Splnění prorocké hádanky
HÁDANKA podněcuje k přemýšlení a uvažování. Může na mysl zapůsobit daleko hlouběji než pouhé konstatování skutečností. Proto tedy zřejmě Nejvyšší sdělil prostřednictvím Ezechiela své prorocké slovo o královském domě Davidově v podobě hádanky, aby se vštípilo do mysli posluchačů.
Tuto hádanku najdeme v 17. kapitole Ezechielově. Čteme: „Velký orel, který měl velká křídla, s dlouhými perutěmi plnými různobarevného peří, přiletěl k Libanonu a usadil se na vrchol cedru. Otrhal nejvyšší vrcholek jeho mladých letorostů a přinesl jej do země Kanaán, položil jej v městě kupců. Dále vzal něco ze semene té země a dal je na pole k setí. Jako vrbu u širých vod, jako vrbu je zasadil. A začalo vyrážet a postupně se stalo bujně rostoucím vinným kmenem, nízkého vzrůstu, který měl sklon obracet své listí dovnitř, a kořeny, ty se postupně objevily pod ním. A nakonec se z něho stal vinný kmen a vytvářel letorosty a vysílal ratolesti.
A byl jiný velký orel, který měl velká křídla a dlouhé perutě, a hle, ten vinný kmen k němu hladově natáhl své kořeny. A rozestřel k němu své listí, aby je zavlažil, daleko od zahradních záhonů, kde byl pěstován. Byl již přesazen na dobré pole u širých vod, aby vytvářel větve a přinášel ovoce, aby se stal vznešeným vinným kmenem.“ — Ezech. 17:3–8.
Potom byly vzneseny otázky o tomto vinném kmeni: „Bude mít úspěch? Nevytrhne jej někdo i s kořeny a neučiní i jeho ovoce šupinatým? A nemají všechny jeho výhonky zaschnout? Uschne. Ani velkou paží ani početným lidem nebude muset být vyzvednut ze svých kořenů.“ Potom jsou nadhozeny ještě další otázky a hned je na ně dána odpověď: „A hle, ačkoli byl přesazen, bude mít úspěch? Neuschne úplně, jako když se jej dotkne východní vítr? Uschne v zahradních záhonech, kde vyrazil.“ — Ezech. 17:9, 10.
Co znamená tato hádanka? Jak se splnila? A jak je pro nás dnes užitečná? Tyto otázky si zaslouží odpověď.
Nemusíme se dohadovat o významu této hádanky. V Bibli je také zaznamenáno inspirované vysvětlení. U Ezechiela 17:12 je vysvětleno, kdo je „velký orel“, který přiletěl k „Libanonu“: „Do Jeruzaléma přišel babylonský král a vzal jeho krále a jeho knížata k sobě do Babylóna.“
„Babylónský král“, Nabuchodonozor, byl jako „velký orel“, pod jehož velká křídla přišlo mnoho poddaných národů. Tento „velký orel“ přiletěl k „Libanonu“, to znamená k Jeruzalému. Jeruzalém mohl být vhodně označen jako „Libanon“, protože ležel na vyvýšeném místě a jeho budovy byly z velké části postaveny z cedrového dřeva. Vláda, která byla v Jeruzalémě v rukou panovníka z královského rodu Davidova, byla jako vysoký cedr. Nejvyšší vrcholek tohoto cedru — znázorňující krále Joachina a jeho knížata — Nabuchodonozor otrhal, neboť je odvedl do babylonského zajetí. Odvedení do babylonského zajetí je v hádance popsáno slovy: „Přinesl jej do země Kanaán, položil jej v městě kupců.“ Bylo tomu tak proto, že staletí před tím měl výraz „Kanaánita“ význam „obchodník“ nebo „kupec“. (Srovnej Joba 41:6; 40:25, KB, kde je výraz „Kanaánité“ překládán jako „kupci“.) Jako velké obchodní centrum byl Babylón skutečně „město kupců“.
O tom, co Nabuchodonozor udělal s „něčím ze semene“, je ve vysvětlení dále řečeno: „Vzal jednoho z královského semene [Sedechiáše, strýce krále Joachina] a uzavřel s ním smlouvu a uvedl jej pod přísahu, a odvedl nejpřednější lidi ze země, aby bylo království sníženo, aby nebylo schopno se pozvednout, a aby trvalo dále dodržováním jeho smlouvy.“ — Ezech. 17:13, 14.
Tak Nabuchodonozor zasadil Sedechiáše jako „vrbu“, neboť jej učinil vazalským králem. Sedechiáš měl být pouze místním vládcem závislým na Babylónu. V dřívějším území judského království rostly vrby jako křoviny nebo jako malé stromy. Sedechiáš se tak ve svém postavení podobal takové vrbě ve srovnání se vznešeným postavením, které kdysi zaujímali králové z Davidova královského rodu.
Sedechiáš nebyl spokojen s tímto postavením. Začal vyhlížet po jiném „velkém orlu“, který by mu pomohl uvolnit se z babylónského jha. Kdo byl tímto „velkým orlem“? Čteme: „Nakonec se však [Sedechiáš] proti němu [Nabuchodonozorovi] vzbouřil, neboť poslal své posly do Egypta, aby ten mu poskytl koně a množství lidí.“ — Ezech. 17:15.
Pokud Sedechiáš zůstával podřízen Nabuchodonozorovi, bylo jeho kralování zajištěno. Jeho postavení se podobalo nízkému bujnému vinnému kmeni, který je hojně zásobován vodou. Situace se však měla změnit. Tím, že se Sedechiáš obrátil k jinému „velkému orlu“, k egyptskému faraonovi Chofrovi, dostává se do nebezpečí. Vyvolá tak hněv mocnějšího orla, krále Nabuchodonozora. Jako vysušující východní vítr přijdou proti němu babylónská vojska, a on uschne jako vinný kmen v silném vedru.
Prorocké slovo vysvětlilo, co se mělo stát Sedechiášovi za jeho vzpouru: „Uprostřed Babylóna zemře. A velkou bojovou silou s početným shromážděním jej faraon neučiní úspěšným ve válce.“ — Ezech. 17:16, 17.
Sedechiáše postihlo všechno, co bylo oznámeno v prorocké hádance. V jedenáctém roce jeho vlády babylónská vojska prolomila hradby Jeruzaléma. Sedechiáš s bojovníky v noci uprchl. Chaldejské vojsko je pochytalo na pustých rovinách u Jericha. Sedechiáš byl zajat a předveden před Nabuchodonozora u Ribla. Tam byli Sedechiášovi synové pobiti před jeho očima, potom byl on sám oslepen, svázán měděnými pouty a vzat do Babylóna, kde zemřel v domě, v němž byl ve vazbě. — 2. Král. 25:2–7; Jer. 52:6–11.
Neměli bychom se dopustit chyby a splnění prorocké hádanky považovat pouze za mrtvé dějiny. V souvislosti s touto hádankou bylo poukázáno ještě na něco dalšího, co pro nás může znamenat velké požehnání. Čteme: „Tak řekl Pán Jehova: ‚Já sám také vezmu něco z vyvýšeného vrcholku toho cedru a zasadím, z vrcholku jeho proutků odtrhnu jeden slabý a sám jej přesadím na vysokou a vyvýšenou horu. . . a jistě vyžene větve a vydá ovoce a stane se vznešeným cedrem.‘ “ — Ezech. 17:22, 23.
To poukazovalo na dobu, kdy dědic královského domu Davidova, Mesiáš neboli Kristus, Ježíš, bude vládnout jako král. Stane se podobným vznešenému cedru a bude vládnout po celém světě. Žalm 72:7, 8 mluví prorocky o jeho vládě: „V jeho dnech vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od řeky až do konců země.“
Již nyní si můžeme vyvolit Kristovo panství, jestliže dbáme jeho pozvání, abychom se stali jeho učedníky: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“ (Mat. 11:28, 29) Přijal jsi již toto pozvání? Jedině tak si nebudeš připravovat neštěstí jako kdysi starověký král Sedechiáš.