření v nebesích i na zemi věrně poddalo božskému panství? Naše dnešní lidská zkušenost, jakož i pozemské dějiny minulých šesti tisíc let odpovídají jasným Ne. Klid velkého Jehovova sabatu byl porušen od samého začátku.
13. Jak se dostal nebeský ‚Boží syn‘ do pokušení, které si sám připravil, a k jakému činu tím byl sveden?
13 V té kritické době jeden z nebeských‚Božích synů‘, který byl svědkem toho, jak Jehova stvořil lidský pár v zahradě Eden, připustil, aby v jeho srdci vznikla sobecká žádost, a nechal se jí odvrátit a odlákat od božského panství. Začal Bohu závidět právoplatnou vládu nad tímto lidským párem, kterému Bůh nařídil, aby vychoval velkou šťastnou rodinu a naplnil celou zemi a rozšířil ráj Eden až do nejvzdálenějších končin země. (1. Mojž. 1:26–28) Tento nebeský ‚Boží syn‘ se nyní dostal do pokušení, které si sám připravil, a toužil získat vládu nad prvním lidským párem a jeho rodinou, kterou měl zaplnit zemi. Pěstoval tuto sobeckou žádost, až se stala plodnou a porodila hřích. Hřích jej přivedl na cestu odporu k nejvyššímu všemohoucímu Bohu Jehovovi, božskému vládci nade vším. Tím se nebeský ‚Boží syn‘ stal sám satanem neboli odpůrcem. Bůh nemůže být v žádném případě činěn odpovědným za to, že by někoho v nebesích nebo na zemi sváděl ke špatnosti nebo zlu. — Jak. 1:13–15.
14. Jak postupoval v Edenu satan jinak než později v době, kdy se ‚Boží synové‘ shromáždili před Jehovou, a jak se mu podařilo způsobit, aby mu Eva naslouchala?
14 Není zpráva o tom, že by se tehdy před Jehovou shromáždili nebeští Boží synové v zahradě Eden. Také satan tehdy nezjevil, co je v jeho srdci, ani neprosil nejvyššího vládce Jehovu, jako v Jobově případě, aby odňal svou ochranu Adamovi a Evě v zahradě Eden. Protože tehdy v celé sféře jejich života nebyla špatnost, nebylo nic, před čím by první lidský pár musel být ochraňován. Proto nemusel satan Jehovu prosit, aby mu otevřel cestu, a on se mohl přiblížit Adamovi a Evě, uvést je do zkoušky a způsobit, aby lidé na zemi, poddaní božského panství, zhřešili proti Bohu. Protože sám podlehl pokušení, učinil se pokušitelem tím, že vydal Adama a Evu pokušení. Aniž odhalil své sobecké předsevzetí jiným nebeským Božím synům, potměšile se maskoval a lstivě použil v zahradě Eden hada jako neškodně vypadající nástroj, aby lidem připravil léčku. Žena Eva přes svou lidskou dokonalost nepoznala, že ji pokouší satan, neviditelný duchovní tvor, a že používá hada, jako břichomluvec používá loutku. Místo, aby odmítla naslouchat, naslouchala.
15. Jak se učinil satan ďáblem a k jakému jednání svedl Evu?
15 Prostřednictvím hada se obrátil satan, zrádný Boží syn, proti božskému zákonu o stromu poznání dobrého a zlého, jako by Bůh zneužíval své božské vlády. Satan se nyní změnil v ďábla, to znamená pomlouvače, když označil Boha jako lháře, který není s to prosadit trest za přestoupení svého zákona o jedení zakázaného ovoce. Zemřela by Eva, kdyby vzdorovala božskému panství a zavedla lidskou samovládu? Nikoli, řekl satan ďábel prostřednictvím hada. „Jistě nezemřete. Neboť Bůh ví, že téhož dne, kdy z něho pojíte, určitě se vám otevřou oči a budete jako Bůh, znajíce dobré a zlé.“ Eva nemohla vidět satana ďábla stejně, jako jej my dnes nemůžeme vidět svýma očima. Když se nyní dala zlákat a svést nově vzešlým sobeckým přáním po něčem zakázaném, umožnila vznik lidského hříchu, protože uvedla v pochybnost božskou vládu a porušila Boží zákon. Satan ďábel věděl, že přestupnice Eva se bude dále snažit přemluvit Adama, svého manžela a hlavu, aby s ní jedl zakázané ovoce. — 1. Mojž. 3:1–6.
16. Jak přišel Adam k zakázanému ovoci, jakou významnou otázku musel rozhodnout a na koho působilo toto rozhodnutí?
16 Eva nechtěla být ve svém přestoupení sama. Přála si, aby se k ní manžel připojil. On neutrhl na její podnět ovoce ze zakázaného stromu, ale žena mu ovoce nabídla. Její hlas byl velmi prosebný, když jej pokoušela, aby s ní pojedl zakázané ovoce. Protože byla podvedena, nemyslela, že jej to zabije. Nyní bylo na Adamovi, aby učinil rozhodnutí, které se týkalo celé lidské rodiny. Musel se rozhodnout nejen za sebe, ale i za své ještě nenarozené potomstvo, které bylo v jeho bedrech. Stál před velkou spornou otázkou: Jsem pro božské panství, nebo proti němu? Místo aby naslouchal hlasu svého nebeského Otce, který jej varoval před smrtelnými následky jedení zakázaného ovoce, Adam naslouchal přesvědčivému hlasu své manželky. Nerozhodl se dokázat, že „had“ je lhář a Bůh pravdivý. Naopak, chtěl se líbit své ženě. Přijal zakázané ovoce z její ruky. — 1. Mojž. 3:6, 12, 17.
LIDSTVO POD PANSTVÍM DÉMONŮ
17, 18. a) Pro čí panství se rozhodl Adam a na čí stranu se tím postavil? b) Jak ukazuje apoštol Jan, pod čím panstvím byl Adamův prvorozený?
17 Zde začal na zemi odpor proti božskému panství. Adam, pozemská hlava lidské rodiny, se rozhodl pro samovládu lidí. Rozhodl se tehdy i ve prospěch něčeho jiného, ačkoli to asi ještě nevěděl. Jako jeho žena Eva, neviděl svýma očima satana ďábla jako hybnou sílu, která stála za mluvícím „hadem“, a tím se Adam rozhodl ve prospěch satanova panství a proti božskému panství. Adam a Eva byli nyní na straně satana ďábla, tedy proti božskému teokratickému panství. To je důvod, proč Adam a Eva byli vyhnáni z ráje rozkoše, aby vychovávali děti mimo Eden, na půdě, na níž lpělo Boží prokletí. Kain, jejich prvorozený syn, dokázal, pod jakým panstvím žije, když zavraždil svého bohabojného bratra Ábela. (1. Mojž. 3:17 až 4:16) Na to poukazuje apoštol Jan, když píše:
18 „Neboť to je poselství, které jste slyšeli od počátku, že bychom měli mít lásku jeden k druhému; nikoli jako Kain, který pocházel z toho zlého a zavraždil svého bratra. A proč jej zavraždil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, jeho bratra však spravedlivé.“ — 1. Jana 3:11, 12.
19. Jak dokazuje dnes lidstvo, jako tehdy Kain, že se nepodrobuje božskému panství?
19 To vše ukazuje vážné následky, které přinesl s sebou odpor proti božskému panství. Dochází i dnes k bratrovraždě? Nikdo nemůže popřít, že tomu je tak v nesmírném rozsahu, zvláště pomyslíme-li na světové války. Lidé, kteří jsou moudří v očích dnešního světa, snad říkají, že satan ďábel s tím nemá nic společného. My jsme však poučeni lépe ze směrodatných pramenů než od těchto domýšlivých lidí. Ti, kdo bratry nenávidí a vraždí, pocházejí dnes z téhož zlého jako v dobách Kaina a Ábela, jenže nyní je jich mnohem více než v prvním století existence lidské rodiny na zemi. Ano, i více než v prvním století křesťanství, když psal apoštol Jan svrchu zmíněná slova o bratrské lásce a nenávisti! Jsou tedy pádné důkazy toho, že lidstvo není dnes pouze pod panstvím lidí, nýbrž — aniž to samo ví — také pod panstvím satana. Přibývající nedostatek bratrské lásky dokazuje, že se lidstvo nepodřizuje božskému panství. „Bůh je láska,“ čteme v 1. Jana 4:8, 16.
20. Kdy došlo k přerušení satanova panství nad lidstvem a kteří mužové již předtím byli na straně božského panství?
20 Ode toho dne, kdy se Adam a Eva postavili proti božskému panství, až dodnes bylo pouze jediné přechodné přerušení satanova panství nad lidstvem. Bylo to ve dnech patriarchy Noema, desátého muže v Adamově rodové linii. Před Noemovou dobou dával věrný mučedník Ábel přednost panství Boha, kterého uctíval. Také prorok Enoch, sedmý muž v Adamově rodové linii, byl pro božské panství. Zřejmě proto, aby nebyl zabit bezbožnými protivníky, vzal jej Jehova Bůh zázrakem ze země, když byl právě 365 let starý. (1. Moj. 5:18–24; Žid. 11:4, 5; Juda 14, 15) Jakému panství přál Noe, je zřejmé ze zprávy v 1. Mojžíšově 6:9, kde čteme: „To jsou Noemovy dějiny. Noe byl spravedlivý muž. Prokázal se jako bezúhonný mezi svými současníky. Noe chodil s pravým Bohem.“
21. a) Pro které Ježíšovo podobenství by bylo dobře, abychom vzali na vědomí poměry, které vládly v Noemových dnech? b) Jak ukazuje zpráva v 1. Mojžíšově, že před potopou v Noemových dnech nebylo uznáváno božské panství?
21 Učiníme dnes dobře, když vezmeme na vědomí poměry, které vládly v Noemových dnech až do jeho šestistého roku. Proč? Protože Ježíš Kristus řekl ve svém proroctví o stavu světa při „skonávání systému věcí“ význačná slova: „Jako byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Neboť jako byli v těch dnech před potopou . . . nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:3, 37–39) Nejen pro to, jak ve dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, ale ještě pro něco jiného bylo nutné, aby stvořitel přivodil celosvětovou potopu. Bylo tomu tak, jak je zapsáno v 1. Mojžíšově 6:11, 13: „Země byla zkažena v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím. Potom řekl Bůh Noemovi: ‚Konec všeho těla přišel přede mne, protože země je kvůli nim plná násilí; a tu je zničím společně se zemí.‘“ Jistě tehdy nebylo uznáváno božské panství.
22, 23. a) Jak zesílil ve dnech před potopou vliv satanova panství ve spojení se ‚ženami, které se vdávaly‘? b) Co dokazuje, že Nefilim, potomci ze spojení mezi anděly a lidmi, nebyli lidstvu mravní pomocí?
22 V těch dnech před potopou zesílil vliv satanovy vlády nad lidskou rodinou. Čím? Ježíš řekl, když mluvil o Noemových dnech, že „ženy se vdávaly“. (Mat. 24:38) K ženám, které se tehdy vdávaly, náležely mnohé, které si vzaly osoby, nazývané v 1. Mojžíšově 6:4 „synové pravého Boha“. Byli to nebeští ‚Boží synové‘, jako byl jednou satan ďábel, ale byli pokoušeni, aby sestoupili a žili na zemi pro ‚krásné lidské dcery‘, které si brali za manželky.
23 A tak tito nebeští „synové pravého Boha“ se zhmotňovali jako muži a „brali si manželky ze všech, které si vybrali“. Dost možná, že každý měl více než jednu ženu. Potomci takových spojení mezi anděly a lidmi byli Nefilim, jak je nazývá Bible, což znamená „porážeči“, to je ti, kteří někoho nebo něco násilím přiváděli k pádu. „Byli mocní tehdejšího světa, proslulí muži.“ (1. Mojž. 6:1–4) Tito bastardi, Nefilim neboli „porážeči“, nebyli zřejmě původnímu lidskému pokolení žádnou mravní pomocí, protože Bible říká, že země byla zkažená a naplněná násilím. To dokazuje, že andělští „synové pravého Boha“ jednali hříšně, když si brali lidské dcery pro pohlavní uspokojení.
24. a) Hřešili tito ‚Boží synové‘, když se ženili, a na čí stranu se tím postavili? b) Co se stalo za potopy s Nefilim a co museli učinit ženatí ‚Boží synové‘?
24 V Bibli je výslovně zdůrazněno, že nebeští Boží synové hřešili, když opustili svůj neviditelný duchovní stav a své vlastní obydlí v nebesích, kde sloužili Bohu. (1. Petra 3:19, 20; 2. Petra 2:4, 5; Juda 6) Tím se rozhodně učinili protivníky božského panství v nebi i na zemi. Tak přešli na stranu satanského panství a byli mu poddáni. Jejich potomci, Nefilim, kteří byli bastardy, nebyli v celosvětové potopě zachováni naživu; nikdo z nich nebyl vzat do archy, kterou vystavěl Noe a jeho tři synové. Protože pro svůj původ z lidských matek byli lidmi, utopili se spolu se svými pozemskými příbuznými v potopě. Jejich andělští otcové se odhmotnili a nedobrovolně zmizeli v duchovní říši. Tam se museli připojit k satanu ďáblu jako svému vládci.
25. Jak tedy došlo k přerušení satanova panství a pod čím začalo žít opět lidstvo?
25 Tato celosvětová potopa přerušila satanovo panství nad lidskou rodinou. Noe a jeho manželka, stejně jako jejich tři synové a snachy, kteří byli za potopy v arše, byli všichni pro božské panství. Přežili světovou potopu, ale všichni, kteří byli proti božskému panství, zahynuli ve vodách. Když tedy Noe a ti, kteří s ním přežili, vystoupili na očištěnou zemi, byla lidská rodina opět pod božským panstvím. Jako důkaz toho poručil Jehova Noemovi a jeho rodině, aby dělali totéž, co již dostali za příkaz Adam a Eva, totiž, aby naplnili zemi svým potomstvem, které by bylo poddáno jeho zákonům. (1. Mojž. 6:13 až 9:7) Tak podruhé začalo lidstvo pod božskou vládou.
26. Proč se logicky nemůže Bůh méně starat o dnešní poměry na zemi a jak víme, udělá-li něco stejně jako v Noemových dnech?
26 Jestliže stojí za zmínku ve Svaté Bibli to, že země byla zkažená a naplněná násilím v Noemových dnech, jistě tím více stojí za zmínku, že země ve dvacátém století je ještě zkaženější a ještě více naplněna násilím. Zajímá se Bůh, stvořitel, méně o dnešní mnohem horší poměry ve světě, než se zajímal o poměry v Noemových dnech? Je logické, že musí mít daleko větší starost, a proto je povinen jako stvořitel nebe a země něco učinit. Ježíš Kristus, věrný Boží Syn, předpověděl, že Bůh něco udělá.