Jaký význam může mít slib?
NEPOMINE ani jediný den, kdy by miliony lidí nebyly zklamány, uraženy nebo rozzlobeny proto, že byl porušen nějaký slib. Úmluvy, smlouvy a jiné dohody nejsou dodržovány. Nedodržují se ujednání. Zapomíná se na slíbené odměny, dary a vykonané služby. Ruší se zasnoubení. Vzájemně se mění manželské sliby, když se manželé snaží z nicotných důvodů dosáhnout zákonné rozluky nebo rozvodu. Sliby politiků se znovu a znovu prokazují jako prázdné řeči. Kromě toho se úmyslně činí mnoho klamných slibů.
Mnozí lidé svým způsobem jednání dávají najevo, že slib pro ně znamená málo. Sotva se starají o to, jakou škodu způsobí, nedodrží-li nějaký slib. Takoví lidé však přece nesou určitou odpovědnost, ať již to chtějí připustit, či nikoli, a to před tím, který ještě nikdy neselhal ve splnění nějakého slibu. Je to stvořitel člověka, Jehova Bůh. Nepovažuje slib a jeho pozdější porušení za něco bezvýznamného, zvláště tehdy ne, jedná-li někdo úmyslně a jednoznačně nespravedlivě. Jestliže je s nějakým slibem spojeno jeho jméno, nepřipustí, aby jeho jméno bylo potupeno nedodržením tohoto slibu. Jako příklad pozorujeme judského krále Sedechiáše.
JAK SEDECHIÁŠ PORUŠOVAL SMLOUVU
V roce 617 př. n. l. byl Sedechiášův synovec, král Joachin, spolu s jinými předními muži a členy královské rodiny odveden jako zajatec do Babylóna. Babylónský král Nabuchodonozor tehdy dosadil na trůn v Jeruzalémě Sedechiáše a přiměl jej, aby slíbil a odpřisáhl ve jménu Jehovově, že bude loajálním vazalským králem. Knížata a jiní významní muži se tehdy rovněž zavázali, že budou loajálnímu vazaly. (Ezech. 17:13, 14; 21:23) Měly tyto sliby spojené s přísahou v Jehovových očích malý význam?
Někteří Židé se domnívali, že Jehova se o to nebude starat, jestliže sami poruší svůj slib daný s přísahou. Byli pro vzpouru proti babylónskému králi; spoléhali na podporu egyptského faraóna a podněcovali Sedechiáše, aby to učinil. Jehova mluvil prorocky o vzpouře proti králi Nabuchodonozorovi a prohlásil:
„Nakonec se však [Sedechiáš] proti němu vzbouřil, neboť poslal své posly do Egypta, aby ten mu poskytl koně a množství lidí. Podaří se mu [Sedechiášovi] to? Unikne ten, kdo dělá takové věci a kdo porušil smlouvu? A unikne skutečně? ‚Jako že jsem živ,‘ je výrok Pána Jehovy, ‚na místě krále [Nabuchodonozora], který dosadil za krále toho [Sedechiáše], jenž pohrdl svou přísahou a porušil svou smlouvu, s ním, uprostřed Babylóna, zemře. A velkou bojovou silou a početným shromážděním jej farao neučiní úspěšným ve válce, navršením obléhacího náspu a postavením obléhací zdi, aby odřízl mnoho duší. A pohrdl [Sedechiáš] přísahou, neboť porušil smlouvu a hle, podal ruku a dokonce učinil všechny tyto věci. Neunikne.‘“ — Ezech. 17:15–18.
ŽÁDNÁ MOŽNOST UNIKNOUT TRESTU
Tak Jehova zdůraznil, že neschválí Sedechiášovo porušení přísahy a že jej neuchrání před trpkými následky, které lze očekávat. Předpověděl, že král Nabuchodonozor nepřehlédne Sedechiášovu vzpouru, ale že bude postupovat proti Jeruzalému. To by bylo v souladu s Jehovovým předsevzetím použít krále Nabuchodonozora a jeho vojsk jako trestajícího „meče“ proti vzbouřencům, kteří porušují přísahu a ničemným způsobem používají Jehovovo jméno. Když Nabuchodonozor přišel v čele svého vojska od severu do Palestiny, došel po cestě k rozcestí. Aby se mohl rozhodnout, kterou cestou má jít se svým vojskem, přál si proto návod. Jedna odbočka křižovatky vedla k amonitskému hlavnímu městu Rabbat. Druhá k silně opevněnému městu Jeruzalému. Otázka byla: Měl nejprve dobýt Rabbat a potom, až jeho vojska budou po dobytí tohoto města v povznesené náladě, měl by se pustit do obtížného obléhání Jeruzaléma? Aby se ujistil o správném rozhodnutí, použil Nabuchodonozor tří různých způsobů věštění. Jehova Bůh to zjevil proroku Ezechielovi slovy:
„A ty, synu člověka, urči si dvě cesty, kudy vstoupí meč babylónského krále. Obě by měly vycházet z jedné země a měl by být vyřezán ukazatel; měl by být vyřezán na východisku cesty do města. Měl bys určit cestu pro meč, aby vstoupil proti Rabbat synů Ammon, a cestu proti Judovi, proti opevněnému Jeruzalému. Neboť babylónský král se zastavil na křižovatce, na východisku těch dvou cest, aby se uchýlil k věštění. Potřásal šípy. Dotazoval se pomocí terafim; díval se do jater. Ukázalo se, že věštění v jeho pravici bylo pro Jeruzalém, aby zřídil bořicí berany, aby se otevřela ústa k zabíjení, aby vydal zvuk jako poplašné znamení, aby zřídil bořicí berany proti branám, aby navršil obléhací násep a postavil obléhací zeď.“ — Ezech. 21:19–22.
Přednost ve volbě měla být dána tomu, co Nabuchodonozor vytáhl svou pravicí, protože tato volba naznačovala příznivý směr. Jehova Bůh dbal o to, aby tato volba v souladu s jeho vůlí podnítila babylónského krále postupovat nejprve proti Jeruzalému. To znamenalo, že všechna těžká babylónská obléhací výstroj byla snesena proti Jeruzalému a že mělo být použito všeho zařízení k obléhání silně opevněného města.
Toto proroctví, které předpovídalo, k čemu povede Nabuchodonozorovo věštění, znělo pro obyvatele Judy a Jeruzaléma nepravdivě, „podvodně“. Domnívali se, že babylónský král nebude chtít obléhat takovou silnou pevnost, jakou byl Jeruzalém. Věřili, že prostě nebude moci dobýt tak silně obezděné město. Také se domnívali, že egyptské vojsko odrazí každý útok, který by byl podniknut proti nim. Ti opovážliví Židé však nemysleli na to, že porušili přísahu a tím zhřešili proti Jehovovi. On se postará o to, aby bylo odhaleno jejich vzpurné jednání a král Nabuchodonozor aby je nepřehlédl. Jeruzalém měl být dobyt a jeho obyvatelé měli být ‚uchopeni rukou‘ a v zajetí odvedeni do Babylóna. (Ez. 21:23, 24) To také znamenalo, že král Sedechiáš bude nucen učinit to, co Jehova řekl prostřednictvím Ezechiela:
„A ty, smrtelně zraněný, zlý náčelníku Izraele, jehož den přišel v čase konečného provinění, tak řekl Pán Jehova: ‚Odstraň ten turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná. Povyš i to, co je nízké, a poniž vysokého. Zničím, zničím, zničím ji. A také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.‘“ — Ezech. 21:25–27.
Svým vzpurným jednáním se král Sedechiáš sám smrtelně a životu nebezpečně zranil. Tato smrtelná rána znamenala, že nezemře pokojnou smrtí jako věrný vazalský král v Jeruzalémě, ale znamenalo to pro něj potupnou smrt slepého zajatce, který byl svržen s trůnu, byl bezdětný a uvězněný v Babylóně. Svojí vzpourou se Sedechiáš projevil jako ‚zlý náčelník Izraele‘. Přišel den, kdy měl jíst trpké ovoce své špatnosti. Nyní byl ‚čas konečného provinění‘, nejen ‚provinění‘ krále Sedechiáše, ale také ‚provinění‘ Jeruzaléma a celého judského království. Čas tohoto „konce“ začal ve třináctém roce judského krále Joziáše, v době, kdy začal prorokovat Jeremiáš. (Jer. 1:1, 2; 25:3–11) Když tento „konec“ dosáhl svého vyvrcholení, nevzdal se král Sedechiáš dobrovolně svého turbanu a své koruny. Byl k tomu přinucen, když byl jeho královský trůn poražen a jeho město zničeno.
Tímto zničením v roce 607 př. n. l. skončilo předobrazné Boží království na zemi, v němž seděl v Jeruzalémě na „Jehovově trůnu“ Davidův potomek. To znamenalo úplný obrat dění na světové scéně. Jako miniaturní království Jehovy Boha bylo judské království ‚vysoké‘. Bylo však ‚poníženo‘ tím, že bylo zničeno. Pohanské čili nežidovské národy byly však ‚povýšeny‘, neboť zničením judského království byla moc nad celou zemí přenechána panství pohanů.
TEN, KTERÝ BUDE POSTUPOVAT PROTI SVÉVOLNĚ VĚROLOMNÝM LIDEM
Pohanské národy měly mít tuto moc tak dlouho, dokud nepřijde „ten, kdo má zákonné právo“, potomek judského krále Davida. Ukázalo se, že to byl Pán Ježíš Kristus. Není věrolomný jako král Sedechiáš; je „věrný, bezelstný, neposkvrněný“. (Žid. 7:26) Když byl jako člověk na zemi, vždy mluvil pravdu. ‚Nebyla nalezena lest v jeho ústech.‘ (1. Petra 2:22) Proto Ježíš chce mít jako své poddané pouze takové lidi, kteří ze správných pohnutek napodobují jeho příklad. V souladu s vůlí svého Otce bude brzy postupovat proti všem, kteří si, jako kdysi Sedechiáš, neváží Jehovova jména a jsou vzpurní a nespolehliví.
Víme, že Ježíš Kristus to učiní ještě v této generaci. Biblická chronologie jasně ukazuje, že v roce 1914 n. l. mu bylo odevzdáno panství nad světem lidí. (Dan. 4:16–27; 7:12–14; Zjev. 11:15) Proto nyní může postupovat proti lidem a národům, kterým nezáleží na pravdě a spravedlnosti. Dnešní křesťanstvo selhalo stejně jako nevěrný Jeruzalém, protože nejednalo v souladu s Božími příkazy. Zrušilo své slovo vzhledem ke svatému slibu o úmluvě, a to je jen jedno z mnoha provinění, jichž se dopustilo. Jako systém, který tvrdí, že je ve smlouvě s Bohem, bude proto křesťanstvo zničeno před všemi ostatními.
To odpovídá vzoru, který se odehrál událostmi ve staré době. Trestající „meč“ přišel nejprve na obyvatele Judy a Jeruzaléma, na lidi, kteří byli nevěrní vzhledem ke svému smluvnímu poměru s Bohem. Tam se však „meč“ nezastavil. Jako nevěrní Židé nebyli ani Ammonité oddáni tomu, co bylo správné, a proto i oni měli být potrestáni. Proroci Ammonu ovšem nezastávali tento názor. ‚Spatřili‘ uniknutí pro své hlavní město Rabbat. Věštci také předpověděli, že město zůstane ušetřeno. Proroci a věštci se však mýlili. To, co proroci ‚spatřili‘, ukázalo se jako něco neskutečného, a předpovědi věštců byly odhaleny jako „lež“. To se stalo, když Nabuchodonozor zpustošil ammonitskou zemi. Jak předpověděl Ezechiel, měli být pobití z Ammonu položeni „na šíje“ pobitých zlých Izraelitů, jako by to byla jedna jediná hromada mrtvých. — Ezech. 21:28–32.
Proto dnes neunikne trestu žádný národ, který úmyslně dává falešné sliby a uzavírá podvodné úmluvy. Každý jednotlivec by proto měl prozkoumat svůj způsob jednání. Můžeme si položit otázku: Napodobuji Ježíše Krista, ‚v jehož ústech nebyla nalezena lest‘? Nebo projevuji rysy vzpurného člověka, který porušuje přísahu, jako byl král Sedechiáš? Život každého jednotlivce dnes závisí na tom, zda jedná správným způsobem. K tomu také patří, abychom žili podle svého slavnostního slibu. Selhání v tomto ohledu může vést ke ztrátě života.