Cesta do biblických zemí

V DOBĚ od 18. července do 26. září minulého roku využilo asi 3 500 svědků Jehovových zvláštního uspořádání: navštívili biblické země. Více než 800 z těchto cestujících pocházelo z Francie a asi stejně tolik z britských ostrovů, téměř 750 ze Severní Ameriky a další stovky z Německa a ze severoevropských zemí.

Mnozí z nich si již dlouhá léta přáli osobně jednou poznat místa, jež jsou spojena s činností hebrejských Božích proroků a se službou Božího Syna a jeho apoštolů. Při svém pobytu v Izraeli cestovali od hory Hermon daleko na severu až k silnici vedoucí do Bersabé v Negeb a od Středozemního moře k moři Mrtvému.

VÝZNAMNÁ MÍSTA

Mnohá místa, jež jim byla ukázána, byly buď hory nebo zříceniny dřívějších měst. Na náhodného pozorovatele by možná tato místa nezapůsobila velkým dojmem. Ale pahorek More, hora Tábor, stará města v Samaří a Bétel, to vše má velký význam pro badatele Bible. Jsou to místa, kde Jehova vykonal soud nad lidmi, kteří odporovali jeho záměru. Jak bylo možno jasně vidět, tato místa jsou stále ještě zde. Biblické zprávy o nich nejsou výplodem fantazie.

Za slunečního úpalu vystoupily skupiny turistů na vrchol pahorku Megiddo a pozorovaly pozůstatky bývalých pevností. Jaký to byl výhled odtud na rovinu Ezdrelon! Toto město mohlo zřejmě dobře ovládat obchodní cesty, jež tudy vedly od jihu, severu i východu, neboť leželo blízko vstupu do průsmyku, který vede horským hřebenem Karmel. Jeden egyptský farao prý řekl: „Dobytí Megidda se vyrovná dobytí tisíce měst!“ V biblických dobách znamenalo ovládnutí tohoto města mezinárodní politickou i vojenskou nadvládu. Návštěvníci mohli snadno poznat, proč jméno Armageddon (jež znamená „hora Megiddo“) je spojeno s nadcházejícím božským vítězstvím nad politickými mocemi světa. — Zjev. 16:14, 16.

ŽIVÉ VZPOMÍNKY NA JEŽÍŠOVU SLUŽBU

V Galileji jim byly připomenuty události, jež neklamně charakterizují Ježíše Krista jako Božího Syna. Jednou brzy ráno pluli na člunu přes Galilejské moře. Jeden návštěvník z Francie o tom říká: „Zvláště na mne zapůsobil okamžik, kdy se loď zastavila v určité vzdálenosti od břehu a průvodce přečetl slova z Matouše 14:23–33.“ Cestující si mohli představit, jak tam Ježíš kráčel po vodě nebo jak mluvil k bouři a způsobil, že utichla. Mohl by někdo učinit takové věci pouhou lidskou silou?

Když loď přistála na severním břehu u Kafarnaum, našli turisté sotva něco víc než sutiny. Zde stály zbytky synagogy, která byla postavena krátce po Ježíšově službě na zemi. V tomto městě Ježíš vyhnal démony a uzdravoval choroby všeho druhu; obyvatelé věděli, že dokonce vzkřísil mrtvé. A přece nevěřili. V duchovním smyslu bylo Kafarnaum vyvýšeno až k nebi tím, že v něm byl Ježíš přítomen, učil tam a činil zázraky. Přece však Ježíš řekl: „Přijdeš dolů do hádu!“ (Luk. 10:15) Zříceniny, které bylo možno vidět na této cestě, svědčí o tom, že se jeho slova splnila.

Dále na sever navštívili turisté Césareu Filipovu, kde apoštol Petr, zcela přesvědčen tím, co viděl, řekl Ježíši: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ A blízko viděli horu Hermon, zřejmě tu „vysokou horu“, kde se Ježíš proměnil a kde přišel hlas ze samotného nebe, který říkal: „To je můj Syn. . . naslouchejte mu.“ (Mat. 16:16; 17:1, 5) Návštěvníci nedošli k přesvědčení o pravdivosti těchto věcí teprve potom, když je viděli. Jeden z nich však řekl, že „se duchovně obohatili“ tím, že tam byli.

Jak přejížděli z jednoho místa na jiné, zabývali se cestující často v mysli dobou, kdy tam Ježíš byl. Ve starém Nazaretě, který stojí na svahu hory, mohli si udělat obraz o tom, v jak skromných poměrech Ježíš vyrostl, a vzpomínali si na to, že tam v jedné synagoze veřejně předčítal ze svitku Izaiášova proroctví a ukázal, že jeho úkolem je ‚oznámit radostné poselství mírným‘. (Iz. 61:1; Luk. 4:16–21) Ačkoli cestovali v autobusech s klimatizačním zařízením, přece často mluvili o tom, že Ježíš procestoval celé toto hornaté území pěšky.

V tomto horkém, suchém podnebí daleko lépe porozuměli, proč Ježíš chválil ty, kteří by dali jeho učedníkům „i jen pohár studené vody“. (Mat. 10:42) A v těchto místech si člověk bezděky vzpomene na to, že pohostinnost ve staré době také zahrnovala umytí nohou hostům — jak blahodárné to muselo být! Takovou laskavou službu prokázal Ježíš svým apoštolům. — Jan 13:3–5.

Když účastníci této cesty viděli v Kafarnaum starý mlýnský kámen a pozorovali, jak je těžký, pochopili plný dosah Ježíšových slov, když varoval každého, kdo by z nedostatku lásky přivedl křesťanského bratra ke klopýtání. Řekl: „Bylo by pro něho výhodnější, kdyby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a kdyby byl hozen do moře.“ — Luk. 17:2.

Vyvrcholením cesty byl Jeruzalém. Když autobusy přejížděly od severu Olivetskou horu a v dohledu se ukázalo hradbami obklopené město, jaké to bylo vzrušení! Starověký Jehovův chrám tam ovšem již není. Město bylo zcela zničeno v roce 70 n. l. římskými vojsky. Z Olivetské hory jsou však stále ještě vidět charakteristické zeměpisné rysy starého města.

Při pohledu na západ přes údolí Cedron k severní části města je vidět horu Moria. Tam pravděpodobně přišel Abraham obětovat svého syna Izáka. Tam měl David podle pokynu Jehovova anděla zřídit oltář a jeho syn Šalomoun vybudoval na tomto místě nádherný Jehovův chrám. Vlevo, na jih od chrámového území, je vidět horu Sion, kde kdysi stálo Davidovo město, a za ní je údolí Hinom.

Zde na Olivetské hoře seděl Ježíš, když svým apoštolům živě popisoval události, jež prožíváme my od roku 1914 n. l. — události, které dokazují, že Kristus je neviditelně přítomen v královské moci. (Mat. 24:3–14) Pouze několik dnů poté, kdy Ježíš mluvil o těchto věcech, byl zatčen v Getsemanské zahradě, která byla zřejmě na této hoře. Když byl Ježíš odsouzen na základě falešné obžaloby, byl příštího dne přibit na kmen na místě, které se jmenovalo Golgota, což znamená „místo Lebka“. Když byli návštěvníci v Jeruzalémě, viděli místo, kde se to prý stalo — za Damašskou bránou směrem k severu, kde je skalní výběžek tvaru lidské lebky. V blízkosti se podívali na prázdný hrob v jeskyni, o němž mnozí lidé věří, že to je místo, kde byl pochován Ježíš.

Není nezbytně nutné znát přesně místo, kde se odehrály tyto události. Skutečně rozhodující je, že se tam odehrály, a co to pro nás znamená. Všichni účastníci této cesty shledali, že po návštěvě těchto míst si tyto události mohou lépe představit.

TRVALÉ VZPOMÍNKY

S návštěvou Izraele se cestovatelům spojilo mnoho různých vzpomínek. Jedna Angličanka asi nikdy nezapomene na den, kdy jí jeden Arab — snad žertem — nabídl pět velbloudů za její půvabnou sedmnáctiletou dceru.

Někteří měli příležitost vyprávět doma známým o tom, co viděli v muzeích v Jeruzalémě a v okolí. Byly tam „dopisy z Lachis“, v nichž bylo jasně patrné božské jméno. Je tam vystaven nápis na náhrobku, který zní: „Jehova je Bůh celé země.“ Jiný nápis se zmiňuje o vyhnanství v Babylónu. V jednom pozoruhodném nápisu je uvedeno jméno Pontského Piláta, římského místodržitele, který podlehl nátlaku židovských kněží a dal Ježíše přibít na kůl. A byly tam starověké svitky s částmi Bible, jež všechny svědčily o tom, s jakou přesností nám byla Bible předána.

Mnozí si rádi vzpomínají na setkání se svědky Jehovovými v Izraeli. Jedna taková příležitost byla v restauraci na úbočí hory Karmel. V tomto kraji byl ve dnech proroka Eliáše zřetelně ukázán rozdíl mezi pravým a falešným uctíváním. Zde bylo odhaleno, že Bálův kult spojený s hmotařským smýšlením byl podvodný, ale když pozorovatelé viděli nadpřirozený oheň z nebe, vyznali: „Jehova je pravý Bůh.“ (1. Král. 18:19–40) Při obědě zde na hoře Karmel návštěvníci slyšeli povzbuzující zkušenosti o díle novodobých svědků Jehovových, kteří pomáhají lidem, aby opustili hmotařské smýšlení a obrátili se k uctívání pravého Boha.

Byly však ještě jiné příležitosti, kdy mohli být pohromadě s místními svědky Jehovovými. Obzvláště povzbuzující bylo setkání skandinávských návštěvníků se dvěma místními sbory ve starém římském divadle v Césareji. Tato částečně restaurovaná stavba má vynikající akustiku, a proto mohli všichni velmi dobře slyšet a ve starých zdech zaznívala ozvěna písní ke chvále Jehovově.

KDE KÁZAL APOŠTOL PAVEL

Apoštol Pavel na svých misionářských cestách opětovně procházel Césarejí. S „dobrým poselstvím“ navštívil mimo jiné Kypr, Řecko a Řím. Do těchto míst se podívali i mnozí návštěvníci, kteří v minulém roce cestovali do biblických zemí.

Na Kypru měli příležitost navštívit Pafos, kde Pavel a Barnabáš kázali římskému prokonsulovi. Prvním křesťanům tam odporoval kouzelník Elymas, který chtěl překroutit Jehovovy pravé cesty, a podobně, jak mohli návštěvníci sami pozorovat, snaží se i duchovenstvo křesťanstva neustále podněcovat nenávist proti členům Jehovova lidu tím, že staví jejich dílo do nesprávného světla. (Skut. 13:6–12) Ačkoliv duchovenstvo má podíl na násilnostech, k nimž často dochází na tomto ostrově, dalo v blízkosti mírumilovného kongresu svědků Jehovových upevnit přes ulici štít s obviněním: „Milenisté [jak nazývají svědky] jsou nepřátelé národa.“ Ale ti, kteří navštívili kongres, mohli se sami snadno přesvědčit, že od těchto mírumilovných lidí nehrozí žádné nebezpečí.

V mysli cestujících se oživovaly další zprávy ze Skutků apoštolů, když přišli do Řecka. V Aténách vystoupili na areopág, kde kázal Pavel a odkud mohl vidět tyčící se Akropolis s jejími pohanskými chrámy. (Skut. 17:19, 22) Uprostřed zřícenin starověkého Korintu stáli před Bema, „soudcovskou stolicí“, kam židovští odpůrci přivedli Pavla k výslechu před prokonsulem Galliem. (Skut. 18:12) Dále navštívili Delfy, starověké středisko uctívání Apollona, kde byl nalezen nápis zmiňující se o prokonsulovi Galliovi a o době, kdy úřadoval, a poskytující další informaci, podle které je možno zjistit, kdy stál Pavel před Galliem.

V Římě viděli Titův oblouk, který byl svědectvím o rozvrácení Jeruzaléma v roce 70 n. l. — což byla událost, které však byli ušetřeni křesťané, protože uposlechli Ježíšovu výstrahu a opustili Jeruzalém, když římská vojska zrušila obléhání v roce 66 n. l. Blízko historického oblouku je Kolosseum, jež postavili Židé, kteří odmítli projevovat víru v Ježíše, a proto byli po zničení Jeruzaléma přivedeni do Říma jako otroci.

Předtím napsal Pavel zde v Římě šest inspirovaných biblických knih. V tomto městě také byl křesťanský sbor. A ti, jejichž cesta v minulém roce vedla také přes Řím, zjistili, že zájem o pravé křesťanství je i dnes velmi živý, protože při mezinárodním kongresu „Božské vítězství“, který se tam konal v srpnu, bylo přítomno více než 55 000 osob.

Cesta po biblických zemích byla od začátku až do konce obohacujícím zážitkem. Jeden účastník z Velké Británie řekl: „Velmi působivě se nám tím otevřely oči, neboť místa, o nichž se zmiňuje Bible, jsou pro nás nyní živá, a jsem si jist, že nyní, kdykoli budeme číst Bibli, vyvstane nám v mysli obraz země — nejen obraz černobílý, ale obraz plný barev a ve třech rozměrech.“