Budou tvé dny „jako dny stromu“?

JEDNO z Izaiášových proroctví, které zaslibují obnovu, zní: „Z toho místa již více nebude kojenec několik dní starý, ani starý muž, který nenaplňuje své dny . . . Protože dny mého lidu budou jako dny stromu.“ — Iz. 65:20, 22.

Zde je slibován dlouhý život. Abychom však rozuměli významu tohoto biblického textu a jeho použití v našem životě, je nutné mít porozumění o tom, co znamenají slova „jako dny stromu“. Jak dlouho skutečně žijí stromy? Jak přesné je určení stáří, které člověk přičítá mnohým stromům? Je nějaké spolehlivá metoda, kterou je možno přesně určit, jak je strom starý? Jsou dnes stromy, které existovaly již před potopou za Noemových dnů?

Musíme vzít v úvahu, že stromy a jiné rostliny jsou na zemi již mnohem déle než člověk. Člověk se neobjevil dříve než krátce před sedmým „dnem“ stvořitelského „týdne“, neboli před necelými 6 000 roky. Avšak ovocné stromy, „jež nesou ovoce podle svého druhu“, byly stvořeny ve třetím stvořitelském období. — 1. Mojž. 1:9–13.

Když každý ze stvořitelských „dnů“ neboli období byl zřejmě sedm tisíc let dlouhý, celý stvořitelský „týden“ zahrnoval 49 000 let. Přirovnáme-li toto období ke dvanácti hodinám, pak stromy a rostliny se objevily mezi 3,30 a 5,15 hodin. A člověk? Mnohem později — po 10. hodině! Ano, stromy jsou na zemi něco mezi sedmadvaceti tisíci a čtyřiatřiceti tisíci let a daleko zastiňují člověka, který existuje necelých šest tisíc let.

URČIT „DNY STROMU“

Nehledíme-li na dlouhou existenci stromů všeobecně, jsou jednotlivé stromy, které žijí již velmi dlouho. Jak jsou vlastně staré?

Sukovité olivovníky, o nichž se říká, že jsou jeden nebo dva tisíce let staré, přinášejí stále ještě plody; jsou asi nejdéle žijícím druhem ovocných stromů. Určitá bělokorá borovice (Pinus bungeana), pocházející ze severní Číny, patří do stejné věkové kategorie. Také baobaby ve střední Africe dosahují vysokého stáří.

Ale ve všech těchto případech — nikdo totiž nemůže přesně říci, jak staré skutečně jsou tyto stromy —, opírá se určování stáří o ústní podání. Přece však existují písemné záznamy, které si činí nárok, že dokazují stáří některých stromů.

Strom bodhi v Anuradhapuru na Ceyloně je někdy označován jako nejstarší známý strom světa. Podle Mahavamsa (Velká kronika ostrova Ceylonu, sestavená v pátém století n. l.) byl tento strom zasazen v osmnáctém roce krále Devanampiyatisse, v roce, který někteří udávají jako rok 288 př. n. l. I kdybychom uznali, že nynější strom je ten původní, přece tato přesnost chronologie a samotný výpočet jsou velice podezřelé. Všimněme si, co se mělo stát, když byl strom zasazen:

„Sotva jej [král] pustil z rukou, zdvihl se osmdesát loktů do vzduchu, a zatímco se vznášel, vysílal nádherné paprsky v šesti barvách . . . Když velký strom bodhi při západu slunce sestoupil ze (svého místa ve vzduchu) . . . Pak se země třásla. [A pak, asi o týden později:] Mezi tímto velkým shromážděním, které bylo ohromeno tímto zázrakem, vyrostl z východní větve, když se na ni dívali, bezvadný plod . . . A zatímco všichni žasli, vyrazilo z něho osm výhonků a rostlo; a stály zde, mladé stromy bodhi čtyři lokty vysoké.“

To stěží zní jako směrodatná zpráva, kterou může být určeno stáří „nejstaršího známého stromu světa“, že ano?

Je ale nějaký vědecký způsob, jak počítat „dny stromu“? Jak je tomu s letokruhy?

Mnozí lidé věří, že všechny stromy dostávají každý rok na kmeni nový „kruh“ a že je možno určit stáří stromu, když se prostě kruhy sečtou. Snad jsou proto překvapeni, když čtou, že tato metoda je vlastně nejistá, často nepřesná a zcela zřejmě nedokonalá. Proč to můžeme říci?

Předně není vzácností, že v jednom roce přibudou dva kruhy. Proto poznamenává A. E. Douglass, odborník studia letokruhů: „10 ze 16 žlutých borovic z nižších poloh pohoří Santa Rita jižně od Tucsonu muselo být vyloučeno [ze studia letokruhů] a jalovce ze severní Arizony mají tolik podezřelých kruhů, že je takřka nemožné s nimi pracovat. Také s cypřiši jsou velké těžkosti.“

Kromě toho jsou kruhy jasně zřetelné pouze na dřevě, které roste rychle a na určitých místech. Proto říká Bertram Husch, úředník lesního hospodářství Spojených národů v Chile: „V tropických oblastech je tento charakteristický znak určování stáří stromu neupotřebitelný, protože období růstu se neřídí pravidelně opakovaným cyklem.“ Jiné stromy rostou tak pomalu, že kruhy jsou nezřetelné.

Nicméně tato metoda přece pomáhá určit přibližně „dny“ některých stromů. Sekvoje generála Shermana, která stále roste v High Sierras v Kalifornii, je toho příkladem. Odborník Douglass napsal v Tree Ring Bulletin, že stáří tohoto stromu podle všech známek může být „odhadováno na 3 500 let“. Ale připojuje: „. . . plus nebo minus 500 let“. (červenec 1946, str. 5, ang., kurzíva od nás.)

Podobným způsobem je v Bílých horách, ani ne sto šedesát kilometrů vzdálených, používána tato metoda určování stáří u borovic vejmutovek. O nejméně jedné borovici se tvrdí, že je 4 600 let stará. I kdybychom připustili, že plně rozumíme struktuře kruhů (což není pravda), vyžaduje počítání kruhů největší péči. Jeden vzorek obsahuje na necelých dvanácti centimetrech více než 1 100 kruhů! Také se musí brát v úvahu, že každá vejmutovka není vlastně jediný strom, ale „háj“ stromů s jedním systémem kořenů. Z pařezu, kterému se připisuje vysoké stáří, vyrostly vlastně v různých dobách různé kmeny.

Vejmutovky a sekvoje jsou běžně považovány za nejstarší stromy na zemi. Ale kdo může říci, že jiné nejsou tak staré? H. D. Tiemann píše v Selected Botanical Papers (1969) když připouští tuto možnost: „Nepochybně jsou některé z obrovských stromů kauri na Novém Zélandě (Agathis australis), s kmeny podobnými sudům a s korunami jako zelné hlávky, stejně staré jako sekvoje.“

PŘEČKALY CELÉ STROMY POTOPU?

Vidíme tedy, že nemůže být určeno přesné stáří těchto stromů, ale všechny náznaky ukazují, že jsou skutečně velmi staré. To vzbuzuje otázku: Máme věřit, že některé stromy, které ještě dnes stojí, přečkaly neporušené potopu Noemových dnů před 4 300 roky, když je například řečeno, že vejmutovky jsou staré 4 600 let? Možnost nemůže být zcela odmítnuta. Vzhledem k ohromnému rozsahu potopy a ničícímu působení vody se však zdá být dosti nepravděpodobná. (Srovnej Žalm 104:6–8.) Tím se ostatně stává ještě pochybnější přesnost metody datování pomocí letokruhů.

Neříká však Bible, že Noe brzy po potopě vyslal holubici, která se vrátila ‚s čerstvě utrhnutým olivovým listem v zobáku‘? Odkud měla tento list, jestliže strom nepřečkal potopu? — 1. Mojž. 8:11.

Někteří komentátoři tvrdí, že olivovníky a jiné stromy přečkaly nepochybně potopu neporušené. Aby dokázali, že tyto stromy mohou dále žít pod vodou, uvádějí dokonce dva spisovatele starověku, Theophrasta a Plinia staršího, kteří prý viděli živé olivovníky pokryté vodami Rudého moře. Je to ale pravda?

Theophrastos, který je někdy označován jako otec botaniky, byl řecký filosof a přírodovědec a žil ve třetím a čtvrtém století př. n. l. K jeho nejvýznačnějším dílům, která dnes máme, patří Přírodopis rostlinstva. Ve svém popise Rudého moře uvádí mimo jiné: „V moři jsou rostliny, které se nazývají ‚vavřín‘ a ‚olivovník‘.“

Rostlina nazvaná „olivovník“, kterou popisuje ještě dále, není však skutečný olivovník, ale tvrdí se, že jde o bílý mangrovník. Tato rostlina roste skutečně, jak říká, ve vodě a ne, jak nesprávně tvrdí komentátoři, pod vodou. Když Theophrastos popisuje rostliny, slouží mu jako měřítko tvar listů. Proto použil označení „olivovník“, když popisoval tuto rostlinu, protože struktura jejích listů byla podobná olivovníku.

Plinius starší, Říman, který žil o několik století později, opíral se ve svých informacích o Theophrasta a prostě opakoval výroky tohoto spisovatele, který žil před ním. O Pliniovi se říká, že „neměl ani vášeň pro samostatné bádání, ani k tomu účelu potřebný klid“. (The Encyclopaedia Britanica, angl., 11. vydání, pod „Plinius“.)

Docházíme tedy k závěru, že u žádného z těchto spisovatelů staré doby nebyla řeč o skutečných olivovnících, které měly růst v Rudém moři pod vodou.

Když se tedy zdá být nepravděpodobné, že celé stromy přežily potopu, jak jinak mohl pokračovat život stromů? Novodobé pokusy se zaplavením nám poskytují některé údaje.

Vědci například zjistili, že semena určitých rostlin a stromů mohou být zachována, i když jsou potopena ve vodě po třicet měsíců. Kromě toho je nutno poznamenat, že ještě plně nerozumíme, jak velké jsou nepříznivé účinky na sazenice a odnože, způsobené vlivem prostředí. Jedna autorita, Jacob Levitt z university v Missouri, říká:

„Musíme přiznat, že přes četné informace shromážděné badateli, kteří studovali zatížení mrazem, suchem a vedrem, nerozumíme ani mechanismu, který působí škody zatížení, ani mechanismu, který působí proti zatížení. O jiných zátěžích [včetně těch, které nazýváme ‚škody ze zaplavení‘] víme dokonce ještě méně.“

Rus I. M. Vasiljev zdůrazňuje tento neznámý faktor ve svém díle Přezimování rostlin (1956, angl.):

„Příliš mnoho vody samo o sobě není škodlivé . . . Při zaplavení v zimě nebo při časném tání na jaře, než začne růst a dýchání je poměrně slabé, mohou rostliny být delší dobu pod vodou bez viditelně škodlivého působení, protože jejich potřeba kysličníku uhličitého je malá a může být kryta kysličníkem uhličitým, který obsahuje okolní voda, zvláště tekoucí voda.“

Přiznáváme, že všechny tyto důkazy jsou jen omezené. Ale neukazuje to ohromnou sílu, kterou mají různá semena, sazenice a odnože, aby přežily zaplavení?

Přirozeně po potopě začal opět růst stromů a jiný rostlinný život; mnohé stromy asi rostly rychle. Strom teka (Tectonis grandis) dosáhne na příklad v patnácti letech výšku osmnácti metrů a musanga za čtrnáct let dvacet čtyři metry. Nepatrný ostrov Krakatoa, zcela zbavený rostlinstva v roce 1883 sopečným výbuchem, byl v méně než padesáti letech opět zalesněn, takže se podobá okolním malajským ostrovům. Pokud jde o olivový list, který přinesla holubice Noemovi, mohl pocházet od dosti mladého výhonku, který po potopě vypučel.

POROZUMĚT IZAIÁŠOVU ZNÁZORNĚNÍ

V každém případě ukazuje toto krátké zkoumání, že stromy pro svůj dlouhý život a svou houževnatost jsou dobrým znázorněním pro „dny“ bohabojných lidí, jak čteme u Izaiáše 65:22.

Jak ukazuje souvislost, splnila se tato prorocká slova v určité míře na věrných Židech, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili z babylónského zajetí. Pod ‚novými nebesy‘ (neboli panstvím místodržitele Zorobábela a velekněze Josuy) měla obnovená lidská společnost neboli „nová země“ důvod, aby se radovala z rozmanitých požehnání. (Iz.65:17–25) K těmto požehnáním patřilo i zaslíbení dlouhého života. Protože se Židé drželi vysokých měřítek mosaického zákona, splnilo se Boží slovo k nim pronesené: „Naplním počet tvých dnů.“ Ano, Bůh je ujišťoval: „Aby se prodloužily tvé dny na zemi.“ V jejich případě bylo ‚naplnění‘ nebo ‚délka‘ dnů vhodně srovnána s tím, co podle názoru člověka trvá velmi dlouho, se stromem. — 2. Mojž. 23:26; 20:12; srovnej Žalm 91:13–15; 92:14–16, KB.

Ale toto proroctví o ‚dnech stromu‘ má i dnes uplatnění. Apoštolové Petr a Jan se odvolávají na Izaiášova slova a ukazují, že křesťané ‚očekávají nová nebesa a novou zemi, kde má přebývat spravedlnost‘. Až bude zničeno zlo, bude pod Božím nebeským královstvím brzy očištěná lidská společnost neboli „nová země“. „Nebude již více smrt.“ — 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–4.

Chtěl bys pak být živ? Jestliže ano, pak tě budou zajímat další Petrova slova: „Snažte se ze všech sil, abyste jím byli nakonec nalezeni bez poskvrny a bez vady a v pokoji.“ Ano, již nyní bys měl něco dělat.

Jestliže ve svém životě pečlivě používáš biblické zásady, jistě tě Bůh ochrání ve „velkém soužení“ a dostaneš se do jeho nového světa. Také si uspoříš v přítomném světě mnoho utrpení a možná i zbytečné ukrácení svého života.

Když se na příklad vyhýbáš odpadlíkům, nebudeš sveden jejich špatnými názory. Stejně tak nebudeš obětí syfilidy, kapavky a podobných druhů nemocí, když se vyhneš styku se zlými a nemravnými osobami a zdržuješ se špatného jednání. Ano, správná cesta určená Božím slovem již pomohla mnohým, aby se těšili z největšího možného počtu let svého života. — 2. Petra 3:14–18.

Kromě toho je tu ještě nádherná vyhlídka na život v Božím novém světě. Až bude tento nový svět skutečností, budou stromy přirozeně dále umírat. Délka nekonečného života spravedlivých lidí se však bude měřit „jako dny stromu“, na tisíciletí.