Chraň se před bezstarostností!

STALO se ti, že s tebou mluvil někdo z badatelů Bible a ty jsi mu řekl: „Pro mne je náboženství osobní záležitost, o které se nemluví. Nechci se znepokojovat a upadnout do zmatku“? Zaujímáš raději bezstarostný nebo lhostejný postoj? Potom dej pozor na slova, která řekl Kristus o naší době:

„Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitÍm a životními starostmi a tento den by na vás přišel náhle, v okamžiku, jako osidlo. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na celém povrchu země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, abyste mohli uniknout všem těmto věcem, které se mají stát, a abyste zachovali své postavení před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

Bezstarostnost a spokojenost spojená s pokojem srdce může být ovšem dobrá. Jestliže však bezstarostnost spočívá na neodůvodněných nadějích nebo falešných představách, může být velmi nebezpečná.

Není například známkou moudrosti, jestliže někdo sedí bezstarostně a bez obav ve svém bytě, zatímco rozhlas vysílá výstrahu před bouří a vybízí k evakuaci. Na mnoha takových lhostejných, bezstarostných osobách se již splnilo biblické přísloví: „Neboť odpadlictví nezkušených je zabije a lehkomyslnost hloupých je zničí.“ — Přísl. 1:32.

Někteří snad reagují na výstrahy tak jako mnozí obyvatelé určitých území, která byla nedávno postižena záplavami. V jedné zprávě je řečeno: „Bezstarostní obyvatelé nedbali varování, že by mohlo dojít k ještě horší záplavě; po zátopě v roce 1946, jež byla ‚největší za posledních sto let‘, byly totiž vybudovány ochranné hráze a jiná ochranná zařízení před zátopami, a proto se cítili bezpeční.“

Ale jak je tomu s výstrahou božského původu, zvláště jde-li při tom o výstrahu, která byla dána vzhledem k období více let? Co když nezaujaté zkoumání skutečností ukáže, že výstraha je odůvodněná? Nebylo by ještě pošetilejší, kdybychom byli bezstarostní?

OČEKÁVÁ KŘESŤANSTVO ZHROUCENÍ?

Taková výstraha existuje, a to výstraha před zhroucením náboženství křesťanstva a společenského uspořádání, s nímž jsou tato náboženství spojena. Ukazují však skutečnosti, že taková výstraha je oprávněná? Pokud někdo patří k tomuto církevnímu systému, musí skutečně opustit svůj bezstarostný postoj?

Povšimni si skutků církví. Pozvedly skutečně mravní úroveň lidí, alespoň svých vlastních členů? Nešly spíše se světem a nevzdaly se biblických měřítek a nedostaly se tak daleko, že není žádný rozdíl, jestliže někdo jde za nimi nebo za nějakou jinou světskou organizací? Podařilo se církvím přetvořit své členy v jiné lidi, kteří by žili čestným a mravně čistým životem?

Jak se chovaly vůči politice, nacionalistickým sporům a ve válce? Náboženské organizace křesťanstva nevarovaly lidi před nebezpečím ani před tím, že je beznadějné důvěřovat v lidi. Místo toho podporovaly lidské panství a nacionalismus. V mnoha případech šly tak daleko, že říkaly svým členům, komu mají dát hlas v politických volbách. Podněcovaly a podporovaly krvavé války, v nichž přišly o život milióny vojáků a civilních osob.

Pokud je tedy někdo spojen s nějakou náboženskou organizací v takzvané křesťanské části světa, měl by mít pocit, že je v bezpečí? Měl by si myslet, že křesťanstvo rozhodně nemůže zaniknout, což by bylo nebezpečné i pro jeho vlastní život?

NEBEZPEČÍ BEZSTAROSTNOSTI ZNÁZORNĚNO

Kdyby měl někdo sklon k bezstarostnosti a nedbal by varovného poselství, že v blízké době přijde na křesťanstvo neštěstí, pak by udělal dobře, kdyby si povšiml biblického znázornění, které jej má vyburcovat z jeho bezstarostnosti.

Je to znázornění, jakého by sotva bylo použito v dnešní době a zvláště v západním světě. Ale je tak působivé a odpovídá skutečnosti, jak to jen může být u znázornění.

Toto znázornění bylo dáno proroku Ezechielovi asi pět let před zničením Jeruzaléma. Ezechiel viděl ve vidění pětadvacet bezstarostných mužů. Byla to jeruzalémská knížata. Jako vynikající mužové města, rádci krále, dávali Jeruzalému špatnou radu. Nejenže jednali v rozporu s výstrahou proroků Ezechiela a Jeremiáše, ale velmi pravděpodobně také povzbuzovali krále Sedechiáše, aby se vzbouřil proti Babylónu a porušil smlouvu, kterou s přísahou uzavřel před Jehovou. (2. Par. 36:11–13; 2. Král. 24:18 až 25:1) Důvěřovali, že je zachrání egyptské vojsko, ‚tělesná paže‘. Neboť tři roky po Ezechielově vidění (roku 612 př. n. l.) se král Sedechiáš skutečně vzbouřil, a měl k tomu jejich schválení.

Bůh to řekl proroku Ezechielovi ve vidění a znázornění, které mu dal. Ezechiel o tom píše:

„A jeden duch přistoupil k tomu, aby mne vyzdvihl a přinesl mne k východní bráně Jehovova domu, která je obrácena k východu, a hle, u vchodu do brány bylo dvacet pět mužů, a mezi nimi jsem uviděl Jazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Banaiášova, knížata lidu. Potom mi řekl: ‚Synu člověka, to jsou muži, kteří plánují škodlivé věci a špatně radí proti tomuto městu; říkají: „Nebudou se brzy stavět domy? Ono je široce otevřený hrnec a my jsme maso.“‘“ — Ezech. 11:1–3.

Tato vládní knížata a tito rádci krále Sedechiáše si v dobře opevněném městě Jeruzalémě nedělali žádné starosti. Domnívali se, že hradby města nemohou být prolomeny, jako nemohou být provaleny stěny kovového hrnce. Jako maso, které se vaří v železném hrnci, nebudou moci být vyňati, vypuzeni z vlastnictví. Rádci věřili, že si mohou zabezpečit místo, kde by mohli stále přebývat, jestliže se obrátí o pomoc proti Babylónu k egyptskému králi. Proto usuzovali, že je vhodné stavět domy a že je vyhlídka na to, aby v nich dlouho bydleli.

Tito bezstarostní a sebejistí, a též ostatní obyvatelé Jeruzaléma, museli dostat výstrahu. Proto dal Jehova Ezechielovi příkaz k vyslovení proroctví, které bylo velmi zřetelné a silné. Jehova pravil:

„‚Řekli jste správnou věc, izraelský dome; a pokud jde o věci, které vás v duchu napadají, já sám jsem to věděl. Způsobili jste, že bylo mnoho vašich pobitých v tomto městě, a naplnili jste jeho ulice pobitými.‘“ „Proto tak řekl [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Pokud jde o vaše pobité, které jste položili do jeho středu, oni jsou to maso a ono je ten široce otevřený hrnec; a vy sami budete vyvedeni z jeho středu.‘“ — Ezech. 11:5–7.

Tito muži šli tak daleko, že dokonce dali pobít ty, kteří se přimlouvali za další podřízenost Babylónu. Bůh však ukázal, že tato knížata nezůstanou v Jeruzalémě, jak se domnívala, ale že tam naopak zůstanou ti, které dali tito muži pobít. Sebejistá knížata měli Babylóňané vyhnat z jejich domů. Uvidí požár svých domů dříve, než sami padnou mečem babylónského krále. Ezechiel řekl těmto knížatům:

„‚Meče jste se báli a meč na vás přivedu,‘ je výrok Pána Jehovy. ‚A jistě vás vyvedu z jeho středu a vydám vás do ruky cizinců a vykonám na vás skutky soudu. Mečem padnete . . . Budu vás soudit na území [na hranici, NS, rev. vyd. 1971] Izraele a budete muset poznat, že já jsem Jehova, protože jste nechodili podle mých ustanovení a nečinili jste mé soudy, ale činili jste podle soudů národů, které jsou kolem vás.‘“ — Ezech. 11:8–12.

Tato slova ukazují, že ve skutečnosti Jehova vykoná rozsudek na těchto bezstarostných intrikánech, ale že k tomu použije „meče“ v rukou „cizinců“, Babylóňanů, kteří provedou vlastní pobíjení. Ti, kteří uniknou „meči“, nebudou bezpečni mezi stěnami onoho symbolického „hrnce“, Jeruzaléma. Budou vyhnáni a souzeni „na hranici Izraele“. A skutečně se to stalo. V nejsevernějším výběžku území, které dobyl král David, totiž v Ribla v Emat, stala se následující událost:

„Dále, náčelník tělesné stráže vzal předního kněze Saraiáše a druhého kněze Sofoniáše a tři vrátné a z města vzal jednoho dvorního úředníka, který býval zplnomocněncem nad bojovníky, a sedm mužů z těch, kteří měli přístup ke králi a byli nalezeni v městě, a tajemníka velitele vojska, který přehlížel lid země, a šedesát mužů z lidu země, kteří byli nalezeni uprostřed města. Ty vzal Nebuzardan, velitel tělesné stráže, a odvedl je k babylónskému králi do Ribla. Ty pak babylónský král srazil a usmrtil v Ribla, v zemi Emat. Tak Juda odešel ze své půdy do vyhnanství.“ — Jer. 52:24–27.

JEHOVA NENÍ LHOSTEJNÝ K TĚM, KTEŘÍ PORUŠUJÍ SMLOUVU

Jehova tím ukázal, že věrně dodržuje smlouvu. Není lhostejný nebo bezstarostný vzhledem k úmluvě, kterou činí. Dodržuje ji do posledního písmena a neponechá bez povšimnutí ty, kteří nedodržují své úmluvy, neposlouchají jeho zákon a bezstarostně se domnívají, že to nevadí a že jsou v bezpečí. Oněm bezstarostným lidem v Jeruzalémě zcela otevřeně řekl: „Budu vás soudit.“ Proč? „Protože jste nechodili podle mých ustanovení a nečinili jste mé soudy, ale činili jste podle soudů národů, které jsou kolem vás.“ — Ezech. 11:11, 12.

Předstírá novodobé křesťanstvo stejně jako starověký Izrael, že je ve smluvním poměru s Bohem? Ano. Rozšířilo Bibli v miliónech výtisků ve více než tisíci jazycích. Podle těchto biblí zní Boží jméno Jehova neboli Jahve. Křesťanstvo tvrdí, že jeho prostředníkem mezi Bohem a lidmi je Ježíš Kristus, Syn Boží, a že oni sami jsou v „nové smlouvě“ s Bohem. (Jer. 31:31–34; Luk. 22:20; 1. Tim. 2:5, 6) Křesťanstvo však porušovalo Boží zákony a nedodržovalo svou smlouvu s ním. Spočívá na něm nejen vina krve, ale trpělo také nemravnost mezi členy svých církví a oznamuje, že Bůh je mrtev, že nemá zájem o lidi a že neměl žádnou úlohu v dějinách. Duchovní křesťanstva mluví v tom smyslu, že Bůh zapomněl na svou novou smlouvu. Když jim je dána výstraha, ponechávají ji nepovšimnutou, a dokonce se jí vysmívají. (2. Petra 3:3, 4) Stejně jako rádci judského krále Sedechiáše prorokují i oni dobro náboženskému politickému a obchodnímu zřízení křesťanstva; vybízejí lidi, aby vložili svou důvěru v ‚tělesnou paži‘, a tím povzbuzují své členy církví a jiné, aby bezstarostně složili ruce do klína. — Jer. 6:14.

Křesťanstvo není obklopeno kamennou hradbou jako starý Jeruzalém. Přece však si jeho duchovní a vůdcové mohou myslet, podobně jako tehdejší jeruzalémská knížata, že křesťanstvo je stejně v bezpečí, jako maso v železné nádobě. Jejich „hradby“ jsou to, v co důvěřují: bojové síly národů. Přimlouvají se za lidské panství, zvláště prostřednictvím světové organizace, jakou jsou například Spojené národy. Ano, Generální rada církví Kristových v Americe označila jejich předchůdkyni, Společnost národů, za „politické vyjádření Božího království na zemi“. Podnikne Jehova něco v důsledku jednání křesťanstva, kterým je potupováno jeho jméno? Přivede ke kolísání vůdce falešného náboženství a též politiky, kteří tvrdí, že národy, jež vedou, jsou křesťanské? Budou vyburcováni ze svého bezstarostného stavu? Povšimni si, co se stalo v případě Ezechielově:

„A stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatiáš, syn Banaiášův, zemřel, a já jsem padl na svou tvář a volal jsem silným hlasem a řekl jsem: ‚Běda, [svrchovaný] Pane Jehovo! Znamená to snad, že vyhladíš ty, kteří zbyli z Izraele?‘“ — Ezech. 11:13.

Co bylo příčinou toho, že kníže Pelatiáš padl ve vidění mrtev, když Ezechiel pronesl proroctví dvaceti pěti „knížatům lidu“ a přednesl výstrahu? Soudíme-li podle toho, co s obavami zvolal prorok Ezechiel, viděl Pelatiášovu smrt jako přímé vykonání Jehovova rozsudku. Viděl ji nejen jako znamení toho, že ostatním čtyřiadvaceti knížatům hrozí smrt, ale také jako znamení nadcházejícího vyhlazení všech, kteří „zbyli“ z Izraele. Nepochyboval však o tom, že Bůh má právo všechny je vyhladit.

Vidíme-li, jak se Bůh díval na tyto jeruzalémské muže, kteří porušovali jeho smlouvu a ve své hmotařské důvěře ve světskou moc dali se bezstarostně ukolébat pocitem bezpečí, ptáme se, jak se Bůh dívá na křesťanstvo a na jeho vůdce. Bude nadále připouštět, aby říkali: „Bůh je mrtev“, aby opomíjeli zákony jeho nové smlouvy, o níž tvrdí, že je poutem mezi nimi a Bohem, aby se posmívali veřejně oznamované výstraze z jeho Slova, Bible?

Kdo byl až dosud nakloněn k bezstarostnosti, kdo ve skutečnosti nesloužil Bohu a nevěnoval pozornost jeho Slovu a výstraze o tom, že je blízko „velké soužení“, měl by dát pozor! Měl by se probudit ze svého ospalého, letargického duchovního stavu, měl by začít naslouchat a měl by bez odkladu věnovat pozornost tomu, co říká Bůh. Pokud to neučiní, Bůh jej právem zničí v krizi, která postihne tento svět.

OTÁZKY, KTERÉ SI ZASLOUŽÍ ODPOVĚĎ

Ezechiel se obával, že při hrozící zkáze Jeruzaléma bude zničen celý Jehovův smluvní lid. Podobná obava může vyvstat v srdcích nábožensky smýšlejících lidí, kteří neznají rozdíl mezi křesťanstvem a křesťanstvím. Je postoj křesťanstva vůči Bohu a selhání křesťanstva důkazem, že selhalo křesťanství?

Člověk, který přemýšlí o těchto věcech, může si s obavou položit otázku: „Až ve ‚velkém soužení‘, jež postihne svět, Jehova odstraní celé křesťanstvo a jeho světské spojence, bude to pak znamenat odstranění pravého křesťanství?“

Někteří by to uvítali a rádi by se účastnili nejen vymýcení pokryteckého křesťanství křesťanstva, ale také „čistého náboženství“, pravého křesťanského uctívání svrchovaného Pána Jehovy. — Jak. 1:27, KB.

Uvidí ke svému uspokojení, jak bude křesťanství vyhlazeno ze země? Nebo dojde ke zřetelnému oddělení pokryteckého falešného náboženství od pravého křesťanství, takže křesťanství přežije? Pamatujeme-li na to, že je sice použito světských mocností, aby bylo zničeno křesťanstvo, ale že to je ve skutečnosti vykonání Božího soudu, budeme si dychtivě přát poznat, co prorok Ezechiel dále slyšel od Boha. O tom bude pojednáno v jednom z příštích vydání tohoto časopisu. Upřímní lidé mezitím nebudou bezstarostní, ale budou chtít poznat Boží vůli, aby zjistili, zda Bůh učinil nějaká opatření pro přežití; a pokud je učinil, budou chtít vědět, jaká opatření to jsou.