Otázky čtenářů
● Může dnes křesťan vyhánět démony tím, že se modlí nad posedlým?
Bible ukazuje, že k tomu, aby byl někdo zproštěn démonského vlivu, může být zapotřebí daleko víc než jen za něho pronášet modlitbu.
Je pravda, že v prvním století n. l. určití křesťané — i když ne všichni — měli působením Božího ducha sílu vyhánět démony. (1. Kor. 12:29, 30; srovnej Mat. 10:8.) Obvykle se to dělo tak, že bylo démonům přikázáno ve jménu Ježíše Krista, aby opustil postiženého. — Skut. 16:16–18; srovnej Skut. 19:13–16.
Bible však nikde nepoukazuje na to, že by křesťané měli po celá staletí schopnost vyhánět démony nebo že by měli jiné zázračné dary ducha. Zázračné dary měly naopak přestat. Inspirovaný apoštol Pavel napsal: ‚Ať jsou to dary prorokování, ty budou odstraněny; ať jsou to jazyky, ty přestanou; ať je to [nadpřirozeným způsobem získané] poznání, to pomine.“ (1. Kor. 13:8) Kdykoli byly dány zázračné dary ducha, stalo se to v přítomnosti jednoho nebo více apoštolů, kteří byli přímo vyvoleni Ježíšem Kristem. (Skut. 2:1, 4, 14; 8:9–20; 10:44–46; 19:6) Proto můžeme logicky usuzovat, že zprostředkování těchto darů skončilo smrtí apoštolů a že zázračné dary samy skončily smrtí těch, kteří je měli.
Jedním z hlavních důvodů, proč byly propůjčovány zázračné dary, bylo poskytnout důkaz, že Boží uznání, které spočívalo na židovském sboru, přešlo nyní na sbor křesťanský. (Skut. 2:32, 33, 38–41; Žid. 2:1–4) Dnes nejsou k potvrzení této skutečnosti zapotřebí žádné zázračné dary. Dnešní židovský sbor není schopen plnit požadavky mojžíšského zákona, protože nemá ani kněžstvo z Áronovy rodiny, ani chrám ve starém Jeruzalémě.
Nejpřesvědčivější důkaz o tom, který sbor má Boží uznání, nemusí být poskytnut zázračnými skutky. Ježíš Kristus řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.‘ “ (Mat. 7:21–23) Ježíš tedy ukázal, že i někteří „činitelé bezzákonnosti“ mohou být schopni vyhánět démony. Satan, nejvyšší z démonů, by zřejmě takový mistrovský čin připustil, čímž by takoví „činitelé bezzákonnosti“ mohli získat zdání, že jsou „služebníky spravedlnosti“. (2. Kor. 11:13–15) Ježíš však řekl, v čem bude spočívat pravý charakteristický rys, jímž se budou vyznačovat jeho praví učedníci: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:35.
Praví křesťané dnes sice netvrdí, že mohou vyhánět démony nadlidskou neboli božskou silou, ale neznamená to, že by nebyli schopni pomoci lidem, které obtěžují démoni. Mohou se za takové osoby modlit — ne s tím úmyslem, aby na místě vyhnali démony, ale aby takoví lidé získali duchovní sílu a mohli odolávat démonským útokům. Praví křesťané mohou také upozorňovat na to, co Bible říká o způsobu, jak lze odporovat zlým duchovním mocem. (Ef. 6:10–18) Lidé, kteří se domnívají, že je obtěžují démoni, musí konečně také sami vynaložit úsilí, aby se osvobodili, a musí mít upřímné přání řídit se biblickými radami. Mohou být přesvědčeni o tom, že Jehova požehná jejich upřímnému a rozhodnému úsilí. (Jak. 4:7) Zprávy ukazují, že tímto způsobem bylo již mnoho lidí osvobozeno od démonských útoků.