Prohlášení a resoluce
1. Kdo se shromáždil na mezinárodním kongresu „Božské vítězství“ a v čím jménu při této příležitosti učinili prohlášení a resoluci?
MY, skupina obhájců nejlepšího panství nad celým lidstvem, kteří jsme se shromáždili v. . . v sobotu, dne. . . , na mezinárodním kongresu křesťanských svědků Jehovových „Božské vítězství“, činíme následující veřejné prohlášení a rozhodnutí ve jménu jedinečného zdroje vší spravedlivé moci, svrchovaného Pána vesmíru:
2. Co se naučili ze studia Svatého písma o začátku dnešní tísně lidstva a je svrchovaný Pán vesmíru mrtev, pokud jde o záležitosti lidí?
2 Jako členové lidské rodiny jsme ve svém srdci zarmouceni pokračující a rostoucí tísní celého lidstva od 1. světové války, která vypukla v roce 1914. My, kteří žijeme v době generace, jež prožila a přežila tento první světový spor, jsme hledali vysvětlení lidské tísně v inspirovaném Slově pocházejícím od zdroje vší dokonalé moci, to jest ve Svatém písmu neboli Svaté bibli. Z jejích stránek a ve světle novodobých událostí jsme se poučili, že světaširá tíseň a úzkost národů nezačala v roce 1914 pouhou náhodou, bez rozumného důvodu, ale že tato doba byla předem určena. Ano, tato bezpříkladná tíseň lidstva začala v přesném čase, označeném velkým Časoměřičem, universálním Vládcem, Stvořitelem Slunce, Měsíce a hvězd, které přesně dodržují čas. On není mrtvý vzhledem k záležitostem lidí, ale stará se láskyplně o jejich zájmy. Zná lidské potřeby.
3. Která epocha skončila v roce 1914 a je Bůh odpovědný za tíseň, kterou od té doby lidstvo prožívá, nebo kdo jiný?
3 Historikové světa poukazují na rok 1914 jako na rok, který označuje konec jedné epochy. Ten, který se čas od času sám projevil v lidských dějinách, totiž Stvořitel člověka, označil tentýž rok jako rok konce „ustanovených časů národů“, takzvaných časů pohanů. Skončení časů pohanů bylo dlouho očekáváno. Před více než devatenácti sty lety, v roce 33 n. l. , Boží vlastní Syn Ježíš Kristus mluvil o časech pohanů a prorokoval o jejich splnění. (Luk. 21:24) Předpověděl, co jeho nebeský Otec, Jehova Bůh, bude dělat na konci časů pohanů. Co dělali lidé a národy na zemi v tomto závažném okamžiku, dělali na svou vlastní odpovědnost. Bůh je nenutil, aby tak jednali; proto nenese odpovědnost za lidskou tíseň, která trvá až dodnes.
4. V kterém městě začaly časy pohanů a na kterém „městě“ se splnilo to, co bylo předpověděno o jejich konci, a proč?
4 Během posledních staletí, kdy byla po celém světě tištěna a rozšiřována Svatá bible v mnoha jazycích, si badatelé Bible utvořili různé představy, jak bude nejvyšší Bůh jednat na konci časů pohanů. Jejich pozornost se zaměřila na Jeruzalém na Středním východě, který byl po staletí pod tureckým panstvím, pak přešel v roce 1917 pod britskou správu a nyní je v rukou Izraele. Když badatelé Bible měřili časy pohanů na základě svého časového propočtu, očekávali nesprávně, co se stane na konci časů pohanů. Nepovšimli si, že se Boží zájem přesunul z pozemského Jeruzaléma za dnů Ježíše a jeho apoštolů na „nebeský Jeruzalém“, město, ve Svaté Bibli nyní nazývané „město živého Boha“. (Žid. 12:22) 2 520 let časů pohanů začalo v roce 607 př. n. l. zpustošením pozemského Jeruzaléma babylónskými vojsky. Časy pohanů se proto úplně nenaplnily na pozemském Jeruzalému Ježíšových dnů, ale zcela se splnily na „nebeském Jeruzalému“, sídelním městě, které nemůže být zničeno.
5. Čí právo na království bylo pošlapáváno v době po zničení Jeruzaléma a Judy v roce 607 př. n. l. a proč Ježíš, když byl na zemi, nezřídil království v Jeruzalémě?
5 Na konci časů pohanů lze očekávat opak toho, co se stalo na jejich začátku v roce 607 př. n. l. Tehdejší zpustošení Jeruzaléma a Judeje není důležité. Důležité však bylo odstranění Božího mesiášského království, které mělo sídlo v Jeruzalémě, na jehož trůně seděli potomci královské rodiny Davida z Betléma. Od té doby bylo právo Davidova pokolení na království nad zemí pošlapáváno úspěšnými světovými mocemi, totiž babylonskou, médo-perskou, řeckou, římskou a anglo-americkou. Během časů pohanů Jehova Bůh nezasahoval do lidských záležitostí tím, že by znovu zřídil mesiášské království na zemi v obnoveném Jeruzalémě. To vysvětluje, proč jeho Syn Ježíš Kristus nerozvrátil Římskou říši a nezřídil pozemské království Davidovy královské rodiny v pozemském Jeruzalému, ale předpověděl pokračování časů pohanů až do Bohem určeného konce. Místo, aby se sám posadil na Davidův trůn v Jeruzalémě, zemřel nevinně jako Davidův královský dědic. Třetího dne byl vzkříšen z mučednické smrti a vstoupil do nebe, aby se posadil po pravé straně trůnu svého nebeského Otce. — Skutky 2:32–36.
6. Kde a kdy bylo znovuzřízeno mesiášské království a zasáhlo do první světové války?
6 Tam čekal Boží Syn Ježíš, Mesiáš, až do konce časů pohanů. (Žid. 10:12, 13) Stejně i Jehova Bůh do té doby nezakročil. Avšak v roce 1914, neboli 2 520 let po zpustošení Jeruzaléma a Judeje Babylóňany, svrchovaný vládce vesmíru začal jednat. Zřídil znovu Davidovo mesiášské království, tentokrát v rukou Davidova nebeského dědice, Ježíše Krista. Pohanské národy na zemi do toho nemohly zasáhnout. Již nemohly pošlapávat právo Davidovy rodiny na královskou moc. „Ustanovené časy [pohanských] národů“ skončily. Od té doby kraluje Davidův stálý dědic Ježíš, Mesiáš, v „nebeském Jeruzalému“. (Zjev. 12:1–11) Nebeské zrození mesiášského království nezasáhlo do 1. světové války na zemi. Ještě před koncem časů pohanů v roce 1914 — dva měsíce předtím — pohanské národy vstoupily do války. Začaly vlastní válku za nadvládu nad světem. Nerozpoznaly konec časů pohanů.
7. Pod čím nadlidským vlivem jednaly tehdy národy a jednají dosud?
7 Pod čím vlivem jednaly a jednají až dosud národy? Jistě ne pod vlivem Jehovy Boha; Bůh v 1. světové válce nebyl na žádné z bojujících stran. Obě strany válčily za lidskou nadvládu nad světem, ne za nadvládu „nebeského Jeruzaléma“ a jeho nového krále Ježíše, Mesiáše. Pohanské národy tedy zřejmě jednaly pod vlivem nepřítele Jehovy Boha i jeho Mesiáše Ježíše. Kdo je ten nadlidský hlavní nepřítel Boha? Je to ten, kterého Ježíš nazval ‚vládcem tohoto světa‘ a křesťanský apoštol Pavel ‚bohem tohoto světa‘. Je to satan ďábel. — Jan 12:31; 14:30; 2. Kor. 4:4; Zjev. 12:7–13.
8. Koho se v první řadě týká spor o nadvládu nad světem a před jakou otázkou stojí každý z nás?
8 Národy nevyřizují své politické záležitosti na Boží straně tím, že by předaly svou pozemskou svrchovanost Božímu království nebeského Jeruzaléma; proto mohou stát pouze na jiné straně, na straně Božího hlavního odpůrce satana ďábla. Spor o nadvládu nad světem od roku 1914 se netýká jen národů lidstva. Týká se hlavně nejvyššího Boha Jehovy a satana ďábla. Kdo z těchto dvou hlavních účastníků sporu vyhraje? Kdo získá vítězství? O výsledku nemůže být pochybnost. Svatá bible, Boží neomylné Slovo, spolehlivě prohlašuje, že všemohoucí Pán, Bůh Jehova, zvítězí. (Zjev. 16:16; 19:11 až 20:3) Nikdo z nás nemůže uniknout otázce, která vyvstává: Na čí straně chci být, na straně poraženého, nebo vítěze?
9. Proč budou lidé ustavičně cítit „úzkost národů“ a nenaleznou cestu ze svých těžkostí?
9 Nic nemůže být jasnější než to, že na straně Božích nepřátel a odpůrců by nikdo nemohl mít Boží požehnání. To vysvětluje, proč od roku 1914 žije lidstvo ve „věku násilí“ a nezná nic než „úzkost národů“, právě jak Ježíš předpověděl. (Luk. 21:25, 26) Pokud nebudou lidé stát na straně Jehovy Boha a jeho Mesiáše v tomto univerzálním sporu, nikdy nenaleznou cestu ze svých těžkostí a z bázlivého „očekávání věcí, které přicházejí na obydlenou zemi“.
10. Proč je dnes celé lidstvo ve velkém nebezpečí a kdo jen může doufat, že se bude podílet na požehnání po božském vítězství?
10 Právě jako očekávalo „velké soužení“ národ, který odmítl přijmout Božího Syna za Mesiáše v roce 33 n. l. , tak očekává stísněné lidstvo „velké soužení“, které nemá obdoby v lidských dějinách. Před devatenácti sty lety, když byl Ježíš Kristus na zemi, důrazně před ním varoval a předpověděl světové události, které tomu budou předcházet. (Mat. 24:3–22; Zjev. 6:1 až 7:14) Nyní je ohroženo celé lidstvo. Musí být dále bez ustání varováno. Na přežití hrozícího „velkého soužení“ mohou mít naději pouze ti, kteří dbají na Boží inspirované varování. Pouze ti, kteří se nyní postaví na stranu božského vítěze, mohou doufat, že budou účastni požehnání, která budou následovat po božském vítězství.
11. Co se rozhodli dále činit Jehovovi křesťanští svědkové?
11 JSME PROTO ROZHODNUTI, že jako křesťanští svědkové Jehovovi se budeme dále držet svého přesvědčení, že Bůh zvítězí. Budeme bez ustání dále oznamovat varování Božího psaného Slova všem milovníkům spravedlivého panství, kteří byli svedeni Božím hlavním nepřítelem, satanem ďáblem, a kteří pak vložili svou naději v lidská panství, a to často ke svému zármutku a bolesti. Budeme dále oznamovat tisícileté Boží mesiášské království jako jediný lék k vyléčení stísněného lidstva.
12. a) Jakým způsobem a pomocí čeho se rozhodli rozšiřovat dobré poselství? b) Na jaké požehnání a radosti mesiášského království se rozhodli dále upozorňovat lidi?
12 Podle apoštolského vzoru budeme kázat dům od domu a soukromě učit v domovech zájemců na týdenních biblických studiích. Budeme k rozšiřování dobrého poselství používat spisy stejně jako mluvené slovo, ano všechny Bohem schválené prostředky. Budeme se dále věrně snažit, abychom ohroženému lidstvu vyprávěli o požehnáních a radostech Božího mesiášského království, o nepodplatitelném, spravedlivém panství, o obnově lidstva k dokonalému tělesnému zdraví, o vzkříšení všech vykoupených mrtvých, které povede k opětnému spojení s milovanými přáteli a příbuznými, o trvalém míru, o uspokojení každé lidské potřeby ve znovu zřízeném ráji na očištěné zemi, o osvobození od strachu, nejistoty a zmatku, které způsobuje satan ďábel a jeho pozemští zástupci, o bratrské lásce v celé lidské rodině a o jednom pravém náboženství, čistém uctívání Boha, našeho stvořitele, skrze jeho Syna Ježíše Krista. Ano, budeme dále mluvit o vítězství, kterého všemohoucí Bůh dosáhne nad děsivým nepřítelem lidstva, smrtí, a o tom, jak požehná všem svým poslušným a věrným poddaným věčným životem jako jejich nebeský Otec.
13. Který příkaz chtějí pro pokročilou dobu vykonávat až do konce? Na čí pomoc se spoléhají, aby mohli splnit toto rozhodnutí?
13 Když nyní vidíme jasněji než kdykoli předtím, že se přiblížilo tisícileté Boží království a že se stále krátí čas, kdy stísněné lidstvo může využít dobrého poselství záchrany, budeme projevovat jak věrnou lásku k Bohu, tak lásku k bližnímu. Přitom budeme poslouchat Boha spíše než člověka a neochabneme v provádění Božího příkazu skrze Krista, abychom ‚kázali toto dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘ dříve, než přijde konec tohoto odsouzeného systému věcí. (Mat. 24:14; Marek 13:10) Přitom spoléháme na Boha, že nám pomůže, abychom splnili toto rozhodnutí. Kéž by nás na konci nalezl věrné a uznal nás za hodné podílet se na radostech a požehnáních, které přinese jeho božské vítězství!
14. Co se stalo s Prohlášením a rezolucí na mezinárodním kongresu „Božské vítězství“ a která publikace pak byla vydána?
14 Prohlášení a resoluce byly předloženy křesťanským svědkům Jehovovým, kteří se shromáždili na kongresu „Božské vítězství“, a to po přednášce, obsahující oba předcházející články Strážné věže, „Rozmnožovat bohatství nového krále země“ a „Uchráněni“. Když přítomní přijali s upřímným nadšením Prohlášení a rezoluci, byla vydána nová 416 stránková kniha Boží tisícileté království se přiblížilo. Tato nová biblická učebnice povzbudí návštěvníky kongresu „Božské vítězství“ a pomůže jim, aby jednali podle přijatého Prohlášení a rezoluce.
15. Kolik takových kongresů se konalo do začátku prosince 1973, v kolika zemích a kolik lidí bylo přítomno?
15 Do začátku prosince 1973 bylo uspořádáno 43 takových kongresů „Božské vítězství“ ve 20 zemích a bylo přítomno dohromady 1 447 235 osob. Všechny kongresy byly uspořádány k chvále Jehovy a ke cti jeho budoucího vítězství.