Zachovat Boží sbor čistý v době jeho soudu

„Nevíte, že trochu kvasnic zkvasí celé těsto?“ — 1. Kor. 5:6.

1. Proč se křesťané opravdově zajímají o čistotu?

ČISTOTA působí k dobru lidského těla jak v tělesném, tak v mravním smyslu. Dáváme-li na ni pozor, podporujeme zdravý život. Co platí o lidském těle, platí také o tělu podobném sboru pravých učedníků Ježíše Krista, který dnes najdeme ve všech částech světa. Bůh vyžaduje takovou zdravou čistotu ve sboru svých služebníků — pro čest svého vlastního jména a pro trvalé dobro všech, kteří jej milují. — 2. Kor. 6:17; Iz. 52:11; Malach. 3:2, 3.

2, 3. Jakou povinnost tedy mají křesťanští pastýři neboli dozorci v souladu s apoštolskou radou?

² Když psal apoštol Pavel před devatenácti sty roky svým spolukřesťanům, napomínal je: „Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o posvěcení, bez něhož nikdo nespatří Pána, a dávejte bedlivě pozor . . . aby nevypučel žádný jedovatý kořen a nezpůsobil těžkosti a aby jím mnozí nebyli poskvrněni; aby tu nebyl žádný smilník ani někdo, kdo si neváží svatých věcí, jako Ezau, který se vzdal svých prvorozenských práv výměnou za jeden pokrm.“ — Žid. 12:14–16.

³ Když tedy pastýři Božího stáda usilují o pokoj se všemi, musí stádo ochraňovat před jakoukoli infiltrací nebo proniknutím nežádoucích činitelů. Musí realisticky rozpoznat, že „trochu kvasnic zkvasí celé těsto“. — 1. Kor. 5:6; Skut. 20:28.

ZVLÁDNOUT PROBLÉM UŽÍVÁNÍ DROG

4, 5. a) Které otázky jsou nadhozeny k uvažování na modlitbách? b) Srovnáme-li lidi, kteří se podrobí vládnímu programu, s těmi, kteří dostávají určitý druh lékařského ošetření, jaký je mezi nimi velký rozdíl?

⁴ Dnes je užívání drog v mnoha zemích rozšířené jako mor. V Božím čistém sboru jistě není místa pro takové zvyky.a Co však říci o lidech, kteří na základě vládou podporovaného programu mohou dostat určité množství prostředku (známého například jako Methadon) jako náhražku za daleko nebezpečnější omamnou látku heroin? Lidé, kteří se podrobují takovému vládnímu programu, mohou říci, že nedělají nic „nezákonného“; že nemají halucinace, tak charakteristické pro užívání drog, a že jsou schopni působit jako „pracující složka společnosti“. A co když se chtějí stát uznanými, pokřtěnými členy celosvětového sboru svědků Jehovových? Mají být připuštěni ke křtu?

⁵ Tyto otázky vyžadují úvahu na modlitbách. Z biblického stanoviska se zdá být jasné, že lidé, kteří se podrobují opatření takového programu, podle Svatého písma nejsou vhodní pro křest, protože právem mohou být považováni za lidi, kteří jsou stále ještě oddáni drogám. V lékařství se přirozeně správně používá drog k léčení tělesných nebo organických chorob. Kdo však pravidelně užívá Methadon, nemůže být dost dobře srovnáván s diabetikem, jehož organická choroba vyžaduje insulin, nebo s nemocným na chronickou arthritidu čí rakovinu v konečném stadiu, který dostává léky k zmírnění bolestí. Diabetikové, nemocní na arthritis nebo na rakovinu nepoužívají tyto léky, aby se vyhnuli nepříjemným, ano mučivým bolestem, které s sebou přináší „odvykací kůra“, ani nepotřebují léky jako „berlu“, aby si zachovali rovnováhu rozumového a citového života. A když snad lékaři předepíši uklidňující prostředek pro dočasnou úlevu nebo pro spánek v kritické době, nebo aby připravili pacienta na operaci, pak to není totéž jako zotročení při užívání drog.

6, 7. V čem tkví největší slabina takových programů, i když snad jsou „zákonně“ povoleny, a jaké otázky vznikají?

⁶ „Zákonné“ povolení používat výrobek jako Methadon na základě určitého vládního programu není rozhodující činitel. V některých zemích mohou lidé obdržet heroin „zákonným“ způsobem na poliklinikách. To však neznamená, že to Bible schvaluje.

⁷ Obyčejně je takovým programem pouze nahražena jedna omamná látka jinou, jež je považována za méně škodlivou než omamná látka, jako je třeba heroin. Nyní čteme v novinách (na příklad ve Spojených státech), že je Methadon prodáván na ulicích jako jiné „nezákonné“ omamné látky. Místo aby museli prodělat útrapy „odvykací kúry“, pak začali život bez užívání drog, snaží se takoví lidé, kteří se dále podrobují opatření tohoto programu, aby se vyhnuli svému problému nebo oddálili jeho řešení. Tím vznikají otázky: Jaký smysl by pak měl křest? Čeho by byl symbolem?

8. Srovnej odpor náruživců podrobit se „odvykací kúře“ s biblickými požadavky pro učedníka Božího Syna.

⁸ Ježíš Kristus řekl, že ten, kdo by chtěl být jeho učedníkem, musí ‚na sebe vzít jeho mučednický kůl‘ a následovat jej tak, že by byl ochoten dokonce ztratit svůj život pro Krista. (Luk. 9:23, 24; Jan 12:25) Pokřtěný měl již učinit toto rozhodnutí v srdci. Jestliže je někdo ochoten nést „mučednický kůl“ a následovat Ježíše třeba až k pověšení na kůl, může pak říci, že není ochoten snést útrapy „odvykací kúry“ v případě drog, kterým je oddán? (Srovnej Římanům 6:6; Galatským 5:24; Kolossenským 3:5) Ve skutečnosti jsou útrapy „odvykací kůry“ jen přirozený následek špatných zvyků, ‚žeň toho, co bylo zaseto‘. — Gal. 6:7.

9. a) Které otázky jsou právem kladeny vzhledem k lidem, kteří si přejí být pokřtěni, ale přitom využívají opatření vládních programů? b) Jaký příklad nám dal v tom ohledu Boží Syn?

⁹ Jak tedy takový člověk ‚litoval‘ a ‚odvrátil se od svého dřívějšího způsobu života‘? (Mat. 3:8; Skut. 26:20) Může se opravdu celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou představit se Bohu jako jeho otrok, když je dále zotročen drogami? (Mar. 12:29, 30) Má takový člověk opravdu víru v Boží slovo, kde podle Filippenským 4:6, 7 máme zaslíbení, že „pokoj Boží bude chránit vaše srdce i síly vaší mysli“, pokud k němu vzhlížíme ve víře? Bude důvěřovat síle Božího ducha, nebo projeví pochybnost a spolehne se na nějaké náhradní drogy, aby si zachoval síly srdce i mysli a neztratil sebeovládání? Jak projevuje „sebeovládání“, které je ovocem Božího ducha? (Gal. 5:22, 23) Když Ježíš visel na kůle, odmítal pít „víno smíšené s myrrhou“ zřejmě proto, že byl rozhodnut zůstat při plném vědomí, dokud nezpečetí svou ryzost smrtí. (Mar. 15:23) Tak nám dal příklad, že se máme spolehnout na Boží moc, která nám pomůže projít takovými životně důležitými zkouškami.

10, 11. Proč je rozumné očekávat, že lidé, kteří chtějí být pokřtěni, musí především překonat náruživou touhu po drogách, a proč by jim nebyla prokázána laskavost, kdyby byli připuštěni ke křtu dříve, než to učinili?

¹⁰ Nedá se popřít, že je těžké překonat náruživou touhu po heroinu nebo podobných silných omamných látkách a že se to podaří pouze menšině. Avšak právě ta skutečnost, že to někteří lidé zvládli, dokazuje, že to jde. Když to mohli učinit lidé ze světa, můžeme mít tím více důvodů k přesvědčení, že se to podaří lidem, kteří chtějí být pravými učedníky Božího Syna. Místo aby nahražovali otroctví vzhledem k jedné omamné látce otroctvím k látce jiné — na příklad k Methadonu —, měli by přijmout výzvu a důvěřovat Bohu, že jim pomůže toto otroctví zcela přemoci.

¹¹ Kdyby byli připuštění ke křtu lidé dříve, než to učinili, bylo by to omluvou skutečnosti, že oddalují překonání tohoto problému. Nebylo by to pro ně pomocí, protože nakonec se přece jen musí zabývat tímto problémem a zaujmout rozhodné stanovisko. Může brzy přijít čas, kdy nebudou moci využít podobné vládní programy. Kdyby nyní byli přijati náruživci jako uznaní členové sboru, nemohli by se pak v budoucnosti stát skutečným pramenem nebezpečí nebo těžkou pohanou? Nemohlo by jejich plné přijetí do sboru již předem oslabovat pevnost některých našich křesťanských bratru vůči požitku omamných látek? Nesmíme zanedbávat blaho sboru jako celku ve prospěch jednotlivce. — Gal. 5:9; 6:10.

DŮSLEDNÝ POSTOJ VŮČI NÁRUŽIVÉMU UŽÍVÁNÍ TABÁKU

12–14. Může být zvyk užívání tabáku srovnáván s náruživostí pro omamné jedy a kterou otázku to staví do popředí?

¹² Tím však vzniká otázka, jestli se jedná důsledně, připouštějí-li se ke křtu lidé, kteří stále ještě užívají tabák. I oni jsou zotročeni škodlivou látkou, ať je to kouření, žvýkání nebo šňupání. Povšimněme si, co říká zpráva v Science World [čti: sájens vorld] z 9. dubna 1973:

¹³ „Droga . . . která působí náruživost, je nikotin . . . Za jednu nebo dvě minuty po tom, co člověk udělá ‚šluka‘ z cigarety, je nikotin již v mozku. Ale 20 až 30 minut po posledním ‚šluku‘ opustila již většina nikotinu mozek a dostala se do jiných orgánů . . . A to je asi doba, kdy kuřák potřebuje další cigaretu . . . Když již tělo nemá nikotin, ‚hladoví‘ po něm; někdy tolik, že kuřákovi je bez něho ‚špatně‘. Začínají příznaky odnětí — pocity nevolnosti. Některé z těchto příznaků jsou ospalost, bolesti hlavy, žaludeční potíže, potivost a nepravidelná srdeční činnost.“

¹⁴ I světské vlády se cítily nuceny vydat vážná varování proti nebezpečí užívání tabáku. Hodí se tedy ke křtu lidé, kteří nepřemohli svou náruživost pro tabák?

15. Jakou odpověď nám dávají biblické zásady na tuto otázku, i když se v Bibli výslovně nemluví o tabáku?

¹⁵ Podle biblického svědectví docházíme k závěru, že se nehodí. Jak bylo vysvětleno v jiném vydání tohoto časopisu, má řecké slovo pharmakía, které je používáno biblickými pisateli a překládá se jako „provádění spiritismu“ nebo „spiritistické zvyky“, původní význam „používání drog“. (Gal. 5:20; Zjev. 9:21) Výraz se pak vztahuje i na spiritistické zvyky, a to pro úzkou souvislost mezi používáním drog a spiritismem. Zpočátku byl tabák používán americkými Indiány také tímto způsobem. Může být tedy právem počítán do kategorie drog, které vzbuzují náruživost a podobají se těm, jež poskytly kořen pro řecké slovo pharmakía. Nikotin v tabáku nemá takové působení na rozum a cit jako silné drogy, například heroin, nebo tak zvané psychodelické drogy, jako LSD; přece však působí náruživá touha po nikotinu rozhodně na rozum a zotročuje. V Evropě byly na konci druhé světové války cigarety v některých případech více ceněny než peníze. Máme zprávy, že prostitutky se prodávaly za několik cigaret a prostí občané obětovali i potravinové lístky, aby si opatřili tabák.

16. a) Které jsou pádné důvody pro opuštění tabákového zvyku, jenž vede k náruživosti? b) Obsahuje text v 1. Mojžíšově l:29 nějakou omluvu pro kuřáky?

¹⁶ Škodlivé působení tabáku na tělo je dobře známé a jeho poskvrňující působení je také zřejmé. Jistě neprojevujeme úctu k životu, který nám dal stvořitel, když zneužíváme a poskvrňujeme svá těla náruživým užíváním tabáku. Lékařské autority varovně poukazují na to, že těhotné ženy, užívající tabák, mají daleko častěji potrat než jiné; a to je rovněž projevem hrubé nevážnosti k svatosti života. Kuřáci se nemohou biblicky obhajovat s odůvodněním, že Bůh stvořil tabák a že patří k ‚rostlinám‘, které dal Bůh lidstvu za „pokrm“. (1. Mojž. 1:29) Kuřáci nepoužívají tabák za „pokrm“, že by jedli zelené listy jako salát nebo je připravovali jako špenát. Ne, nýbrž zpracovávají jej a používají sušené hnědé listy pro tělesné vzrušení ke kouření, žvýkání (bez polykání šťávy) nebo ke šňupání; a to vše skutečně škodí tělu.

17–19. a) O kterých otázkách by měli uvažovat lidé oddaní tabáku, jestliže si přejí být pokřtěni? b) Pro které další náruživce to platí stejně?

¹⁷ Stejné otázky, jež byly nadhozeny vzhledem k lidem, kteří se podrobují vládnímu programu požívání drog, mohou být vzneseny vůči těm, kteří pěstují náruživost pro tabák a hlásí se ke křtu. ‚Litovali a obrátili se‘ opravdu, nebo se stále drží svých zvyků, o nichž vědí, že jsou v odporu k biblickým zásadám? (Řím. 6:19; 1. Tess. 4:7; 5:22) V 2. Korintským 7:1 apoštol říká: „Proto, milovaní, když máme tyto sliby, očišťujeme se od každého poskvrnění těla a ducha a zdokonalujeme svatost v Boží bázni.“ Vzali si to k srdci tabákoví náruživci? Jistě všichni uznají, že lidé, kteří budou žít v Božím novém světě, nebudou oddáni tabáku; nebudou proto potřebovat ani plivátka ani popelníky, ani nebudou kazit vzduch tabákovým kouřem, který druzí lidé musí vdechovat.

¹⁸ Neměli by tedy ti, kdo jsou nyní náruživými kuřáky, opustit tento požitek jako důkaz své víry v čistý nový pořádek a z lásky k ‚spravedlnosti, která tam bude přebývat‘? Jestliže si přejí, aby byli Bohem shledáni jako „neposkvrnění a bezvadní“ v době jeho soudu, neměli by raději již nyní zaujmout pevný postoj, než aby doufali, že přechod ‚velikým soužením‘ způsobí nějakou změnu a uzdraví je z jejich náruživosti? (2. Petra 3:11–14) Kdyby v přicházejícím ‚velikém soužení‘ nebyl tabák v obchodě k dostání, nebylo by o nic lehčí vzdát se tohoto zvyku pod tlakem poměrů než učinit to dnes s přáním líbit se Bohu.

¹⁹ Co je řečeno o tabáku, platí stejně důrazně pro používání škodlivých, náruživost vzbuzujících látek, jako je ořech betel a listy koka (které obsahují kokain a mají jasně otupující účinek na mysl).b

NYNÍ JE NUTNÉ ROZHODNÉ JEDNÁNÍ

20, 21. Jaké rozhodné stanovisko v této věci zaujímají nyní svědkové Jehovovi a proč je to i pro dobro náruživých?

²⁰ Již po desetiletí bylo varováno v publikacích svědků Jehovových před užíváním látek vzbuzujících náruživost, jako je tabák. Lidé, kteří jsou spojeni se sbory svědků Jehovových, uznali téměř všichni, že to jsou špatné zvyky. Noví zájemci by tedy měli zaujmout rozhodné postavení a neoddalovat rozhodnutí žádostmi o křest, přijetí do sboru nebo o účast na úkolech v sále království, pokud jsou ještě v zajetí nikotinu nebo podobné škodlivé látky. Protože nový pořádek je již velice blízko, je jistě v souladu s Božím slovem zaujímat stanovisko, že lidé, kteří se nevzdali svých náruživostí, nejsou vhodní, aby byli pokřtěni a přijati jako uznávaní členové Jehovova křesťanského sboru.

²¹ Přijetí takových lidí do sboru by pro ně ve skutečnosti mohla být špatná služba, protože by mohlo být uklidněno jejich svědomí. Odmítnutí přijmout je může být pro ně požehnáním, poněvadž jim to pomáhá pocítit nutnost, aby ve vší vážnosti učinili rozhodný krok a připravovali se na život v Božím novém pořádku. Kdo odpovídá požadavkům, získává morální vítězství, které s sebou přináší pravou sílu a důvěru v Boží moc a ochotu pomoci.

22–24. a) Co by měl nyní učinit ten, kdo byl pokřtěn v době, kdy už pěstoval nějakou náruživost, a proč je rozumné to od něho očekávat? b) Jak by měly jednat sbory s pokřtěnými, kteří se nechtějí zbavit své náruživosti?

²² Co však s těmi, kteří byli v minulosti pokřtěni a stále ještě užívají s náruživostí tabák, omamné látky nebo se podrobují „programu Methadon“? Je možné dát těmto lidem rozumnou časovou lhůtu — na příklad šest měsíců —, aby se osvobodili od své náruživosti. Jestliže to učiní, ukazují tím své upřímné přání zůstat v čistém sboru oddaných služebníků Jehovy Boha.

²³ Jestliže někdo může překonat mučivou zkušenost odvykání silným drogám, aby se mohl stát pravým učedníkem Božího Syna, nemohou mít ani lidé propadlí tabáku nebo podobné látce rozumný důvod, proč by nemohli prodělat menší utrpení „odvykací kúry“ vzhledem ke své náruživosti. Kdo to odmítá učinit, dává jistě velmi špatný příklad někomu, kdo se snaží překonat náruživé užívání silných drog, což je daleko obtížnější problém.

²⁴ A co když lidé, kteří jsou již pokřtěni, nejsou ochotni se vzdát své náruživosti po škodlivých, zotročujících látkách? Ukazují tím, že jako Ezau ‚neoceňují svaté věci‘ a dávají přednost takovým zvykům před výsadou náležet k Jehovovu čistému lidu. Za takové jednání, které je nevhodné pro křesťana, měli by být odstraněni ze sboru. — 1. Kor. 5:7; Žid. 12:15, 16.

25. Musí být znovu pokřtěni členové sboru, kteří se nyní vzdávají své náruživosti?

²⁵ Musí být znovu pokřtěni lidé, kteří se vzdají své náruživosti pro tabák nebo jinou škodlivou látku? Ne, zdá se, že to není nutné. Poznání přináší odpovědnost a vychovává svědomí. (1. Tim. 1:13) Sbor jim předal porozumění, že jejich zvyk jim ‚nebrání‘ ve křtu, a v souladu s tímto porozuměním byli pokřtěni. (Skut. 8:36) Jestliže však má někdo pocit, že pro tento zvyk přistupoval ke křtu se „špatným svědomím“, může se rozhodnout, že se dá ještě jednou pokřtít. To by pak bylo jeho osobní rozhodnutí.

ČAS PRO BOŽÍ SOUDCOVSKÁ ROZHODNUTÍ

26. Co bychom stále měli mít na mysli, pokud jde o závěry, které byly učiněny?

²⁶ Snad se někomu mohou zdát tato ustanovení, týkající se duchovních a mravních záležitostí křesťanských svědků Jehovových, velmi přísná. To v žádném případě nelze chápat jako snahu jednat svémocným, diktátorským způsobem. Přísnost ve skutečnosti přichází od Boha, který se vyjadřuje prostřednictvím svého psaného Slova. Vzhledem k době, v níž žije tato lidská generace, je na čase věnovat důkladnou pozornost čistotě těch, kteří se chtějí líbit Bohu a chtějí vstoupit do jeho přicházejícího spravedlivého nového pořádku.

27–29. a) Proč se apoštol Petr, jakožto člen vedoucího sboru prvního století, cítil puzen psát svým bratrům a o čem psal? b) Jaká vážná otázka byla položena vzhledem k tomu, kdo bude schválen při Božím soudu?

²⁷ Před devatenácti sty roky byl apoštol Petr členem vedoucího sboru křesťanských sborů prvního století n. l. V tomto postavení psal dopisy, v nichž uděloval sborům Jehovova lidu rady a pokyny. Petr si byl vědom, že křesťanský sbor žije na sklonku židovského systému věcí, jehož středem byl Jeruzalém se svým chrámem. Petrův Mistr, Ježíš Kristus, předpověděl, že vyvrcholení přijde během oné generace. (Mat. 23:36; 24:34) Byla to velmi vážná doba, zvláště pro křesťany ze Židů, i proto, že nastávalo pronásledování křesťanů Římskou říší. Proto Petr cítil nutnost psát svým spolukřesťanům.

²⁸ Jeho první dopis byl napsán v letech 62 až 64 n. l., tedy krátce před povstáním Židů proti Římské říši, které vypuklo v roce 66 n. l. a po kterém následoval v roce 70 n. l. konec židovského Jeruzaléma a jeho chrámu. Petr věděl, že se blíží jeho smrt, a cítil, že je jeho odpovědností varovat spolukřesťany, aby s nekřesťanským světem neběželi „po této dráze k témuž nízkému bahnu prostopášnosti“. Aby zdůraznil naléhavost vystříhat se takové škodlivé cesty, i kdyby to mělo za následek pronásledování, Petr ukázal, jak je čas krátký, když napsal: „Konec všech věcí se však přiblížil. Buďte proto zdravé mysli [neutíkejte od skutečnosti užíváním drog] a buďte bdělí vzhledem k modlitbám.“ (1. Petra 4:4–7) Situace byla o to vážnější, že již začal proces božského soudu u křesťanského sboru. Kdo obstojí při božském zkoumání a přísném vyšetřování? Ne ti, kteří si to ulehčí, ne ti, kteří se přizpůsobí prostopášnému způsobu života světa, ne ti, kteří se vědomě věnují nekřesťanským věcem, jež se líbí mravně zkaženému, padlému tělu. (Přísl. 1:32, 33) Apoštol Petr napsal:

²⁹ „Trpí-li však jako křesťan, pak ať se nestydí, ale ať neustále oslavuje Boha v tomto jméně. Neboť nadešel ustanovený čas, aby začal soud u domu Božího. A začíná-li nejprve u nás [u Božího domu], jaký bude konec těch, kteří neposlouchají Boží dobré poselství? ‚A jestliže spravedlivý s tíží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník [v křesťanském sboru]?‘ Proto tedy ať také ti, kteří trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému stvořiteli a činí dobro.“ — 1. Petra 4:16–19.

30. Proč je pro pokřtěného křesťana nebezpečné zvláště v této době nějakým způsobem napodobovat ‚bezbožníky a hříšníky‘?

³⁰ I když věrný následovník Ježíše Krista zachová v křesťanském sboru svou ‚spravedlnost‘, „s tíží bude zachráněn“. Kdyby pokřtěný křesťan nějak napodoboval ‚bezbožníka a hříšníka‘, byla by jeho záchrana tím obtížnější. Či snad by byl vůbec hoden toho, aby byl zachráněn? Na to by dnes měli křesťané myslet. Jistě může být o naší generaci právem řečeno: „Konec všech věcí se však přiblížil.“ Bůh nyní začal vynášet soudcovská rozhodnutí u svého vlastního „domu“ ctitelů. O tom se hovoří v třetí kapitole Malachiášova proroctví; Jehova totiž přichází ke svému duchovnímu chrámu, doprovázen Ježíšem Kristem jako ‚poslem smlouvy‘. Proti komu bude božský Soudce vydávat svědectví jako proti přestupníkům a hříšníkům? Říká nám to u Malachiáše 3:5:

31–33. a) Jak poukazuje Malachiáš 3:5 na vážné nebezpečí, jemuž jsou vystaveni ti, kteří jsou nyní zotročeni návykovými látkami? b) Jaké další důkazy ze Svatého písma ukazují souvislost mezi spiritismem a užíváním drog?

³¹ „‚A přiblížím se k vám se soudem a stanu se rychlým svědkem proti kouzelníkům [pharmakous — podle řecké Septuaginty], a proti cizoložníkům a proti těm, kteří falešně přísahali, a proti těm, kteří jednali podvodně se mzdou námezdního dělníka, a vdovou a chlapcem bez otce a proti těm, kteří se odvraceli od cizího usedlíka, a přitom se mne nebáli,‘ řekl Jehova vojsk.“

³² Povšimni si, že první, o nichž se Jehova zmiňuje, že jim bude platit rychlé svědectví pro jejich špatné skutky, jsou „kouzelníci“. V řecké Septuagintě, která byla přeložena před Kristem alexandrijskými Židy, je přeloženo slovo „kouzelníci“ řeckým slovem pharmakous. Je to totéž slovo, které je použito ve Zjevení 21:8, kde jej někteří překladatelé tlumočí jako „kouzelníci“, ale Překlad nového světa říká „ti, kteří provozují spiritismus“. Staří kouzelníci skutečně provozovali spiritismus. Řecké slovo na ně použité znamená doslovně „uživatelé drog“; tedy ne „drogisté“ či „lékárníci“. Staří kouzelníci byli ve své době překupníky s drogami.

³³ Předkřesťanská řecká Septuaginta používá příbuzné řecké slovo pharmakon (které doslova znamená „drogy“, ale je překládáno jako „kouzelnictví“) nejméně pětkrát. Modlářská královna Jezábel ze starého Izraele prováděla takové pharmakon (v množném čísle) neboli „kouzelnictví“. (2. Král. 9:22, LXX) Byla usmrcena králem Jehu, který působil jako Jehovův vykonavatel rozsudku. Ti, kteří přáli profesionálním „kouzelníkům“ neboli provozovatelům spiritismu, měli účast na spiritistických zvycích a byli odsouzeni.

34–36. a) Proč je rozumné, že jsou nyní takové zvyky podrobeny soudcovské pozornosti? b) Jaká odpovědnost spočívá tedy na těch, kteří slouží jako pastýři Božího stáda?

³⁴ Není tedy divu, že v těchto dnech tak rozšířeného užíváni drog a tabáku mají být podrobeni soudcovské zkoušce lidé, kteří jsou těmto věcem oddáni. Jehova Bůh, nejvyšší soudce, je ve svém duchovním chrámu, a důkladně zkoumá hlavně ty, kteří vyznávají, že jej uctívají na tomto svatém místě. Slíbil, že bude rychlým svědkem proti kouzelníkům nebo těm, kteří provozují spiritismus, jenž již od starých dob souvisí se zotročujícími, návykovými drogami.

³⁵ Přejeme si, aby byl Jehova Bůh proti nám rychlým svědkem, pokud užíváme drogy nebo se oddáváme požitku z jiné návykové škodlivé látky a tím se vydáváme vlivu démonských duchů? Jehovův soud proti takovým náruživcům bude znamenat jejich zničení v blízkém „velkém soužení“. (Zjev. 21:8) Jehova Bůh nechce mít zcela jistě nyní, ve „skonávání systému věcí“, takové náruživce ve svém sboru křesťanských svědků. Zjevení 22:15 říká o zaslíbeném ‚Novém Jeruzalému‘: „Venku jsou psi a ti, kteří provozují spiritismus [uživatelé drog, Meziřádkový překlad království], a smilníci a vrazi a modláři a každý, kdo miluje a provádí lež.“

³⁶ Proto jsou tyto pokyny dávány s hlubokým pocitem odpovědnosti vůči Jehovovi Bohu. Je tedy povinností starších, aby se jako duchovní dozorci Božího stáda postarali, aby takové nežádoucí živly nebyly přijímány za uznané, pokřtěné členy sborů křesťanských svědků Jehovových.

[Poznámky pod čarou]