Správný postoj je ochranou

1. a) Kdy psal Petr svůj dopis, v němž vyzývá křesťany, aby ‚chovali pevně v mysli přítomnost Jehovova dne‘? b) Kolik času pak uplynulo až do Jehovova „dne“?

BYLO to okolo roku 64 n. l. , kdy apoštol Petr psal křesťanskému sboru a nabádal jej, aby ‚pevně choval v mysli přítomnost Jehovova dne‘. Od doby, kdy tato slova byla křesťany poprvé přečtena, uběhlo ještě asi šest let, než byl Jeruzalém rozbořen Římany, než tedy přišel na město Boží „den“ soudu. (Skut. 2:14–21) Bylo to více než 1 900 let před přítomností „dne“, kdy Jehova vykoná soud nad křesťanstvem a přítomným systémem věcí. A přece se Petrova slova vztahovala na křesťany, kteří tehdy žili.

2, 3. Proč bylo důležité, aby pomazaní křesťané po celých minulých 1 900 let ‚chovali pevně v mysli Jehovův den‘?

² Proč to tak museli chápat křesťané, kteří žili ještě dávno před Božím ‚dnem‘ konečného soudu? Protože jiný postoj by je svedl, aby se dali zaplést do záležitostí světa, a vedl by je k tomu, že by vkládali svou důvěru a naději ve světské věci. Museli chovat v mysli, že to, co je obklopuje, bude zničeno. Kromě toho museli dokázat svou ryzost vůči Bohu, aby ‚nemilovali svět a věci ve světě‘, protože během času zemřou, a jaké by pak bylo jejich svědectví jako duchem zplozených, pomazaných křesťanů, jako bratrů Ježíše Krista? — 1. Jana 2:15.

³ Otázka, před kterou stáli v posledních devatenácti stoletích pomazaní křesťané, zněla: Jak se dívá Jehova na mé chování právě dnes? Ujišťuji se, že mne Bůh povolal a vyvolil, takže jsem způsobilý být jedním z jeho „královského kněžstva“, s nadějí vládnout s Kristem? (1. Petra 2:9; 2. Petra 1:10; Zjev. 20:4, 6) Nemuseli žít v „Jehovově dni“, aby byli souzeni Jehovou, jsou-li hodni nebo nehodni nebeského postavení, k němuž byli povoláni. — Žid. 3:1.

4. Proč musíme dnes a denně dbát vážně na to, co děláme se svým životem?

⁴ Jak je tomu s námi dnes? Je tomu jinak, protože jsme tak blízko konci tohoto systému věcí? Nemůžeme čekat, až na nás přijde „velké soužení“. Jak můžeme vědět, budeme-li v té době ještě živi? U Jakuba 4:14 jsme napomínáni: „A přece nevíte, jaký bude zítra váš život. Neboť jste jako mlha, která se objevuje na malou chvíli a pak mizí.“ Bereme-li věci na lehkou váhu, nevíme, kdy nás naše nespolehlivé srdce odtáhne. (Jer. 17:9) Dále nevíme, kdy nastanou okolnosti, které by nás k našemu neštěstí mohly překvapit již před „velkým soužením“. Jak by to bylo možné? Podívejme se.

CO ZNAMENÁ VYTRVAT AŽ DO KONCE

5. a) Co znamená Ježíšovo rčení: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn“? b) Jakou skutečnost, týkající se možného „konce“ přítomného života, nám připomíná Šalomoun?

⁵ Když Ježíš mluvil o době, v níž žili apoštolové a která předstiňovala dnešní dobu, řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:13) Mluvil zde o vytrvalosti za pronásledování, přibývající bezzákonnosti a nenávisti světa. Řekl, že někteří jeho učedníci budou za tohoto pronásledování usmrceni. Když však křesťan za těchto okolností vytrvá až do smrti nebo do konce tohoto nepřátelského světa, bude pro svou ryzost zachráněn. (Mat. 24:9–12) Může se stát, že nebude žít až do konce systému věcí, ale bude souzen podle toho, byl-li částí tohoto světa, nebo nebyl, bez ohledu na to, v které době pro něj přichází „konec“. (1. Jana 2:15; Jak. 4:4) Někdo z nás, ať patří k duchem zplozeným, pomazaným bratrům Ježíše Krista, nebo k „jiným ovcím“, které mají pozemskou naději, ať je mladý, nebo starý, může následkem nepředvídaných okolností velmi rychle, snad dnes nebo zítra, možná i pro náhlé náboženské pronásledování, zemřít. Moudrý král Šalomoun mluvil o situaci, před kterou lidé všeobecně stojí, když řekl: „Všechny je totiž postihuje čas a nepředvídané události. Neboť člověk také nezná svůj čas. Jako ryby, které jsou chytány do neblahé sítě, a jako ptáci, kteří jsou chytáni do pasti, tak jsou sami lidští synové chytáni do léčky v nešťastné době, když na ně náhle přijde.“ — Kaz. 9:11, 12.

6. Jaká ‚nepředvídaná událost‘ potkala nedávno jednoho ze členů ústředí Společnosti, ale co dělal až do té doby?

⁶ Máme příklady, jak rychle pro nás, jedince, může přijít konec, a proto je tím důležitější, abychom měli před Bohem správné postavení a vždy zůstávali v jeho přízni. Není tomu dlouho, co pracoval jeden ze členů ústředí Společnosti Strážná věž s jiným bratrem v sále království v New Yorku. Mladý muž, který vstoupil do sálu, se k němu přiblížil a žádal jej o informaci, kterou mu bratr ochotně dal. Náhle vytáhl mladý muž v návalu náboženské nenávisti nůž a zasadil bratrovi smrtelnou ránu. Jak je dobré vědět, že až do té doby věrně sloužil Bohu!

7, 8. Čemu bychom se měli naučit ze zkušenosti našich bratrů v Malawi?

⁷ Dále máme zkušenost svědků Jehovových z Malawi. V této zemi lidé nádherně reagovali na poselství o království. V roce 1972 zde byl jeden svědek Jehovův na 194 obyvatel Malawi. V tom roce bylo 1 617 nově pokřtěných. Můžeme říci, že se opravdu dařilo 447 sborům svědků Jehovových v této zemi a více než 22 000 svědků, kteří byli činně spojeni se sbory. V roce 1967 zakusili pronásledování. Ale v roce 1972 si mohli myslet: „Při takovém duchovním blahobytu je nám jistě neštěstí vzdáleno.“ A přece, co se stalo bratrům v Malawi téměř přes noc? Protože se chovali přísně neutrálně k politice tohoto světa, byly jejich domy páleny, některé jejich ženy byly znásilněny, byli napadáni lůzou, někteří byli mučeni nebo usmrceni a většina v nebezpečí života vyhnána do sousedních zemí.

⁸ Co se z toho učíme? Křesťan by měl žít každý den tak, jako by to byl konec jeho pozemského života. Musí učinit pravé křesťanství svou životní cestou, být úzce spojen se svými bratry ve sboru a činně sloužit Jehovovi celou svou silou. Co by se bylo stalo se svědky v Malawi, kdyby byli neteční a lhostejní ve svém duchovním stavu? Jen ti, kteří měli duchovní sílu, mohli odolat, když přišla zkouška; a ke cti malawijských svědků může být řečeno, že velká většina obstála.

9. Co rozhoduje, zda budeme mít Jehovovu přízeň, až přijde „velké soužení“?

⁹ Bůh nám zjevuje to, co musíme znát, takže můžeme nastoupit moudrou cestu a pomáhat druhým tím, že je upozorňujeme na nebezpečí a blížící se Jehovův „den“. Avšak přesně nám neřekl, v kterém roce nebo který den nebo také v kterou hodinu nechá přijít „velké soužení“ na tento svět. (Mat. 24:36) Zda budeme činní ve službě nebo zda budeme žít způsobem, který se mu líbí, nebo ne, o tom nerozhoduje poznání přesného času, kdy začne „velké soužení“. Abychom se líbili Bohu, musíme mu sloužit ve všech dobách, a důvodem nesmí být blížící se konec, nýbrž láska k němu, našemu podivuhodnému nebeskému Otci.

BŮH VOLÍ SPRÁVNÝ ČAS

10–12. a) V jakém smyslu přijde Jehovův „den“ jako „osidlo“? b) Jak ukazují ti, kteří ztratili víru, protože se věci nestaly tak, jak je očekávali, že neoceňují svrchovanost Jehovova postavení?

¹⁰ Poznali jsme, že „velké soužení“ přijde náhle. Ježíš přirovnal jeho příchod k ‚osidlu‘. (Luk. 21:34–36) Zvíře, které má být chyceno do oka, si neuvědomí, že mu hrozí nebezpečí, až když je náhle beznadějně chyceno. Bible nás nevaruje před zdáním, ale před skutečností, která přijde přesně včas a způsobem, jak je to určeno. Bůh zničí tento systém věcí ve svém čase. Avšak někteří lidé jsou netrpěliví a ztrácejí víru, protože věci se nedějí tak, jak to očekávali, a protože se zdá, že Bůh prodlévá. Je to způsobeno krátkostí lidského života a lidskou netrpělivostí, protože každý chce, aby se věci staly v krátké době, kterou má k dispozici. Proto je nakloněn soudit Boha podle lidských zkušeností, které mají své hranice. — Abak. 2:3.

¹¹ Jehova naopak žije věčně. Není třeba, aby byl netrpělivý. Může zvážit situaci a přesně vidět, kdy v proudu času jeho činy způsobí nejvíce dobra a jak se tím dokonale splní jeho záměr. — Přísl. 15:3.

¹² Petr vyjádřil tuto myšlenku: „Ať vaší pozornosti neunikne tato skutečnost, milovaní, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Jehova není pomalý ve svém zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:8, 9.

13. a) Komu prospívá, že Jehova ještě nevykonal rozsudek nad tímto světem? b) Jak je pravdivé, že „jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“?

¹³ Jehovovo zdánlivé prodlévání není tedy k jeho osobnímu prospěchu, ani pro pomalost jeho činů. Je to pro blaho lidí. Jehova by mohl rychle zničit tento svět. Jak říká Petr, může v jednom dni udělat více, než mohou lidé udělat v tisíci letech. Když byl na příklad Ježíš na zemi, uzdravoval usychající ruce a slepé oči, ano, dokonce vzkřísil muže, jehož tělo se již částečně rozkládalo. Tyto mocné činy vykonával v okamžiku. Je možno si představit, jak by asi za normálních poměrů trvalo dlouho, než by člověku narostla jiná ruka nebo vzkříšenému člověku bylo nahrazeno rozkládající se tělo normálním růstem. Podívejme se však na věci jinak — pro Jehovu, který žije věčně, a který plánuje svůj záměr celé věky předem, je tisíc let „jako noční hlídka“. (Žalm 90:4) Není omezen časem jako my. Proto, když jedná způsobem, který se nám zdá pomalý, musíme mít na mysli, že se tak děje s ohledem na nás a že je to pro všechny nejlepší.

14. Proč nemusíme přesně vědět, kdy přijde Jehovův „den“, ale co bychom měli dělat?

¹⁴ Ten, kdo chápe své postavení před Bohem a má víru v Boha, nemusí mít úzkostlivou starost. Apoštol ujišťuje křesťany: „Vaše práce ve spojení s Pánem není marná.“ (1. Kor. 15:58) Jestliže známe jeho záměr a víme, jaká je dnes pro nás jeho vůle a jakou naději máme pro budoucnost, nemusíme znát přesný časový rozvrh událostí. Bez ohledu na to, kdy přijde Jehovův „den“, budeme pilní v konání božské vůle. Jsi rozhodnut to dělat?

MÁŠ „OZNAČENÍ“?

15. a) Co je „označení“, které musí mít všichni, kdo chtějí získat život na zemi v Božím novém pořádku? b) Jaké otázky, týkající se naší reakce na špatné světové poměry, nám pomohou, abychom zjistili, máme-li skutečně postoj, který Bůh vyžaduje?

¹⁵ Krátce před rozbořením starého Jeruzaléma Babylóňany dal Jehova Ezechielovi vidění, v němž symbolický muž procházel Jeruzalémem a označoval na čela ty, kteří ‚vzdychali a sténali nad odpornými věcmi‘, jež se děly v Jeruzalémě. (Ezech. 9:4) To bylo proroctví o díle, které se dnes provádí. Každý, kdo vyznává, že je z ‚jiných ovcí‘, s nadějí na život zde na zemi v Božím novém pořádku, měl by si klást otázky: ‚Mám skutečně označení? Dává celý můj život svědectví tak jasné jako označení na mém čele, že mám pravou křesťanskou osobnost? Nenávidím skutečně všechno to špatné, které vidím, že se děje, zvláště v křesťanstvu? Mrzí mne to pouze proto, že to přináší nebezpečí a nepohodlí mně, nebo jsem zarmoucen, protože vidím, že je tupeno Boží jméno?‘

16. a) Jestliže někdo vedl vždy mravně nezávadný život, proč to samo o sobě neznamená, že má „označení“? b) Proč je velmi důležité vyvarovat se nemravnosti?

¹⁶ Ti, kteří opravdu projevují „označení“ křesťanské osobnosti, se velmi snaží, aby je Jehovův den nepřekvapil při dělání věcí, které by je stavěly na roveň milovníků světa. Je tomu tak s tebou? Na příklad, jak opravdu smýšlíš o volném chování, smilstvu a cizoložství? Bez ohledu na to, jaký snad byl tvůj minulý život, schvaluješ nyní Jehovův rozsudek nad těmi, kteří konají tyto věci? (1. Kor. 6:9–11; Žid. 13:4) Jsou ovšem lidé, kteří se toho nikdy nedopustili. Ale to samo o sobě neznamená, že jsou ‚označeni‘ k přežití. Ti, kteří mají „označení“, nejsou pouze lidé, kteří se varují takového chování, protože může vést k nepříjemným důsledkům. Nenávidí zlo, protože je to porušení Jehovovy spravedlivé cesty. Vědí stejně jako věrný Josef, že smilstvo a cizoložství nejen poskvrňuje, ale je skutečně ‚velkou špatností‘ a ‚hříchem proti Bohu‘. (1. Mojž. 39:9) Jejich hlavní starostí je Jehovovo stanovisko. Protože víme, že pohlavní nemravnost je jednou z hlavních satanových léček, je velmi důležité vyvarovat se situací, které by nás mohly svést ke spáchání tohoto hříchu, a selhat, i když jsme tak blízko před branami nového pořádku. Pamatujme na příklad Izraele v Moábsku na hranicích Zaslíbené země. Dvacet čtyři tisíce ztratily životy v osidlech pohlavní nemravnosti. — 4. Mojž. 25:1–9.

17. Když jsme opravdu ‚označeni‘, jaké máme smýšlení o pravdivosti a proč?

¹⁷ A jak je to s pravdivostí? Respektujeme skutečně pravdu, nebo jsme ochotni pravdu trošku překroutit, abychom se dostali z nepříjemného postavení či abychom dosáhli toho, co chceme? V dnešním obchodním světě je lhaní běžným zvykem. Kde však lhaní povstalo? Ježíš řekl, že ďábel „je lhář a otec lži“. (Jan 8:44) Proto lhář ve skutečnosti slouží ďáblu. Jestliže vždycky mluvíme pravdu, dosvědčujeme, že jsme oblékli novou osobnost, že opravdu máme „označení“. Boží slovo říká: „Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Ef. 4:25) Vidíš v tísnivém postavení nejsnadnější východisko v pokušení lhát? Nebo jsi jako pisatel Přísloví, který řekl: „Vzdal ode mne nepravdu a lživé slovo“? — Přísl. 30:8.

18, 19. Proč je zapotřebí činit více než jen chodit na shromáždění a stýkat se se svědky Jehovovými, chceme-li mít před Bohem dobré svědomí?

¹⁸ Během této doby blízké ‚Jehovovu dni‘ přišlo mnoho nových lidí na cestu pravdy. Dříve měli zvyky, které škodily jejich mysli i tělu. Ale nyní jsou křtěni a žádají Boha o dobré svědomí. (1. Petra 3:21) Jsi-li mezi těmi, kteří uvažují o křtu, nebo jestliže jsi tento krok učinil již dříve, můžeš dostat od Boha dobré, čisté svědomí, jestliže si zachováváš zvyky, o nichž je známo, že mají škodlivý vliv na mysl a tělo? Můžeš získat čisté svědomí, když se prostě připojíš k svědkům Jehovovým, kteří se snaží žít podle biblických vysokých měřítek čistoty, jestliže současně provádíš něco, co zavrhují? Můžeš říci, že jsi skutečně jedním z nich? Chceš jím být?

¹⁹ Čisté svědomí je důležité, jestliže očekáváš, že ti Bůh dá přízeň a život. A proto při všem, co děláme, naše první myšlenka by měla být: Jaké to vrhá světlo na Boží jméno? A za druhé: Jaké světlo to vrhá na Boží křesťanský sbor, který zastupuje jeho jméno a království? Když to uděláme, pomůže nám to zachovat si dobré svědomí na cestě, kterou jsme si zvolili. Musíme myslet na to, že Bůh učinil křesťanský sbor „sloupem a oporou pravdy“ na zemi. (1. Tim. 3:15) Měli bychom žít v souladu s tím, co učí sbor. Jestliže pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne, ochrání nás to, abychom nelpěli na něčem, co ve srovnání s nádherným pokladem Jehovovy přízně je ‚hromadou smetí‘. (Fil. 3:8) Způsobí to, že se budeme namáhat, abychom si udrželi dobré svědomí. Budeme mít stále pod dozorem své tělo, aby — když jsme kázali jiným — nebyli sami neschváleni. — 1. Kor. 9:27.

PŘED ČÍM VAROVAL JEŽÍŠ SVÉ UČEDNÍKY

20–23. a) Před kterými věcmi, jež mohou oslabit naši víru, varoval Ježíš podle Lukáše 21:34–36? b) Vysvětli, jak tyto denní životní starosti mohou zničit víru. c) Kde máme být, chceme-li opravdu, aby nás vedl Boží duch?

²⁰ Nejsou to nezbytně velké věci, které mohou člověka odvrátit od víry. Ježíš Kristus zdůraznil požadavek žít denně podle víry a řekl varovně: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a životními starostmi a tento den by na vás přišel náhle, jako osidlo. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na celém povrchu země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, abyste úspěšně unikli všem těmto věcem, které se mají stát, a abyste zachovali své postavení před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

²¹ Před čím zde Ježíš varoval? Nemluvil o takových hříších, jako je smilstvo, cizoložství a krádež. Takové věci ovšem člověka vylučují z Božího království. Ježíš varoval před běžnými věcmi, které mohou snadno ovlivnit každého z nás: před jídlem, pitím a denními životními starostmi. Tomu všemu se můžeme lehce oddat až do hříšné míry. V tom je ta nenápadnost a nebezpečí. Někdo může být snadno sveden k myšlence, že je na bezpečné cestě, a pak může být nenadále chycen do osidla. Může se zaplést do záležitostí tohoto světa a do starostí, které s sebou přináší, a to může způsobit vážnou škodu jeho duchovnímu smýšlení. Může se příliš zabývat získáváním věcí tohoto života, o nichž myslí, že je potřebuje. Snad má pocit, že musí mít „to nejlepší“ ze všeho pohodlí a příjemností, které má svět. Myslí, že je proto ospravedlněn, když na svém světském pracovišti dělá přesčasové hodiny, aby si tyto věci opatřil.

²² To vede k tomu, že zanedbává svůj duchovní život; nevěnuje čas studiu; nedává rodině potřebnou pomoc, aby ji zachoval duchovně zdravou; zameškává shromažďování se svými křesťanskými bratry. Proto má málo horlivosti pro kazatelskou službu. I to, co dělá, je obyčejně jen povrchní služba, protože se nenamáhá pomáhat druhým, aby se stali učedníky. Ve skutečnosti dokazuje, že nevěří, že Kristus vládne a že Jehovův den je blízko.

²³ Jestliže někdo naopak opravdu úpěnlivě prosí Boha, potom si přeje, aby na něm spočíval Boží duch a aby jej vedl. Zdržuje se tam, kde působí Boží duch, a stává se skutečným druhem a spolupracovníkem těch, kteří mají Božího ducha.

SPRÁVNÁ POHNUTKA PRO KAZATELSKÉ DÍLO

24. Co pohánělo Ježíše, aby kázal „dobré poselství“?

²⁴ Co pohánělo Ježíše Krista, nevětšího kazatele, který žil na zemi? Láska k Jehovovi a Jehovovým „ovcím“. „Když viděl zástupy,“ říká Matouš v 9. kapitole, 36. verši, „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ Litoval je Ježíš pouze nebo pouze mluvil se svými učedníky o jejich bědném stavu? Ne. Miloval lidi ze srdce a to jej přimělo, aby horlivě jednal v jejich prospěch. Další slova Matoušovy zprávy (verše 37 a 38) znějí: „Potom řekl svým učedníkům: ‚Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proto proste Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.‘ “ A Ježíš a jeho učedníci sklidili velkou žeň. Ve Skutcích 4:4 vidíme, že počet mužů, kteří v té době uvěřili, byl asi pět tisíc, a později ve Skutcích 6:7 čteme: „Proto slovo Boží dále rostlo a velice se zvětšoval počet učedníků v Jeruzalémě; a též velký zástup kněží začal být poslušným víry.“

25, 26. a) Jaké otázky si každý z nás musí klást, když myslíme na potřebu lidí poznat pravdu? b) Co by nás mělo pohánět, abychom dále kázali, když pomyslíme na příklad manželů v Irsku?

²⁵ Stejně i dnes je potřeba opravdu veliká. Nikdy nebyla mezi lidmi na celém světě větší potřeba pravdy. Každý z nás stojí před otázkou: Miluji Jehovovy roztroušené „ovce“? Jsem ochoten nejen odsuzovat a zatracovat špatné poměry, ale také něco dělat, a to jedinou věc, která těmto lidem skutečně pomůže? Miluji dost Jehovu, abych dokázal tímto způsobem svou lásku?

²⁶ Křesťan, který se svou manželkou sloužil čtrnáct let v Irsku jako průkopník, řekl: „Den za dnem jsme od rána do večera chodili dům od domu a nenašli jsme ohlas. Večer, když jsme přišli domů, ptal jsem se vždy znovu: Proč to dělám? A vždycky odpověď zněla: Protože miluji Jehovu.“

27. Na kterou biblickou radu si můžeme s užitkem vzpomenout, když musíme bojovat ve službě s lhostejností a odporem?

²⁷ Jak je to s tebou? Musíš ve svém okolí bojovat s lhostejností a odporem? Jestliže ano, vzpomeň si na slova apoštola Pavla v Židům 10:36–39: „Potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu. Neboť ještě ‚maličkou chvíli‘ a ‚ten, který přichází, přijde a nebude meškat‘. ‚Ale můj spravedlivý bude žít na základě víry‘ a ‚ustoupí-li zpět, má duše nebude v něm mít zalíbení‘. My pak nepatříme k těm, kteří odstupují k zahynutí, ale k těm, kteří mají víru k zachování duše na živu.“

28. Jak bychom měli smýšlet o přednosti, že jsme svědky Jehovovými?

²⁸ S ohledem na to vše je pro nás dobré, když se zkoumáme, abychom se ujistili, jakého máme ducha. Jestliže jsme se stali pokřtěnými svědky Jehovovými, jistě nechceme, abychom zaujali negativní postoj k nádhernému postavení, ve kterém jsme. Jehovova velká přízeň by nás měla přimět k tomu, abychom měli vřelý zájem o druhé a přání pomoci jim. Měla by nás pohánět, abychom byli celou duší ve své službě Jehovovi. (Kaz. 9:10) Když máme v majetku poklad pravdy a byli jsme poctěni křesťanskou službou, nemůžeme si nyní dovolit, abychom odstoupili od své odpovědnosti lhostejným způsobem uvažování nebo omlouvání.

29. Co nám umožní, abychom vzhlíželi k Jehovovu ‚dni‘ s radostnou důvěrou?

²⁹ Jehova nás povzbuzuje prostřednictvím svého proroka Izaiáše: „Zde pokládám jako základ na Sionu kámen, vyzkoušený kámen, vzácný roh jistého základu. Kdo vykonává víru, nepodlehne panice.“ (Iz. 28:16) Tehdy v Izaiášových dnech lidé důvěřovali ve falešný mír a bezpečnost. Avšak dnes víme, že vládne král Ježíš Kristus a že nádherný nový pořádek pravého míru a bezpečí je zcela blízko. Jestliže vykonáváme víru, budeme pevní a nedáme se otřást pochybnostmi. Není pochyby o tom, co se od nás žádá, abychom mohli žít v tomto novém pořádku. Pevná víra spojená se ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘ nám zajistí záchranu. Tak budeme stát schváleni před Synem člověka, až přijde Jehovův ohnivý „den“.