Otázka jednou provždy vyřešená

MŮŽEŠ si být jist, jak budeš v budoucnosti smýšlet a budeš-li věrně oddaný? Snad jsi nyní velmi svědomitý, věrný a loajální k tomu, v co věříš. Ale můžeš být tak jistý sám sebou, abys řekl: „Vím, že budu stejný za deset nebo dvacet let?“

Lidé, kteří sloužili Bohu, vždy uznávali svou nedokonalost a nespolehlivost svého srdce. Prorok Jeremiáš řekl: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jer. 17:9) Apoštol Pavel napsal, že musí vést stálý boj se svými vlastními nedokonalými sklony, aby zachoval pevné, oddané postavení před Bohem. — 1. Kor. 9:27; Řím. 7:15, 16.

Bude se člověk někdy tak dobře „znát“, aby mohl říci, že bude věčně věrný a nikdy se neodvrátí od své oddanosti Bohu? Bude vědět, že Bůh nikdy nepoužije své moci, aby jej usmrtil?

Jehova chce dát tuto jistotu těm, kteří jej milují. Může připravit zkoušku, která je stejně dokonalá jako jeho stvořitelská díla. Lidé, kteří obstojí ve zkoušce, dokáží, že budou navždy věrní. Zkouška však nepřijde na nedokonalé, hříšné lidi, ‚jejichž sklon srdce je od mládí špatný‘. (1. Mojž. 8:21; Jak. 4:5) Přijde na lidi osvobozené od hříchu — dokonalé lidi žijící na spravedlivé zemi.

V předešlých vydáních tohoto časopisu jsme mluvili o zničení přítomného zlého systému věcí a následujícím tisíciletím Kristově panství. Během tisíce let budou mít přežijící a miliardy vzkříšených lidí dost příležitosti, aby byli osvobozeni od hříchu, který Adam uvalil na lidstvo a který vedl k nedokonalosti a smrti.

Jaké poměry budou na zemi na konci Kristova tisíciletého panství? Lidská rodina bude stát jako dokonalá před Ježíšem Kristem. Ti, kteří během tisíce let byli vzpurní, budou již zničeni. (Zjev. 20:12, 15) Poslušní, kteří dříve měli „zvířecí“ osobnost, svou osobnost již změnili a budou plně v souladu se zákony a podmínkami spravedlivého systému věcí. (Ef. 4:23, 24) Svět zvířat bude opět zcela poddán člověku. Všechna zvířata budou jako na počátku naplněna strachem a úctou před člověkem. (1. Mojž. 1:28; Oz. 2:18) Jak tomu bylo na začátku v zahradě Eden, ani divoká zvířata nebudou škodit člověku nebo jeho majetku. (Iz. 11:6–9) Mezi vším živým bude vládnout mír. — Žalm 148.

Smrt, kterou lidstvo zdědilo od hříšného Adama, bude „odstraněna“. (1. Kor. 15:26) Nikdo již dále nebude umírat adamskou smrtí. Ve Zjevení je obrazně znázorněno, jak bude odstraněna. Je tam ukázáno, že smrt je uvržena do „ohnivého jezera“ ke své vlastní „smrti“, to je zničení. — Zjev. 20:14, 15; srovnej Zjev. 21:1–4.

Nyní můžeme porozumět slovům v závorce ve Zjevení 20:5: „(Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo tisíc let.)“ Služby Krista a jeho 144 000 spolukrálů a spolukněží, kteří s ním sdílejí „první vzkříšení“, přinesou v této době ‚ostatním mrtvým‘ opravdovou plnost dokonalého života.

JEHOVA PŘÍMO VYKONÁVÁ KRÁLOVSKOU VLÁDU

Stav, v němž pak bude stát lidstvo před Kristem, bude podobný stavu Adama a Evy v zahradě Eden. Budou mít dokonalý život. Avšak zůstává otázka: Kdo bude hoden záruky a jistoty věčného života na rajské zemi? Jestliže budou dokonale ovládat všechny své schopnosti, udělá někdo dobrovolně, o své újmě, něco, co zasluhuje Jehovův rozsudek smrti? Apoštol Pavel popisuje, co se stane dále:

„Potom konec, až odevzdá [Kristus] království svému Bohu a Otci, když odstranil všechnu vládu a všechnu autoritu a všechnu moc. Neboť musí vládnout jako král, dokud Bůh nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel má být odstraněna smrt. Neboť Bůh ‚podřídil všechny věci pod jeho nohy‘. Když však říká, že ‚všechny věci byly podřízeny‘, je zřejmé, že s výjimkou toho [Jehovy Boha], který mu všechny věci podřídil. Ale až mu budou podřízeny všechny věci, pak se také Syn sám podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším.“ — 1. Kor. 15:24–28.

Až do této doby soudil lidstvo Ježíš Kristus. Jeho mesiášské království působilo jako panství podřízené Božímu království, protože Boží svrchovanost je vždy nejvyšší. Nyní však nebude žádné podřízené panství mezi Jehovou a lidmi. Jak budou lidé reagovat, když Bůh bude vládnout přímo? Budou stát nyní přímo před Bohem, bez jakéhokoli kněze jako prostředníka. Budou pak jejich jména navždy zapsána do ‚svitku života‘? Pouze Bůh to může určit. Pouze Bůh může říci, kdo má právo žít navždy v jeho vesmíru. Věrní budou zjištěni zkouškou ryzosti a oddanosti srdce. Tato zkouška umožní Bohu a všem inteligentním tvorům, včetně andělských sborů, aby takové věrné v každém ohledu dokonale poznali. Bůh tak bude ujištěn o jejich nezlomné loajalitě.

Že Jehova může mít plnou důvěru v ty, které tak dobře „zná“, může být znázorněno příkladem Ježíše Krista. Tento Boží Syn žil nesčíslné věky se svým Otcem v nebi, než přišel na zemi. (Jan 1:1; 8:58) Jeho láska a poslušnost byly takové, že Bůh mohl jít tak daleko, aby bez pochybnosti předpověděl, že jeho jednozplozený Syn zůstane věrný v nejtěžších zkouškách ryzosti. — Zjev. 20:12, 15; Iz. 53:10–12; Řím. 8:33.

Jak bude provedena zkouška, která má vést k věčnému životu? Zjevení 20:7–10 to popisuje:

„Jakmile pak skončí tisíc let, satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby sváděl ty národy na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali širou zemí a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale sestoupil z nebe oheň a pohltil je. A ďábel, který je sváděl, byl vržen do jezera ohně a síry, kde již byla šelma i falešný prorok; a budou mučeni dnem i nocí po celou věčnost.“

Satan ďábel a jeho spojenci démoni byli po tisíc let nečinní a nemohli rušivě zasáhnout, když působilo právo a spravedlnost. Obyvatelé země nebyli rušeni ďáblem, který měl k použití prostředky násilí, jimiž mohl držet lidi „pro strach ze smrti po celý život podrobené otroctví“. (Žid. 2:14,15) Pro zkoušku bude nyní satan „uvolněn na malou chvíli“. — Zjev. 20:1–3.

NĚKTEŘÍ NAPADNOU BOŽÍ SVRCHOVANOST

Sporná otázka, kterou nadhodí satan, bude táž jako v zahradě Eden, totiž oprávněnost Jehovovy svrchovanosti, která vyžaduje absolutní poslušnost lidí k Božím zákonům a zákazům.

Které lidi ďábel svede ke vzpurnosti? Budou to členové dokonalého lidstva. Je jich „jako mořského písku“, to znamená, že se nedají spočítat. Ovšem na druhé straně to neznamená, že s ďáblem se vzbouří většina lidstva. Bible používá tohoto výrazu pro počet sice neurčitý, ale zase dosti velký, aby dělal dojem značného zástupu. — Srovnej Joz. 11:4; Soud. 7:12.

Svedení jsou označeni jako „národy“, ale ne v tom smyslu, že by dokonalé obyvatelstvo země bylo rozděleno v jednotlivé národy nebo rasy. Spíše to naznačuje, že se tito buřiči oddělili od věrné většiny, že neuznávají Jehovovu svrchovanost a pokoušejí se zřídit svou vlastní pozemskou svrchovanost, podobnou národní svrchovanosti. Mohou být i vzájemně nejednotní, jak tomu obyčejně bývá u sobeckých lidí, kteří touží po moci, Mohou tedy vytvořit různé svrchované skupiny. Jsou však sjednoceni v jedné věci: Budou stejně odmítat Jehovovu svrchovanost, jako to dělaly národy o tisíc let dříve v armageddonské válce, kterou byl zničen starý systém věcí. — Zjev. 17:13, 14.

O těchto ‚národech‘ je řečeno, že jsou „na čtyřech stranách země“, protože jsou daleko vzdáleny od Boží svrchovanosti. V duchovním smyslu jsou vzdáleni od těch, kteří jsou věrni Bohu. V jejich případě se nestane, aby „Bůh byl každému vším“.

Že jsou nazváni ‚Gog a Magog‘, označuje jejich ducha a jejich jednání podobné ‚Gogovi ze země Magog‘. Před mnoha staletími prorok Ezechiel poukázal na to, že Gog (ďábel) s pomocí zástupu lidí, který tvoří politickou a vojenskou moc národů, napadne Jehovův lid. Stalo se to, když Jehovův lid byl duchovně obnoven a bydlel v míru bez skutečných zdí a důvěřoval, že jej Jehova ochrání. Nyní je tomu tisíc let, co byl tento zástup zničen v Armageddonu. Teď však je podniknut podobný pokus. Ti, kteří nyní bojují proti Boží svrchovanosti, to nejsou lidé vzkříšení s osobními rysy „Goga a Magoga“. Spíše je v některých dokonalých lidech vzbuzen týž duch, jaký projevoval zástup „Goga a Magoga“ o tisíc let dříve.

JAK A PROČ UČINÍ ÚTOK

Co napadnou tyto „národy“ podobné ‚Gogu a Magogu‘? Nemohou vniknout do nebe, aby ohrozily Boží svrchovanost. Ne, napadnou „svaté město“. To je Nový Jeruzalém. Ale i toto „město“ je nebeské, takže je nemohou napadnout doslova. Toto „město“ však přineslo během tisíce let určité výsledky, dobré, spravedlivé výsledky na zemi. Ďáblem shromážděné „národy“ by chtěly zničit tyto výsledky a tak svést celé lidstvo, aby neuznávalo Boží svrchovanost, ale obrátilo se proti ní.

Proroctví říká, že vzpurné „národy“ obklíčí „tábor svatých a milované město“. Bůh miluje Nový Jeruzalém, nebeské město, jehož jméno je napsáno na 144 000 Kristových spoludědiců a spolukrálů. Také na zemi jsou ‚svatí‘, kteří milují toto „město“, totiž ti z obnoveného lidstva, kteří zachovávají ryzost v této rozhodující zkoušce. Nejsou v nebeském ‚městě‘, ale na zemi, v ‚táboře‘, jakoby ve vojenském táboře vně města, jež je napadeno nepřátelskými bojovníky. Pozemské sídlo vlády, které zastupovalo nebeské „město“ mezi ‚svatými‘ během tisíce let, se skládá z ‚knížat‘. To byli viditelní zástupci nebeského vládnoucího sboru. — Žalm 45:16; 45:1,7, KB; Iz. 32:1, 2.

„Národy“ se shromažďují „k válce“ proti svatým a milovanému městu. Budou snad používány jaderné nebo jiné ničivé zbraně? Ne, protože obyvatelé země nebudou ozbrojeni ani se neučili bojovat takovými zbraněmi. (Iz. 2:2–4) V této válce budou hrát roli podvody, lživá propaganda a svádění k sobectví a nevěře vůči svrchovanému vládci.

Avšak jak to vše může úspěšně získat přívržence mezi lidmi, kteří po tisíc let žili pod spravedlivým panstvím mesiášského království a svou poslušností dospěli až k dokonalosti? Stejně jako se to satanovi podařilo u dokonalých lidí Adama a Evy. Ačkoli byli dokonalí, užívali své mravní svobody k špatnému rozhodnutí. Nezachovali věrnost Boží svrchovanosti, nýbrž pěstovali nesprávné přání, které vedlo ke hříchu a smrti. — Jak. 1:13–15.

Ti, kteří vystoupí proti Boží svrchovanosti, až bude satan uvolněn, budou si vědomi toho, že když žili pod mesiášským panstvím, potřebovali dobrodiní Kristova kněžství a použití výkupní oběti, aby byli osvobozeni od hříchu a nedokonalosti. Kdyby nebývali ochotní a poslušní a opravdu upřímní, nebyl by je král, kněz a soudce Ježíš Kristus připustil k závěrečné zkoušce. Proto jsou nyní dokonalí. Ale stejně jako v případě Evy vzbudí i teď ďábel zdání, že lidé mají příležitost se osamostatnit a sami rozhodovat, co je správné a nesprávné. Budou svedeni k myšlence, že když jsou dokonalí a nejsou již pod mesiášským královstvím, může jim být dovoleno, aby si vládli, jak chtějí. Jako Adam a Eva budou toužit po nezávislosti.

Zatímco ‚svatí‘ se budou pevně zastávat Jehovovy svrchovanosti a budou si přát, aby trvala navěky, Bůh prostřednictvím Krista zakročí proti buřičům. Z nebe sestoupí oheň a pohltí je.

Všichni, kteří obstojí v této důkladné zkoušce a dokáží, že jsou ryzí a věrně oddaní Bohu, budou odměněni cenným právem, že jejich život bude navždy zachován a že budou moci šťastně žít po celou věčnost. Budou vědět, že Bůh je dokonale „zná“, tak jako znal svého jednozplozeného Syna na zemi — že jsou lidmi, kteří budou mít věčně nezměnitelnou, neotřesitelnou víru a věrnou oddanost. Mohou být jisti, že budou pokračovat ve věrném jednání, které se líbí Bohu a jímž budou podporovat jeho svrchovanost po miliardy let nikdy nekončící budoucnosti. — Řím. 8:21.

A co se stane s démony, kteří bojují proti Bohu? Proroctví ve Zjevení ukazuje, že satan a jeho démoni jsou vrženi do „jezera ohně“. Co to znamená, bude vysvětleno v některém dalším vydání Strážné věže.